Jako porouchanej film

3. června 2014 v 18:41 | Leri Goodness
Jen tak Vás pohodí, jako kus šrotu, kterej se už nehodí ani na další zpracování...ten pocit, když jste pátý kolo u vozu.

Vysvětlete mi, jaký význam má slovo parta, protože já v ní nikdy nebyla.
Trmácím se den za dnem do kartonový čtverhraný věznice s názvem škola, dávám přednost mračení a úsměv se mi z tváře snad úplně vytrácí, tak jako Vietnamcům z jejich kamenných mimických svalů - naštěstí nemám šikmý oči. Každodenně se přetáčí porouchaná kazeta s dramatickým filmem, ve kterým zaujímám hlavní roli a vracím se znova na začátek, protože děj tohohle trháku neexistuje.
Nemůžu se dočkat chvíle, kdy z kazety vytrhám černý pásky a pošlu je do pekla prostřednictvím díry v krbu na pálení papírů a dřeva. Stereotypně vídám totožné lidi a tváře místních nasraných autobusáků se mi jen tak z paměti nevytratí. Mým revírem se na delší dobu stal Kaufland, kde v odpoledních hodinách pravidelně prošmejdím všechno pečivo a novinky, co se týkají nápojů. Z nudy bych vyhodila školu do povětří, kdy by se mi nedopatřením dostal do ruky granát - a ačkoli to vyzní velice neohleduplně, bylo by mi jedno, kolik lidí by zůstalo zaklíněno v jejím vnitřku. True story, bro...

Poslední dobou ztrácím kontakt s nejbližšími jedinci, se kterými jsem si vyjímečně tak rozumněla. ,,No tak to bude třeba tím nedostatkem času", uklidňuju sama sebe, protože moc dobře vím, že to tak není.

Film by měl o něčem vypovídat. Měly by v něm hrát role, které dokáží měnit své tváře - a já jsem jednou z nich. Problém je v tom, že si toho nikdo nevšímá. Jen díky tomu, že si motykou vykopávám vlastní cestu, nemůžu jít s ostatními, protože oni si vybrali stejný terén, jako miliony lidí před nimi. Co si budem povídat, je tu hnusnej pocit vysedávat hodiny a hodiny někde, kam vůbec nepatříte a připadáte si jako invalida - ale naštěstí víte, že máte možnost odletět a už se tam nikdy nevrátit.



LERI GOODNESS
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 3. června 2014 v 19:53 | Reagovat

Inu, pěkně jsi to napsala. Sice pochmurně, ale zkrátka, bylo to jak právě cítíš, to poznám :) ráda bych řekla, že ti rozumím, že se cítím stejně, ale pravdou je, že ten ústav, kterému se říká škola, mi začíná docela chybět.. hlavně ti lidi teda..  holt, to je úděl maturantů..

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 5. června 2014 v 13:33 | Reagovat

Tak takhle přesně jsem se cítila na základce. Jestli někdy budu mít děti, budu si je učít já sama. Nedopustím, aby mi je škola zničila, tak jako zničila většinu lidstva.

3 LinDa LinDa | Web | 5. června 2014 v 15:26 | Reagovat

heh, priznám sa, že aj ja mám niekedy chuť vyhodiť školu do povetria. A aj niečo povedať tým večne arogantným vodičom autobusov.

Tá každodenná školná rutina je už naozaj nudná. Ešte že už budú prázdniny :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama