Mám Vás ráda, ale neřvěte tolik

18. června 2014 v 15:22 | Leri Goodness
Provrtávám nafukovací balón, který má místo mimina v děloze medicinbál. Čas od času použiji nenásilné špendlíky či hrot ostré sekery podle toho, kolik nadbytečných hlasů se musí v určitou dobu dostat z mé hlavy pryč. Švy obvykle nechávám otevřené jako nehigienicky ošetřenou ránu s tím rozdílem, že se sama zahojí, jelikož se do ní dostávají miliony dalších myšlenkových spermií. Vždy se uchytí obvykle ty, co mají nějaký význam a stojí za to, abych se o ně s Vámi podělila.

Slyším řev vnitřního hlasu s notoricky známým ohlasem...

(*vnitřní hlas/y): ,,Buď ráda, alespoň máš insipraci holka. Už dlouho si nic nenamalovala....co takhle ztvárnit mainstreamovou bílou ovci plahočící se v nudném stereotypním davu?"
(*já): Tvoji nabídku ráda přijmu, pěkně jsem si to vymyslela.
,,To vskutku ano, ale bez nás by se ti tvořilo těžko, to musíš uznat".
Přikládej lidskému talentu taky nějakou váhu, ty můj tvůrčí hlase. Bez mozku s balónkem hélia nasazeným na krku, by se naše nápady nikdy nezrealizovaly.
,,Pravda pravdoucí...stejně nás prosím pokládej prostě za borce. Můžeme Ti radit při písemkách, v rozhodování, v nové životní etapě! Jsme jako tvá třetí ruka".
O o o to je sice vskutku pozoruhodný fakt, mě však stačí dvě ruce. Levou tvořím veškerá má díla a plně si s ní vystačím.
,,Jak myslíš, je to tvůj názor...ale i tak tu pro tebe budeme k dispozici...ještě něco...začni bojovat, teď si sice budeš ještě užívat, protože to máš dovolené, ale až ti půjde o tvé cíle, bij se jako Spartakus...to byl takovej ten hrdina z Athén, víš koho myslíme..."
Kdo by neznal takovou historickoou osobnost?...jasně, že ho znám. Bojovat je část mého osudu.


Kulka z revolveru ráže 38 by mě mnohdy vyprázdnila mozkovnu lépe než imaginární smeták, co se snaží odškrábat zarostlé útržky vět a stresu ze zákoutí tkáňových stěn. Teoreticky by zmizely i úvahy o tom, co budu dělat zítra. Jediná nevýhoda by byla ta nečistota, ten červený hemoglobin všude po zdech a dřevěném nábytku - kdo by chtěl uklízet moje pozůstalosti v kapalném stavu?
Přes den svítí miliony hlavových žárovek, některé prasknou zdlouhavým přemýšlením, jiným uvnitř zeslábne světlo z únavy kvůli všemu hlasitému křiku. Pár z nich zůstane v úsporném režimu v absolutním nevyužití, protože snesu nespočet myšlenek a hlasů, ale vše má své hranice.

Už mě nebaví mít plnou hlavu Vašich názorů.
,,Tak se zaměř na určitý předmět, na nějakou činnost, co tvůj mozek zaměstná natolik, že nás už neuslyšíš".
Někdy to pomáhá, ale stejně čekáte, až se moje mysl odpoutá od dané záležitosti, a pak spustíte Vaši "Ódu na radost".
,,Budeme se tě snažit vyjít vstříc...ale odjakživa jsme byly ukecaní, to jistě víš. Proto se předem omlouváme za spontánní reakce".
Dobře, budu to mít na paměti Vy mí kecalové.


Nyní jsem prakticky mrtvá. Moje hlasy smýšlejí na zakázané ovoce a má hlava obsahuje pohodlnou houpačku z polystyrenu. Bohémové se hlásí o svá práva a snaží se mě přimět žít svobodně. Vždyť za chvíli začnou prázdniny a každý by měl utnout pár starostlivých hlasů v jádru mozkovny a dělat to, co ho zrovna napadne.

,,Měla bys ses krotit Leri".
Já? Nikdy jsem se nechovala jako bohnickej pacient, natož abych se krotila!"
,,Neoznačujeme Tě za blázna, jen by sis měla uvědomit, do čeho se hodláš pustit o letních měsících".
Vím moc dobře, co chci.
,,To rádi slyšíme".
Měli byste si dát pauzu, alespoň v červenci,...přece...věčně nad něčím fylozofovat ubírá spoustu energie.
,,Přemýšlení je náš zdroj existence. Bez něho bys nás nikdy neslyšela".
No, někdy to není zrovna ke škodě".
,,Přece jen dáme zřejmě na tvá slova a pustíme se pásů u kolotoče. Celkem nám chybí spontánní rebelství".
Konečně jste se odhodlali, slušňáčci! Čas teď nemá význam, tak ho pojďmě společně zabít.
,,Tvůj nápad zní až moc lákavě na to, abychom to nezkusili".
Takže přijímáte?
,,Bude nám potěšením strávit dobu dovolené v hipsterském stylu".


Hlasy pomalu utichají, jsem ráda, že jsem je přemluvila.
Teď nebude nikdo pracovat, na to je vhodná doba od září.
Jste ještě milejší, když mlčíte. Mám Vás ráda, ale neřvěte tolik, prosím.








LERI GOODNESS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | Web | 18. června 2014 v 16:24 | Reagovat

Tohle je...vážně hypnotizující článek. Přijde mi, jako bys spíš než názor, nebo téma týdne popisovala nějaký svůj pocit. Hluboký a deprimující, hlavu vzhůru :) Z hlediska spisovatelské dovednosti je to jedno z děl, které není jen pouhým textem, to se mi líbí.

Trés bien :)

2 Ferus, dcera Callidi Ferus, dcera Callidi | Web | 18. června 2014 v 19:25 | Reagovat

Souhlasím se Steeve X. Hah, také to někdy tak mívám ^^; Ale proč ne, člověk si někdy musí vyslechnout rozumné názory.

Moc se mi líbí Tvůj styl psaní, upoutá už při prvním dojmu. Určitě sem zajdu častěji >^.^<

3 stuprum stuprum | Web | 19. června 2014 v 7:16 | Reagovat

Buď spontánně rebelská, ta poloha ti svědčí. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama