Duben 2014

#3 - Grandfather as a tiger (Part I.)

29. dubna 2014 v 19:36 | Leri Goodness |  Když tvořím...
V současné době se pomalu chýlím s touto dubnovou kresbou ke konci - zde sice vidíte jen pokročilý začátek, ale to je jen 1. část mé práce, kterou jsem zde zveřejnila, postupně sem dám i ty následující - a jelikož jsem závislá na mém uměleckém tvoření, půjde to celkem rychle. :) Tento výkres se týká mého dědy a jelikož je od přírody spokojený flegmatik, tak ho všichni moc dobře znají jako velkého pohodáře, kterého jen tak nic nerozhodí. Na obrázku má hlavu obepnutou dětskou tygří plyšovou maskou, co si nasadil, když jsme byli letos v únoru nakupovat v Německu :-D.

Více uvidíte v příštím díle.


Tento výkres jsem pojmenovala: Grandpa as a tiger



Kofein is my ex-husband

28. dubna 2014 v 19:04 | Leri Goodness
Zlatavá tekutina uvnitř rozpohybované plechovky se točí jako splašený kolotoč, co chce rozházet všechny děti z jeho železných přihrádek a způsobit jim vážné poranění. ,,Bůhví, co do toho dávaj", říkají nahlas mé myšlenky, které se mě snaží odtáhnout od toho svinstva, co držím po dvousté v ruce....marně. Tenkrát moje tvrdohlavost zabila překážející obviňující svědomí.

Je načase spláchnout den

Odpolední přestávky na základní škole se proměnily v lákající lehké děvy, které mají jedinou povinnost - přesvědčit své zákazníky, aby jim podlehli. Po kapsách se toho lecos najde a já vždy sebejistě nahmatala mezi kapesníky, bonbóny a hliníkovými plíšky od energy-drinků dostačující počet drobných na jednoho kofeinového společníka. S mojí vzrůstající nekultivovaností se moje nohy samovolně rozprostřely na lavičce po boku s přáteli a 3 roky jsme ujížděli na naší "chlastací éře". Dobrovolně jsem se nechala dopovat jako kuřata, které chovatelé krmí granulovanou výživou, díky nimž z nich vyrostou namakaní supermani.


....A přesně tak to pokračovalo.
Den za dnem v opojení závislosti.
,,Good morning my caffeine princess."

Absťáky ve velikosti prasete

Se sklopenou hlavou se přiznávám ke svým činům. Popravdě nebyl den, abych si na Crazy Wolf, kterým jsem neustále plnila svůj žaludek, nevzpomněla. Obden moje tělo zažívalo kalorickou kofeinovo-taurinovou atomovku, co ničila základy vnitřností. Absťáky se snad nikdy neopozdily, většinou měly přesné hodinky. Donutilo mě to se zvednout z gauče, ať už se dělo cokoliv a pro ten hnus si doběhnout do nedalekého obchodu se smíšeným zbožím.

Byla to silná závislost, ve kterou jsem si myslela, že se nikdy nepromění.
,,You´re not winner buddy, damn!"

Game over, dude

Dostáváme se k závěru. Ptáte se, kdy to všechno skončilo, kdy se moje hlava vzpamatovala a řekla: ,,Gejm ouvr bičizz!(?)" Odhodlala jsem se k tomu minulý rok na konci června ve chvíli, kdy mě čekal rozlučák se základkou v kinosále. A k mému striktnímu zákazu, se mi to podařilo.


It´s never too late to start again.


LERI GOODNESS

Rock´n´roll with us

27. dubna 2014 v 10:49 | Leri Goodness
Kytarové rify rozezněly prázdné neobytné prostory. Všem připadá, že se tu něco změnilo, něco, co bylo podstatné pro každého, co tu teď stojí. Oči přítomných nechtěně prozrazují ztráty a prohry, které nezvládly, stejně jako když kdysi hráli brutální střílečky na počítači a ostatní protivníci je většinou přemohli. Nechtělo se jim uvěřit, kolik promarněných roků a dnů už zažili, protože si byli jistí, že slyšeli už dost ponížení, co jim vlastně ani nepatřilo.

Pár teenagerů se dívalo na visící kytary podél stěn s odlupující omýtkou. Narozdíl ode všeho bordelu, nevypitých plechovek, zmačkaných novin a nespočet nepovedených náčrtků nacistických symbolů podél zdí, se tyhle magické hudební nástroje zdály naprosto čisté a takřka nepoužité. Přitahovala je jejich ďábelská hlasitost prostřednictvím třasu, který se jim vryl pod kůži a rozproudil krev v žilách po jejím náhlém okysličení. Zdálo se, že každý z nich v tom postkomunistickém paneláku tvoří komunitu, jednotu držící pohromadě, jejichž opravdová síla a energie se skrývala v jejich počtu. Věděli přesně, co mají dělat. Čekání už vyšlo z módy, tedy alespoň pro ně.
Kluci si vzali mohutnější kytary, holky ty lehčí, aby se s nimi dokázali plně ztotožnit. Započali lehké brnkání do strun, koukali si vzájemně do zorniček, které jim v bělmu narůstaly jako popcorn v rozpálené mirkovlnce a poté se poprvé odhodlali usmát. Teď konečně mohli. Zrychlovali tempo a přidali zpěv k tónům písně, kterou právě vytvořili. Mrskali sebou jako nadopovaní Red Bullem, přitom celé nadšení vycházelo z nich samotných. Přestali myslet negativně, neměli to zapotřebí, když milovali hudbu, zbožňovali rock´n´roll. Byl to jejich smysl, podstata, a tak jedni zmatení rebelové začali žít.




Rock is never ending story.

LERI GOODNESS

#2 - Mainstream vs. Snaha odlišit se

24. dubna 2014 v 18:20 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Tuto březnovou rozdělávku z letošního roku 2014 sice není na tomto obrázku nijak extra vidět, protože šlo spíše o záběr pastelek, než o snímek, který by zachycoval celou rozpracovanou kresbu. O nic však nepřijdete, v rubrice Moje kresby/malby později zveřejním hotový výtvor.

Nazvala jsem ho: Mianstream vs. Snaha odlišit se



Give me a 🌹

23. dubna 2014 v 19:21 | Leri Goodness
Jelikož nejsem typ člověka, který by se nějak extrémně chlubil, s touto lednovou fotkou z letošního roku 2014 však musím udělat vyjímku. Myslím, že jsem celkem dobře zvolila úhel a oprášila snímek jemným retro efektem, díky němuž snímek dostal trochu "mlhavý" podtón. Na mém instagramu tato růže docela zaperlila, v současné době má 207 Likes.



Easter, 2014

21. dubna 2014 v 18:39 | Leri Goodness
Letošní Velikonoce proběhly opět slavnostně. (Ne)tradičně se rozdávali čokoládoví zajíci, kuřátka a různé druhy bonbonů, ale to však není moc typické. Neodmyslitelně k této tradici samozřejmě patří malovaná vajíčka. I když jsem se jednu chvíli rozmýšlela, zda vůbec nějaké namaluji, nakonec jsem přemohla svoji lenost a odhodlala se. Nebyl použit žádný speciální materiál, pouze nesmazatelný liháč centropen a obyčejné fixy.


Začínáme :).....


Nakonec jsem to dotahla do finále.


Rose hip

17. dubna 2014 v 18:12 | Leri Goodness
Jelikož už v lednu letošního roku 2014 bylo nadměrné sucho a v podstatě jsme sníh skoro nepostřehli, rozhodla jsem se, že vyfotím pár fotek, protože příroda předčasně odhrnula peřinu a rozespale se začala rozbalovat. Mezi tyto "soon-springové" snímky patří záběr detailu šípku nedaleko Šumavy.




Books in my mind

16. dubna 2014 v 17:39 | Leri Goodness
Vazba papírů secvaknutých dohromady leží na polici opřená o své dvojčata, které jsou vzhledem téměř totožné. Jejich vnitřek je však naprosto odlišný. V každém se odehrává jiný děj, jiný příběh, co nás chce přimět k jejich čtení, aby jsme se v nich dobře vyznali a popřípadě je doporučili ostatním, těm, kteří patří mezi knihomoly nebo jen obyčejné čtenáře.

Books.

Listuju. Na slisovaném tenkém dřeveném plátku, jsou vtisknuty tisíce písmen, které se stávají součástí vět, co na sebe navazují. Snažím se začíst do (prý) poutavého bestselleru a prožívat s přítomnými postavami jejich problémy a směšné situace. Jednotlivé hrdiny vytváří směsice písmen o jejich podobě, úsudcích, zvycích a charakteru, až se z nich zrodí skutečné siluety bojujících obyčejných lidí za svůj pořádek v životě. Soucítím s nimi a nacházím v mnohých z nich i kus sebe, svoje prohry ve světle pravdy a falešnosti, se kterou jsem měla možnost se mnohokrát setkat tváří v tvář. V knihách se odehrává papírová gramofonová páska - otevře se, spustí svůj doják, drama nebo dobrodružnou příhodu pro milovníky akcí a zase svůj playlist utne.

Ano, jedná se o řekněme "kartonovo-papírovou záležitost", ale právě tahle věc - knihy - jsou pro někoho jednou z nejdůležitějších věcí. Nepatřím mezi zapálené hltače veškerých knižních vydavatelství, a proto tyto jedince obdivuji.


- V poslední době jsem (pouze) přečetla:

  • Erik Axl Sund - Vraní dívka
  • Andy Warhol (kniha psaná formou deníku)

#1 - Průhlednost trupu

15. dubna 2014 v 19:03 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Tato únorová "rozdělávka" r. 2014 je už v současné době už dávno hotová. Pojďme se však vrátit v čase, kdy jsem tento výkres teprve tvořila. Vzpomínám si, že mě v té době přemohla nemoc a díky tomu jsem nejedla a připadala si neuvěřitelně prázdná a tenká, stejně jako špejle či nějaká průhledná tyčinka a po chvíli jsem spatřila vizi obrázku, který byl poté zrealizován ve skutečnost.


Nazvala jsem ho: Průhlednost trupu



Do you remember?

11. dubna 2014 v 20:15 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Společně si zahrajeme na hvězdáře.
Až chytíš padající hvězdu, budeš hrdina.

Obrazy večerní oblohy působí zapamatovatelně. Nikdy mě popravdě neděsily, možná proto, že jsem v nich hledala únik do astrální dimenze a krásu. Blikající světýlka přilepená na černém plátně ještě nikoho neuvedly do rozpaků. Opřená o parapet okna koukám z nejvyššího patra královským pohledem a s nadhledem přemýšlím o mé budoucnosti. Béžoví moli nalétávají do zdí ve chvíli, kdy jim tma omezuje zrak a část z jejich plachtící smečky se dostává do mého pokoje - obvykle to končívá vyhnáním cizích rádoby nájemníků po domluvě na úrovni, nebo rozhodne o jejich životech smrtonosná plácačka.

V podstatě se celý proces za těch několik let vůbec nezměnil, až na pár detailů týkající se mého osobního života, mých vlastních záležitostí. Omezila jsem moje konzumní přejídání, zbavila se mé závislosti na energy drincích a dala kofeinu pac a pusu na rozloučenou. I když tohle mé úspěšné přilepšení nedocílilo výsledků, které jsem očekávala, přesto toho nelituju.

,,Slyšíš ty ozvěny?"
,,A odkud?"
,,No z té oblohy přece...."
,,Jo, trošku...."
,,To jsou útržky z minulosti."
,,Nemám ráda to, co už se dávno odehrálo."
,,Z jakého důvodu?"
,,Protože jsem vystupovala jako záporná figurka."
,,Neboj, teď tu bude lepší, uvidíš."
,,Ty ještě vážně věříš na zázraky?"
,,Ne a právě proto jsem všeho docílil."


LERI GOODNESS

In the clouds

10. dubna 2014 v 18:21 | Leri Goodness
Na tomto snímku je zachycena nově vybudovaná kovová rozhledna, ze které je vidět okolí plzeňského kraje. Celá konstrukce je dost neobvyklá, mnoho vyhlídkových věží nevypadá tak "sympaticky", jako právě tahle. A jako třešničkou na dortu je vše jemně upraveno efekty, což dodává obloze skvělou azurovou barvu.

/Tato fotografie je upravena aplikací VSCOCam/.




Woof woof

9. dubna 2014 v 18:23 | Leri Goodness
Bylo těsně před Vánocemi 2013, když jsem vyfotila tenhle snímek. Procházela jsem se obyčejně po jedné vesnici a jako objekt k fotografování se mi hodil jeden zdejší vlčák, který naštěstí necenil výhružně zuby, nechal se i pohladit a dobrovolně zapózoval. :)

/Tato fotka je upravena aplikací VSCOCam/.




München, 2013

8. dubna 2014 v 18:44 | Leri Goodness
Minulý rok v dubnu 2013, jsem navštívila krásné německé město Mnichov. Bohužel jsem měla jen jeden den na to, abych si prohlédla ty nejdůležitejší skvosty. Tato fotografie je focena za sklem Fernsehturm v Olympiaparku.

/Tento snímek je upraven aplikací VSCOCam/.




Asfaltoví spratci ve smogu času

7. dubna 2014 v 19:45 | Leri Goodness
Zablácené ojeté pneumatiky aut ztrácejí odlesk v záři paprsků slunce a městské děti jim stíní v jejich představování, v prezentaci před sebou samými, aby ukázaly, jako moc jsou nevzhledné. Neposkvrněné stromy blízko centra náměstí zažívají svůj několikadenní kolaps v podobě vskakování smogu do svých listů, které vylezly z teenagerských plic....vznáší se mlha.

Ráno započaly odfukovat továrny s přebytečným plynem a darovaly ovzduší odlišný parfém, co tak rád mění atmosféru těch nejsympatičtějších ulic v okolí. Vozidlové mačkanice na dálnici, připomínající pražskou zoologickou zahradu, jsou nacpané slušně nasranými řidiči, kterým nezbývá nic jiného, než si počkat, až se ty "pojízdné krávy" dají do pohybu a oni konečně a snad i včas dorazí do práce....napětí započalo samovolné krájení.

Asfalt rozehřátý nadprůměrným horkem se rozpíná dál po chodníku a drze se stává kopií černé tuše. Umazaní spratci obalení v ležérním oblečení ničí dopalkami cigaret autobusové čekárny ze směšného plastu, co je vůči ohni tak zranitelný a nechává si na své průhledné tělo rýsovat černé propáleniny.....vzdaly rozumnou domluvu s teenagery na úrovni a oni ztratili trpělivost.


Města leží v oblacích, čas neztrácí nic ze svého všedního stereotypu.
Rozhlédni se....
Vidíš?...Všechno je na svých místech.....
Jen ty seš ten objekt, který se přesouvá, stejně jako ty mraky na obloze.


LERI GOODNESS

Spring break - February, 2014

6. dubna 2014 v 18:59 | Leri Goodness
  • Zimní bunda zateplená s mohutnými rukávy
  • Značka: Elite
  • Cena: kolem 1999,-
  • Kde: Praha
  • Vhodná k legínám nebo džínám
  • Obuv: nejlépe kozačky




Photography by: @soni_ metro - follow him on Instagram! :))


Grass

5. dubna 2014 v 18:00 | Leri Goodness
Tento listopadový snímek z r. 2013, vznikl v lese. Původně byla fotka mnohem větší - vlastně jsem vyfotila moji ruku, ve které jsem držela několik stébel trávy, na kterých se ještě držely kapky rosy. Jelikož fotografie vypadala dost nezajímavě, nastal čas na pár úprav: hlavní změnou se stal ořez fotky, který ji zmenšil a teprve pak došlo na efekty.

/Snímek je upraven aplikací: POCO Camera/




Sterilní konzervy

4. dubna 2014 v 13:54 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
,,Občas mi přijde, že nežijem na Zemi, ale pod ní."
,,Jak pod ní?"
,,Jako mrtvý."

Páteční filmy nemají grády a vývojáři našich (ne)populárních televizních stanic, by měli změnit systém udělování otřepaných detektivek a jiných nesnesitelných plejád amerických komedií ze 70. let. Popravdě nejsem velkým zastáncem současné hudby, protože zde postrácím ten správně vychytaný "drive" a bláznivou elektronickou drogovou závislost, co by nás nutila se dívat či poslouchat danou oblíbenou věc znovu a znovu. Srdce zdvojnásobí svůjt tlukot a jeho hodinový tikot se dostává z hlouby kůže na povrch našeho hrudníku. Nic si nemusíme nalhávat, cítíme se přirozeně.

Neméně slavné byly i březnové večery, jak jsem zjistila. Jakmile se ve městě setmí, začnou lidské krysy vylézat z děr a oči přítomných srovnaných mozků inteligentních lidí nechápavě zírají na ty přírodní omyly.
Jak smutné je, že v našem maloměstě obsadí vyprázdněný prostor s hodnotnou fasádou skoro vždycky Vietnamci a na obchoďáky s oblečením či obuví se ani nepomyslí, protože by to tu nebylo možné uživit.
Večerky zaplněné šikmýma očima ve sterilních podmínkách, přesně jako řada jejich regálů s "Hamé sterilními konzervami", nacpanými slepičími drápky a husími zobáky. Nejen, že se zhnusím v mé přítomnosti uvnitř takových krabicových podniků, ale ještě cestou zpět k východu s flaškou té nejlevnější kofoly v okolí, se střetnu s největšími lůzami sahající na drsné dno společnosti - kombinace jejich vzhledu a kmitavosti očí, se rovná vydařené roli v hororovém filmu.

Zdejší vlažné počasí anglického rázu, buduje pevný pevný základ a moje pocity se pohybují na laťce rovnocennosti. "KEEP CALM & SINGING".

,,Celkem dlouho si užívám rozhovory s lidmi, se kterými jsem se dříve nebavila a platím daně času za špatně strávené úseky hodin."


,,Všechno je to tak....zdegenerovaný, nic není kvalitní."
,,Chtěla bys žít v jiným městě?"
,,Ne, já bych chtěla žít mimo Zemi."


LERI GOODNESS

David Bowie tour

3. dubna 2014 v 12:52 | Leri Goodness
Tato kresba byla součástí talentových zkoušek na dvě umělecké školy - úkol byl takový, abych jakkoli (kresbou, malbou, nebo pc zpracováním), ztvárnila "plakát" mé oblíbené hudební či taneční skupiny a dodala potřebné informace, co pravé turné slavných osobností doopravdy obsahuje. Nijak jsem neváhala a nakreslila můj největší, doslova mimozemský vzor: Davida Bowieho. Vybrala jsem si jednu jeho fotografii z časopisu, nakreslila ho a snažila se co nejrealističtěji napodobit jeho vzhled a loga sponzorů. Škoda jen, že tento koncertní plakát není pravý. :)

/Materiál: Aquarelly, lihový fix silný červený, lihový fix fialový střední, lihový fix hnědý střední, lihový fix černý tenký, obyčejné fixy/



Oat in forest

1. dubna 2014 v 19:07 | Leri Goodness
Tento říjnový obrázek r. 2013 vznikl v lese, když jsem byla na houbách, tuším. Ve skutečnosti šlo zřejmě o obyčejnou pšenku a tak jsem si vybrala to nejvíc vyčnívající stéblo a zaostřila na jednotlivé "chmýří", kterým bylo nahoře obaleno. Je to celkem obyčejná fotka s nenásilným kontrastem.

/Fotografie je upravena aplikací FxCamera/.