Portrét babi - březen 2017

Neděle v 17:42 | Leri Goodness |  Portréty
V březnu letošního roku jsem se také pokusila o portrét mé babičky a jelikož nerada sedí modelem a těžko jí člověk přemlouvá, byl tento moment víceméně vzácností :D.

/tužka 8B, březen 2017/

Fotka
 

Tlumení

14. května 2017 v 16:24 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Pozoruju z oken světlo, světlo svýho podvědomí,
mraky přebíjí tu záři, s tím, že ji včas zlomí.
Hodím se tak do pohody, jsem vín věrnej kamarád,
pro každýho mám svou náruč, hubu plnou "dobrejch rad".

Jsem extrovert v téhle chvíli, plíce svírá hustej dehet,
neznám cestu, směry k cíli, kouř proniká pod můj nehet.
Tvář se barví slitou vinou, mění svůj kus v krátkým čase,
cíga čekaj pod peřinou, váha mizí, snad i v pase.

V opojení bloudím slovy, motám nohy na text písně,
v hlavě hučí, jsou tam sovy, mozek rozežíraj plísně.
Někde se to vyrovnáná, každej má svý dobrý stránky,
občas spadnu, to se stává, od nožů mě studí spánky.

Z toho strachu z odmítání, ulehávám v šedý díře,
je už večer, tma se pojí, vypadám jak zdechlý zvíře.
Noc odvíjí pantomimu, nastupuje nevědomí,
hraju dobře - na rovinu, v hlavě už teď nic moc není.

Fotka

31). Tok času

8. května 2017 v 16:50 | Leri Goodness |  Vlastní citáty
,,Všichni mě měli rádi, dokud mě nepoznali".

~ L.G. ~
 


Orchidej - akvarel (březen 2017)

5. května 2017 v 18:23 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Finální verze studie orchideje je zde, zabrala mi přibližně 3h. s přestávkami. V blízké době plánuji namalovat další květiny, jen co se více rozmohne příroda. :)

Fotka

Současné umění pod vlivem koncepce aneb proč mu lidé nerozumějí?

2. května 2017 v 11:45 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Mnoho z nás, co se přinejmenším alespoň trochu zajímají o umění, narazili na mnoho galerií, jejichž obsahem byly několikametrové plátna natřené jednou barvou, postříkané spontánními barevnými fleky, či jen ve svém středu doplněné obrovským kolem/tečkou.
Takhle bych mohla pokračovat donekonečna.
Je to trend moderní doby?
A proč tolik lidí nad současným uměním kroutí hlavou?
Než abych kritizovala aktuální počiny umělců, ráda bych vám vysvětlila důvod toho, proč právě dnes takové umění převažuje.

Koncept - to je oč tu běží

V první řadě by bylo vhodné zmínit, co je vlastně koncepce a proč je tolik nepochopená.
Jedná se o nějakou myšlenku, záměr, pocit, který nám umělec - či právě jeho obraz, představuje.
Mnohokrát jsem od různých lidí slyšela, že podle názvu není poznat, že "o tomhle to je", nebo "vždyť bych to mohl namalovat taky!"...


Je takřka nemožné "vniknout" do hlav konkrétních umělců a pochopit jejich díla tak, jak je chápají oni sami.
Jiná situace by byla, pokud bychom je osobně znali.
V 90% případech nepochopí koncept ta kategorie lidí, kteří nejsou uměním nijak poznamenáni - tím se však samozřejmě nikoho nechci dotknout, je to jen čisté stanovení faktu.
Jakmile jsou umění na hony vzdáleni a nikdy k němu neinklinovali, zřejmě nikdy nepochopí/neobjeví kouzlo konceptu.


Fotka

Není to takové, jako dřív


Každá doba byla v minulosti něčím ovlivněna, tak jako je teď ta naše.
V rozkvětu baroka se s oblibou malovaly dynamické kompozice, s často přehnanými proporcemi andělů, dále madon, mnohdy držící podivně vykonstruovaného Ježíška, jehož tělo se tomu děckému příliš nepodobalo (často působil jako zmenšená verze dospělého, čemuž někdy přispívala velká hlava).

Když přeskočím několik století, v období impresionismu se zas do obrazů nevkládaly žádné myšlenky, šlo o rychlý záznam krajiny, nějakého výjevu, který se, ještě hlavou nezpracovaný, doslova "hodil" na plátno. Lze to lehce přirovnat k formě meditace, ale ne ji s tím ztotožňovat.
A to je jen ukázka dvou směrů...



Velice často slýchávám, že už se nerodí takoví mistři jako tehdy a že dnes jsou umělci dokonce imitací těch opravdových.
Dovolte mi nesouhlasit s tímto tvrzením.

Stejně jako tehdy, tak i dnes jsou malovány obrazy stejně (i když dnes máme více možností) a žádný z nich neznamená víc nebo míň. Každý má jiný způsob vyjadřování a ne každému se ono vyjádření může líbit.
To už je však věc názoru.



V určitém období v historii se často brala inspirace z různých božstev, dnes se bere např. ze světa kolem,
z myšlenek, vnitřní rozervanosti, z celosvětové problematiky, z radosti,
či dokonce i z nalezení vlastního já - a v tom tkví síla konceptu.

Fotka

A co si o tom myslíš?

Nikdo, ani sám autor po nikom nevyžaduje, abychom jeho obrazy pochopili přesně.
To, co si z nich odneseme je čistě individuální.
Obraz skládající se z tmavých barevných tónů v jednom může vyvolat krásu,
či sílu osobnosti,
v tom druhém třeba úzkostné pocity.


Je v pořádku, když ve vás obraz vyvolá nenávist nebo dokonce odpor.
Pak je to dobrý obraz, i když ho bytostně nesnášíte -
- to, že ho nesnášíte, je pořád nějaká reakce, pořád to ve vás něco dokázalo vyvolat...
Nejhorší na tom všem je, když ve vás nevyvolá absolutně nic.

Orchidej - akvarel /1.část, březen 2017/

29. dubna 2017 v 19:23 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Zhruba měsíc zpátky jsem se zhruba po půl roce vrátila k malbě květin akvarelem a tentorkát jsem si vybrala orchidej. Celou práci uvidíte již brzy. :)

Fotka

Placentový plíce

28. dubna 2017 v 17:38 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Stávám se fasádou s prokouřenou dírou,
co nezná hranici a nekámoší s mírou,
plíce si žehlím clonou z tabáku,
jsem pevnost z cihel, jsem komín baráku.

Kyslíkem z cigaret buduju chrám,
podsvětí záhuby, kde žiju sám,
malinkou škvírou prochází světlo,
co temno včerejší bravurně smetlo.

Z bílých plic tvoří se dost matný želé,
co se v mých útrobách nechvalně mele,
snad zkapu, upadnu, jak bídná lůza,
poslední obětí bude má múza.

V reálu měl bych mít zbrojní pas,
a vraždit v myšlenkách okolí zas,
snažit se o dílo, o přesnou práci,
co se však po pitvě pomalu ztrácí.

Když vstávám, umírám, když spím, tak tančím,
jak plamen skomírám, pořád se mračím,
rozvracím normy tím jakej jsem,
stávám se střeleným uštvaným psem.


Fotka

,,SOUČASNÁ NÁLADA" - vl. obraz (březen 2017)

16. dubna 2017 v 18:30 | Leri Goodness |  Obrazy mých vizí
V březnu jsem jednoho sobotního odpoledne vytvořila během 2 hodin rychlý, trochu expresivní obraz, který je založen především na mé tehdejší náladě a pocitech. Dobře si pamatuji, že jsem během tohoto "vyřádění" vůbec nad ničím nepřemýšlela, což mě dodalo obrovskou svobodu, co se výtvarného vyjádření týče.

(sololitová deska, lepenka, přírodní uhel, akryl, kancel. papír)


Klinika snílků

15. dubna 2017 v 19:04 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Bláhově si myslel, že když uvidí padat hvězdu, jeho přání se mu splní.
Zanedlouho zjistil, že igelitka s laciným potiskem vín, krabička Marlborek
a čerstvě zabalenej gyros, mu udělá radosti víc, než naivně v něco doufat.
Ale přesto to nevzdal.
Ani já.


Měla jsem pocit, že mi na hrudníku přistála těžká větev, která však neměla odkud spadnout, přece jen jsem ležela na popraskaný matraci a měla střechu nad hlavou. Obličej mi balzamoval cigaretovej smog, dělal ze mě mrtvýho faraona s nápadnýma černýma linkama a přistával mi na koncích řas, který den předtím prohnala řasenka.


Přes můj nevýslovnej pocit selhání a povlak špíny, se můj rozum musel přenést ve vlnách. Záblesky paměti si celkem dobře
zafixovaly celou tu průpravu na dřevěný loďce, přes níž mi přesahovaly špičky conversek.
Pádlování mi bylo vždycky cizí, a tak práci odvedli zkušenější a tvrdili mi, že jsem se dostala mimo časoprostor.


Můj smích místo odpovědi začal slábnout, jakmile jsem viděla kusy androgynního přirození,
co si třeli o vnější stranu mýho dopravního prostředku, dokud v nich neulpěly několikametrové třísky.


Fotka



,,Zlato, děláme to za tebe, bojujem o tvý zdraví a vyháníme strašáky z věže. Prosím, nepouštěj je tam zpátky, když by se vrátili, přišli by v převaze", promlouvali ke mě skrz plechovej tón, co připomínal rozhlas v rádiu.



Dokonce se mi zdálo, že to myslí vážně, když za pár dní některý z nich umřeli na infekci a pomalu se rozplynuli, jako ranní hustá mlha. Byli mou oporou jen tehdy, pokud jsem jim říkala "mami".
Orgasmy téhož typu tu probíhaly denně, byla jsem zvána i já, ale pokaždý jsem odmítla, protože mi bolest v podobě zmasakrovaný intimní partie, nevytvářela žádný potěšení.



Po odmítnutí následovalo obvyklý hlasitý obvinění, že o svý strašáky nechci přijít.
Chtěla jsem, ale jinak.
Hráli jsme si tedy na vlak, přesně tak, jak znělo mý přání.
A protože jednotlivý vagóny musí bejt propojený, lidi, co stáli v řadě, do sebe postupně nechali vniknout ty druhý.
Byla to magie.


Fotka



Rituál kliniky snílků, znající podstatný způsob, jak zohlednit i ty nejtajnější a nejméně diskutabilní potřeby.
Nechat se vést a uvést do svýho podvědomí.
Přetvářet fantomy na anděly spásy, pocuchat jim křídla a obrátit je k obrazu svému.



Počet partnerů tu neznal omezení, snad jen přeměna sexuální orientace,
když už vás nebavilo klátit jedno a to samý pohlaví.
Jednou jsem takhle přišla i ke krásnýmu strništi, co ve mě evokovalo domnění, že mám cobainovský rysy.
Možná proto mám nutkání si opatřit kytaru a naučit se na ní hrát,
nanést na sebe tuny pánskýho sprcháče a vykoupat krk v toaletní vodě Huga Bosse.



Vytáhněte mě za ruce, že to není pravda!
Místo záchrannýho kruhu, se chytám další mořský vlny a ty to můžeš zastavit!
Uděláš to pro mě?



Můžu bejt pak vším a zároveň ničím, nicotností v ničem k ničemu, nebo jen stínem,
kterej bude dopadat tam, kam sám určíš.
Třeba se na všech těch pravidlech týhle okřídlený hry nakonec shodneme.
Platí?...



Portrét paní H. - únor 2017

13. dubna 2017 v 15:53 | Leri Goodness |  Portréty
Koncem února jsem oslovila jednu místní, velice milou paní z našeho města, jestli bych ji mohla nakreslit. Naštěstí nebyla proti, a tak jsem jí jednu neděli zvěčnila na papíře u ní doma v obýváku. :)

Fotka

30). Vyrovnání

12. dubna 2017 v 18:41 | Leri Goodness |  Vlastní citáty
,,Čím víc talentu, tím víc tíhy".

~ L.G. ~

Všude jsou mříže

9. dubna 2017 v 10:36 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Podle norem činíme svou práci,
dřeme - jsme malí ošoupaní ptáci,
,,Umíš lítat?", ptá se černej bez křídel,
,,Neumím, nemám čím - urval mi je nepřítel".

Podle řádu krotíme svý pudy,
někdy ale vybočíme - možná taky z nudy,
utíkáme do neznáma, dokud ještě smíme,
o svým světě z ideálu tajně doma sníme.

Podle starých, časem zrezlých mříží,
žijeme v okovech, ruce se nám kříží,
cesty mění dráhu vždycky směrem k nám,
člověk si spíš vypomůže kolikrát jen sám.

(psáno 31.1.2017)

Fotka

Portrét dědy - únor 2017

7. dubna 2017 v 18:12 | Leri Goodness |  Portréty
V únoru téhož měsíce, jsem stihla zaznamenat i několikátý pokus o ztvárnění portrétu mého dědy, který mě sedí modelem už nějakou tu dobu - zejména proto, že má výrazné rysy v obličeji, což je pro studii anatomie zásadní.

(únor 2017, tužka 8B)

Fotka

Po letech

31. března 2017 v 18:30 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Jakou má současnost najednou znění,
když se vše během let tak nějak změní,
jak se pak stavíme k těm známým duším,
zády, či bokem, myslím si - tuším.

Co tehdy stačilo, je dneska málo,
ego si za tím naivně stálo,
tam, kde leželo pouti z oceli,
těžko se z ran samo zocelí.

V co jsme dřív věřili, zůstalo štěkem,
posvátný předměty odrůstaj s věkem,
po vzájemném souhlasu: ,,Budem se vídat",
začnem si odstup od lidí hlídat.

Věci, který furt vypadaj věčný,
začnou bejt životu nebezpečný,
pak se tak bráníme odlišným povahám,
,,stejně byl blbej", fandíme úvahám.


(psáno 16-17.1.17)

Fotka




,,MILOSRDNÉ LŽI" - vl. obraz (únor 2017)

24. března 2017 v 17:40 | Leri Goodness |  Obrazy mých vizí
V únoru letošního roku, kdy jsem si užívala jarní prázdniny, se v mé hlavě vytvořila další vize - a jak už název napovídá, jde o zobrazení s "neupřímným obsahem", konkrétně tedy ,,MILOSRDNÝCH LŽÍ".

(sololit, kombinovaná technika - akryl + tužka 8B, Únor 2017)


Portrét paní J. - leden 2017

19. března 2017 v 10:27 | Leri Goodness |  Portréty
První týdny v letošního roce jsem se domluvila s jednou známou, která je nejlepší přítelkyní mé babičky, a tak jsem k ní zašla domů a nakreslila jí. Chce to ještě vypilovat (ne každý má tolik výrazné rysy, tímpádem se hůře kreslí/maluje), takže se o její podobiznu pokusím ještě víckrát. :)

(Leden 2017, tužka 8B)

Fotka

Kam dál