Srpen 2014

Romany girl

31. srpna 2014 v 13:10 | Leri Goodness
Tento výkres pochází z června 2014, kdy jsem se pustila do mé 2. zakázky. V současné době ho už dávno vlastní jeden známý, pro kterého bylo dílo určeno. Romská dívka byla kreslena/malována z maličké fotografie, co byla pořízena s bleskem, tudíž oslnila její postavu, a tak jsem použila trochu mé fantazie a doladila neostré detailnosti. Proporce těla nebyly zrovna nejjednodušší, ale i tak doufám, že se mi ji podařilo reálně vystihnout. Největším překvapením pro mě byl zlatý řetízek, který mě byl věnován za kus téhle A3. :)


/Materiál: akvarely, anilinky/


MySelf for future

28. srpna 2014 v 20:10 | Leri Goodness

Do something today that your future...self will thank you for.





Právě dnes ve sluneční záři čtvrtečního dopoledne, jsem navštívila skvostný zámek v Lužanech, který náležel významnému architektu Josefu Hlávkovi. Po prohlídce historického interiéru mě dával zdejší park mnoho inspirace ke ztvárnění několika mých módních snímků, které vytvořil @falcon_eso. Jelikož mé tělo obklopoval čerstvý materiál dovezený z různých obchodních center, neváhala jsem ani vteřinu a nechala zvěčnit na fotografiích naprosto každý kus oblečení a nové tenisky, co moje nožky hodily do pohody a daly výpověď starým converskám s prošlapanou podrážkou.




Tričko: značka - Pimkie, cena: 399,- Viktoriánské srdce: značka - Orsay, cena: 199,-
Riflové kraťasy: značka - Takko, cena: 599,- Černé legíny: značka - New Yorker, cena: 289,-
Bílé tenisky: značka - Adidas, cena: 1299,-

Najdi si mě

27. srpna 2014 v 14:40 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
,,Sousedovic pes se ztratil".
,,Fakt?", ujišťuju se v odpovědi.
,,Hele, prej se ztratil Beny teď někdy...no nekoukej na mě", informuji bráchu o kruté pravdě, zatímco mu řvou do uší upocení Rammsteini.
(Po chvilce přemýšlení..)
,,No musíme ale najít jedno pozitivum...alespoň nás nebude konečně srát", prohodím necitelně a škodolibě nahodím bastardský úsměv, co se začal rýsovat v koutku mých úst.
,,Ty jseš ale barbar!", odvětí moje máma z předního sedadla v jedoucím automobilu.
,,Nejsem. Já jen konstatuji skutečnost".

Pohodlné strávení letních časů na chalupě slouží k nabrání pozitivní energie a k určitému relaxu, kdy vypnu mozkové žárovky a hlavní spínač myšlenek, abych si konečně mohla obyčejně představit obyčejnou barevnou louku, s ještě obyčejnějšími Otakárky fenyklovými v poněkud přefantazírované podobě. Obvykle mě v tom bránilo bezútěšné a tupé štěkání psa, který se opíral o parapet sousedního okna. Jeho chorobný kreténismus by se dal krájet jako hovězí maso do svíčkové s tím rozdílem, že každý nůž, který bysme použili na odřezání té hovadské prázdnoty, by se ztupil.
Vrhání vražedných pohledů s tímhle božím mylným stvořením ani nehlo a i když jsem na něj poctivě házela nečistotu těch nejtemnějších názvů mužského a ženského pohlaví, bylo to naprosto zbytečné.
Nejeden člověk by mě dal za pravdu, že výhružné "haf, haf" do prázdné uličky trvající půl dne, opravdu není běžná záležitost, zvlášť pro okolí napuštěné slušnou dávkou nasranosti.To, že si jednoho dne Beny zbalil kufry a bez rozloučení zmizel paničce beze stopy, od něj bylo nanejvýš drzé. Bohužel však jeho inteligence nedosahovala dostatečné frekvence na to, aby našel cestu domů.
Možná, že ten béžovej znuděnej trouba z venkova pořád někde běhá, nebo zhypnotizoval svýma oříškovýma "knoflíkama" nějakého obětavého majitele...ale jestli už doběhl svou poslední míli, budiž mu země lehká.



Summer freedom on west

24. srpna 2014 v 18:00 | Leri Goodness |  Z00M
Na začátku července 2014, jsem se s rodinou vydala po toulkách Šumavy, kde se před našimi zraky promenádovaly ty největší skvosty okolí. Z pohledu nové rozhledny na Špičáku, se před námi objevily různé namodralé odstíny kopců, co stály na lesním molu. Věřím, že lidé slabší povahy mohli mít s kývající se novostavbou celkem problém, jelikož se na ni příliš horlivě lepil vítr a zanechával vzdušné polibky na její dřevěné konstrukci.
Po sestupu ze železných schodů zpátky na pevnou zem, nám přišel vhod nedaleký posed pro cyklisty, který trpěl samotou. I na tomto místě se dalo najít několik objektů k focení, například černý pavouk malého vzrůstu, co se po vlastním laně učil napodobovat kaskadéra. Pak přišel na řadu snímek trochu smutnějšího rázu, na němž můžete vidět mrtvé pahýly čehosi, kterým kůrovci vzali i původní image.






Fiasková noc plná dobrodružství

18. srpna 2014 v 19:27 | Leri Goodness
Domluvila jsem se s přáteli na menší vesnické akci, která se měla pekelně rozjet o půlnoci díky bicím a trápení kytarových strun při bigbeatu. Očekávání v našich představách však vypadala úplně odlišně, než tomu bylo později v realitě.

Hodiny odbily osmou večerní a já po boku s mojí skvělou kamarádkou Petrou otevírala přívětivě vrátka po jednu z dalších zlatých osob v mém životě - Janu. Naše ruce zaujímaly uzavřené pouto, když jsme se obejmuly a poté naše kroky směřovaly k samotnému rockovému dění. Mini-koncert se konal za malou cihlovou hasičárnou, co patřila obci - když jsme dorazili na ono místo i s mým bratrem Martinem, mělo naše vědomí celkem důvod se na chvíli pozastavit a přebrat si plno věcí v hlavě, jako například fiktivní prostor pro taneční řádění a desítky lavic pod stanem těsně vedle kapely, odkud na nás vrhaly pohledy otupělí páprdové s dlouhými vousy namáčenými v chmelu. I přes všechno zaražení a ještě větší zklamání na nás čekala pod tou nevzhlednou plachtou jedno volné posezení. Ze stolu bylo třeba vyklidit prázdné sklenice od stékajícího piva a vyměnit je za vlastní s podezřele nealkoholickým tonicem.



Nechávala jsem určitou iniciativu pro rozproudění krve v hudebním opojení na druhých, co by měli odvahu začít se vrtět do rytmu starých pecek. Dost mě frustroval fakt, že kolem nás seděli samí padesátníci + lidé, kteří se s ní už dávno rozloučili. Teenageři se splašenými hormony a pohlední chlapci, jako by se ten večer propadli do země. Nejspíš se vrhli na odlišnou zábavu, než na tuhle šunko-country, jejíž pozdější nedobrovolnou součástí, jsme se stali.
Po chvíli nicnedělání a zmateného pokukování v zajetí kouře z cigaret, jsme se rozhodli, že se půjdeme projít ven. Nebyl pro nás problém obejít všechna zákoutí malé vísky a když nás v podvečer kolem půl desáté opustil rozum a šel předčasně spát, stali se z nás dobrovolní blázni, co několikrát ironicky absolvovaly "Pozdrav slunci", spontánní tanečky, nelogické nápady, jako sednout si na asfalt po dešti a spoustu momentek zachycené fotoaparátem.
Naše dočasně chorá mysl nebyla proti ani v případě, kdy jsme započali skoro-výpravu po cyklostezce už v nočních hodinách s cílem dojít po naprosté tmě do další nedaleké vesnice.
Nakonec nám podal ruku sám strach, a tak naše nohy v converskách zastavily na půli cesty, kde jsme se opět nechali všichni zvěčnit na několika snímcích a vrátili se.



Poté netrvalo dlouho a opět jsme se procházeli po horní části venkova podél temné ulice. Najednou se před našimi zraky objevilo oslnivé světlo, takový menší blesk - ohlédli jsme se a viděli malé dítě v pyžamu, které si nás fotilo. Přišlo nám to trochu nenormální a po pár vteřinách chytilo děcko jakási dospělá postava, odtáhla ho a číhala na nás za rohem baráku. Samozřejmě naše instinkty přebily racionální uvažování, a tak naše reakce skončila úspěšným útěkem. Obavy nám nedovolily prozkoumat situaci do hloubky a snažit se dojít tam, odkud jsme přišli.
I když jsme si tuhle srpnovou noc chtěli užít úplně jinak, pod ohlušujícími hudebními efekty v objetí neznámých sympatických jedinců za zpěvu známých skladeb, nejlepší na tom všem nočním dobrodružství bylo naše společné setkání spřízněných duší, které se zas jednou slily v jednu a vytvořily ryzí sílu toho nejčistšího přátelství.

7# Sheep of mainstream

16. srpna 2014 v 17:29 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Koncem června 2014 mě jednoho dne přišla vize obrazu, který můžete vidět na tomto snímku. Nemusela jsem ani přemýšlet nad tím, jak si poradím s fantaziií, která mě zkrátka jen tak přišla naproti, a tak stačilo vzít do ruky pár akvarelových barev, sluchátka do uší a dílo započalo svůj zrod. Tento výkres vypovídá o mainstreamu trochu z jiného úhlu pohledu - tentokrát jsem neztvárnila černou ovci, která se tomuto "hlavnímu proudu" ve společnosti úmyslně vyhýbá, ale tu bílou, co v něm žije. Z hlavy jí trčí masová vlákna navazující na pulzující červenou kouli představující kreativitu a nápady, které klasičtí materialističtí lidé postrádají.


Tento výkres jsem pojmenovala: Sheep of mainstream


Pod vlivem nirvány

15. srpna 2014 v 10:16 | Leri Goodness
Těžkopádnou váhou našeho těla došlo ke znetvoření jinak zcela rovných parapetů, na kterých jsme tak nemotorně seděli. Při krmení našich uší chraplavými hlasy a syrovými tóny ještě syrovějšího grunge, nám smysly občasně vypověděly službu, když jsme dosáhli nirvány.

Ruka nám ubírala hlasitost po vyřčení vulgarismů, co patřily nevinným kolemjdoucím a to především ušoupaným šedesátnicím, jejichž želvovitý dekolt prozrazoval mnohem víc, než bylo potřeba.
Byl konec června a slunce se vyjímečně spolčilo s ďáblem, tudíž jsme byli prohřátí podobně jako kafe v bleskurychlých automatech vyprodukovávající jeden horký kelímek nasycený kofeinem za druhým. Stahující se mračna přiváděla sourozenecké rozepře a vrazi dostávali z vesmíru novou odhodlanost a chuť k vraždění. Občas jsme se jim trochu podobali, házeli po sobě ostré předměty s cílem poškodit vzájemně rozhárané duše a udýchaně se brali okolo krku. Silně podporované záchvaty nasranosti vytvářeli dosud neexistující překroucené názvy mužských i ženských partií, kterým se naše výplody fantazie podrobily.


Veškeré záležitosti nám v tu chvíli přišly směšné a společnou výřečnost nad zkorumpovaným světem, co se podle mladistvých sprchuje jen v samých splašcích, brzdila sousta právě požitých kuřecích nugetek. Nedokázali jsme nemluvit. Stále častěji byla naše ega posilována vlastními uklidňujícími gesty, které nás svými opakujícími intervaly přiváděly do ještě větších rozpaků. Tím, že se čas sám odkrajuje jako koláč na chodských slavnostech, jsme si byli čím dál více vědomi a počítali na kalendářních listech zbývající dny do konce prázdnin.

,,Nemám v sobě ani procento prvků, co se týče věšteckých schopností, ale předběžně tuším, že v budoucnu možná dojde k našemu ultrarychlému odcizení. Třeba jsou mé přehnané úsudky zbytečné, jen doufám, že si uchováme ten fajnovej sestro-bratrskej vztah, kterej nám ostatní tak moc závidí", řekla jsem mu v duchu a došla na půdu pro starý rádio s uvolněným "volume tlačítkem". Pod ukrývajícím harampádím od poznámek až po letité notesy s dětskými povídkami přece jen moje oči zachytily kus ukrytého alba "Nevermind" od Nirvany, jehož obsah mžikem doputoval do přehrávače. Prostorem v obýváku se rozezněl dvacet let mrtvý Cobainův hlas, co symbolizoval věčnost.
"Come As You Are" se prošťourávala mými pocity a nahlodávala sebedestruktivní výčitky před náhlým rozmnožováním v mozkové tkáni. Narušovala osobní pohodu, kterou pak vracela v tisíckrát větším rozměru a sama si nic nenechala.
Z doznívajících utrápených Kurtovo slov jsem nabrala silnější energii a vydechla všechen doznívající stres.

,,Konec trápení, teď už půjdu tou správnou cestou...bude to dobrý, všecko bude dobrý, brácho".

Grandpa as a tiger

10. srpna 2014 v 11:01 | Leri Goodness
V květnu 2014 jsem se rozhodla namalovat mého dědu v dětské tygří masce, kterou si z legrace nasadil v jednom německém supermarketu. Jeho podobiznu jsem malovala z fotografie v mobilu, což byla i určitá inspirace k tomu, abych zapojila do tvoření i svoji fantazii a snažila se zachytit jeho charakteristiku, zkrátka typickou vlastnost, co z něho dělá toho, kým doopravdy je. Nebylo zrovna nejvhodnější kopírovat stejné pozadí, což tvořily samé cedule se slevami a potravinové regály, a tak jsem to udělala trochu po svém a zahrnula ho do kouzelné země, která tvoří jeho vlastní svět.

Vysvětlení tvorby:
  • tygří maska = symbolizuje návrat do dětských let, hravost a flegmatičnost, se kterou doslova proplul a stále proplouvá svůj život
  • postavičky tahající za uzly od bundy = jsou typickou předzvěstí možného nebezpečí, (které si děda mnohdy neuvědomuje) a zároveň ho trochu krotí v jeho úsudcích a činech
  • noční levá strana pozadí = představuje jeho vlastní svět v těch nejrůžovějších barvách, kde stres a starosti nikdy nehrály roli, tudíž se jedná i o značnou fantazii, ve které realita nemá hlavní slovo
  • denní pravá strana pozadí = ztvárňuje přítomnost, neustále plynoucí čas, tedy tvrdou realitu, která se pro dědu nestává často navštěvovatelnou zónou, tudíž je pro něj občas neznámá

/Materiál: akvarely, černý + červený + modrý lihový fix, anilinky/




Lonely red poppy

9. srpna 2014 v 18:58 | Leri Goodness
Letošní prázdniny vytáhly ze skříně ty nejsytější palety s barvami, se kterými přemalovaly přírodu na plakát. Více lesního zvěrstva se odvážilo rozklepanými kroky přemístit až k cestě od pole a divoká prasata dostávali opakovanou zažitou frustraci z pověšených lidských vlasů, co se dusnem potily v igelitových pytlících kolem záhonu kukuřic. Několikaměsíční zajíci vybíhali bez neinformovanosti z okolního nebezpečí do různých venkovních koutů a já měla tu čest se s nimi setkat přímo na kamenité pěšině.
Naštěstí byl můj fotoaparát ve smartphonu dostatečně pohotový a zachytil jeho podstatu na několika snímcích, stejně tak jako osamělý červený mák na začátku pole. V tu chvíli jsem k němu cítila lítost.



Celkem chudá, ale zato kouzelná země, i když s jedním jediným mákem.



Málokdy se člověku povede zachytit takovýho ušáka. Kdyby byl starší, nestihla bych ani zmáčknout spoušť u foťáku.

Welcome to Aberdeen

3. srpna 2014 v 17:13 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
(Psáno 2.7.2014)

Začátek prázdnin s podmáčenými zavazadly anglického počasí, připomíná prohraný olympijský závod. Po večerech zkracuji život akvarelům, jejichž barevná duše se zachycuje na papíře s portrétem. Mám dost času, tak toho plně využívám.

Minulý týden v sobotu přijeli věrní zákazníci do našeho penizonu, který vlastníme. V podstatě jsem nevěděla, že už tu u nás jsou po páté, dokud nepřiběhl jejich chundelatý psík s přiraženým čumákem a vykulenýma očima, před kterými se mihotaly střapaté nevychované uši. Jedno bylo ale jisté - byl určitě vychovanější, než ten náš rádoby inteligent...ale abych ho neurážela, tak mu zas dávám více bodů za jeho dosažený rozum a případné zkušenosti.
Jedno odpoledne jsem k oboum zvířecím kamarádům přišla a ten náš samozřejmě o sobě dával vědět odstrkováním toho druhého a snažil se svými čokoládovými zorničkami zhypnotizovat ty moje. Bohužel neznal správný způsob a do vší právoplatné žárlivosti, si propůjčil diktátorský postoj. Ani na vteřinu se však nestal Heydrichem v psí podobě, stále to byl ten malej loveckej jezevčík, kterej se chtěl stát středem pozornosti.
Řekněme, že jsem mu zkusila vyhovět, a tak jsem hladila oboum jejich lesklé hlavičky, aby to nebylo tak nefér.

V chladném skoro-aberdeenském podnebí, se uvnitř domu spouští pavouci po vlastním laně a plní si své dávné sny o tom, jaké je to být v kůži kaskadéra. Většina z nich to vzdá a poslušně se vrací do rožního teritoria v obýváku. Na mém zápisníku si mouchy užívají intimní chvíle a já jsem se jim to snažila zkazit ve chvíli, kdy si usmysleli, že pro vhodnější dovádění jim bude poskytovat doslova peřinové pohodlí moje paže.
Neletní nízké teploty snižují prokrvení v konečcích prstů a mým každodenním pitím se stává Coca-Cola. Jsem já to ale startující americkej přívrženec!


Rtuť teploměru nepřiměřeně klesá,
její lenost mi přijde děsná.




Mainstream vs. Originalita

1. srpna 2014 v 17:54 | Leri Goodness
Nad nakreslením tohoto mého březnového díla z letošního roku 2013, jsem si patřičně uvědomovala, že zhruba 90% lidí tíhne k mainstreamu, tudíž si moje mysl a fantazie dávali máknout na zvtárnění všeho, co by právě "hlavní proud" měl symbolizovat. Bylo však nutné si též poradit s dalším kusem obrazu a ten měl zahrnovat originalitu, určitou vrozenou vyhraněnost a neúmyslnou vyčleněnost ze společnosti - a tak jsem namalovala sama sebe (na obraze jsem ještě s delšími vlasy z února 2014).

Osobně si myslím, že v mainstreamu panuje taková "řetězová reakce" - jeden člověk si koupí velké sluneční plastové brýle a za pár dní je má dalších deset lidí na kukadlech, další objeví novou popovou hvězdičku a hned jí poslouchá další tucet následovníků, někteří jen proto, že je to prostě "cool". Vidím v tom určité sociální zlo.
Co se týče originality, jejíž jsem hrdý zastánce, věřím, že jen malé % jedinců ji má v sobě zkrátka od narození. Mnoho takových lidí se odlišuje a ani o tom mnohdy neví. Nejde o to se chtít odlišit, ale být jiný. Valná většina lidí nemá potřebu jakkoli vybočovat z davu a tudíž jim nevadí, že jsou nechtěnými "kopíráky" celého okolí. Originalita je umění a určitě ji považuji za dobro, protože díky ní bylo a je na světě spoustu zajímavých osobností, po nichž tu zůstali a stále zůstávají ty nejcennější díla, ať už se jedná o hudbu, malířství, sochařství, spisovatele apod...


Vysvětlení tvorby:
  • levý rámec s červenou postavou = zaujímá dívčí svět dnešní generace, ve které hrají velké role sociální sítě a také stereotypní oblékání posledních módních výstřelků, což symbolizuje modrý čtverec s černo-modrými ovály
  • pravý rámec s modrou postavou = zaujímá klučičí svět dnešní generace, kterou více než Facebook ovládají trendy nových PC her a chatování na nich
  • dolní rámec s postavou v bundě = patří osobě, co vede tyto stránky...ano, jde tedy o mě, protože vím, že nejsem jako každý ostatní, což má spoustu svých výhod, ale i pár nevýhod

/Materiál: akvarely, červený, modrý a černý lihový fix, pastelky, obyč. fix, anilinky/