Malý žlutý smrti

Včera v 17:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Vyklizenost krevního oběhu se po určité době
začně jevit výrazně hladově.
Šiju s sebou, jsem totiž šicí stroj, co umí jen pracovat.
Je celkem primitivní, protože primitivita mu zajistí svobodnou mysl,
a tak se tohoto vlastního přesvědčení drží jako klíště.
Setrvačně propichuje další a další jedince a ti u něj zůstávají,
dokud on nerozhodne, že je s nimi hotov.
Otevírá bránu mlčenlivosti a sám netuší,
s čím vším se mu dokážou svěřit.
Mají toho na srdci opravdu hodně.



Jakožto niť zamotaná v očku jehly, otírám svý tělo o jeho břitvu a pořád čekám,
kdy dostanu ten slibovanej dopamin, za kterej už umřelo tolik papírovek.
Částečně je nutné považovat za hřích, aby byl člověk příliš čistý.
Ušpiňme se tak, aby na nás bylo znát, že nás život zocelil.
V době tmavého nebe vpouštím samu sebe do pohovky
a játra čechrám v chuchvalce.
Připomínají karafiáty se secesními krajkami,
a i když se to nezdá, tělo pak působí vznešeně.


Fotka


Jsme živočišní, hladoví, mladí...živočišné rostliny s kořeny v bavlně.
Moc se hejčkáme, tudíž poté není divu,
že malé zranění nás zdeformuje v Munchův ,,Výkřik".
Naše soběstačnost zahrnuje samozalévání,
avšak dešťová voda nepředstavuje to, čím bychom se živili.
Kapaliny jemně nažloutlého odstínu nasáváme
jak včely pyl a místo medoviny vytváříme vínovinu.



Pravda, nikdo z toho sice nemá zisk,
ale co se týče nás, my jsme spokojení...
...tedy do chvíle, kdy se nám
,,karafiáty se secesními krajkami" nepřemění v balvany.





 

Portrét bráchy - únor 2018

13. dubna 2018 v 17:40 | Leri Goodness |  Portréty
V únoru letošního roku jsem se na chvilku vrátila zpět ke ztvárnění bráchovo portrétu, který byl zároveň školním úkolem, který jsem jako studii odevzdala.

/tužka 8B + pentilka, únor 2018/

Fotka

Proud pr(o)udí

6. dubna 2018 v 16:42 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
A ten proud nezastavíš víš?...
Je tady pořád, jako špatně ochočenej pes,
co místo příkazu "běž", rozumí "zůstaň".
Jsme špatní majitelé kompostu, který uvnitř sebe skladujeme.
Ale mohli bychom být i dobří,
stačí vzít lopatu a vyrejpnout kořeny....zkuste to někdy.
Pomáhá to.

Nekonečno, nekonečnost situací, vizí,
dostávám dárky zadarmo a dárky dostávají mě.
Výměnný obchod.
A výhodný, protože neplatíte poštovné.
Posíláte ven, co je nutné poslat a za to dostanete poslání.
V dopise.
Většinou vám nepřijde na dobírku,
ale penetračně se vám umístí v existenci.



Nemůžeš myslet bez toho, aniž bys myslet přestal.
Tak přestaň.
A vymyslíš úžasný věci.

Fotka
 


Zpomal, jen zpomal holka

28. března 2018 v 16:42 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Halo?..ehm.
Jste tady?
Vypadá to, že vaše soubory napadl virus O25GHX
a váš operační systém si s ním neví rady.
V blízké době zřejmě dojde ke ztrátě dat a celkové výkonosti procesoru.
Konec se blíží za 3,2,1.......


Otevírám oči, nebo se je spíš snažím otevřít. Rozhlížím se po potemnělý místnosti se zataženými žaluziemi, jako notorickej piják, který se dokola a dokola setkává se situací, že vlastně vůbec neví, jestli spal ve svý, nebo v cizí posteli. V mém případě je tomu však zcela jinak.
Malátnost tu teď hraje prim a těžko se s ní můžu poprat, poněvadž neidylicky prosperuju nechutnou únavou. Co vám budu povídat, nemazlí se se mnou, svině, ale i tak tu zůstává slabá dávka entusiasmu, protože je to jen přechodný období. Tedy, já tomu věřím.
I kdyby mý svalstvo záměrně opustil život a měla jsem sama sebe myslí táhnout, asi u toho sebetažení zůstanu, než abych si spokojeně lehla a čučela do zdi. Statičnost a zábava ve formě prázdný omítky prostě není pro mě. Ne, že bych se vám tu horlivě snažila naznačit, že jsem nějakej druh netopýra a odkrvuje se mi mozek, protože spím hlavou dolů....zkrátka a jasně - neumím odpočívat.


Ve chvíli, kdy byste mi navrhli, ať si s vámi jdu dívat na televizi ("ještě lépe na nějakej fakt vtipnej americkej seroš"), s největší pravděpodobností bych vyletěla z kůže. Jakmile si totiž jen tak sednu před bednu, mám pořád vnitřní pocit, že mi utíká spousta času a že bych místo toho mohla udělat xy věcí, co mě někam posunou. A to taky praktikuju.


Fotka

Letargie počká, teď něco dělám...


V očích příbuzenstva, přátel i rodiny samotné, už jsem doslova horlivý workholik a já sama si to nerada, ale přesto přiznávám. Na jedné straně je to samozřejmě velký problém jak pro přítomnost, tak pro budoucnost.
Do značné míry tomu teď přispívá i kopec práce před maturitou, kterej mě zkrátka nenechá jen tak v klidu.
V pátek to bude týden, co jsem byla u komise s návrhy na dva obrazy na téma "Terapie". Měli jsme mít 75 návrhů - stihla jsem všechny ještě před termínem a měla tak jeden týden trochu volna. Den před předkládání prací komisi jsem zjstila, že mám dokonce o jeden navíc a to jsem si je přepočítávala (ps: matika, věčný soupeř).
Týden před odevzdáním jsem dodělávala poslední čtyři návrhy o víkendu. Sotva jsem se vzbudila v sobotu ráno, přepadla mě neskutečná bolest na pravé straně hlavy, jako bych byla na operačním sále po autonehodě a doktoři se mi nožem vrtali v nervech.
Byla to příšerná bolest, ale probíhala jen v určitých intervalech. Já, borkyně, samozřejmě neposlechla opět svý tělo, co se mi snažilo naznačit: ,,Zpomal, jen zpomal holka", a já jela dál. Kopla jsem do sebe dva ibalginy, ty jak záhon dopoledne zalila zbytkem vína z radostného pátka a vyhecovala se k namalování ještě dvou návrhů. A pak to na mě dolehlo.
Kolem čtvrtý odpoledne jsem zalezla do postele, protože se bolest hlavy stupňovala a usnula na tři hodiny. Bodání pak pominulo.


Tím bych ráda řekla, že každej jsme jen člověk.
Figurka na baterky, co čas od času potřebuje dobít.
A já se k tomu dobíjení budu muset dobýt.



Snící spící - portrét mámy (Prosinec 2017)

23. března 2018 v 16:05 | Leri Goodness |  Portréty
Poslední práce z loňského roku ještě zahrnuje další portrét mé mámy, která opětovně, zatímco jsem se snažila o studii, usnula - avšak, ne že bych si stěžovala! Naopak :)

/Prosinec 2017, tužka 8B & pentilka 0,7mm, skicák/


Fotka

Utopitelství

19. března 2018 v 15:58 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Je tolik možností v utopitelství.
Ne klasicky v průzračným skle alkoholu,
ale třeba v modři něčích duhovek.
A co teprve silnej kuřák se sešedlým,
ale přesto přitažlivým vzhledem,
kterej má napuštěný oči jarní oblohou.


Do potápěčské výbavy si v mysli přidáš kruh a fluorescentní rukávky,
aby ses v tý lidský kráse nemohl utopit jen tak.
A pak přemýšlíš o konkrétních osobách, který ti změnili život.
Vidíš se v nich, jenže pro tebe by bylo potěšením,
aby se viděli i oni v tobě.
Třeba se to jednou stane, co ty víš...
Zrcadla se zpravidla nastavujou tak dlouho,
dokud jedno o druhý nezačne praskat.


Však si musíš čas od času přiznat,
že ležet jen tak na zemi,
pod vší tou tíhou dřevěných rozvětvených srdcí,
není vůbec nic skličujícího.
Tepaj tě žíly co?
Vidím je, jak se naplňujou rezavou potrubní barvou,
máš vkus, když sis vybral koňak.


Fotka


Dříve tě tolik trápilo, kolik mozkových buněk podléhá charismatu chlastu,
ale po všech těch obdobích se najednou při téhle vzpomínce rozesměješ.
Ten tvůj úsměv je teď daleko hezčí.
Od koutků se objevujou zkroucený přímky, nebo dálniční zatáčky,
ty blázne to vypadá, jako když hodíš masivní kámen doprostřed rybníka!


A ryby, který z úleku plavou dokola do zblbnutí,
představujou ještě zblblejší motýly v břiše.
Paradoxně některý z nich umírají na nadbytečný okysličení dýchacích cest.
Ale to mě netrápí.
Vždycky tak dopadaj ty, co si lásku pletou se závislostí.





,,PROMĚNA" - ilustrace k F. Kafkovi /prosinec 2017/ - 4/4

16. března 2018 v 18:20 | Leri Goodness |  Ilustrace
Poslední kousek z cyklu ilustrací pro Kafkovu povídku ,,PROMĚNA". Řehoř je zasažen jedním z jablek, které po něm háže jeho vlastní otec, který se ho jako hmyzu štítí. Tato ilustrace je i předobrazem Řehořova samotného konce, kdy po odchodu nájemníků v jejich bytě sám umírá vyčerpáním...

/Prosinec 2017, akryl & přírodní uhel na papíře, vel. A5/.

Fotka

,,PROMĚNA" - ilustrace k F. Kafkovi /prosinec 2017/ - 3/4

10. března 2018 v 16:32 | Leri Goodness |  Ilustrace
Již předposlední pokračování ilustrace k příběhu ,,PROMĚNA" od F. Kafky. Řehoř Samsa - již přeměněn -
- uniká před svým vlastním otcem, který z něj má strach a snaží se ho chytit...

/Prosinec 2017, akryl & přírodní uhel na papíře, vel. A5/

Fotka

,,PROMĚNA" - ilustrace k F. Kafkovi /prosinec 2017/ - 2/4

9. března 2018 v 18:33 | Leri Goodness |  Ilustrace
Druhá část ilustrace k příběhu ,,PROMĚNA" od Kafky je zde.
Hlavní hrdina Řehoř Samsa se již postupně převtěluje v podivný hmyz...

/Prosinec 2017, akryl & přírodní uhel na papíře, vel. A5/.


Fotka

,,PROMĚNA" - ilustrace k F. Kafkovi /prosinec 2017/ - 1/4

4. března 2018 v 16:23 | Leri Goodness |  Ilustrace
O Vánočních prázdninách jsem se - tehdy ještě před přijímačkami na vysokou školu - věnovala mému prvnímu cyklu ilustrací. Vybrala jsem si příběh od Franze Kafky a to ,,PROMĚNU". Zde můžete vidět první část.

/Prosinec 2017, akryl & přírodní uhel na papíře, A5/

Fotka

Cíl, který má smysl aneb bez dřiny to nejde

25. února 2018 v 16:49 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Začátek nového roku uběhl jako voda a já můžu s klidem v duši říct, že mám už dávno přijímačky na vysokou školu za sebou a díkybohu úspěšně - takřka měsíc zpátky jsem se dozvěděla, že mě přijali do Plzně na Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara na obor: Ilustrace a grafika. Vlastně to byla jediná škola, na kterou jsem se hlásila, jelikož mě nejvíce zaujala.


Původně jsem se také rozmýšlela nad AVU a UMPRUM v Praze, ale nakonec u mě zvítězila ta plzeňská, už jen díky letním kurzům - ,,ArtCamp" (=na které se může přihlásit kdokoliv a odkudkoliv), které jsem absolvovala celkem 3x. Dvakrát to byla figurální kresba a jednou mediální ilustrace, jako taková malá přípravka právě na přijímací zkoušky a musím podotknout, že to bylo více než přínosné.
Byly mi sympatické jak čisté prosklené ateliéry, tak pedagogové, kteří, jak jsem viděla, mají o studenty opravdu zájem.


Fotka


Po tom všem jsem si tak nějak uvědomila, že bez té čtyřleté dřiny, díky níž jsem dnes tam kde jsem, bych se určitě dál nedostala. Není to o talentu jako takovém - ten totiž není ani polovinou toho, co člověk potřebuje sám ze sebe vydrat na povrch. To skryté rezervy jsou zlatým dolem našich vlastních schopností. A my je musíme umět najít. Jakmile se nám to podaří, dalším krokem je, aby spatřily světlo světa. Zdaleka pak nemáme vyhráno, ale rozhodně jsme na naší cestě zase o velký kus dál, což je přece příjemný pocit, no ne? :)


I když mě zbývají už jen tři měsíce do konce střední školy a především maturity, obávám se jí přece jen o trochu míň, když už mám jednu věc vyřešenou. Teď už jen doufat, že i tahle záležitost dopadne dobře (jelikož zvládnout 75 návrhů do konce dubna, abych mohla zrealizovat dva veliké obrazy na plátno do prostoru rehabilitačního centra pro postižené děti, není zrovna jednoduchá záležitost).



Mějte se více než dobře a přeji Vám všem pokud možno poklidný týden.

Vaše: LERI




Čistím život Vanishem

22. února 2018 v 19:39 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Sedím v tureckém sedu, zatímco se mého obličeje nenásilně dotýká odpolední slunce. Vše kolem mě je čirý proud energie, která koluje. Je výrobníkem na cukrovou vatu a já jsem její pravidelný zákazník. Dostávám porce v barevných kelímcích s dětskými motivy zahrnující především přesladce poztitivní klauny - ne, že bych je nějak vyhledávala, ale jiné nejsou k dostání. I přesto se však dokážu radovat z jejich nadprůměrného životního elánu, jenž se objevuje v jejich úsměvu.

Chodím a pozoruji.
Pozoruji a chodím.
Přemýšlení skrývající každé naučené slovo,
co do mě bylo odmalička vkládáno, se utápí v kyselině sírové.



Hele, koukej, z písmena "A" už pěkně slejzá kůže, ale měli bychom si počkat na samotný konec - pak už jeho význam budou držet pouze kosti!


Jako páníček vedu na řemínku všechnu svoji smečku. Ale ne ledajakou. Vedu smečku abecední. Někde v pozadí se couraj U, V, W, X, Y, Z a Ž, tvořící konec psího ocasu, který po kusech postupně odpadává. A já se cítím lehčí.


Fotka


Vědomí ze ztráty druhého "Já" může mít obohacující proces. Ostražitě sleduji, kolik lidsky vymyšlených písmen ještě má tu kuráž a následuje mé kroky, přičemž to vypadá, že je jim každá minuta přítěží. Pro urychlení záměrně kličkuji a vrhám se po příkrém srázu, abych jim stížila postřeh.
S a T padá po strmém kopci do neznáma a přitom si poláme končetiny, tudíž se jejich symbolika okamžitě vytrácí.
T bylo tak hodné, že mi ještě zamávalo, a tak nějak jsem podvědomě pocítila, že mi přeje na nové cestě hodně štěstí.
Jeho gesto jsem mu však neopětovala, jelikož nebylo nutné, aby si myslelo, že u mě má ještě šanci.


Vyprazdňuji mysl.
Nenaplňuji jí.
Přilévání do plného šálku bylo již dost.
Pokračuji po hliněné cestě plné kamení do náručí přírody.
Chvíli potrvá, než celá mozková šňůra obalená diakritikou zmizí a zanechá po sobě zetlelé zbytky.



Odpočívám a během relaxace vybaluji kartonové krabice plné pracích voňavých přípravků.
Prstem kroužím po nějakém tom sympatickém obalu a nakonec vybírám Vanish.
Víčko vyhazuji z okna a celý obsah vylévám jako jedovatou duhu do zbylé černoty mého života.
Samozřejmě, že smícháním černé s růžovou dosáhnu ledatak odstínu polozdravých plic,
ale i tak to znamená posun.
Upřímně, těším se na tu proměnu.
Na čistotu, která jako termiti přichází a vyžírá špínu,
co málem způsobila moji vlastní záhubu.



Důvod

21. února 2018 v 15:15 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
V metru jsem potkala tolik skleslosti.
Možná by měli lidé nést zodpovědnosti za své emoce...
Vždyť z toho vznikaj největší nemoce.

Proč na sebe nejsme vřelí,
i když nás život sem tam střelí?
Přemýšlím a tak se ptám:

Z čeho pramení ten původ,
"být šťastný", až když dostaneme důvod...?


/psáno 12.2.18/

Stylizovaný autoportrét - říjen 2017

19. února 2018 v 17:59 | Leri Goodness |  Autoportréty
Přikládám sem ještě jednu práci z letošního roku a to autoportét, avšak vytvořený emailovými barvami (= podobné lakům, schnou 24h. a poté se nanáší další vrstva, dříve se používaly k malování cedulí obchodů) na plech. Účel byl vytvořit sama sebe jinak než doposud, tudíž jsem se rozhodla spíše pro grafické a poměrně dost stylizované zpodobnění. Po této zkušenosti hodlám zopakovat podobný proces, i když není tento typ barev zrovna levný.

/říjen 2017, email. barvy, plech, 4 týdny/

Fotka


Studie uší/nosu - listopad 2017

10. února 2018 v 18:04 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V listopadu loňského roku jsem se opět vrátila k mým oblíbeným studiím - v tomto případě uší a nosu. (vlevo můj nos, vpravo mámin, vlevo dole mámino ucho, zhruba uprostřed bráchovo ucho se sluchátkem, vpravo dole tátovo ucho).

/Listopad 2017, tužka 8B + pentilka 0,7mm/


Fotka

Tvůj pointilismus

9. února 2018 v 15:36 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
V tehdejší nedělní podvečer se tma měnila v temnotu,
co ladně okrášlovala torzo,
k němuž vyjímečně patřila hlava - avšak nebyla vidět.
Stíny mění skutečnost ve snovou realitu plnou poddajných duší,
co by si tebou nechali strhat oblečení, i kdyby stálo celej majlant.
Rozhodoval bys.
Konal bys.
A hladil.


Oni by ti dovolili všechno, včetně tvé věčně nadřazené role.
Jsme svým způsobem dominantní,
i když nám zrovna chybí bičík v ruce.
Lví zuby ale nikdy neztrácíme.


Pořiď si hřívu okrového tónu a vyceň ty svý tesáky,
jako by ti šlo o hru na život a na smrt.
Není těžké odejít z reality a hrát svou oblíbenou roli,
když tak rádi nosíme masky.


Ze zdí se ozývají hlasy momentálního rozpoložení,
snad z projevu hodného nějakému zvířeti,
kterému chybí kultivovanost projevu.
A to je přesně to, co chceš.
Co chceme.
Být zvěř.


Nekompromisní originál šelmy,
jenž se nepozastaví nad tím, když do krve poškrábe něčí tělo.
Divila bych se, kdyby jí nerozhodilo,
pokud by se oběť se svými šrámy z dobrého úmyslu bránila.
Měli bychom znát chuť hemoglobinu našich milovaných přesně tak,
jako jejich osobní parfém.


Fotka


Barvy ožívají, reflektory schizofrenně mění své odstíny
a my se ocitáme na cirkusovém představení, dnes však zadarmo.
Kdo by platil za potěšení způsobené druhým?
Běháme dokola poblíž kontrastního kolosea,
co má k tomu řeckému pořádně daleko.
Prožíváme údiv nad něčí výdrží stejně tak,
jako podivínské tvarování lebek cizinců,
co se mihotají kolem.


Dovolme si vše.
Pro jednou.


Na kůži zůstávají miliony teček bez jakéhokoli řádu vznikajících po dotecích.
Jsou trochu jako henna,
která na povrchu zůstává pár týdnů a samovolně se ztrácí.
Tyhle ale občas v sobě mají trny...
...což je jen a jen dobře, pak totiž pocítíte intenzivnější prožitek.



Éra pointilismu ve tvé hlavě se snaží otečkovat každý bod,
co v tobě zanechá touhu usmívat se na můj výraz připravený k činu,
kdy znesvětit pokoj tekutinou by znamenalo svět.



Obnažený ramena čekají na víc,
že je někdo vezme,
že vezme někdo proužky,
který zakrývaj zbytek...
červených znamínek budoucí rakoviny
a nechá je napospas tomu,
kdo chce odhalit víc,
než jen pigmentový skvrny.




V tehdejší nedělní podvečer se tma měnila v temnotu,
co ladně okrášlovala torzo, k němuž vyjímečně patřila hlava.
A když vystoupilo ze stínu, dívaly se na mě upřeně dvě tečky...



Kam dál