Past

10. února 2014 v 18:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Koukám z okna a z uší mi zní pronikavé tóny televize. Ostatně vždycky musí být první ona, ona, která zahájí nedomrlý rozhovor. Poodejdu pryč, tavím své nohy v pantoflích norského vzoru ( ,,Měla jsem se narodit v Norsku".) a bičuji svou navenek pyšnou chytrost vlastní myslí - nechci být klamavě inteligentní. Den za dnem, všechno se špatně naplánovalo, věci, co jsem považovala za negativní, byly pozitivní a věci pozitivní byly automaticky negativní.

,,Jsem citlivý umělec a sobecky dokonalý perfekcionalista." - ještě teď jsem přesvědčená o tom, že tohle je výstih mého pravého jména.

Často chodím na nesprávná místa v ruce s kouskem mléčné čokolády, kterou si ani pořádně nevychutnám, protože jsem nervózní. Chytá mě frustrující paranoia, když se někdo z mých blízkých zmíní o mé minulosti, protože veškeré události spojené s tím, co už bylo, považuji za zmedializované úmyslné narážky a náhradní záchranou debatu v kruhu společnosti, kdyby se náhodou už nebylo o čem bavit. Byl to špatně natočený film, něco jako americká slátanina "Čivavy z Beverly Hills." Byla to nedobrovolně natočená gramofonová páska a to je jediný souhrnný důvod, proč vymazávám moji minulost a nahrazuji ji budoucností.



/Photo by me, place: Šumava - Špičák/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 10. února 2014 v 19:05 | Reagovat

"Den za dnem, všechno se špatně naplánovalo, věci, co jsem považovala za negativní, byly pozitivní a věci pozitivní byly automaticky negativní."
Ach, tato tvoje věta mi teď dokola běhá v hlavě. Myslím,že v tomhlesi můžeme potřást rukou. Že by zákon schválnosti?

2 NiKi NiKi | E-mail | Web | 11. února 2014 v 21:04 | Reagovat

pěkná fotka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama