Pod vlivem nirvány

15. srpna 2014 v 10:16 | Leri Goodness
Těžkopádnou váhou našeho těla došlo ke znetvoření jinak zcela rovných parapetů, na kterých jsme tak nemotorně seděli. Při krmení našich uší chraplavými hlasy a syrovými tóny ještě syrovějšího grunge, nám smysly občasně vypověděly službu, když jsme dosáhli nirvány.

Ruka nám ubírala hlasitost po vyřčení vulgarismů, co patřily nevinným kolemjdoucím a to především ušoupaným šedesátnicím, jejichž želvovitý dekolt prozrazoval mnohem víc, než bylo potřeba.
Byl konec června a slunce se vyjímečně spolčilo s ďáblem, tudíž jsme byli prohřátí podobně jako kafe v bleskurychlých automatech vyprodukovávající jeden horký kelímek nasycený kofeinem za druhým. Stahující se mračna přiváděla sourozenecké rozepře a vrazi dostávali z vesmíru novou odhodlanost a chuť k vraždění. Občas jsme se jim trochu podobali, házeli po sobě ostré předměty s cílem poškodit vzájemně rozhárané duše a udýchaně se brali okolo krku. Silně podporované záchvaty nasranosti vytvářeli dosud neexistující překroucené názvy mužských i ženských partií, kterým se naše výplody fantazie podrobily.


Veškeré záležitosti nám v tu chvíli přišly směšné a společnou výřečnost nad zkorumpovaným světem, co se podle mladistvých sprchuje jen v samých splašcích, brzdila sousta právě požitých kuřecích nugetek. Nedokázali jsme nemluvit. Stále častěji byla naše ega posilována vlastními uklidňujícími gesty, které nás svými opakujícími intervaly přiváděly do ještě větších rozpaků. Tím, že se čas sám odkrajuje jako koláč na chodských slavnostech, jsme si byli čím dál více vědomi a počítali na kalendářních listech zbývající dny do konce prázdnin.

,,Nemám v sobě ani procento prvků, co se týče věšteckých schopností, ale předběžně tuším, že v budoucnu možná dojde k našemu ultrarychlému odcizení. Třeba jsou mé přehnané úsudky zbytečné, jen doufám, že si uchováme ten fajnovej sestro-bratrskej vztah, kterej nám ostatní tak moc závidí", řekla jsem mu v duchu a došla na půdu pro starý rádio s uvolněným "volume tlačítkem". Pod ukrývajícím harampádím od poznámek až po letité notesy s dětskými povídkami přece jen moje oči zachytily kus ukrytého alba "Nevermind" od Nirvany, jehož obsah mžikem doputoval do přehrávače. Prostorem v obýváku se rozezněl dvacet let mrtvý Cobainův hlas, co symbolizoval věčnost.
"Come As You Are" se prošťourávala mými pocity a nahlodávala sebedestruktivní výčitky před náhlým rozmnožováním v mozkové tkáni. Narušovala osobní pohodu, kterou pak vracela v tisíckrát větším rozměru a sama si nic nenechala.
Z doznívajících utrápených Kurtovo slov jsem nabrala silnější energii a vydechla všechen doznívající stres.

,,Konec trápení, teď už půjdu tou správnou cestou...bude to dobrý, všecko bude dobrý, brácho".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 15. srpna 2014 v 10:19 | Reagovat

To já včera poslouchal kazety. Ruské hospodské bandy. :) Divné, ale pěkné.

2 Molly Molly | Web | 15. srpna 2014 v 10:51 | Reagovat

Na půdě se ráda přehrabávám starými věcmi a né jednou jsem tam našla něco zajímavého :) a Nirvana.. ani nemám slov..

3 daeris daeris | Web | 16. srpna 2014 v 17:52 | Reagovat

Ještě docela nedávno jsem si myslela, že bych možná mohla bejt dobrá spisovatelka, ale jakmile jsem narazila na pár blogů /mezi kterejma je samozřejmě i ten tvůj/, pořádně mi kleslo sebevědomí. Jak to ksakru děláš, že seš tak talentovaná? Nauč mě to, pěkně prosím.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama