Krájím dorty z půlměsíce

Pondělí v 18:15 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Zvlášť o letních měsících se zdá, jako kdyby se večery táhly tisíce mil. Zpomaleně došlapují a objímají svůdné záhyby architektur, pár spících bohémů zruinovaných alkoholem a obnažená těla exhibicionistů, kteří se záměrně vystavují ve svých prosklených balkonech.
Máte dalekohled?
Někdy je sledování cizího člověka, co o tom moc dobře ví, možná stokrát lepší, než když se "nelegálně" šmíruje za oponou ze žaluzií.

Fotka


...A při té tmě snímám ještě polomrtvé, avšak přesto napůl tlející monstrum zvané stres.
Nerada počítám, kolik opojných látek - mnou užitých - s ním muselo souložit, aby se trochu umlčelo.
Aneb maturita jest příprava k primitivním zkouškám pod vlnou diktátorského strachu, který vám úplně zbytečně zpřehází organismus.
...Což mě rozhodně vedlo k rozhodnutí, popozvednout vlastní životní úroveň a odlehčit stravu i nápoje.
Zatímco jsem úspěšně naživu a jako voják, co zdolal zákopy, zvažuji nyní boj vnitřní. O klid a mír.



Brzy bude půlnoc, avšak můj biorytmus tvrdí něco jiného.
Listy javoru dělají bodyguarda půlměsíci a sem tam mu nechtěně
"odtajní" část jeho nezdravé bělostné pleti.
Keramika je celkem fajn a on se jí podobá.
Až na to, že je v jeho případě špatně vypálená.



Když se na něj tak koukám se všemi plány v hlavě, snažím se z něj krájet tisíce dortů a seškrábat třpyt stříbrnýho universa, abych nezapomněla na jádro toho léčivýho a přitom divokýho ticha, co mi "převlečené dni" dávají.
 

NEÚPLNOST /květen 2018/

8. června 2018 v 16:40 | Leri Goodness |  Cvakfilm
Neúplný, přerušený,
bylo tam? A teď už není..
.
srdce.

Fotka

Autoportrét - olej na plátně /komplet/ (Listopad 2017 - Duben 2018)

1. června 2018 v 9:04 | Leri Goodness |  Autoportréty
Zde je finální verze mého autoportrétu, poprvé malovaného olejovými barvami.

/Listopad 2017 - Duben 2018, olej na plátně nalepené na sololitu/





 


Autoportrét - olej na plátně - II. ČÁST (Listopad 2017 - Duben 2018

25. května 2018 v 16:23 | Leri Goodness |  Autoportréty
Druhá část mého autoportrétu - poprvé malovaného olejovými barvami je tady.
V příštím příspěvků uvidíte již kompletní práci.

/Listopad 2017 - Duben 2018, olej na plátně nalepený na sololitové desce /

Fotka

PRODÁVÁM OBLEČENÍ NA VINTED!

23. května 2018 v 12:24 | Leri Goodness
Krásný den všem! :)
Toto je takový informační článek, pojednávající o mém - nyní čerstvě rozběhnutém "e-shopu" na obchodním portále Vinted. Nabízím zde různé oblečení, ale i doplňky za příznivé ceny. Jedná se o zcela nové věci, které mě byly malé, nebo jsem je neunosila a vzala je na sebe jen párkrát. V případě zájmu mě neváhejte kontaktovat, ráda se s vámi domluvím. (Vinted funguje i jako mobilní aplikace, tudíž si ji můžete stáhnout a zaregistrovat se).

  • uživatelské jméno mého profilu: lerig


Zde jsou aktuální ukázky všech kousků na mém profilu:







Autoportrét - olej na plátně - I. ČÁST (Listopad 2017 - Duben 2018)

22. května 2018 v 17:27 | Leri Goodness |  Autoportréty
V listopadu loňského roku jsem se začala věnovat mému prvnímu autportrétu olejovými barvami. Jelikož je olej technika, kterou nelze unáhlit, zabralo mi to opravdu hodně času, a to přibližně půl roku s několika přestávkami.
V této části vám poodhalím zatím jen detail z celé práce. Brzy přijdou i další. :)

/olej na plátně nalepený na sololitové desce, listopad 2017 - duben 2018/

Fotka

Hořečnatost plamenů

19. května 2018 v 18:34 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Hypotetická analýza našich tužeb se může počítat na miliony. A co teprve svářečskej komplex, to vnitřní spalování hormonů, který si představujou, že vedle nás někdo je, byť se nás jen prstem dotkne...Hoříme jak pochodeň a vyhasínáme až s ukojením. Je to obvyklý proces adolescence, o jehož přesné hranici máme tušení každý zvlášť.



,,Jakože tobě je míň jak dvacet jo? No tak to už si jako někoho najdi ne, máš nejvyšší čas, mý kámošky už vystřídaly tolik kluků tyvole, nemáš ráda společnost nebo co?...Se straníš, viď?...Musíš taky čas od času mezi lidi ne, jinak z tebe bude asociál jako..."


Fotka


Nenenenene, vidí to jinak.
Proudy?
Blahosklonost času, intenzivních prožitků a ještě intenzivnějších vjemů,
dle kterých naše těla kloužou jako Hera po pánvi.
Utři po čase smyky na nebi a na silnicích,
ať to nevypadá, že tak strašně utíká.



Při dobrý představivosti, nás imaginární vize drží v plný přítomnosti
a my sami si určíme, kdy přijdou.
Stačí malá stimulace a uděláme se.
Jsme neskutečně flexibilní.



Plameny hoří, dokonce mám někdy pocit, že dojde k mýmu samovznícení, ale ono ne, jen přeskakujou jiskry. Cejtim se jak uvězněná v mandorle pod příslibem postupnýho uvolnění, který mi zaručí svobodu. A s tímhle pocitem se probouzim každý ráno, slunce mi prosvětluje léčící se okno do duše a já pomalu ale jistě roztrhávám veškerý pouta.

POLAPEN /část I. & II./

11. května 2018 v 19:24 | Leri Goodness |  Cvakfilm
Vodní fermentace.

(foceno s odstupem jednoho týdne - duben/květen 2018)





Sebeláska jako tabu ?

7. května 2018 v 17:07 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Tehdy se na mě podívala jako týraný štěně s kaštanově hnědýma očima a bez mrknutí oka z ní vypadlo: ,,Nenávidím se. Vždyť jsem úplně k ničemu, nevím, co bych tu měla dál dělat". Bylo jí teprve šestnáct a obličej měla celej poproužkovanej, protože na ní svítilo slunce skrz žaluzie. Jako by jí chtělo nenásilně povzbudit, i když jí spalovalo kůži. Chtěla jsem jí zachránit, a přitom věděla, že tenhle problém si musí vyřešit sama v sobě. Mý ruce ale pomoc nabídly nespočetkrát. Byla jsem jí lékem proti neduhám duše, avšak jádro se nikdy nepodařilo vymýtit. Nakonec se mý já ztratilo tomu jejímu a dnes se jen můžu domnívat, kde tak asi je...



Poslední roky dochází k silnější adoraci, než je tomu u náboženství -
- k nezastavitelnému vyzdvihování fyzické krásy.
Z médií a různých módních časopisů dochází
ke stále hustšímu naprogramování mysli,
které hlásá to, že pokud žena nevypadá jako tyčka od nanuku,
u nikoho si neškrtne.
Jak pomíjivá a primitivní pověra...

Vypadá to, že lidé zapomněli na sebe.
Kým vlastně jsme?
Víme to vůbec?...



U mnoha dívek dochází ke srovnávání vlastního těla s tělem celebrit,
které jsou stejně pod tunou předraženého make-upu obyčejnou lidskou bytostí
jako my všichni a kdybychom se s nimi střetli na ulici,
tak je s největší pravděpodobností ani nepoznáme.
Velkou roli nejspíše hraje určité charisma daných osobností,
což je další faktor, jenž se ti, co se sami v sobě ztratili,
snaží svým způsobem recipovat.
Tudíž pak nabírají "slupky" cizích vlastností
a někdy jsou s neoblomnou naivitou přesvědčeni, "že se našli".
Jenže tahle schránka velmi rychle usychá a rozpadává se...




Často se nabízí nebezpečné řešení - milovat neskutečné.
Naše tvář je jako plátno a obočí jejím rámem -
- na to vždycky slyší dámy před zrcadlem.
Je příliš lehké milovat upravený zevnějšek.
Milovat strohou krásu nám náležící a především milovat to,
jací v nitru jsme, je pro mnohé obrovskou překážkou,
či snad nepřekonatelným úkolem.
Přitom vše, co dosud mnoho z nás hledá, je tam, kde jsme my - UVNITŘ.


Kdybyste se někoho zeptali, jestli se má rád,
možná by jste se dočkali opravdu prazvláštních odpovědí.
Kdysi jsem se o to pokusila a výsledek u dotazovaného proběhl tak,
že svraštil obočí a podotkl, jestli jsem v pořádku.
Je mi takových jedinců svým způsobem líto,
ale konec konců je to jejich boj.
Boj každého z nás.

Ten, kdo sám sebe miluje, nemůže nemilovat život.
V takovém případě jsou věci v souladu,
rána se berou jako dar,
jako další možnost něco podniknout, jako šance,
která nám otevírá nespočet bran.
A je jen na nás samotných,
zda těmi branami projdeme (mluvím z vlastní zkušenosti).
Dá se brát až za zázrak, jak člověk,
který si sám sebe doopravdy váží, vnímá svět kolem.
A přitom si říká: ,,Jak je sakra možný, že jsem tolik krásy dřív neviděl?"...




Z knih nevyčteme, jak dojít k sebelásce.
Možná narazíme na pár poznatků, které nás vždycky zajímaly,
ale v podstatě tím nikam nedojdeme.
Moudra o meditacích, józe, pozitivních energiích a duchovních cestách,
z nás duchovní bytost nikdy neudělají.
Je to jen pojítko k dodání si odvahy a k vlastnímu snění,
v němž si představujeme náš dosud neexistující ideální život.
Všichni se hledáme a někomu potrvá roky, než zjistí, kdo vlastně je.
Někomu se to podaří třeba za deset let, za měsíc a nebo taky za dva týdny.
Každopádně, ať už sami k sobě dojdete jakkoliv,
přeji vám mnoho štěstí, pevné nervy a trpělivost. :)







Ruka s prstenem - studie /únor 2018/

6. května 2018 v 17:31 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Další studie je zde - tentokrát se jedná o babiččino pravou ruku,
na které běžně nosí prsten s jaspisem.

/tužka 8B + pentilka, únor 2018/

Fotka

Studie vlastní ruky (Únor 2018)

4. května 2018 v 17:21 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Další studie je tady - tentokrát mé ruky. Když není model, člověk si musí nějak poradit, koneckonců i autorovo vlastní končetiny jsou nevyčerpatelným zdrojem pro stálé zdokonalování se :)...

/Únor 2018, tužka 8B + pentilka 0,7mm/




Filantropní workoholik

30. dubna 2018 v 14:01 | Leri Goodness |  Poetiky
V hrudi mám set ,,děl",
co mě mění v rváče,
za život, co vydobil,
a teď si po něm skáče.
Mám právo žít a cítit, jak moje krev teče!,
v sedě, v leže, hlavou dolů, nebo třeba v kleče.


Po nepřízních stále tady - co mě může skolit?
Snad jen osud, špatná volba, kterou můžu zvolit.
Vyžaduju volnost a hlavu těžce lehkou,
excentrickou vzdornost a duši méně křehkou.


Po tom, co se odehrálo tam, támhle a tady,
vypadá to, že s výdrží vím si už víc rady.
Chci dál bít se za překážky, kterých je furt tolik,
a být více filantropem, než-li workoholik.

Studie oka, ucha, nosu & úst /Únor 2018/

25. dubna 2018 v 13:27 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět další maličký cyklus studií anatomie, kde jsem se zaměřila na vykreslení vlastního oka (2x, jednou zamračeného), dále mámina ucha, mého nosu a úst.

/Únor 2018, tužka 8B, skicák/


Malý žlutý smrti

21. dubna 2018 v 17:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Vyklizenost krevního oběhu se po určité době
začně jevit výrazně hladově.
Šiju s sebou, jsem totiž šicí stroj, co umí jen pracovat.
Je celkem primitivní, protože primitivita mu zajistí svobodnou mysl,
a tak se tohoto vlastního přesvědčení drží jako klíště.
Setrvačně propichuje další a další jedince a ti u něj zůstávají,
dokud on nerozhodne, že je s nimi hotov.
Otevírá bránu mlčenlivosti a sám netuší,
s čím vším se mu dokážou svěřit.
Mají toho na srdci opravdu hodně.



Jakožto niť zamotaná v očku jehly, otírám svý tělo o jeho břitvu a pořád čekám,
kdy dostanu ten slibovanej dopamin, za kterej už umřelo tolik papírovek.
Částečně je nutné považovat za hřích, aby byl člověk příliš čistý.
Ušpiňme se tak, aby na nás bylo znát, že nás život zocelil.
V době tmavého nebe vpouštím samu sebe do pohovky
a játra čechrám v chuchvalce.
Připomínají karafiáty se secesními krajkami,
a i když se to nezdá, tělo pak působí vznešeně.


Fotka


Jsme živočišní, hladoví, mladí...živočišné rostliny s kořeny v bavlně.
Moc se hejčkáme, tudíž poté není divu,
že malé zranění nás zdeformuje v Munchův ,,Výkřik".
Naše soběstačnost zahrnuje samozalévání,
avšak dešťová voda nepředstavuje to, čím bychom se živili.
Kapaliny jemně nažloutlého odstínu nasáváme
jak včely pyl a místo medoviny vytváříme vínovinu.



Pravda, nikdo z toho sice nemá zisk,
ale co se týče nás, my jsme spokojení...
...tedy do chvíle, kdy se nám
,,karafiáty se secesními krajkami" nepřemění v balvany.






Portrét bráchy - únor 2018

13. dubna 2018 v 17:40 | Leri Goodness |  Portréty
V únoru letošního roku jsem se na chvilku vrátila zpět ke ztvárnění bráchovo portrétu, který byl zároveň školním úkolem, který jsem jako studii odevzdala.

/tužka 8B + pentilka, únor 2018/

Fotka

Proud pr(o)udí

6. dubna 2018 v 16:42 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
A ten proud nezastavíš víš?...
Je tady pořád, jako špatně ochočenej pes,
co místo příkazu "běž", rozumí "zůstaň".
Jsme špatní majitelé kompostu, který uvnitř sebe skladujeme.
Ale mohli bychom být i dobří,
stačí vzít lopatu a vyrejpnout kořeny....zkuste to někdy.
Pomáhá to.

Nekonečno, nekonečnost situací, vizí,
dostávám dárky zadarmo a dárky dostávají mě.
Výměnný obchod.
A výhodný, protože neplatíte poštovné.
Posíláte ven, co je nutné poslat a za to dostanete poslání.
V dopise.
Většinou vám nepřijde na dobírku,
ale penetračně se vám umístí v existenci.



Nemůžeš myslet bez toho, aniž bys myslet přestal.
Tak přestaň.
A vymyslíš úžasný věci.

Fotka

Kam dál