Ozvěny

4. července 2014 v 20:18 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Všechno tak nějak uteklo moc rychle. Násilné, až sadistické sklony k posouvání hodinových ručiček přinesly nečekané výsledky. Devět měsíců je sakra dlouhá doba, ale mě přišly stejně rychlé, jako splachování fekálií do záchodu zamořeného bakteriemi. Neozývající se ozvěny o sobě nedávaly vědět a kryly se přede mnou jako nevinní Židé před Hitlerem.

Jsem ráda, že nezazněly lítostivé věty a poslední slova k mému odchodu z OA, ze které přestupuji na uměleckou školu...alespoň na ty časy už nemusím myslet. Vědět, že někomu budete chybět, je horší, než to, že jste každýmu u prdele - v tu chvíli se totiž člověk zamyslí sám nad sebou a možná si trochu seřídí život a přijde na několik nezodpovězených otázek.

Na stole leží do budoucna nepoužitelné učebnice ze střední a jejich stálá nedotknutelnost a především neobvyklá opečovávatelnost, ze mě dělá chronického puntíčkáře. Zvenku proudí předprázdninový chladnější vzduch s hlasy vrabců jako bonus a moji mysl si pro změnu ukradly vážky.
S táhnoucími se tóny stále unuděné, ale své Landy Del Rey, si užívám poslední červnové dny a na ulicích ve městě si nesu v uších Sex Pistols. Okolnosti stále poslední dobou nahrávají faktu, že si jdu ještě tvrději svou vlastní cestou a nevhodné připomínky ostatních nosím skoro tak nízko, jako pohádkovej satanův ocas u řiti.


Čtvrtek 26.6.14 (15:00 - 16:00)
Poslední červnový čtvrtek se nesl v duchu oslav díky otevření nové knihovny v našem městě. Já, obklopena černými šaty a legínami stejné barvy jsem si tento den nenechala ujít. Na předem určené místo, se sešel dav lidí, ze kterých převládali netrpělivě vyčkávající důchodci s vykulenýma očima a hladovými žaludky s marnou snahou nálezu nějakého občerstvení.

Celá v temném outfitu jsem si připadala jako posel smrti, když kolem mě chodily chatrné babičky s hůlkami a dědové ve zmateném obleku, co si zaběhli z 20. stol. do 21. stol., plného modernismu a špičkové technologie.
Než nás nedočkaví hltače i nehltače knih a pouhé zvědace pustili do onoho ráje knihomolů, trvalo to přibližně půl hodiny. Pak odstartovala prohlídka proslovem starosty a zahájením seriózního houslového koncertu symbolizující cennost budovy. Plní úžasu jsme se pomalu tlačili, prohlédli všechna patra i malá zákoutí a dobrovolně odcházeli, kdy se nám zachtělo.

Mám teď dovoleno nemyslet. Ticho utichá v tlumivém tichu a pojem spontánnost bych si chtěla dát jako mé druhé jméno. Prázdno mě už neubíjí, protože mám ty nejdražší lidi, kteří mi za to stojí. :)








LERI GOODNESS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. července 2014 v 22:13 | Reagovat

" Jsem překvapen !!  ... úplně náhodně

... k otvírané  přišel jsem knihovně !
Co je tu lidí !... co je tu  rucha !
... co kdybych zahrál ??"  dí hudebník  Doucha

" Chceš slyšeti něco ?? ...  co ty ?"

Muž stojánek vytáh´  a noty

" Co nástroj ??"  zevlouni nakousli ..

" Jistě !  nelze hrát bez houslí !"

Však zděšení  Frantischka  Douchy !
... " Noty mi zesraly mouchy, když včera, - sám jsem sral v kadibudce !
... nevím , zda schopen jsem hráti tak prudce...
Samé  čtyřia šedesátiny,
tak partituru mi zaswinily !"

Nic naplat ! co dělat měl jináče ??
...z poklidných  balad  jsou čardáše !

... Již muži, ženy  i starci
před knihovnou jsou v tanci !
... I strážníci křičejí před knihovnou :
" Hraní také?  na úplné howno !
...vyzýváme tě :  zadrž ty !"

... mužové s pěnou u držky :
Schourekk, Kraawa,  Wull,  -  ( tři strážníci )

dovlekli  houslistu na strážnici !

2 Rainne Rainne | Web | 5. července 2014 v 22:10 | Reagovat

Mnohdy je změna pro člověka dobrá, mnohdy je také jediným řešením. Já po čase přišla na to, že změny a neznámé věci mám vlastně ráda..

3 stuprum stuprum | Web | 6. července 2014 v 12:13 | Reagovat

Naleštěné lustry. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama