Únor 2014

Historical bench in Kladruby

28. února 2014 v 18:03 | Leri Goodness
Vzpomínám si, že tato fotografie pochází z 31.8.2013, tedy z posledního dne letních prázdnin minulého roku. V té době jsem byla na prohlídce 3. největšího kláštera v Čechách - v Kladrubech. Byl to krásný zážitek, architektura a celkové vnější i vnitřní postředí tak honosného místa bylo vskutku magické (fotky celého kláštera uvidíte v této rubrice později). I zvenku bylo mnoho objektů, co stály za to, je zvěčnit na snímku. Jedním z nich byla i tato historická lavička.


/Upraveno photo-editorem Snapseed - HDR/.




Modern abstraction

27. února 2014 v 19:27 | Leri Goodness
Tato fotka vznikla z pouho pouhé nudy. Minulý rok, když jsem pracovala na brigádě, jsem si jednoho krásného slunečného dne dala pauzičku a snažila se zachytit nějaký detail naprosto obyčejné věci. Po chvilce přemýšlení moje oči padly na plastovou láhev od minerálky - nejdřív jsem chtěla zachytit stékající kapku zbylé tekutiny, ale pak mě napadlo, že by to mohl takto udělat každý. Proto jsem se zaměřila na otvor směřující dovnitř flašky, zaostřila jeho dno a vnější zbytek nechala rozmazaný.

/Fotka je upravena aplikací PicsArt, která, díky svým relativně nekvalitním filtrům dělá z fotky velmi kontrastní abstrakci/.




Reincarnation into the mouse

25. února 2014 v 20:13 | Leri Goodness
Tento obrázek jsem malovala v říjnu roku 2013. Zřejmě Vám po zhlédnutí této kresby vrtá hlavou, proč má myš lidské nohy a v tlamičce svírá cigaretu - hned si to objasníme. :)
Vysvětlení: Mrtvá myš, která leží uprostřed cesty v trávě, byla dříve člověk, který se do ní po smrti reinkarnoval - to symbolizují zejména její lidské nohy, které patřily osobě, co žila špatným životem, což vysvěluje cigareta mezi zuby. Obrázek jsem malovala pomocí fotky z mobilu - je zde prakticky vynaložená pouze moje fantazie, co v podstatě tvoří celý výkres i jeho symobliku.


/Materiál: Aquarelly/




The company is full of pretense

23. února 2014 v 10:49 | Leri Goodness
Takový krásný úsměv, který patří Vám - možná od někoho blízkého nebo od někoho úplně cizího....v tu chvíli si všichni můžeme myslet, že jde o neuvěřitelně milou osobu, co by nám pomohla v každé složité situaci. Vážně? Ptám se z toho důvodu, protože se v dnešním světě zkrátka nedá věřit jen tak někomu.

,,Obličej je pouze schránka, ale oči Vám řeknou vše, i když sami nechtějí".

Složitost udržet si kamennou tvář, i když se topíme v těch největších sračkách, přimět oči k úsměvu a zakrýt zoufalství neprůhlednou oponou, jako v divadle, při skončení představení. Snadno se to dá vyslovit, ale provést je to už trochu těžší. Utíkáme od těch, co nás podrazí nebo jim přinejmenším vynadáme - je to ale milionkrát menší zlo, než to, co nosíme uvnitř sebe. Skutečně mi nedává smysl, proč lidi lžou, proč si před Vámi vymyslí realitě se neblížící báchorku, i když vlastně vůbec nemusí - ale, ruku na srdce: ,,Kdo z Vás nikdy nikomu nezalhal?"....

Možná bude praktičtější se zařídit jinak kvůli měnící se společnosti - přestat se hloupě zabývat tím, kdo Vás za tím rohem u pošty pomlouval nebo kdo Vás nesnáší jen kvůli tomu, jak chodíte oblečení....je to přece jejich problém. Všichni bysme si měli zachovat důstojnost.

...Ale ano, třeba to tak doopravdy je: ,,Nejsme oblíbení a okolí nás nemusí." - Berte to tak, že jste originální, potlačte v sobě tu odpornou nesoudělnou užíravost, která se Vám v těle vytvořila díky jejich přítomnosti a vytvořte z ní přednost. Pokud by to náhodou nestačilo, vemte si kus papíru a nakreslete třeba úplnou čmáranici, nepřemýšlejte o tom, co zrovna se v další vteřině Vašeho tvoření na listu objeví - dostaňte ze sebe všechno, hlavně, ať je to na nějaké ploše, která převezme tu tíhu, co v sobě nosíte....třeba z toho bude jednou umělecké dílo. :)


LERI GOODNESS

Last summer in Sušice

22. února 2014 v 16:36 | Leri Goodness
Minulé léto 19.7.2013 jsem navštívila, řekla bych, známé město Sušice. Podle názvu jsem si vždycky představovala nějakou nevzhlednou vesničku, ale opak je pravdou. Ačkoli se to na první pohled možná nezdá, v S. lze najít opravdu cokoli, na každém rohu je nějaký butik, obchody s oblečením, restaurace a kavárny. Tuto fotku jsem pořídila uprostřed města, kde stál kovový stožár, jehož spodek byl zabudovaný pod zemí a jeho konstrukce symbolizovala strom, na kterém byly zavěšené truhlíky s mnoha muškáty.

/Fotka je upravena opět appkou Camera 360, proto tak oslnivý podtón./




Nagelovaná patka aneb imaginární teen-machři

21. února 2014 v 14:18 | Leri Goodness
Nagelovaná patka na levou či pravou stranu, nesladěné barevné oblečení a uměle vytvořený sebevědomý výraz, který jakoby z povzdálí říkal: ,,MÁM SWAG, MĚ PATŘÍ SVĚT." Možná tou podstatnou věcí v tomhle celém pouličním divadle je to, že těmhle frajírkům (zejména klukům) z plastelíny je okolo 13+. Racionálně uvažující lidé kroutí nad dnešní zdegenerovanou generací hlavou, když vidí tolika šašků, kteří se ztrapňují už jen tím, co si na sebe oblékají....a perličku tomu všemu dodá fakt, když jeden z těhle "swagerů" svírá svůj mobil, ze kterého vycházejí přiteplené výkřiky do tmy od JB. Upřímně, když tohle slyším, nejen, že se mi udělá zle, ale začínám silně pochybovat o heterosexualitě dotyčných hochů. 90% lidí dnes skutečně neví, co je to opravdový styl (swag). Nechci tu však hanit pouze kluky, protože i holky na všem tom mainstreamu mají taky velký podíl.

Je mi tohle vše už děsně proti srsti, když se s takovými davy lidí sektávám denně. Respektuji však to, že je to jejich život, jejich věc. Ať si dál tak chodí ven, to už není moje starost.

Pochybuji však o tom, že tenhle styl, který se k nám do ČR dostal především z USA, někdy pochopím. Uzavřela bych tedy tento článek se slovy, že lidé zřejmě milují mainstream, což, podle mého názoru, opravdu NEDÁVÁ smysl.


LERI GOODNESS

Devil's lake in Šumava

19. února 2014 v 18:42 | Leri Goodness |  Z00M
V červenci loňského r. 2013 jsem zhruba týden pobývala na Šumavě a navštívila mnoho různých přírodních památek, protože pošumaví má skutečně stále co nabízet a o bohaté lesy či řeky tu není nouze. Na tomto obrázku je zachyceno Čertovo jezero, které bylo na pohled při záři slunečních paprsků natolik magické, že jsem si ho prostě musela vyfotit.

/Jelikož je fotka upravena v aplikaci Camera 360, kterou jsem dříve používala, její vzhled působí trochu kýčovitě a má zbytečně zvýrazněný kontrast/.





Somewhere in landscapes

13. února 2014 v 18:53 | Leri Goodness |  Z00M
Tuto fotku jsem pořídila 19.7.2013 když jsem byla s rodinou na Šumavě. Přesněji, tehdy jsme byli na cestě zpátky po návštěvě Špičáku a kolem byla magická letní krajina a plno vysokých hornin s mnoha smrky a tak jsem si vyhlídla snad nejlepší výhled, který tam byl a vyfotila ho. :)



Wrinkles of age

11. února 2014 v 20:18 | Leri Goodness
Zvrásněná vyschlá tvář se snaží o odlesk v protějším zrcadle,...my se snažíme....jednou se tak budeme cítit. Fakta a realita nás přesvědčí, že už se na plno věcí nezmůžeme, třeba skákat radostně do výšky, běhat venku s přáteli - absolutně automatické věci, které jsme dříve považovali za samozřejmost se pak pro nás stanou nepřekonatelnou překážkou. Začne nás svazovat vlastní neohrabanost spojená s nemotorností a končetiny nám nedovolí udělat jediný prudký pohyb - tedy, možná, že se nám ho nakonec podaří provést a za odměnu nám pak přinejlepším rupne v zádech. Mozek bude vždycky o něco napřed a bude chtít dělat mladistvé věci, ale tělo mu to zakáže.Zoufale se pak zeptáme sami sebe: ,,To už jsem tak starý/á?" - naši nejbližší nás pak budou zjevně utěšovat, že máme ještě tolika síly a že jsme ještě mladí, ale pouze my odhadneme naše limity.
Těžko říct, jestli budeme mít ve stáří dostatečný klid, nebo jestli si vůbec odpočineme, když vláda rozhodla, že naše budoucí generace bude pracovat do 70 let.
A možná jednou z mnoha velkých změn v našem budoucím stáří, kterou předešlé generace neznaly, budou smartphony a iPody v našich domácnostech položené letmo na stole pod brýlemi, knihou a mnoha lékami proti bolesti kloubů, snížení tlaku a zmírnění prostaty, se kterými si v našich šedesátipěti ne-li více letech budeme hrát...pokud ovšem dostatečně uvidíme na písmenka uvnitř displeje...a pokud se třeba zase nevynalezne další, praktičtější elektronika. Nevím, jestli se mám bát stáří, strach necítím, protože je ode mě zatím dost daleko....ale jedno je jisté - jednou si pro nás přijde a naše páteř se začne postupně ohýbat a ohýbat.......


LERI GOODNESS

Past

10. února 2014 v 18:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Koukám z okna a z uší mi zní pronikavé tóny televize. Ostatně vždycky musí být první ona, ona, která zahájí nedomrlý rozhovor. Poodejdu pryč, tavím své nohy v pantoflích norského vzoru ( ,,Měla jsem se narodit v Norsku".) a bičuji svou navenek pyšnou chytrost vlastní myslí - nechci být klamavě inteligentní. Den za dnem, všechno se špatně naplánovalo, věci, co jsem považovala za negativní, byly pozitivní a věci pozitivní byly automaticky negativní.

,,Jsem citlivý umělec a sobecky dokonalý perfekcionalista." - ještě teď jsem přesvědčená o tom, že tohle je výstih mého pravého jména.

Často chodím na nesprávná místa v ruce s kouskem mléčné čokolády, kterou si ani pořádně nevychutnám, protože jsem nervózní. Chytá mě frustrující paranoia, když se někdo z mých blízkých zmíní o mé minulosti, protože veškeré události spojené s tím, co už bylo, považuji za zmedializované úmyslné narážky a náhradní záchranou debatu v kruhu společnosti, kdyby se náhodou už nebylo o čem bavit. Byl to špatně natočený film, něco jako americká slátanina "Čivavy z Beverly Hills." Byla to nedobrovolně natočená gramofonová páska a to je jediný souhrnný důvod, proč vymazávám moji minulost a nahrazuji ji budoucností.



/Photo by me, place: Šumava - Špičák/