Zlato za kus papíru

22. června 2014 v 16:51 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Roky jsem bloudila a na počátku letošního roku jsem konečně otevřela tu správnou bránu do světa, který už nepatřil mrtvejm. A to člověka hodně poznamená. Zvykla jsem si na fakt bezvýznamnosti, věčného zapomínání na moji osobu a především na tu chorobnou nenápadnost. Teď je všemu jinak, protože se prolomily ledy a já s přimhouřením očí změnila radikálně směr mojí životní lajny.

Sobota odpoledne, 16:00 (21.6.14)
S ležérními věcmi ležím v posteli a moje hala-bala pozice se vztyčenou rukou a pokrčenou nohou připomíná právě zastřeleného vojáka v poli. ,,Nezáleží na tom, jak blbě vypadám, hlavně, že je všude klid"...a jakmile jsem vyslovila myšlenkově tuto větu, v tu chvíli zazvonil zvonek a můj obličej dosáhl tak neuvěřitelného úšklebku, že by se klidně mohl rovnat grimasům punkového Sida Viciouse.
,,No tak to teda zvedat nebudu, sem zrovna chrápala, kterej ***** mě do psí ****** vzbudil?!", říkám si sama sobě a snažím se najít odpověď. Mámin hlas mířící do mého pokoje věhlasně oznamuje novinu, že se hovoru dožadovala babička (kdybych věděla, že zrovna ona volá, předpokládám, že moje vulgární výroky by neměly takový spád) a že k nám jede M. a veze mě nějaký dárek - jde totiž o jednoho známého, kterému jsem namalovala obrázek na zakázku (už 2!).
Já, se slepenýma očima jako čerstvě narozenej králík jsem vyskočila z nory, hodila na sebe kulturnější oblečení, než jsou domácí batykované tepláky a vytahané triko a jako blázen se obklopila pár doplňky.

Když M. přišel, vychaloval moje dílo do nebes a přesně to byla ta chvíle, kdy jsem poznala, že jsem svoji práci udělala dobře. Už jen jeho samotný volnomyšlenkářský a společenský úsměv ve mě tento názor ještě více utvrzoval.
A překvápko, který mě přinesl ve zlaté krabičce s lesklou mašličkou mě vyrazil dech. Jakmile jsem se znecitlivělýma rukama po spaní odšroubovala víko malého tajemství, objevil se přede mnou ZLATÝ řetízek (žádnej fake) na krk, přesněji zlatý čtyřlístek. Co na to říct, tohle jsem vážně nečekala.

,,Peníze ve své podstatě nemají zdaleka takový význam jako dárek v podobě budoucích vzpomínek, co Vám navždy zůstane, zato kus obdélníkového papíru s nějakou tou natištěnou korunou utratíte a zbydou jen prázdný ruce".

Neuvěřitelně mě dokáže posílit to, když můžu druhým udělat radost. Nezáleží mi na odměně, vždycky záleží na pocitech ostatních a na jejich spokojenosti. Teprve pak můžu být spokojená i já.


Obrázek ušitý na (M)míru,
co mi dal zlato za kus papíru.





LERI GOODNESS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jesenickamarishka jesenickamarishka | 22. června 2014 v 21:58 | Reagovat

ahoj Leri, potěšil mne tvůj komentář, o to víc, že mám mnohem víc let než ty. Společný máme zřejmě jen ten basket.  Není to pro mě ale tak důležité, píšu pro všechny, kterým by se moje myšlenky mohly líbit. Prohlídla jsem si tvoje kresby. Budeš určitě hodně talentovaná dívka, nejspíš proto tě vzali na ty školy. Tak ti budu držet pěsti... jistě si najdeš cestu i jinde, než na blogu.

2 Viollet Viollet | E-mail | Web | 23. června 2014 v 17:15 | Reagovat

Krásně napsaný článek... A vlastně máš úplnou pravdu, znám ten pocit. Prachy se rozkutálí a co máš potom...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama