Nefňukej, když jseš odlišnej

26. května 2014 v 16:57 | Leri Goodness
Dav ovcí se hrne kupředu, tak uhni, ať tě nestrhnou.

Samolepku s nápisem "černá ovce" jsem dostala od té chvíle, kdy jsem se začala vzdalovat mým vrstevníkům. Takřka se dá říct, že si moje tvrdohlavý ego usmyslelo, že přeskočí určitou větší část puberty, jedno přihlouplý období, které se mu jednoho dne prostě přestalo líbit.
Ze začátku bylo těžké přijmout toho, kým doopravdy jsem. Byla to taková dárková poukázka - ,,Ber nebo nech být". Destruktivní pocity sebelítosti a neopodstatněné viny jeden čas převažovaly a se mnou cloumala deprese. Moji osobnost jsem brala doslova jako handicap, při pohledu na skleněnou tabuli spustily moje oči dramatickej vodopád plný nezodpovězených otázek, co se zvětšovaly jako nezahojená rána po autonehodě.

Slzy si schovej, až je budeš doopravdy potřebovat
Po několika letech přišel čas nechat proplavený slzy uschnout v šuplíku. To, že na mě okolí tupě zíralo (a zírá dodnes), mě je nyní u řiti. Začala jsem vidět v mojí odlišnosti značné pozitivum a uvědomila si, že to zas tak hrozný přece jenom nebude. Ve třinácti a čtrnácti letech moje Já vyžadovalo "kouzlo neviditelnosti", zkrátka jsem chodila nevýrazně a jednoduše oblečená. Převtělila jsem se do myši, protože takové malé potvory si sotva někdo všimne.

Extravagance a umění
Poslední roky nabral můj život absolutně jiné rozměry. Vystavila jsem dvé odlišnosti přídomek "originální" a rázem se z toho stala přednost. Co se týče módy, jsem její závislou obětí. Vyžívám se v jiných věcech a fascinují mě extravagantní lidé.

Minulý rok v říjnu mě začaly "chodit" vidiny, různé vize obrazů, které jsem poté namalovala. Odjakživa jsem něco tvořila. Už jako malej prcek jsem doma obyč-pastelkama dřela do tenkýho papíru tenkrát ještě necitilvou rukou různé postavy z pohádek a postupně se zdokonalovala. Dřív moje hlava postrádala veškerou fantazii, či sebemenší nápady - dnes chrlím jeden za druhým.

Nech ty pubertální kecy(!)
Čím dál více (s hrůzou?) zjišťuju, že si víc rozumím s dospělými, než s lidmi s mojí věkovou hranicí. Mám pro to prosté vysvětlení: ,,Nemám si s nimi co říct." Nadhodit téma, jak se říká, je někdy těžší, než si většina z nás myslí. Cítím se mezi ostatními jako dvacetiletá s nadhledem nad mnoha věcmi...jo zní to dost povrchně, ale bohužel mě nenapadla jiná slovní spojení, jak bych přijatelněji vyjádřila sama sebe.


Tak teď už víte, kdo jsem...tedy pokud jste si přečetli tento článek.
,,JESTLIŽE JSTE ČERNÉ OVCE, BUĎTE NA SEBE HRDÍ. TĚCH BÍLÝCH BUDE TOTIŽ VŽDYCKY VÍC."




LERI GOODNESS
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 26. května 2014 v 17:27 | Reagovat

Jsi úžasná a originální "černá ovce" a píšeš moc poutavě :-)

2 dashenecka89 dashenecka89 | Web | 26. května 2014 v 18:51 | Reagovat

Skvělý článek, ve kterém jsi přesně popsala i mé pocity, až na to, že já už mám víc než dvacet a taktéž si s vrstevníky nemám moc co říct, pro většinu lidí jsem stále nepochopená, neustále mě berou za slovo nebo si můj názor překroutí k obrazu svému, ale na to už jsem si zvykla. Jsem ráda, že je takových lidí víc, jen tak dál, vždy si ráda přečtu článek, co má hlavu a patu.

3 Bev Bev | E-mail | Web | 27. května 2014 v 7:16 | Reagovat

Prohlédla jsem si tvé úžasné kresby a jsem ohromená a nadšená. Klobouk dolů. Přeju spoustu zajímavých vidin a vizí převedených do obrazů, buď zkrátka nadále tou úžasnou nadanou "černou ovcí." Hodně štěstí, přeju. :-)

4 Margaret Margaret | 27. května 2014 v 8:03 | Reagovat

Hezký článek. Ano, proč nebýt odlišným? Právě ta originalita nás mění v ,, černou ovci". A proč ne?

5 lapis lapis | Web | 28. května 2014 v 0:32 | Reagovat

To že vieš čo chceš je super. Ušetrí to ten nemilý pocit keď za zobudíš v 35 s pocitom že nežiješ život ktorý chceš. Stereotypný život bez perspektívy. Nemusíš sa potom spovedať u psychológa a užívať prášky na hlavu pretože je z teba histerka.

Fakt pekne kreslíš. Držím ti palce a nech sa ti darí.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 31. května 2014 v 10:08 | Reagovat

„Svět patří těm, co se neposerou.“

7 Dominika Dominika | Web | 2. června 2014 v 12:17 | Reagovat

Pri čítaní som sa cítila ako keby som to písala ja. Vzdialenie od "mojej generácie" prebiehalo rovnako a tiež sa mi lepšie rozpráva s dospelými. O umení ani nehovorím. Tie vízie mávam aj ja, odrazu ma chýti nejaká myšlienka a ja to jednoducho musím zrealizovať.
A moja menšia zvláštnosť je, že si lepšie rozumiem s hudbou ako s rovesníkmi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama