,,MILOSRDNÉ LŽI" - vl. obraz (únor 2017)

Pátek v 17:40 | Leri Goodness |  Obrazy mých vizí
V únoru letošního roku, kdy jsem si užívala jarní prázdniny, se v mé hlavě vytvořila další vize - a jak už název napovídá, jde o zobrazení s "neupřímným obsahem", konkrétně tedy ,,MILOSRDNÝCH LŽÍ".

(sololit, kombinovaná technika - akryl + tužka 8B, Únor 2017)

 

Portrét paní J. - leden 2017

19. března 2017 v 10:27 | Leri Goodness |  Portréty
První týdny v letošního roce jsem se domluvila s jednou známou, která je nejlepší přítelkyní mé babičky, a tak jsem k ní zašla domů a nakreslila jí. Chce to ještě vypilovat (ne každý má tolik výrazné rysy, tímpádem se hůře kreslí/maluje), takže se o její podobiznu pokusím ještě víckrát. :)

(Leden 2017, tužka 8B)

Fotka

Portrét Pana J. - prosinec 2016

12. března 2017 v 17:51 | Leri Goodness |  Portréty
Den před Štědrým dnem v minulém roce, jsem ještě stihla zaskočit do domova důchodců a nakreslit další portrét - tentorkát byl vybrán obzvlášť dobrý model, pan J., který byl pro studii anatomie jako stvořený. :)

/23.12.2016, tužka 8B/

 


Sněhová oprátka

11. března 2017 v 18:24 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Ze sněhu bílého stává se oprátka,
kdo skočí výš, propluje za vrátka,
někteří zoufalci ze zvyku volají,
zda vlastní škrcení ke konci zdolají.

Nejeden z nás by dal za pouhý pocit,
kdyby svou ideou do prázdna procit,
propitým šílenstvím brát se sám za blázna,
myšlenka na smrt bývá spíš závazná.

Duše si lehá, tím nás hruď tíží,
smysly se obrací, k chlastu se sníží,
co nepojme Bůh, propiju vínem,
rány se vožerou, zahalí stínem.

Na dutou schránku padají vločky,
na cestu, kde pod vatou leží dvě kočky,
ulice usíná skrz tuhost zimy,
kdekoho doma přepadnou "rýmy".

Proč ticho křičí, přemejšlej - mysli!,
randím teď po boku nemocný mysli,
občas i usne a ošálí nervy,
žijou furt ve mě - ledoví červi.

/psáno 3.1.2017/

Fotka

VOLAVKA - finální verze klauzurní práce /prosinec 2016 - leden 2017/

26. února 2017 v 18:59 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Konečně můžete vidět již finální verzi mé klauzury na téma: ,,ZVÍŘECÍ MOTIVY", na které jsem pracovala dva měsíce, od loňského prosince, do poloviny ledna letošního roku. Tato výstupní práce zahrnovala použití své vlastní fotografie zvířete, její následné zpracování v PS (=photoshopu), přenesení na plátno (98,2 x 78,2cm) a vymalování akrylem. Úprava snímků v grafických programech není nijak složitá, narozdíl však od malby samotné, pokud se v návrhové části objevuje mnoho detailů, což byl přesně můj případ. Byla to další výzva, jsem však ráda, že jsem měla možnost se s tímto úkolem vypořádat. :)


29). Po(cit)

19. února 2017 v 16:46 | Leri Goodness |  Vlastní citáty
,,Nikdy jsem nebyla pyšná na to, jak se cítím".

~ L.G. ~

Stanovení faktů není ke škodě

17. února 2017 v 17:21 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Moje město...
...teda ta pavlač zhrzenejch zážitků a odsátýho zla, začalo bejt stroze hezký,
asi stejně, jako neznámá ulice,
která vám přijde docela sympatická a skrz kterou jste nikdy nešli.
Ale máte chuť ji poznat - JINAK.
Jinak, než všichni ostatní kolem vás - takovým způsobem,
co dokáže nadchnout nemalou část vašeho ,,Já" uvnitř.


Když domy seděj ve vzduchu, je to dobře.
Když tráva pohlazená jinovatkou není tráva,
ale přestou ve skutečnosti trávou je...je taky dobře.


Plac ve kterým od dětství žiju je má odkopnutá děvka,
exmanželka s cejchem pouhý expřítelkyně,
vulgární prostitutka, který se o nic nikdo neprosil.
Využila mě, bídnýho strakatýho feťáka s duší plavovlasýho kluka a já jí to nevrátil.
Ale vim, že k tomu jednou dojde.


Vrací se mi neznámý vůně, co produkujou homofobní testosteron a ze kterých nikdy nevzejde nic nudnýho.


Fotka


Během týhle nedomrlý frigidní zimy zatepluju mozek představou o budoucím létě v tomhle roce a snim o využití srnčí hlavy, jenž jsem si tak pracně donesla na chalupu z křoví poblíž rybníka (fakt není sranda rvát lebku od nedoschlýho krku v pracovních rukavicích).


Chci ji přilepit na sololit.
Pryskyřicí, prostě čímkoliv, co lepí...
...a pohrát si s ní stejně, jako s vlastníma myšlenkama,
ale zároveň odlišně od toho,
jak si se mnou hráli ostatní.


Konečně jsem začala pracovat na vlastní věcech.
Projekt...proojjjekt...haha.
Mini plátno s velkou snahou o otisk -
o otisk duše, kusu živýho masa, bolesti...hloubky.
Hloubky ran především.


Mám radost, ale neraduju se z toho, že ji mám.
Raduju se jen do určitý míry, kdy mám pořád zamračený obočí.
Když je moc veselí, kreativita tuhne.


Barevný barvy.
Měly by mě obklopovat, ale spíš větší část těch tlumených,
aby mi pořád připomínaly, kde žijou mý myšlenky...
...kde je mý místo, kam patřím.
Alíku lehni!


Nemám kam jít a tak si lehnu.
Tam, kde to mám předurčeno.
Do sebe.



Zelené pikle

16. února 2017 v 18:39 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
K čertu se vším plánováním,
tužby nechť zůstanou zdáním,
chci vést pikle v tomto roce,
před Štědrým dnem na Vánoce.

Zůstat v klidu na pár chvil,
to jest přání, co jsem snil,
prožít svátky velkým skokem,
s otevřeným třetím okem.

V neskonalý fakt mám věřit,
že se čas pak nedá měřit,
Redbullem si křídla získat,
po nichž se mi bude stýskat.

V zimě lístek zelený se hodí,
nijak stupně nerozhodí,
maximálně vnitřní smysly,
co obvykle špatně myslí.

/psáno 6.12-8.12.2016/

Fotka

Pruhovaný kosti - kompilace snímků /Únor 2017/

13. února 2017 v 17:52 | Leri Goodness |  Photography
Dýchej.
Nepřítel s tebou bude bojovat.

/Canon EOS 100D, foceno ze stativu, 35mm)








VOLAVKA - klauzurní práce /prosinec 2016 - leden 2017/

12. února 2017 v 16:54 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Na začátku prosince loňského roku jsem se pustila do tvorby klauzurní práce na téma: ,,OBRAZ NA ZVÍŘECÍ MOTIVY", což spočívalo v použití své vlastní fotky nějakého zvířete, nejčastěji ze ZOO, která měla být upravena pomocí fotoshopu. Udělala jsem mnoho návrhů nejrůznějších zvířat, ale nakonec zvítězila Volavka.
Vše je malováno akrylem, na některé části obrazu jsem použila i akryl fluorescentní (růžová, oranžová).
Zde si můžete prohlédnout části mé práce, celý obraz uvidíte již brzy. :)









Paralela

5. února 2017 v 9:45 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Potřebuju umřít a probudit se ráno,
zotavit se z MHDéček, dát si další párno.


Smát se tajně u baráku, smejt svůj zločin pryč,
cejtit z nebe křídla ptáků, s mým mozkem napříč.


Exsituje více světů,
o svobodu možná jde tu,
s promyšlenou paralelou,
udělá z vás bytost smělou.


Ničit ducha v těle bolí,
mnoho z nás si drogu volí,
tlak narůstá, srdce bije,
vnitřek útrob trpí, vyje.


Dělá mi to potěšení,
že v tom mozku už nic není,
když se trpět nevyplácí,
žít v reálu smysl ztrácí.


Fotka


,,ZRADY" - vl. obraz (Prosinec 2016)

28. ledna 2017 v 16:52 | Leri Goodness |  Obrazy mých vizí
Tři dny před koncem loňského roku jsem se rozhodla zakončit toto období po svém - štětci a barvami. Vznikla z toho jedna z mých vizí, která se mi naskytla pár dní předtím. Nese název ,,ZRADY" a dá se říct, že se zlehka dotýká mé minulosti.

(29.12,30.12 - 31.12.2016, akryl na plátně, 23,5 x 17,5 cm)

Fotka

Portrét spící stařenky - prosinec 2016

21. ledna 2017 v 19:18 | Leri Goodness |  Portréty
Zhruba v polovině prosince loňského roku jsem se pokusila o další portrét, tentorkát spící stařenky - paní Marie z domova důchodců, která během mého počínání usnula. Kresba je vyšrafovaná tužkou 8B a lehce doplněna o bílou křídu.

(* mj. jsem stále aktivní na mém Instagramu: @leri_goodness, kde můžete najít ještě větší množství mé tvorby, jak focené, tak malované/kreslené)

Fotka

Nakresli svět tvýma očima

13. ledna 2017 v 13:11 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Patetičtí snílci v reálném světě sedí na ručičce hodin a mávají do dáli napnutými prsty, jakoby chtěli něco chytnout. My jsme těmi snílky v uměleckých kabátech, co nesnáší společnost a zatvrzelý názory,
alespoň se to o nás říká.


Nakresli mě.
V podobě zchvácený hvězdy, co nemá cípy, ale strešní tašky.


Polejvám se studenou vodou, která docela úspěšně mírní rozpálený nervy
vymyšlený postelový scény,která se nikdy neodehrála, ale není vyloučeno, že se někdy odehraje.
Pigmenty starých barev kopírujou nepravidelný záhyby na těle a dotěrně se dostávají do děr odtoku.
Znásilňujou vodovodní potrubí a chtěj ho přesvědčit o tom, že má měsíčky.


Nakresli proud mysli.
Kaledioskop a v něm roztroušenou duši.


Fotka:


Sprcha blije o sto šest, ale jakmile se ozvou kroky zvenčí,
utíná svý žaludeční problémy na přání.
Okem prohřátým z vařící lázně mžourám skrz průhlednej závěs,
kterej visí v pantech z ironickýho důvodu kvůli šmírování.
On nikdy nešmíruje.
Vždycky počká, dokud nejsem hotová, pokud však nechci, aby mě dodělal.


Nakresli nás.
V podobě zapalovače pálící konec cigarety.


Stál na chodbě v naprostý odevzdanosti, místnost se prodávala za něj,
země, na který stál, dveře, kterých se dotkl.
V kontrastu s červenou růží u hrudi, vlastních CD nahrávek a pomuchlanou poezií,se díval skrze mý srdce.
Probodával aortu, loudil po přilnavých záhybech látky kolem klína a...
...a tak si furt kreslil očima.


Nakreslil jsi mě.
Tak, jak jsi potřeboval.


Sotva jsem pohnula zrakem, vypařil ses, kromě tvých děl.
Tak, jak jsi odešel, spočinulo i tvý oblečení, nepěkně pohozený na dřevěnejch parketách, souložící s kaštanovým elektrickým JAUGUÁREM RW 3SB.
Od tý doby, co jsi zmizel, zmizela i celá podlaha.
Vzal sis jí s sebou pro případ, že v nebi ztratíš rovnováhu.




Nakresli svět tvýma očima.
Tak, jak ho vidíš.
Tak jak ho vidíme.

OBA.




Kam dál