Krajina ve volném stylu

Čtvrtek v 21:34 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Krajina ve volném stylu.

/kvaš, propiska, akrylát, savo, Červen 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.
 

Lze dosáhnout vlastního osvícení ?

Pondělí v 21:06 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
On/ona byl/a vždycky jinde - Nojo, byli tak trochu mimo - Žila si ve svým světě -
- Měl to v tý hlavince jináč poskládaný...
Možná vám to něco připomíná a možná se to dokonce týká vás samotných.
Jakkoli zní, či nezní samotný význam tohoto článku nadneseně,
zajímá mě, zda lze něčeho takového dosáhnout.
Přiblížit se ke kloubu vlastní existence,
kde není nic:
- jen my jako duše -
- a náš osobní růst, který je doveden, dá se říct,
k jisté dokonalosti





Dosáhnout vlastního osvícení - jakkoli se tomu říká - úzce souvisí s duševním růstem, co probíhá bez školení. Nezle se naučit většímu citu (než do jaké míry ho máme v sobě obsaženi, ale něco nebo někdo ho v nás může probudit), nebo zbořit osobní vnímání světa. Jednou ho vstřebáváme určitým způsobem a to v jádru zůstává zakořeněné, i když se struktura v průběhu času mění.
Nikdo nevidí naše myšlenky a ani cizí snaha o pochopení naší bolesti nikdy nebude úplná, protože necítí to, co my.
Neví, v jakém divadle múza účinkuje...

Již od počátku jsem se snažila najít sama sebe ve sférách umění, objevit něco, co by mě jako člověka charakterizovalo.
Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím se jakékoli východisko stávalo vzdálenější, či snad neexistující.
Jaká je receptura těch, co přesáhli sami sebe? Dokáže to snad jen hrstka těch, kterým je přáno?
Nikoliv.

Vytvořit něco, ať už cokoli a na co byste mohli být sami hrdí - to je jeden z cílů milionů lidí po celé planetě. Překročit vlastní stín a zbořit fámy, které nám zůstávaj jako roubíky v ústech vinou internetu (a vinou naší, protože nás ty řeči dostávají).



Já například objevuji.
Nezkoumám možné hranice, zkoumám hraniční možnosti.
Samovolně se odpoutávám od šedi všednosti a usedlého prachu kolem,
protože jedině tak se můžete soustředit na tvorbu,
od níž dopředu očekáváte, že bude výsledek více než dobrý....
A po nějakém čase je to náhle lepší a lepší....
(To si samozřejmě bere svou daň.)
...

Přestáváte vidět svět kolem sebe - teď jde jen o vás.
Jste tu jen a jen vy.
Srdce v jedné duši, tepna nápadů.

Je nutné jít do tvorby s jistým záměrem, čeho vlastně chceme dosáhnout.
Neúspěchy tvoří základ úspěchu -
- když se něco nepovede napoprvé, na podruhé ani možná po desáté, nic se neděje...

Ale musíte pracovat.
Musíte to zkoušet.
Řvát, padnout vyčepráním na zem,
za to s krásným pocitem, že jste ten den pro sebe
a pro to, co chcete dokázat,
něco doopravdy udělali.
Z knížek tipy o tom, jak se zlepšit nevyčtete.



Je plýtváním času hledat vlastní styl, ať už v hudbě, psaní, malování, tanci,
zkrátka v jakémkoli odvětví umění - když na sobě ustavičně pracujete,
postupně se dostanete do bodu,
kdy se začne sám od sebe vytvářet váš jedinečný rukopis -
- podstata toho, co z vás dělá toho, kým jste.
Mluvte sami se sebou, buďte sami v sobě a otevřou se vám dveře -
- na jedné straně do neznáma, zatímco z té druhé uzavírají tok reality.
V té chvíli jste svobodní.






PODSVĚTÍ /linoryt, Červen 2019/

10. srpna 2019 v 18:38 | Leri Goodness |  Linoryt
PODSVĚTÍ.

7/7

/linoryt, Červen 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.
 


Podzemní návraty

8. srpna 2019 v 14:58 | Leri Goodness |  Poezie
Úhrada, volby, občasná splátka, máš periodu v týden co tvoje matka?
Věci se mění.
Klíčky obilovin vypěstované ze dvacet let staré hlíny, jsou na tebe splíny,
ty staré známé ohlodané kosti - za ty léta se z nich staly hosti.
Vy ještě nemáte dosti?
Jestli chcete, mám tu rum nebo rovnou vodku...
...teda, řeknu Vám, vy vážně neznáte stopku!



Uchyceni v paralele okamžitého převtělení do dob nikdy neprožitých,
uchylujeme svoji duši těm, co jsou nám nejblíže -
- hadi se plíží a jeden se oblíže, od krve patřící mrtvolám wehrmachtu.
Vážně se nenadchnu pro hroudu věcí,
vy silikonoví prostituti býváte měkcí,
jako hrst peříček v náručí, kterým jen mysl poručí.
Žijeme v naivním světě.



A zas se brouzdáš v promočelém tom,
co bylo a za co se tvé Já skrylo, že jsi nebyla tím, kým bys chtěla...
...óda na smutek prostorem zněla.
Ze zvyku.



Ve drahém obleku vstřebávám přítomnost prostředí, které mě obklopuje a mě se nic nezdá,
jen ďábel si kuje pikle proti svobodě -
- nebyli jsme náhodou naproti dohodě o vnitřním míru?
Vždyť víš, jakou mám sílu, když přijde na boj.
Můj zdroj obnovení ze ztrát se zvětšuje a vlastní jádro do výší směřuje...



Mami, já se bojím - nevím, před čím vším stojím....ale je toho hodně.




/1.6.19/

Plazí autoportrét /Červen 2019/

3. srpna 2019 v 18:39 | Leri Goodness |  Autoportréty
Plazí autoportrét.

/akryl na kartonu A3, Červen 2019/


Na obrázku může být: 1 osoba

Panoptikum

30. července 2019 v 13:13 | Leri Goodness |  Poezie
Bůh ti spí pod postelí, místo aby konal.
Veškerenctvo.
Slučuje se měsíc se dnem, jako kdyby se olověná hmota přelila do ohně,
co tě pálí a že svým žárem nezahálí.
Žere tě po kusech, sápe se po zbytcích, po čistých ubrusech -
- kde zeje hostina pro bandu vyvolených.
Kolik z nich je cenných pro svět, pro vývoj společnosti?


Máš delfíní plíce, nadechuješ se častokrát více, než je potřeba -
- ta tajná spotřeba tkví v udýchání příliš dusných momentů.
Ruka na hrudníku.
Ztrácí se prapůvod tiku z úzkostí,
dříve opředen předností.


Nejzářivější bývá bezbarvost.
Tunel pro namnožení citů, zbavuje se panovačných mýtů...


O tom jak vypnout.
Sebe.



/10.- 12.5.19/

Ručně vyráběný skicák /Březen - Květen 2019/

27. července 2019 v 19:09 | Leri Goodness |  Knižní vazba
Můj první ručně vyráběný skicák.
- knižní vazba

/Březen - Květen 2019/


Není k dispozici žádný popis fotky.


Letargie mimosmyslů

25. července 2019 v 18:59 | Leri Goodness |  Poezie
Znuděná impresionistická krajina pěla ódu na duševní zdraví,
zatímco probuzené stromy vítaly polibkem jarní paprsky.
Vzduchem pluly závazky ke vzpomínkám existujícím jen jako kazeta,
co už nejde spustit - určitě je zakletá.


Zamotalas šňůry,
kvůli čemu se Bohu postaví shůry?
Ze zákona přitažlivosti.


Copak nemáš dosti trápení tlačící na samozřejmost funkce dýchání?
Vlasy padají do závěje jetelních peřin,
už uběhlo pár slušných vteřin ležících v letargii z potupného snění.
Silné bývá znění našich intuicí,
jako nápor nových bicích, co odráží mrtvost na pódiu.


Dost piju.
Dost blázníš, když si srdce vážíš na pultíku,
z nutnosti a trapných zvyků, hlídat mluvu,
hlídat kroky - hrajeme si tady s cvoky?


Perský hábit mizí v zapomnění toho, co je nyní,
míním zpopelnit nadcházející naději,
že lze pomoct tomu, kdo o ni nestojí.
I ten, co se za modlu přestrojí,
nezmůže odvrátit blížící se osud.
Pojďme odsud.
Tady jsme skončili.
Víš, jak nás to učili?
Podej ruku, je-li chtěná...




/5.5.19/



Pohlednice: semestrální práce /litografie, květen 2019/

21. července 2019 v 19:14 | Leri Goodness |  Litografie
Pohlednice jako semestrální práce ke klauzuře, vytvořené na základě osobní charakteristiky.

4/9

/litografie, květen 2019/

Není k dispozici žádný popis fotky.



Není k dispozici žádný popis fotky.



Na obrázku může být: kreslení



Není k dispozici žádný popis fotky.


Pokřivená mračna

15. července 2019 v 17:38 | Leri Goodness |  Poezie
Řeč těla oněmněla.
Vlastním způsobem, tak, jak na šok reaguje divá zvěř,
klidně věř tomu, že i příčina okolností změní původní stav.
Sprav ho...
Ono...možná bys měla zkusit alternativu,
nacistickým zaříkáváním korpulentního rázu,
dochází k prolomení vazů a v mysli zůstane jen přetvořená realita.


Ta, co je ve dne v noci zpitá do němoty.
Obouvám si těžkopádný boty s tím,
že stojí za to pošlapat nedotčené -
- a jak se tak osudem mračno žene,
stáčí mě choulostivost vzpomínek do zatáčky.


Pod očima opilostně tuhnou unavené váčky od věčných bojů, které se dějí.
Incest.
Pomsta.
Krev.
Skřeti skrze plazící se břečťan se smějí a smějí, věřím v jejich nadčasovost.


Vzejde ze skutečna skutečné,
křížem krážem výřečné...rozhovory letmých poutníků?
Scházejí se.
Tam, kam nikdo nešel.
Sešel se tu dav.


Odříkávaj ošoupaná přání, zatímco si povzbuzení shání v podobě průniku.
Z jeskyně není úniku, když se do ní každodenně vrací -
- a pak zvrací ze své nečinnosti,
když zjistí, že jsou pouze malicherní hosti.


Kardinál Věčná Naděje okupuje své příjmení a tváří se západoslunně.
Zatímco mu srdce stůně z nedostatku sil, vypadá to,
jako kdyby sám sebe kryl - za nadšení pro život,
z něhož se odlupují kusy, co se dohromady dát musí.


Pocitově.
Ale dřív, než se spočine v hrobě.




/3.5.19/










Kam dál