Nakresli svět tvýma očima

13. ledna 2017 v 13:11 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Patetičtí snílci v reálném světě sedí na ručičce hodin a mávají do dáli napnutými prsty, jakoby chtěli něco chytnout. My jsme těmi snílky v uměleckých kabátech, co nesnáší společnost a zatvrzelý názory,
alespoň se to o nás říká.


Nakresli mě.
V podobě zchvácený hvězdy, co nemá cípy, ale strešní tašky.


Polejvám se studenou vodou, která docela úspěšně mírní rozpálený nervy
vymyšlený postelový scény,která se nikdy neodehrála, ale není vyloučeno, že se někdy odehraje.
Pigmenty starých barev kopírujou nepravidelný záhyby na těle a dotěrně se dostávají do děr odtoku.
Znásilňujou vodovodní potrubí a chtěj ho přesvědčit o tom, že má měsíčky.


Nakresli proud mysli.
Kaledioskop a v něm roztroušenou duši.


Fotka:


Sprcha blije o sto šest, ale jakmile se ozvou kroky zvenčí,
utíná svý žaludeční problémy na přání.
Okem prohřátým z vařící lázně mžourám skrz průhlednej závěs,
kterej visí v pantech z ironickýho důvodu kvůli šmírování.
On nikdy nešmíruje.
Vždycky počká, dokud nejsem hotová, pokud však nechci, aby mě dodělal.


Nakresli nás.
V podobě zapalovače pálící konec cigarety.


Stál na chodbě v naprostý odevzdanosti, místnost se prodávala za něj,
země, na který stál, dveře, kterých se dotkl.
V kontrastu s červenou růží u hrudi, vlastních CD nahrávek a pomuchlanou poezií,se díval skrze mý srdce.
Probodával aortu, loudil po přilnavých záhybech látky kolem klína a...
...a tak si furt kreslil očima.


Nakreslil jsi mě.
Tak, jak jsi potřeboval.


Sotva jsem pohnula zrakem, vypařil ses, kromě tvých děl.
Tak, jak jsi odešel, spočinulo i tvý oblečení, nepěkně pohozený na dřevěnejch parketách, souložící s kaštanovým elektrickým JAUGUÁREM RW 3SB.
Od tý doby, co jsi zmizel, zmizela i celá podlaha.
Vzal sis jí s sebou pro případ, že v nebi ztratíš rovnováhu.




Nakresli svět tvýma očima.
Tak, jak ho vidíš.
Tak jak ho vidíme.

OBA.



 

Portrét pana B. - 3/12/16

6. ledna 2017 v 17:43 | Leri Goodness |  Portréty
Koncem listopadu loňského roku, jsem začala chodit do místního domova důchodců v našem městě, kreslit seniory. Tuším, že tohle je jeden z prvních, kterého jsem zvěčnila. Velice milý a moudrý pán, který byl dříve učitelem.
Vím, že to není nic extra a chce to pořád trénink, ale snad to není tak katastrofální, jak si myslím.
(3.12.2016, tužka 8B, bílý pastel na papíře)

Fotka:

28). Zvyk

3. ledna 2017 v 17:56 | Leri Goodness |  Vlastní citáty
,,Čím více si zvykneš na šípy, tím častěji obdržíš růže".

~ L.G. ~
 


Studie očí - listopad 2016

1. ledna 2017 v 16:29 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zpětně ještě přikládám menší studii očí jednotlivých členů z naší rodiny - vlevo nahoře babi, vlevo dole máma a vpravo brácha (listopad 2016, tužka 8B).


Tímto bych chtěla popřát každému z Vás jen to nejlepší do nového roku 2017, hodně štěstí a zdraví, ať se vám daří ještě lépe, zažíváte plno laskavých momentů a máte se navzájem rádi. :)

Fotka:

Podzimní krajina - listopad 2016

26. prosince 2016 v 18:02 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
S větším zpožděním přidávám jednu s posledních krajin, kterou jsem stihla zvěčnit ještě na konci listopadu, než se barvy vytratily (listopad 2016, akryl na našepsovaném papíře).

Fotka:

Předvánoční "štresy" aneb jak se nezbláznit

21. prosince 2016 v 15:35 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Znáte to...
Městské trhy srší optimismem, nabízí všelijaké kýčoviny, podvědomě vytahují z kolemjdoucích pár stovek z peněženek, i když vlastně o ty výrobky člověk nemá ani zájem, ale toť manipulace (nebo spíš povinnost?) obchodníků.


Jelikož předpokládám, že většina z nás se nachází ve větších městech, asi si umíte velice dobře představit, jaké to je, ocitnout se uprostřed šílícího davu, co shání dárky na poslední chvíli. Bohužel, patřím do této kategorie, alespoň letos. Ale navzdory nepříznivým podmínkám, jsem nakonec uspěla.


I přesto, že už jsem již od začátku týdne doma, permanentně pracuji na klauzuře na téma: ,,Zvíře zakoponované do grafiky", které jsem si přizpůsobila pomocí fotoshopu a následně podle návrhu přenesla finální obraz na plátno. ,,Možná bych se měla zastavit, možná bych si měla odpočinout", říkám si sama sobě naivně, ale problém je v tom, že to neumím.
A tak píšu.
Protože mám co sdělit a tak se chci podělit.


Snažím se smysly vnímat co nejvíc detailů kolem sebe, především se snažím najít nejspíš ztraceného ducha Vánoc, či co, ale jakoby ani žádný neexistoval. Myslím, že je to především podmíněné obrovským stresem, který se na mě poslední dobu navalil a díky kterému jsem fyzicky i psychicky málem vyhořela.


Fotka:


Od vnitřní nespokojenosti z dosavadních výsledků pokusů o anatomii až po neúspěch v komunikaci mezi mými vrstevníky (alespoň já to tak osobně vnímám), si čím dál více uvědomuji, že bych opravdu potřebovala vypnout, při nejlepším odjet někam hodně daleko - to však nemám možnost.
Takže si tak nějak sama sobě slibuji, že alespoň o svátcích si dopřeju volno, řádnou dávku alkoholu a silnou dávku opojných látek.
Snažím se žít, co to jde, alespoň nyní, během těchto 14 dní, si chci tento pocit potvrdit. A právě tím si společné chvíle zpestřit i něčím tvrdším.


Ani jsem si během toho shonu nestihla plně uvědomit, že mám (zatím) nejlepší průměr ve třídě, co se známek týče...zřejmě taky proto, že jsem tomu nechtěla uvěřit.


Zhruba měsíc zpátky jsem začala chodit do místního domova důchodců v našem městě - kreslit portréty seniorů - a musím říct, že je to skvělá zkušenost. Již brzy budete budete moci vidět tyto skicy i zde na blogu. :)



Pevně doufám, že si svátky užijete v harmonii a klidu, předem Vám všem přeji krásné vánoční svátky!!





,,S"ovitá kompozice

19. prosince 2016 v 16:20 | Leri Goodness |  Photography
Všichni jsme ochuzeni o podstatnou část posmrtného cyklu.
Když zemřeme, za pár dní nás spálí.
Nerozložíme se.
Vycházíme komínem ven, místo toho, abychom byli večeřeni.



Tradiční pohřby měly specifickou atmosféru, nemyslíte?...

Fotka:


Fotka:


Fotka:

,,KONTROLA DUŠE" - vlastní obraz (září/říjen 2016)

16. prosince 2016 v 18:15 | Leri Goodness |  Obrazy mých vizí
Zde si můžete prohlédnout jednu s mých čerstvých vlastních prací, kterou jsem vytvořila během září a října letošního roku. Jedná se o vizi zahrnující ve svém obsahu netušené poselství, či spíše pocit, který má být překvapivě vzhledem ke stylu zpracování reálný. Nekonvenční zobrazení niterních emocí může vyvolávat mnoho otázek, však už jen samotný název: ,,KONTROLA DUŠE", může prozrazovat mnohé.

Fotka:

Mechanismus očí

10. prosince 2016 v 18:04 | Leri Goodness |  Vytrženo z kontextu
Koberec se kamarádí se vším, s čím přijde do styku - se zbytkem jídla, s použitým kondomem, v němž se povalujou důkazy o nadměrným souznění nebo s vyhasínající bolestí napůl zašlápnutý mouchy.
S čím se kamarádíš TY?...


Nápadů k dosažení mý rádoby benevolentní povahy prudce ubývá, sahám po knihách o budhismu s typicky obtloustlým chlapíkem, kterej má ten nejsladší úsměv na světě.
To, že je tak panicky zlatej udržuje druhý v naivitě, že jeho jedinou povinností, je hledání duševního klidu.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co dělá, když splní jeho denní rituály?...


Přehrabuju se v haldě svazků, co mají co dočinění s duchovním stylem života.
Nikdy jsem pro ně nenašla pochopení.
Beru do ruky zapalovač a pálím první obvykle to,
v čemž se mý názory šeredně spletly.
Ve finále zohavuju buddhu na obale knížky - od genitálií po hlavu.


Cigaretovej popel dopadá na mý stehna, jako láva,
tvoří načervenalý fleky v podobě komářího štípnutí a místo toho,
abych ho smetla pryč, ho nechávám pomalu vyhasínat.


Televize ztrácí signál, ale z posledních sil se snaží udržet naživu skupinu
"The Carbage" z 90´tek a jejich song"Only Happy When It Rains".
Nesnášim, když prší, ale díky téhle skladbě jsem schopna akceptovat sama sebe v roli, že déšt vlastně miluju.


Zrzavý modelky mizí z krabky Velbloudů, slejzaj jim z hrbů a končí v mých útrobách.
Sedíme a ztemňujeme příliš světlý myšlenky.
Čechrám tvý andělský vlasy, házím s nimi sem a tam, reguluju světlo prostřednictvím nich,
abych ti mohla konečně říct, že vypadáš rozcuchanější víc než kdy předtím.


Neznáme hranici a to nás ohrožuje.


,,You must let my eyes in heaven!", křičíš nakřápnutě,
jak raněný zvíře a pomalým pohybem stáčíš hořící vajgl směrem k modrý duhovce.
Bráním ti v tom.
Vždycky jsem ti v tom zabránila,
protože jsi moc dobře věděl, že kdyby se ti to povedlo, neviděla bych tvojí duši.

Ubližujem si navzájem.
,,And now look at me...this is my masterpiece",
říkám provokativně a pálím si o hrudník čerstvě nažhavenou zrzku.
Bráníš mi v tom.
Vždycky jsi mě v tom zabránil, protože jsi moc dobře věděl,
že kdyby se mi ho podařilo otevřit, duše by neměla schránku.



V domnění, že už to nikdy neudělám, si opíráš čelo o mý a já si surově přitahuju tvý srdce k mýmu v domnění,
že se ti nezmění barva očí.



Přestává pršet.
Snažím se vehementně dopsat pár spisů k vydání a ty pracuješ na další verzi songu "Drain You".
Inhaluju už jen samotný slova, co vychází z tvech zaplněnejch plic, který už nikdy nebudeš moct odkašlat.
Leda tak já za tebe, až zas déšť promočí oblohu a tvý oči budou plakat se mnou.


Fotka:



Správná reinkarnace(?)

3. prosince 2016 v 17:49 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Natáčíš se ke mě, tvý oči mě ruší,
slyším, jak pláč dusí tvoji duši.
Umíráš, rodíš se, zůstals někde ve mě,
podivným způsobem zplodila mě země.

Rukama proplétám lenost ve tvých vlasech,
dotekem nekonvenčně držíme se v pasech.
Našla jsem tvoji pušku za barákem v strouze,
tys na to odpověděl: ,,Kdyby byla nouze".

Na zdi vajgly zejou v ranách těla Krista,
říkal si, že nepomáhá - odstřelils ho z místa.
Slabým hlasem vypouštíme přání mezi kostely,
nebereme za hříchy, co děláme v posteli.

Píšu, má bytost co by včelstvo rojí,
mysl je roztroušená, je už téměř dvojí.
Dokud znova nepřiložíš hlaveň dovnitř úst,
budu zas psát dál - nenastane půst.

Vracíš se napůl, jenom jako duch,
tvou přítomnost registruje jen můj vlastní sluch.
Nejsi posel, ani oběť, to se jen tak zdá,
jsi to TY, kdo převtělil se - počkat...jsem to JÁ.

Fotka:




(* 3.12.2015 - dnes je to přesně rok, kdy z tohoto světa odešel legendární Scott Weiland, frontman skupiny Stone Temple Pilots, tudíž bych ho ráda zmínila alespoň jednou z těch nejlepších skladeb - R.I.P.)

Zátiší s kompotem - září 2016

25. listopadu 2016 v 18:33 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Pokud jste byli natolik trpěliví a čekali jste na finální výsledek postletního zátiší, s radostí vám oznamuji, že si ho můžete nyní prohlédnout. Trvalo mi 3 dny, vše je malováno akrylem na našepsovaném papíru. :)

Fotka:

Zátiší s kompotem - září 2016 /1. část/

19. listopadu 2016 v 17:55 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Zhruba v polovině září letošního roku jsem se na chvíli vrátila k malbě zátiší, se kterým jsem dlohou dobu bojovala a až po 8 měsících práce, když jsem jich vytvořila cca kolem 50, se výsledky dostavily. Neříkám však, že je to nyní bezchybné, vždycky se najde něco, na čem je potřeba zapracovat.
Další verzi tohoto, poněkud postletního zátiší, uvidítě již brzy. :)


Fotka:

Pavoučí sítě

18. listopadu 2016 v 18:48 | Leri Goodness |  Vytrženo z kontextu
Cítím se prázdně.
Žadoním o přirovnání k nástěnce z polystyrénu, protože je asi jediná, co dokáže nahradit mý útroby. Koukám skrz zaslzený okno v depresi, nesnažím se ho konejšit, když mě přivedlo do stejnýho stavu.


V místnosti o třech rozích schýzuju z nedostatku nezdravýho jídla i mysli, propiskou škrábu na kus papíru a snažím se zachytit proud těch největších ohavností hitlerovskýho rázu. Co se týče oblečení v týhle poetický chvíli, přijde mi zbytečný, vlastně je to přilnavej magnet s homosexuálními sklony.


Mý ramena cukaj v nepřirozeným rytmu parkinsonovy choroby, když se po nich sápou pavoučí sítě.
Mají charakter špatně vypnutýho lana vznášející se mírným větrem.
Na tenkých nitkách ulpěly polodrahokamy z cigaretovýho popelu a mě přišly bohatší.
Něco mě drží paže.


Hubený bledý ruce dotykem detekujou barvu mojí kůže, jako by se ve mě vzbudila zbytnělá infantilnost a já chtěla začít věřit na upíry. Můj krk slouží jako dálnice, na jejíž obou stranách projíždí jemný strniště místo aut.
Nesnažím se získat svou svéprávnost zpátky, udržuju horko v určitých partiích těla, protože chci...musim.
Musim se chytit vymyšlený představy, aby mě v hlavě nepřeplo.


Někdy je lepší brát dávku vlastní fantazie, než heroinu.
Nebo umřít.
Sám pro sebe, nebo kvůli ostatním...kvůli víře vlastního přesvědčení, že můj pohled lidem ubližuje.
Já nechci NIKOMU ubližovat.
CHCI JEN CHÁPAT A PROTO ZRAŇUJU.


Pokud znáte svou magičnost toho, co dokážete stvořit a co stvořit ještě můžete, okamžitě pochopíte, kdo vytváří dějiny lidstva.

Fotka:



Upřený - skica (říjen 2016, tužka 8B)

17. listopadu 2016 v 19:18 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Koncem října jsem ztvárnila další skicu a to mého tátu zabraného do televizních novin. Můžete zde vidět důraz na detail v obličeji a odlehčenou linku v ostatních partiích.

Fotka:

Kam dál