Studie úst /Březen 2019/

Včera v 19:17 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Studie úst na figurální kresbu.
/akryl na papíře, Březen 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.
 

Studie oka /Březen 2019/

Sobota v 19:23 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Studie oka jako úkol na figurální kresbu.
/akryl na papíře, Březen 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.

Bůh uvnitř, bůh zvenčí

11. května 2019 v 19:48 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Stojíme tu uprostřed, ale nikdo se neodváží vztáhnout ruku proti druhým vlivem předepsaných zákonů týkajících se možností volby. Umíráš touhou pocítit víc, rozjiskřit animální pud, nevytvořený rodiči, protože víš, že se s ním každý narodí. Současná doba však potlačuje veškeré predispozice stát se příliš naturálním, ohavným svým vlastním způsobem - vždyť co je jinak člověk sám o sobě, pokud si odmyslíme schránku z masa, kostí a krve?



Hrouda kompostu, šestimetrových nenasytných střev, toužící po sexistickém konzumu a zvrhlostech týkajících se vnějšího uspokojení. Ta směšnost nabývá na váze s tou naší, krademe si identity a zaměňujeme se s padlými osobnostmi, kterým bylo odepřeno místo, poněvadž s nimi soucítíme.

Tahle potřeba nás přejde ve chvíli, kdy ve vlastním nitru objevíme Boha, všemohoucího symfonika, který nám na přání uvaří krev v žilách, posune vnímání na bod neomezenosti, až se s ním ve finále naučíme tančit pogo a vrážením hlavou do zdi překročíme toho, kým jsme. Bohem v lidském těle a tělem v lidském Bohu.
Otočte zápěstí směrem k paprskům slunce a nechte působit sílu, kterou nepochybně máte.


/24.3.19/
 


Linoryt /Únor - Duben 2019/

5. května 2019 v 17:42 | Leri Goodness |  Linoryt
Linoryt s volavkou
4/4
/Březen -Duben 2019/





Imaginární fauna
5/6
/Únor 2019/



První linoryt /Leden, Únor 2019/

3. května 2019 v 18:19 | Leri Goodness |  Linoryt
První pokus o linoryt.
5/5
/Leden 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.




Linoryt s názvem: I.N.R.I
5/5
/Únor 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.

Varietní umývání

28. dubna 2019 v 10:10 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Po krk ve vařící vodě uzamykám vrch hladiny symbolickým klíčem ze zbytku nutnosti a vychlazenýho vína. Šarlatánské kontemplování o sebenalezení nových rovin vyčnívá na povrchu země příliš dlouho a stejně tak, jako květina, část usilovného hledání sbírá melancholická mlha jarního rána. Mizí. Většinou si bere marnost nad marnost, toxické vnímání zla jako pravděpodobnou pomoc, zkrátka vše, co z nás dělá zlý kluky a zlý holky.



Halda vytištěných papírů káže to, co nesmíme, ale přitom můžeme všechno -


- jen si zkus vybrat.




Vypěstování odporu k věcem, které dřou naši kůži jako šmirglpapír je přirozené,
protože jedině tak dojdou k zatracení.
Zhnijí společně s naší částí, my to však přežijeme a budujeme pud odporu, i značně vyšinuté lásky k extrému.
Ve chvíli, kdy se pohybující vzrušení pojí s bolestí, udržujeme tuhle hladinu naživu, protože je to bonus pro zhmotnění tajných přání.
Ustrnulé varietní pohyby okrášlené o spoustu výstavních modelů tancují sem a tam, pořád máme tu nadbytečnou tendenci umývat se denně pro pocit čistoty, ale co pocit z čistoty zevnitř?



Artistické vnímání sám sebe může být víc než zdrcujícím faktorem mnoha deformačních detailů, kterých bychom si při normálním pozorování ani nevšimli. Jsme novým ocelovým sudem, ale zároveň mokvajícím patokem, miniaturní honbou za velkými sny a mravenci bojující proti zkáze, kterou si sami způsobili.




Jaké je to vnímat svět bez divadelních opon a neviditelných filtrů, které jsou zároveň skrz naše oči tak viditelné?




Ukažte

mi


směr...




Dříme ve mě dítě, co chce zakládat vztahy, nikoliv rodinu, vyrábět si vlastní vesmír z píle a zodpověnosti sám za sebe, milovat, milovat, milovat. A bejt zasrdíčkovaný v mechanismu bumerangu, protože co pošleš, to se ti vrátí.




/16.3.19/

Autoportrét /Leden - Únor 2019/

24. dubna 2019 v 18:08 | Leri Goodness |  Autoportréty
Autoportrét, ještě zimní...

/akryl na papíře, Leden-Únor 2019/


Na obrázku může být: 1 osoba

Homogenní testament

19. dubna 2019 v 18:33 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Jak se tak dny vážou skrz provazy tichého zanícení,
snažím se najít touhu tam, kde není, snad jen pro příliš mnoho děr.
Často doufám, že mi ukáží směr, čím bych je mohla zaplnit
a strávit tak chvíli v naději, že člověk může dosáhnout vyrovnanosti.
Zatracuji však myšlenky o osobní oblíbenosti, že bych snad já,
živel s tajemným duchem, byla součást většího celku.
Vždycky mě zajímalo, jakou mají lidi masku venku, co je formuje a jak se sebou nakládají.


I když se mnozí uzavření zdají, některým jen stačí otevřít víko.
Odhalit úsměv, převlíknout triko a dovolit se chovat jako zvíře, v té nejlepší možné míře.


Kastrace nuancí, zvrásněné libido, ničící se opětovným drážděním, dojezd, dojezd,
ty reflektory homogenních měsíců, k čertu se vším!...
Plevel se pyšní dnešním úlovkem, jen pár trsů na zemi jásá ze zavalení psího hovna -
- teď totiž zeleň vypadá tak živá, zdobná, sotva o ní zavadilo zpracovaný žrádlo.
A nejen etikety od tatranek, či špinavý prádlo od paní, co neměla papír na sraní.


Všichni zapomínáme, když máme důvod, změnit naši závěť - původ věcí, které se opakují.
Denně nás otrocky provokují, jsme agresivní,
protože jsme si vědomi vlastních chyb, kterých je jako v moři ryb.
Problém je, že nevíme, jak z toho vycouvat,
avšak je jednoduché se za to vše omlouvat a stěžovat si,
jak s námi život zachází, když si tělo léčbou prochází.


On nám na to všechno dává léky, zatímco my je přijímáme jako laciný šperky,
nehledě na zkušenosti, co už za sebou máme a přesto všechno se tak málo známe.




/25.2.19/

Notre-Dame /15.4.2019/

16. dubna 2019 v 17:01 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zachycení včerejšího momentu, kdy část historie umírala v plamenech.
Vzdávám hold prostřednictvím malých štětců tomuto monumentu, který po staletí uchvacuje svět...

/16.4.19/



Honba za jájictvím

15. dubna 2019 v 13:13 | Leri Goodness |  Poezie
Dobrý den je pouze naše stanovisko,
vše, čemu věříš, je vlastně blízko,
ideálnost tkví ve vidění světa,
jehož rytmus naruší jediná věta.

Čemu se lze bránit, když je osud daný,
a žádný cizí prvek není ve scénáři zvaný,
naivita v nucenou přeměnu a chování,
je pocit viny, který nás uhání.

A my, ti zbyteční psi uštvaní,
strach z bezmoci nás v zatáčky zahání,
protože se nám ještě pořád zdá,
že jsme našli to pravé Já.


/1.2.19/

Promítat a milovat

12. dubna 2019 v 19:33 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Promítám se. Skrze podstatu celistvosti, z čeho všeho jsem složená a je mi záhadou, jak kosti nesou váhu našich vyžraných břichů. Ať se cpeme čímkoli, po měsíci královského obžerství útočně přecházíme na zdravější stravu, v níž se zelené úhonky stávají přes všechno snažení velkým nepřítelem, protože to s námi myslí dobře.
Jaký paradox...
Jako nádoba nacpaná splašky a prožraná rakovinou pod pseudonymem zhoubný nádor, protože ten s city tančí jen přiměřeně, se honíme dál za vším, co teče. Sloužíme jen vlastní chuti v rytířském brnění, co je opatřená vrstvou přiškvařeného sádla, aby bylo přemlouvání k nakousnutí čerstvé tabulky čokolády o něco snažší.
Z mylné degustace se stane druhý oběd, přičemž se cítíme hyperaktivní jak pětiletí nezbedníci, co si hází bábovičky na hlavu, aby si byli navzájem fér.

A pak, jen stroze a sami za sebe stojíme před zrcadlem, koukáme na ty mokvající vnady, které by v cizích očích možná zněly sexistickým tónem, ale nám se zdají přílíš znatelné. V představách, že by je zkoumala osoba zvenčí, doslova zhmoťňujeme tuto myšlenku a propadáme tomu, komu bychom jednou chtěli. Neumíme valčík, ani jinej potrhle tradiční druh tance, někdy jen stačí, že se tak primitivně vrtíme v ohlušujících zvucích, o nichž pramálo víme, natož aby tak patřili nám!




Víno přetéká, stejně tak naše touha dostat se skrz na skrz vším, co nás dělá těmi, kým máme být, i když sebou občas nejsme. Slyšíš ten podmanivý šepot přesně vykonstruovaných frází, aby tě dostali do varu? Tělo jako tělo, pánev jako pánev, uctívejme vlastní stavbu natolik, aby nám nikdy nic nemusela vracet a my ji nemuseli být dlužni. Souzním s přáním být nakloněn vlastnímu přání, je škoda si nedopřát to, co vyžadujeme, protože vždycky nás bude omlouvat to, že jsme smrtelníci. Avšak fakt, že my, jako snílci, uvádíme do přítomnosti příběhy, které se stanou za několik let, nebo k nim nikdy nedojde, mrháme současnou situací.


Klimbám se se dvojkou pod kůží, která všemožně přes žíly protlačuje svý hrany - přece jen je to hrozně univerzální číslo. Já, pravý neznaboh vůči všemu, co obsahuje lidský mozek, veškeré neurony a další opičády rozvíjející emocionální krupicovou kaši, ustupují do pozadí a hrozny mě konečně zakazují myslet. Tuhle vděčnost opřenou o červenou a bílou gázu, budu vždycky projevovat. Ostatně jako to, jak moc by se měl mít člověk rád.




Portrét táty - životní velikost /Leden 2019/

9. dubna 2019 v 17:11 | Leri Goodness |  Vlastní tvorba
Portrét táty v životní velikosti.
/akryl, uhel a pastely na papíře, Leden 2019/


Na obrázku může být: 1 osoba

Portrét mámy - životní velikost /Leden 2019/

6. dubna 2019 v 18:53 | Leri Goodness |  Vlastní tvorba
Mámy portrét v životní velikosti.
/uhel, akryl a pastely na papíře, Leden 2019/


Na obrázku může být: 1 osoba

Bráchův portrét - životní velikost /Leden 2019/

31. března 2019 v 16:26 | Leri Goodness |  Vlastní tvorba
Bráchův portrét v životní velikosti.
/uhel, akryl a pastely na papíře, Leden 2019/


Na obrázku může být: jeden člověk nebo víc lidí

To, co se stalo, stalo se

27. března 2019 v 15:50 | Leri Goodness |  Poezie
Chtěla bych tě najít v obsahu tvýho těla,
abych věděla, jakou formu jsi tehdy měla,
když jsme se poznaly jak dvě staré známé,
a okusily zákoutí světa nepoznané.

Není to dloho, co jsme se rozešly v domnění,
že nic z toho, co byl prožito, budoucnost nezmění,
avšak ses vzdálila po necelým měsíci,
zatímco prach sedal na hrany policí.

Rozhovor s tebou probíhal tak trochu tím,
že stín do kouta pokoje uvrhl stín,
byla jsi jím - a já v představě, že u mě sedíš,
zážitky, co zbyly, v hlavě si střežíš.

Jenže ze starých jizev se občas vytvoří díry,
vsadím se, že to, co tě napadlo, byly mozkový viry,
podobný kůrovcům, co poráží stromy,
a rozráží podstatu v ruiny a hromy.

Přála bych si asi jen to jediné,
vědět, že nás další setkání nemine,
a zahodit zatuchlou špínu, abychom povstaly,
poněvadž pak můžem navázat tam, kde jsme začaly.


/26-27.1.19/

Smysl v nás

23. března 2019 v 20:49 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Otázky nás krmí nitrožilně, kanilou do všech lebečních sfér, v nichž se drama odehrává a scénu řídí režisér.
Letmo se pak mění v dirigenta - toho, co máme v hlavě.
A tak pozvolna, hravě, kolísá mezi bdělostí a prozřením vesmíru.
Toho zázraku, co v nás je, máme přemíru, jen je škoda, kolik myšlenek nám ho kazí.
A my pak hloupě - znovu nazí, opakujeme jednu a tu samou chybu.

Vždyť jsme přece byli věrni tomu slibu!
Že se poučíme ze zavřených víček - však místo toho, věšíme do mozkovny miliony kliček.

Ty pak podporuje teta i strýček především myšlením o věcech politických a nám náhle chybí více činů -
- prostých, lidských.

,,Čím jsme si to zasloužili, žít tady v tomhle čase!", haleká půl lidstva a prohýbá se v pase.
A v ten moment, zase, objeví se úkaz, pro který tu chceme žít.
Nač trávit tělo, nebo snít, když je kolem to, co hledáme.
Jakmile to najdeme, způsob předáme těm, kdo jsou bezdradní.

Ti všichni bezvadní učitelé mohou za náš osobní růst.
Uvnitř nás se břemena odsekla a mohla klidně srůst.
Údivem se prohlubuje mimika úst u těch, co už vidí.
Kolik, že je lidí, co dělá, po čem netouží a v mysli myslí na to, čím si večer prodlouží?



/30.11.- 4.12.18/

Kam dál