Červen 2014

Memories

30. června 2014 v 9:51 | Leri Goodness
V květnu letošního roku 2014, jsem se vypravila do mé oblíbené přírodní rezervace Chudenice. Těžko říct, zda-li by se má osobnost dala přirovnat k vnímavějším, protože pokaždé, když toto místo navštívím, zde cítím úžasnou pozitivní energii. Kus za tímto magickým místem, se nachází rozhledna Bolfánek s ostrými věžičkami, jako nože Tescoma.
Neměla jsem však v plánu jít nahoru na věž po sto třiceti osmi schodech, ale do maličkého kostela hned vedle něj, kterého se dochovala jen polovina. Jedná se o takovou chladnou kamennou místnost napuštěnou místo osvěžovače Brise silnou dávkou víry.
Všude svítili svíčky, jako na památku někoho zemřelého a protože byly umístěny v řadě za sebou, perfektně mi nevědomky figurovaly v objektivu.




LERI GOODNESS

Rozpálený chodníky

27. června 2014 v 19:10 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Slunce to zas přehnalo s žárovkama. Balí hvězdy, které mu svou oddaností lehce podlehnou a ono je zradí a ukradne jim jejich energické světlo. Teď už se nedivím, že každé léto chrlí oheň v podobě paprsků, jako ďábel. Parapety balkonu hoří uprostřed letního pekla - vždycky, když se o ně opírám, zatnu zuby při spalování konečků prstů a skrz tabuli skla se přede mnou mihotá ta nevychovaná žhavá koule. Jedině ona bude stále ta atraktivní narozdíl od měsíce, protože přitahuje lidi ven. Ve dne chodníky zaujímají ležérní polohu přejetého člověka na D1 a když se blíží noc, začínají chladem tuhnout.

V odpoledních hodinách se ukrývám a upravuju regály s knihami myšlenek v hlavě...občas z nich sundám prach, zapíšu si ty nejpovedenější úvahy, tvořím fantazie na A3, co se mi zrovna naskytují. Jsem pasivně aktivní a dělám toho hodně.

Make-up horkem ztrácí konzistenci jako rozehřátý led, který pošleme na smrt do 40° vedra. Průvan se sem tam snaží vylepšovat svoji sílu a rozfoukat vařící sraženiny vzduchu do ztracena. Je to jeho věčný boj, králem se stává tehdy, když přírodu pokryje bílá peřina.
Antiperspiranty přestávají dostatečně plnit svůj úkol před tělesným pachem a reklamy na ně, kde hlásí, že plno z těchto deodorantů vydrží účinkovat až 72h., začínáme s rozčilením proklínat. Aby taky ne, když se nám začínají objevovat nevábné mapky různých států pod podpaží.
Léto je vlastně zvláštní svou charakteristikou - milujeme ho i nesnášíme. Jakmile přinese přiměřené teploty, chceme ho přátelsky obejmout a ve chvíli, kdy nás neúmyslně "zabíjí" vedrem, se snažíme připravit jeho smrtelnou zkázu.


Ať je jaké je, mám ho ráda...proto si užívejte prázdniny každým dnem a splňte si co nejvíce přání, na které nezbyl čas. :)




Vaše: LERI GOODNESS

Kind of H2O death

26. června 2014 v 18:08 | Leri Goodness
Rozlehlé zelené kopce s lesy za vesnicemi většinou poskytují jejím návštěvníkům či obyčejným turistům krásný pohled a poctivé zabití nadměrného letního času. Sem tam člověk může potkat ukrývající se srnku v křoví, co v zápětí zjištění jeho přítomnosti uteče do neznáma, nebo neobvykle krotkého zajíce, kterej nepobral moc rozumu, jelikož je jeho mozkovna ještě ve vývinu.
To je ta "příjemná" část přírodní krásy, ale co takhle najít kapří tělo ve značném stádiu rozkladu na okraji rybníka? Přesně tento příběh popisuje moji nedávnou procházku, kdy jsem s mobilem v ruce čekala na správnou příležitost k focení. Ne, že by na rybí smrti bylo něco extra neobvyklého, ale zdaleka ne každý by chtěl zvěčnit na snímku rozkládající kostru zvířete ve studených molekulách H2O.




LERI GOODNESS

#5 - Romany girl (Part I.)

24. června 2014 v 18:22 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Mám pro Vás další rozdělávku mého A3 díla z května 2014 :) Tentokrát se jedná o romskou dívku, kterou jsem nakreslila na moji 2 zakázku jednomu známému z maličké fotografie, na níž byl její původní portrét. Jelikož byl snímek značně zamlžený a detaily se vytrácely díky odlesku blesku, poradila jsem si po svém. Na celkovou postavu dívky byly použity aquarelly a na pozadí anilinky....A přestože originalita neroste na stromech, ale v nás samotných, doufám, že se Vám tato 1. část výkresu alespoň trochu líbí.

*( Mini-příběh vyprávějící o odměně, kterou jsem za obraz dostala, najdete zde )!

Tento výkres jsem pojmenovala: Romany girl




LERI GOODNESS

Originality is the Art

23. června 2014 v 16:21 | Leri Goodness
S pohrdáním pozorovali dav ovcí, seděli v podkroví starý střechy, a i když věděli, že by se s nimi mohla zřítit, byli moc znudění na to, aby odešli a zabránili tak velké pravděpodobnosti. Chtěli najít mimozemšťana, padlýho anděla, co se na týhle zkorumpovaný zemi ocitl omylem. Věděli, že se budou muset obrnit trpělivostí...ale možná nepředpokládali, že tak obrovskou.

,,Podívej se na ty lidi a řekni mi, kdo je originální".
,,Jestli chceš, abych někoho našla, budem tu dřepět do půlnoci".
,,.........No a co támhleten?"
,,Děláš si srandu? Vlasy a´la buzna Beiber a rovnou čepici má jak ty americký hovada, co si každý ráno choděj pro hambáče do mekáče".
,,........Tahle holka docela ujde, co?"
,,Zase ty stereotypní dlouhý vlasy po prdel? Proč sakra?!"
,,....Jsem zvědavej, jak dlouho tu vydržíš", řekl a jeho úsměv se proměnil v samotnou ironii.
,,Budu tu zírat na lidi tak dlouho, dokud nenajdu originalitu v lidský podobě".
,,No tak to ti přeju hodně štěstí", vyhrkl ze sebe poslední větu a odkráčel s těžkopádnými botami po střešních taškách do tajného úkrytu pro vychlazené pivo.

Jako by to bylo téměř nemožné...najít člověka, ze kterého by vyzařovala zvláštní energie, která by nejednoho vyvedla z míry a nevysvětlitelně přitahovala. Už jen najít samotnou image, kterou nikdo jiný nemá, je trochu nad lidské síly. Přesto zastávám názor, že ten, kdo v sobě má umělecký potenciál a trochu nasbíraného rozumu, se musí zákonitě lišit od ostatních a právě jeho nezařaditelnost se stává terčem úspěchu.
Vezměme si například čerstvou vítězku pěvecké show Hlas, kterou se stala Lo Hrůzová - nezáleží na tom, jakou má člověk minulost a kolik že to vlastně vystřídal piercingů, protože soudit člověka podle vzhledu je jedna z nejhorších lidských vlastností.
Podle mého názoru je tato mladá zpěvačka neskutečně talentovaná a když jsem jí v pořadu poprvé viděla, věděla jsem, že se dostane hodně daleko.


Horko nažhavilo střechu do nehorázné teploty. Po ulici se střídal jeden smrtelník za druhým. Všude viděli jen mainstream, a proto si sundali sluneční brýle, protože si mysleli, že právě ony jim brání ve větším rozhledu a zaslepují jejich orientační smysl. Mýlili se.

,,Kolik je hodin, začínám se nehorázně nudit", zamumlal po vypití slušné dávky chmelu a v leže se převalil na levý bok k ní.
,,16:55...ale copak? Ty to vzdáváš?", řekla usměvavě s nadsázkou.
,,Ne, zmínil jsem s o tom snad?...Hold si tu ještě zdřímnu a ty do mě pak kopni, až pude ten tvůj famózní alien".
,,Ok".

Tmavé mraky už o sobě dávaly vědět svými sraženými nočními skvrnami a slunce vyvedli jako bodyguardi za lesnatý kopec. Letní peklo zmírnilo spotřebu energie a oba bohémové překonali hranici své trpělivosti. Nevěřili faktu, že by někoho zajímavého ještě spatřili, přece jen už tolik lidí nelezlo venku...ale zůstali a to jim přineslo ovoce.

,,Hej hej, čum, čum!!! To musíš vidět!", zařvala a praštila ho do žeber svým kostnatým loktem.
,,To už?...jak dlouho...kde že je?"
,,Tady! Příroda si s ní dala piplačku, tohle není JEN člověk".
,,To mě po...! Máš to ale pech, jinak bych tě vyčítal pěknou řadu měsíců, že jsme lezli na takový místo, ze kterýho skáčou sebevrazi", dodal ke vší radosti a vycenil zuby.

Byla to možná femme fatale, kdo ví. Jedno bylo ale jisté - měla se stát pohádkovou vílou. Její krk obmotával jantarový kříž, tělo jí zdobily grunge šaty se směsicí retro stylu a batykovaných prvků. Kožené náramky svazovaly tenké zápěstí a skrývaly polovinu vystouplých žil. Oči sebraly barvu ze vzorku skal a její obličej byl bělejší než kokain. Kaštanové obočí podtrhávalo kontrast neobvyklého vzhledu, červené vlasy koketovaly s ohněm a bordová rtěnka zářila na první pohled.

,,Jsem tak ráda, že ještě někdo takovej vůbec existuje".
,,A já už tomu skoro nevěřil".
,,Teď máš důvod k tomu, aby si začal".

Byli neskutečně rádi. Jejich podstatné přání bylo splněno, a tak si sbalili všechny věci, slezli po střeše a pomocí žebříku v díře budovy se dostaly do jejího vnitřku a dveřmi si otevřely cestu ven. Šli domů, unavení a hladoví. Dneska se jim bude konečně dobře usínat.




LERI GOODNESS

Zlato za kus papíru

22. června 2014 v 16:51 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Roky jsem bloudila a na počátku letošního roku jsem konečně otevřela tu správnou bránu do světa, který už nepatřil mrtvejm. A to člověka hodně poznamená. Zvykla jsem si na fakt bezvýznamnosti, věčného zapomínání na moji osobu a především na tu chorobnou nenápadnost. Teď je všemu jinak, protože se prolomily ledy a já s přimhouřením očí změnila radikálně směr mojí životní lajny.

Sobota odpoledne, 16:00 (21.6.14)
S ležérními věcmi ležím v posteli a moje hala-bala pozice se vztyčenou rukou a pokrčenou nohou připomíná právě zastřeleného vojáka v poli. ,,Nezáleží na tom, jak blbě vypadám, hlavně, že je všude klid"...a jakmile jsem vyslovila myšlenkově tuto větu, v tu chvíli zazvonil zvonek a můj obličej dosáhl tak neuvěřitelného úšklebku, že by se klidně mohl rovnat grimasům punkového Sida Viciouse.
,,No tak to teda zvedat nebudu, sem zrovna chrápala, kterej ***** mě do psí ****** vzbudil?!", říkám si sama sobě a snažím se najít odpověď. Mámin hlas mířící do mého pokoje věhlasně oznamuje novinu, že se hovoru dožadovala babička (kdybych věděla, že zrovna ona volá, předpokládám, že moje vulgární výroky by neměly takový spád) a že k nám jede M. a veze mě nějaký dárek - jde totiž o jednoho známého, kterému jsem namalovala obrázek na zakázku (už 2!).
Já, se slepenýma očima jako čerstvě narozenej králík jsem vyskočila z nory, hodila na sebe kulturnější oblečení, než jsou domácí batykované tepláky a vytahané triko a jako blázen se obklopila pár doplňky.

Když M. přišel, vychaloval moje dílo do nebes a přesně to byla ta chvíle, kdy jsem poznala, že jsem svoji práci udělala dobře. Už jen jeho samotný volnomyšlenkářský a společenský úsměv ve mě tento názor ještě více utvrzoval.
A překvápko, který mě přinesl ve zlaté krabičce s lesklou mašličkou mě vyrazil dech. Jakmile jsem se znecitlivělýma rukama po spaní odšroubovala víko malého tajemství, objevil se přede mnou ZLATÝ řetízek (žádnej fake) na krk, přesněji zlatý čtyřlístek. Co na to říct, tohle jsem vážně nečekala.

,,Peníze ve své podstatě nemají zdaleka takový význam jako dárek v podobě budoucích vzpomínek, co Vám navždy zůstane, zato kus obdélníkového papíru s nějakou tou natištěnou korunou utratíte a zbydou jen prázdný ruce".

Neuvěřitelně mě dokáže posílit to, když můžu druhým udělat radost. Nezáleží mi na odměně, vždycky záleží na pocitech ostatních a na jejich spokojenosti. Teprve pak můžu být spokojená i já.


Obrázek ušitý na (M)míru,
co mi dal zlato za kus papíru.





LERI GOODNESS

I'm looking at you

20. června 2014 v 14:04 | Leri Goodness
V mých šťastných dětských letech jsem často navštěvovala stáje s koňmi kus za naším městem. Čas ubíhal a když se ohlédnu za minulostí, nedám dohromady ani rok, kdy jsem se zde byla podívat naposled. Mé nápady a plány se to snažily trochu napravit a tak jsem se 20.4. letošního roku 2014 vypravila mrknout na nové i stávající hřebce. O všechny se pečovalo vskutku s úctou, srst se jim leskla jako polárka a z jejich očí sršela touha po životě a poznání.
Nicméně mě zaujalo především stáří jednoho koně, kterému bylo neuvěřitelných 27 let. V porovnání s mým krátkým pobytem na tomto světě mě až zamrazilo...a proto jsem se rozhodla vyfotit zásadní bod, tedy jeho oko, ze kterého jde vyčíst snad i duše tohohle horse-dědy v důchodu.




LERI GOODNESS

My grandma

19. června 2014 v 14:20 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Tento náročný výkres jsem ztvárnila v lednu letošního roku 2014. Jedná se o mojí babičku - snažila jsem se zde zachytit její charakteristiku a především život, ze kterého vyplývá mnoho informací. Jelikož vlastním nepřeberné množství hlasů v hlavě, mé výkresy obsahují mnohem více myšlenek, než mělo být původně znázorněno. Každou chvilku mi napovídají, jak udělat tento tah štětcem, jak si poradit se stařeckými záhyby v obličeji, zkrátka mě posílají vidiny, díky kterým tvořím to, co je v mých silách.

Vysvětlení tvorby:
  • modro-červené kosočtverce = symbolizují šťastné zážitky ze života, vzpomínky - jejich počet převyšuje počet černých kosočtverců, tudíž se daná osoba měla téměř vždy dobře
  • černé kosočtverce = symbolizují zármutek, nešťastné situace, problémy a ztrátu blízkých - jejich počet je mnohem menší než u červeno-modrých k., tudíž se nejedná o hlavní etapy v životě, spíše jsou záměrně vytěsněné z paměti
  • táhnoucí se oranžový šátek = jeho délka směřovaná po rovině cesty provází dotyčnou po její životní cestě
  • postavy zpovzdálí = představují důležité jedince, které sehráli u babičky velkou roli a zásadně ovlivnily směr osudu.


/Materiál: aquarelly, anilinky, červený, modrý a černý lihový fix, černá tuš/




LERI GOODNESS

Mám Vás ráda, ale neřvěte tolik

18. června 2014 v 15:22 | Leri Goodness
Provrtávám nafukovací balón, který má místo mimina v děloze medicinbál. Čas od času použiji nenásilné špendlíky či hrot ostré sekery podle toho, kolik nadbytečných hlasů se musí v určitou dobu dostat z mé hlavy pryč. Švy obvykle nechávám otevřené jako nehigienicky ošetřenou ránu s tím rozdílem, že se sama zahojí, jelikož se do ní dostávají miliony dalších myšlenkových spermií. Vždy se uchytí obvykle ty, co mají nějaký význam a stojí za to, abych se o ně s Vámi podělila.

Slyším řev vnitřního hlasu s notoricky známým ohlasem...

(*vnitřní hlas/y): ,,Buď ráda, alespoň máš insipraci holka. Už dlouho si nic nenamalovala....co takhle ztvárnit mainstreamovou bílou ovci plahočící se v nudném stereotypním davu?"
(*já): Tvoji nabídku ráda přijmu, pěkně jsem si to vymyslela.
,,To vskutku ano, ale bez nás by se ti tvořilo těžko, to musíš uznat".
Přikládej lidskému talentu taky nějakou váhu, ty můj tvůrčí hlase. Bez mozku s balónkem hélia nasazeným na krku, by se naše nápady nikdy nezrealizovaly.
,,Pravda pravdoucí...stejně nás prosím pokládej prostě za borce. Můžeme Ti radit při písemkách, v rozhodování, v nové životní etapě! Jsme jako tvá třetí ruka".
O o o to je sice vskutku pozoruhodný fakt, mě však stačí dvě ruce. Levou tvořím veškerá má díla a plně si s ní vystačím.
,,Jak myslíš, je to tvůj názor...ale i tak tu pro tebe budeme k dispozici...ještě něco...začni bojovat, teď si sice budeš ještě užívat, protože to máš dovolené, ale až ti půjde o tvé cíle, bij se jako Spartakus...to byl takovej ten hrdina z Athén, víš koho myslíme..."
Kdo by neznal takovou historickoou osobnost?...jasně, že ho znám. Bojovat je část mého osudu.


Kulka z revolveru ráže 38 by mě mnohdy vyprázdnila mozkovnu lépe než imaginární smeták, co se snaží odškrábat zarostlé útržky vět a stresu ze zákoutí tkáňových stěn. Teoreticky by zmizely i úvahy o tom, co budu dělat zítra. Jediná nevýhoda by byla ta nečistota, ten červený hemoglobin všude po zdech a dřevěném nábytku - kdo by chtěl uklízet moje pozůstalosti v kapalném stavu?
Přes den svítí miliony hlavových žárovek, některé prasknou zdlouhavým přemýšlením, jiným uvnitř zeslábne světlo z únavy kvůli všemu hlasitému křiku. Pár z nich zůstane v úsporném režimu v absolutním nevyužití, protože snesu nespočet myšlenek a hlasů, ale vše má své hranice.

Už mě nebaví mít plnou hlavu Vašich názorů.
,,Tak se zaměř na určitý předmět, na nějakou činnost, co tvůj mozek zaměstná natolik, že nás už neuslyšíš".
Někdy to pomáhá, ale stejně čekáte, až se moje mysl odpoutá od dané záležitosti, a pak spustíte Vaši "Ódu na radost".
,,Budeme se tě snažit vyjít vstříc...ale odjakživa jsme byly ukecaní, to jistě víš. Proto se předem omlouváme za spontánní reakce".
Dobře, budu to mít na paměti Vy mí kecalové.


Nyní jsem prakticky mrtvá. Moje hlasy smýšlejí na zakázané ovoce a má hlava obsahuje pohodlnou houpačku z polystyrenu. Bohémové se hlásí o svá práva a snaží se mě přimět žít svobodně. Vždyť za chvíli začnou prázdniny a každý by měl utnout pár starostlivých hlasů v jádru mozkovny a dělat to, co ho zrovna napadne.

,,Měla bys ses krotit Leri".
Já? Nikdy jsem se nechovala jako bohnickej pacient, natož abych se krotila!"
,,Neoznačujeme Tě za blázna, jen by sis měla uvědomit, do čeho se hodláš pustit o letních měsících".
Vím moc dobře, co chci.
,,To rádi slyšíme".
Měli byste si dát pauzu, alespoň v červenci,...přece...věčně nad něčím fylozofovat ubírá spoustu energie.
,,Přemýšlení je náš zdroj existence. Bez něho bys nás nikdy neslyšela".
No, někdy to není zrovna ke škodě".
,,Přece jen dáme zřejmě na tvá slova a pustíme se pásů u kolotoče. Celkem nám chybí spontánní rebelství".
Konečně jste se odhodlali, slušňáčci! Čas teď nemá význam, tak ho pojďmě společně zabít.
,,Tvůj nápad zní až moc lákavě na to, abychom to nezkusili".
Takže přijímáte?
,,Bude nám potěšením strávit dobu dovolené v hipsterském stylu".


Hlasy pomalu utichají, jsem ráda, že jsem je přemluvila.
Teď nebude nikdo pracovat, na to je vhodná doba od září.
Jste ještě milejší, když mlčíte. Mám Vás ráda, ale neřvěte tolik, prosím.








LERI GOODNESS

In space

13. června 2014 v 8:23 | Leri Goodness
Jelikož bylo už v dubnu letošního roku celkem příjemné teplo, vyrazila jsem ven prozkoumat jeden malý rybník, co je schovaný za pár stromy za naším městem. Každý rok se zde objevovalo několik labutí a naštěstí i letos mi jedna pózovala před objektivem. :) A aby toho nebylo málo, snímek jsem obrátila vzhůru nohama, protože tak mi přišel zajímavější.



LERI GOODNESS

Převlečenej satan

11. června 2014 v 15:05 | Leri Goodness
Zrovna Vám bych neměla psát ani jediné slovo.
Kdybyste si přečetla tento electro-letter, vzteky byste mlátila hlavou o zeď....vlastně je to to nejlepší, co byste mohla udělat. Alespoň byste ztratila rozum...ale počkat,...vždyť Vy ho vlastně nemáte.

Vaše přítomnost kazí nadějné obličeje mladých nadšenců, co si mysleli, že jsou na správném místě. Nemusíte mít v ruce sekery ani nože, abyste zabila v druhých pulzující očekávání, které mělo vypadat úplně jinak, než je tomu dosud. Popravdě nevím, co nosíte v duši, nevyznám se ve Vás....ale předpokládám, že to bude železné břemeno silnější než Vaše srdce - občas si říkám, jestli ho vůbec máte. Když jsme se poprvé setkali, nějak jste přebila tu odpornou povahu milým andělským vyprávěním a falešnou náklonností, kdy jste se snažila pomocí "stejných" zájmů s námi vycházet. Ano, tenkrát Vám to prošlo. Vdyržela jste to však jen jediný seznamovací den, a pak jste ze sebe strhala nebeská křídla, uřízla si zlatou svatozář, a protože se za Vás svědomí hanbilo, rozhodlo, že Vám nenáleží ani běloskouvcí šaty, které obklopovaly Vaše tělo. Nakonec přišli ďáblové, od nich jste si vzala tmavé rudé oči výměnou za čistě modré a na Vaši hlavu přikovali duté rohy. A tak jsme viděli pravou tvář, co jste se snažila ukrýt.
Nikdo z nás nepotřebujeme na pomoc senzibila, abychom rozpoznali tu negativní energii, co ze sebe vyzařujete. Jste jako velká černá koule, co si své komplexy vybíjí na mladých lidech a v domácím doupěti řve bolestí. Nejvíc mě dostalo Vaše sebevědomé prohlášení: ,,Já mám nad Vámi moc a Vy nejste vůbec nic"....Oooou vážně?! Sakra ženská, vžďyť tě nikdo nesnáší! To jsi vážně tak slepá?!
Potkala jsem za svůj dosavadní život hodně sviní, ale Vy, Vy jste jejich počátkem zrodu. Už je mi jasné, že ve Vás nikdo nezlomí všechny utkvělé stereotypní názory a přesvědčení o tom, jakou sílu máte...nemáte žádnou, jste jen klubíčko neštěstí, které postupně ztrácí nitě, protože se o ně samo nechalo svou hloupostí připravit...

...Až z Vás zbyde prázdná rulička, dejte mi vědět.
Jste jen převlečenej satan, padlej anděl, který se upsal krví na dohodu, že bude páchat zlo na světě.

(* - Možná Vás zajímá, o koho v tomto článku jde. Já Vás však nechám v přemýšlení, protože chci tuto osobu ponechat v anonymitě).





LERI GOODNESS

Fingers

10. června 2014 v 8:31 | Leri Goodness
Tato lehce depresivní fotografie z únoru letošního roku 2014, vznikla na půdě domu naší babičky. V celém snímku figuruje bratrovo ruka sahající po hromádce vysušeného ovsa. Jelikož zde byla vždy tma i za denního světla, nepřišlo mi vhodné přidat fotce zesvětlující nebo přehnaně kontrastní efekty - nejlépe se hodil vsco odstín P4.




LERI GOODNESS

Pár řádků od srdce

9. června 2014 v 18:36 | Leri Goodness
Dopisní papír a ručně napsaný text tuší by byl jistě serióznější nápad, než naklovat do klávesnice jako datel příslušná vyznačená písmena a zveřejnit tyto řádky jako elektronický článek. Snad Vás neurazí ryze obyčejná vzpomínka.

Píšu Vám, P. a J.
Zaměstnávám mozek a snažím se vyždímat uzel správných slovních spojení. Za postižená souvětí se předem omlouvám.

Není to zrovna krátká doba, co se známe, i když s jednou z Vás jsem se potkala mnohem dříve. Nechci být naivní, ale nás tři osudově spojily temperové barvy, plno uhlů a stínovací tužky, díky kterým jsme se zdokonalovaly v našich uměleckých tvorbách. Konkrétně se scházecí budovou stal na dobrých osm let místní výtvarný kroužek, a přesto, že jsem loni odešla, nepřestávám vzpomínat na naše společné chvíle.
Když se seznámím s dobrými lidmi, obvykle si nevybavuji tu nejdůležitější část, kdy jsme se poprvé potkali - myslím, že to není nic zanedbatelného ani špatného...je to jen důkaz, že jste pravými přáteli - s těmi si totiž člověk rozumí od první chvíle a je jedno kde a kdy započali vývoj nového přátelského vztahu. Myslím, že si máme právo plně fandit v našich shodujících se názorech, protože nevím o žádném konfliktu, který by je rozbouřil jako loďku na moři.
Nikdy nebude napsaný dopis bez přítomnosti autora plně věrohodný a nebude tak dobře hřát u srdce, ale...i tak Vám chci říct, že už jen to, že tu pro mě jste, že existujete, naplňuje můj život a dělá ho šťastným. Děkuji za tak čisté přátelství - svět současné společnosti není ideální, a proto jsme tu my, to my jsme tím důkazem, že se ještě někde najdou lidé, kterým zrada nepřijde vhodná.
...A snad se všeho nejvíc mě drží naživu fakt, že jste nezapomněly.
Věřím, že se budeme scházet i po patřičném oslavení naší plnoletosti.

Vážím si Vás, holky!
(ps: letošní léto bychom mohly prožít společně)




Byl dobrej nápad se vyfotit před sítí na umělce... :)



LERI GOODNESS

Some details of Horšovský Týn

8. června 2014 v 10:14 | Leri Goodness

Tyto fotografie jsem pořídila ještě v lednu letošního roku 2014, když jsem byla na návštěvě u tety v Horšovském Týně. Toto městečko mě přišlo sympatické především díky zdejšímu horšovskému zámku a celému městskému prostranství, které lemují krásně opravené středověké domky a restaurace. Opravdu jsem nemusela chodit daleko, abych vyfotila něco zajímavého...při pohledu na pár obyčejných věcí jsem měla hned plno nápadů, jak vytvořit zajímavé snímky. Tady jsou ty nejpovedenější z nich:



Přišlo mi obyčejné a automatické nafotit snímky horšovského zámku, a tak jsem se rozhodla, že zde sice vidět bude, ale střed detailu bude patřit jeho vchodové bráně.



Obyčejné zábradlí, že?...Já v něm však vidím prostředek k tvorbě.


LERI GOODNESS

Dančí shoz a víkend bez wifiny

7. června 2014 v 17:52 | Leri Goodness
Pro někoho je to ztracený čas, pro někoho vysvobození od závislosti...pocit, kdy Vám na chvíli odběhne WiFi na kafe.

Neexistuje týden, aby se netěšila na víkend.
Da fucq.
Od malička jsem považovala přírodu za přítele, ale jakmile započal éru dětského vývoje dotykový foun, vše obvyklé a přirozené šlo rychle stranou. Ačkoliv nejsem závislá na nikotinu ani na kofeinu, elektronická horečka se mě však chytla všemi prsty. Už jen díky televizní bedně klesá naše inteligence na stupnici normalismu ke stupnici kreténismu.
Jeli jsme pryč, protože to bylo naplánované.
Na samotu, do vesnice, kde zhebnul vořech.
Zachovalé prázdné chodníky s několika málo zatáčkami, s polorozpadlou fasádou a nanicovatými domy, dokonale vypovídají o celkovém stavu zdejšího života. Musí se jít dál, daleko od vesnice samotné, aby člověk něco mohl zažít. Jednu sobotu jsme se prodírali lesem, já v converskách brala úlomky dřeva z kmene a tkaničky chytaly smrkový větve. Přes pravé rameno jsem měla přehozenou brašnu s mobilem na focení a sluchátky, kdyby mě náhodou přestaly zajímat krásy pozemků za venkovem a moje uši by vyžadovaly hlasitý decibely. Škoda, že smrky a duby nemají v sobě zabudovanou wifinu.
Detektorem kovu se dá najít lecos, problém však byl, že ten náš našel jen pár zrezivělých vyvrtávek a šroubů, jelikož jsme lezli na špatné a přiměřeně chudé území. Cesta byla dlouhá a moje nohy začaly pociťovat bolest uvnitř gumových outdoorek.
Nakonec naše usilovné hledání přineslo ovoce (i když bez pomoci našeho milého hledače pokladů) v podobě dančího shozu, který ležel uprostřed rašícího obilí na poli. Náznaky krve na jeho dutém konci symbolizovaly, že je čerstvý. Nebyl to nám hodný úlovek, ale přesto jsme ho pod mojí papouškovskou přechodní bundou agentsky a bez jediného zaváhání odnesli domů. Štěstí nám šlo naproti, protože zřejmě odehnalo myslivce.



,,We´re winners, buddy".

LERI GOODNESS

Lord in spring suit

5. června 2014 v 18:17 | Leri Goodness
Už tomu bude pár měsíců, co jsem (snad) zázrakem sehnala za výhodnou cenu skvělé černé sako, které můžete vidět na těchto fotkách. Jelikož je vše zakotveno v tajemném "mysliveckém stylu", efekty snímků jsou tudíž chladnější a tmavší. Pro tuto příležitost mi výborně posloužila sbírka jeleních parohů a vycpaných živočichů, které máme na naší chalupě. Takový ten pocit, když se cítíte jako lovci zvěře. 🐴😄


  • Černé sako
  • Značka: ZARA
  • Cena: 899,-
  • Vhodné k elegantním kalhotům či sukni









LERI GOODNESS

Jako porouchanej film

3. června 2014 v 18:41 | Leri Goodness
Jen tak Vás pohodí, jako kus šrotu, kterej se už nehodí ani na další zpracování...ten pocit, když jste pátý kolo u vozu.

Vysvětlete mi, jaký význam má slovo parta, protože já v ní nikdy nebyla.
Trmácím se den za dnem do kartonový čtverhraný věznice s názvem škola, dávám přednost mračení a úsměv se mi z tváře snad úplně vytrácí, tak jako Vietnamcům z jejich kamenných mimických svalů - naštěstí nemám šikmý oči. Každodenně se přetáčí porouchaná kazeta s dramatickým filmem, ve kterým zaujímám hlavní roli a vracím se znova na začátek, protože děj tohohle trháku neexistuje.
Nemůžu se dočkat chvíle, kdy z kazety vytrhám černý pásky a pošlu je do pekla prostřednictvím díry v krbu na pálení papírů a dřeva. Stereotypně vídám totožné lidi a tváře místních nasraných autobusáků se mi jen tak z paměti nevytratí. Mým revírem se na delší dobu stal Kaufland, kde v odpoledních hodinách pravidelně prošmejdím všechno pečivo a novinky, co se týkají nápojů. Z nudy bych vyhodila školu do povětří, kdy by se mi nedopatřením dostal do ruky granát - a ačkoli to vyzní velice neohleduplně, bylo by mi jedno, kolik lidí by zůstalo zaklíněno v jejím vnitřku. True story, bro...

Poslední dobou ztrácím kontakt s nejbližšími jedinci, se kterými jsem si vyjímečně tak rozumněla. ,,No tak to bude třeba tím nedostatkem času", uklidňuju sama sebe, protože moc dobře vím, že to tak není.

Film by měl o něčem vypovídat. Měly by v něm hrát role, které dokáží měnit své tváře - a já jsem jednou z nich. Problém je v tom, že si toho nikdo nevšímá. Jen díky tomu, že si motykou vykopávám vlastní cestu, nemůžu jít s ostatními, protože oni si vybrali stejný terén, jako miliony lidí před nimi. Co si budem povídat, je tu hnusnej pocit vysedávat hodiny a hodiny někde, kam vůbec nepatříte a připadáte si jako invalida - ale naštěstí víte, že máte možnost odletět a už se tam nikdy nevrátit.



LERI GOODNESS

Nepříslušné vakuum v sevření opia

1. června 2014 v 17:50 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Podzemní kouř se line do ztracena.
Underground se hodí hlavně v období, kdy je člověk přehnaně pesimistický.
Vím o tom své.
Nechat se táhnout za ruku a dovolit ostatním, aby za nás rozhodovali, protože toho nejsme momentálně schopni. Všechny dny v týdnu jsou namačkaný v jedný karanténě se vzduchem opia a dalších omamných látek. Moje ruce zdřevěněly a staly se kašpárkovýma rukama, se kterými manipuluje hráč skrytý za oponou. Jsem takovej ten hodnej strýček v ženský podobě - lecos snesu, lecos vydržím...ale občas bouchnou saze.
Největším paradoxem je, že nejsem ani jedna hrací postava ve společnosti, za kterou mě okolí má - neznají toho, kdo se ve mě skrývá a jaké vakuum mě dokáže obklopovat bez toho, aniž by si toho někdo všiml. Je tu však malý zádrhel...těžko říct, jestli to, co dělám, má nějaký smysl a nebo jestli je to všechno k ničemu a měla bych raději změnit strategii? Pokud ano, navrhněte mi plán, protože já ho neznám.

,,Nejsem tím, za koho mě máte, nýbrž jsem ten, za koho se můžu považovat jen já sama, z čehož vyplývá, že nepoznáte, kým ve skutečnosti vlastně jsem".

Používám krkolomné výrazy a pletu lidem úmyslně i neúmyslně hlavy. Chci vylézt z té frigidní igelitky a začít konečně žít.

,,Kdy už konečně dojdu klidu?"
,,Brzo".
,,A jak brzo?"
,,Neboj, dočkáš se. Štěstí objevíš ve chvíli, kdy přestaneš mít strach".





LERI GOODNESS