Boj o přežití /Prosinec 2019/

Včera v 18:16 | Leri Tessla |  Umělecké fixy
Boj o přežití.

/akryl, um. fixy, skicák, Prosinec 2019/


 

Napnuté tětivy u tepnových kaluží

11. května 2020 v 21:32 | Leri Tessla |  Mozek na talíři

Otevíráš okno.
Vypadá to, jak kdyby ses díval na berlínskou architekturu
zamořenou mrakovými štěnicemi
a všedností ukrytého slunce zpoza přeháněk.
Potrvají dlouho ještě ta muka dívajících se očí
patřící zčernalým panáčkům za skly,
za nimiž se nikdo neukrývá?
Bylo řečeno mnohé,
ale ne ze všeho lze čerpat.



Fascinace tajemnými tepnovými kalužemi,
co si oblíkaj podomácku vyrobená pyžama.
Chodíš v nich a vidíš světy jinak.
Pružná fólie coby oční sítnice vydává signály, které nelze ničím utlumit.
Alkoholy vedou prim a smaží se v oleji roztavené vůle -
- kéž bys tady byl.
Kéž bychom tady byli.
S připravenými názory na to,
proč a jak jsme se ocitli tam,
kde se nyní nacházíme.



Jsi relativní jako tvůj protivník.
Boří se všechny mýty o záležitostech,
které oslavovaly svůj zrod ještě před pár měsíci
a náhle se ocitají na primárním hřbitově.
Z kořenů a listí sestávají jména těch, kteří se nám vryli do paměti.
Když je úplněk, vrací se k nám ve snech.


Žluté zdi
a prosluněná restaurace,
schody,
výkyvy,
tvůj křik
a můj projev,
co uspěl.

Vyhrát bylo povinností.



Ztotožníš se někdy se svou osobností, co tě náhodně nezradila?
A nebo jsi to ty, kdo náhody samovolně přináší?
Moc řešíš svůj osud.



Slídlištní lampy naslouchají z horních pater přítomných bytů
a ví víc než ti, co shání drby.
V kovové tyči držící jejich osvícenou hlavu,
se ukládají staré křivdy a hádky, co za moc nestály.
Zajímala by mě ta, jenž by se doslechla o možném nalezení životního vyrovnání.



Jakmile se rychleji setmělo,
brána do krás džungle ztratila svůj půvab,
které jí dodávalo zbytkové světlo.
Do úkrytu pro natěšené, pro zlomené vlastním dechem,
pro sílící touhu obracející vnímání.
V lesích nás hanobil tetřev,
když jsme si prudce vyměnovali názory.



Ve víru smrtící přesnosti lučištníka,
náhle utichl i ten poslední pták
a my jsme na protest zapálili ohniště.
Obraz vlastní skutečnosti začal existovat po jeho ztvárnění na kusu papíru.



A nyní,
jako by to bylo včera
se ohlížím za tím,
co udusal čas.




/11.5.20/

Studie myší mumie /Prosinec 2019/

6. května 2020 v 18:42 | Leri Tessla |  Litografie
Studie myší mumie.

/litografie, Prosinec 2019/


 


Fluidum /Říjen 2019/

6. května 2020 v 18:32 | Leri Tessla |  Litografie
Fluidum.

2/3

/černá křída, litografie, Říjen 2019/



Dopis věčnosti

30. dubna 2020 v 19:15 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Zdravím tě,


celé roky tě vídám na policích a naivně se snažím z tvé plošné osoby vyčíst, jaký jsi asi byl.
Touláním v pavučinách doby se v mé mysli i přes uplynulé roky přehrává malá kazeta s tvým obličejem, postojem k situacím mě neznámým, pohledem, jenž díky hustému obočí působí mysticky. V průběhu vzájemného míjení se na masivním nábytku možná víš, jak vypadám. Teď mám černé vlasy, jenž kdysi odpovídaly těm tvým - s výjimkou toho, že to byla tvoje přirozená barva.


Můžeš si být jistý, že tvé úsilí, které si prostřednictvím vlastních rukou vtiskl do stavby naší chalupy, je náležitě ceněno. Zvlášť v současné době, kdy člověk utíká od městského chaosu, gigantických billboardů
a podezřele vypadajících fastfoodů. Mnoho se toho změnilo.


Dříve jsem tě cítila z rohu jídelny, odkud se linul tabák z dýmek tak trochu pominutý, jako kdyby říkal:
˶Vždyť já tu pořád jsem ˮ. Jenže znáš to, pak přišlo na úklid…




Víš, jak vypadá tvůj byt?

V podstatě je to tu pořád stejné, koberec s nevkusným, ale přesto domáckým vzorem, brčálově zelené lino ve skromné kuchyňce a malé tři pokoje, které už nikdo nenavštěvuje - kromě mých malých sestřenic,
které občas přijedou. Pamatuješ si na tu plastovou zeleno-žlutou trubku, kterou jsem tě po obědě budila, když jsi spal? Máme to dokonce nahrané.
Dokážu si ji přehrát hravě ve vlastní hlavě - je to totiž ten nejživější moment, který mi na tebe zůstal.


Měj se tam nahoře krásně. Věřím, že se máš dobře a že se jednou uvidíme.


S láskou
Leri

Autoportrét v černém /Únor 2020/

24. dubna 2020 v 20:12 | Leri Goodness |  Autoportréty
Autoportrét v černém.

/olej. barvy na kartonu, Únor 2020/



Figurální kresba /Září 2019/

21. dubna 2020 v 19:43 | Leri Goodness |  Figura
Figurální kresba.

/uhel a pastely na papíře, nadživotní velikost, Září 2019/



Vyvržený /Září 2019/

21. dubna 2020 v 19:38 | Leri Goodness |  Umělecké fixy
Vyvržený.

/akryl, propiska a um. fixy, skicák, Září 2019/



Objevy /Září 2019/

19. dubna 2020 v 16:06 | Leri Goodness |  Umělecké fixy
Objevy.

/akryl, propiska a um. fixy, skicák, Září 2019/



Propojení záměru v umění

17. dubna 2020 v 19:39 | Leri Goodness |  O umění: poznatky, zkušenosti
Když tvořím, automaticky se uzavírá onen tok přímé reality, který se smrští v jednu silnou žílu
a náhle se ocitám v čisté přítomnosti. Je to běžný proces, prostřednicvím něhož si prochází tvořiví lidé. Nevědomky, díky našemu zapálení pro věc, dostaneme veškeré prostředky - ironií je, že jsou stále tady a naším úkolem je uvnitř sebe najít.
Myšlenka v začátcích uměleckého odvětví je nejprve malým nezkušeným dítětem, kterého matka musí vést, učit ho, směrovat - tou "matkou" jsme my. Ne vždy se naše výchova obejde bez chybičky, což je pochopitelné. Byl by zázrak, kdyby se samo dítě naučilo během jednoho dne chodit :).


Hlava je centrála každého dalšího kroku a vyslancem všech našich záměrů. Vždycky to je a bude boj -
- aby totiž ruka poslouchala hlavu, je třeba ustavičné práce, zkoumání a alchymie všech
našich osobních prožitků.


Festival emocí se odráží ve všem, co se rozhodneme vytvořit. Barevnost odpovídá momentálnímu rozpoložení, obsah tomu, na co máme v mysli spadeno. Volba prostředků snadno odhalí náladu a jejich kombinace pak autorovu flexibilitu, popř. výši dovedností.


Ony zázraky se začnou dít ve chvíli, když se všechny potřebné věci spojí, aby mohlo vzniknout něco osobitého. Něco, k čemu se bez dřiny nelze dostat. Nikde není psáno, že si nemůžeme užít celý proces vlastního snažení, naopak! Je to fajn a je zatracená jízda prožívat všechen ten vzestup, když se snaha začne vyplácet.

Pády nám odhalují rezervy a jsou motivací pro další střelu vzhůru.
Nejdůležitější je vědět, co chceme a to se pak snažit korigovat činností.
Čas v tomto směru není relevantní, protože vzdát se šplhání na vrchol kvůli tomu,
že to trvá dlouho, by byla zatracená škoda.

Kam dál