Stimulace vyčnívající nezralosti

7. listopadu 2014 v 19:34 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Několikrát jim s pokyvem hlavy slibujeme, že se o sebe postaráme. Rebelský pohled očekávající od života akčnost a dobrodružství brání v jejich uvěření. Musíme zmírnit tu praštěnou nadšenost, vždyť v nich vypěstujem ještě více chorobných obav! Tak moc se snažili stimulovat naše zájmy, že se nám to začalo protivit - tedy, jen některým z nás. Ostatní si půjdou za svými cíli. Doma ale nezůstanem, už nejsme tak infantilní, jak si myslíte. Rodiče. A stejně se budou vždycky bát.

Dávno vím, že "sny" jsou nevyplněné skutečnosti - jen si to mnoho z nás ještě dostatečně neuvědomilo. Hračky spí na půdě v ohromném svazovacím pytli a na našich bývalých zvířecích parťácích se usazuje vrstva prachu spolu s dětským obdobím. Sem tam se pohnou a opětovnou ztrátou vědomí upadají do zapomnění. Stále touží po tom, aby si s nimi někdo hrál...třeba se jednou najde jejich nový majitel. My už je ale nepotřebujeme.

Pubertální trápení nezná meze a stále zavádí dívčí mozky do bludného kruhu, ve kterém si lámou hlavu nad svou postavou a tvořícími se křivkami. Geny zůstanou ale pořád stejný. Určitá nevyzrálost u malého procenta z nich o sobě dává vědět okolním lidem a z úst se jim sypají zažité mateřské normy. Když o tom tak přemýšlím, rozhodně to není sexy, ale zaručeně to působí mile do té doby, než dětské výplody fantazie přesáhnou hranici snášenlivosti. Pak už jen záleží na nás, zda se jim podřídíme a budeme se křečovitým umělým zájmem poslouchat vyprávění o jejich včerejším večeru, kdy se ještě v časných předpůlnočních hodinách rozplývali nad skotačením 101 dalmatinů. Jestliže patříte k většině adolescentním jedincům, pak by vás jistě takový rozhovor nudil, ale lepší je je nechat vypovídat, než jejich nezáživné zážitky utnout v počátečním "rozkvětu".
Nechceme jim přece ublížit. Několik z nás, mentálně vyspělých, k tomu však má své důvody....měli bychom je ale nechat v sobě umrtvit, než někomu způsobí bolest větší, než jsme původně zamýšleli.


Sedí dívka, je malá, moc toho nesní,
prý onehdy zamrzla v dětství.
Měli bysme u ní jako přátelé stát,
dokud její led nezačně tát.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lóra Lóra | Web | 7. listopadu 2014 v 20:05 | Reagovat

Príma myšlenka, Mansona mám ráda, máš dobrý myšlenky 8-)

2 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 8. listopadu 2014 v 11:04 | Reagovat

Mas to mco rkasne napsane, taky jsme endavno premyslela nad tim ze jsem vlastne uz stara a pomalu se prehupuju do dby, kdy se budu muset starat sama o sebe..jka se rika uz mit ahne na tricet..ale ja bych klidne jeste par let ubrala a byla tim pubertakem u rodicu :D ;)

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 13:11 | Reagovat

Hraček se zbavíš, ale vzpomínky ti zůstanou, stejně jako všechno, co tě ovlivnilo se jednou projeví.

Náhodou, já si občas opráším steré hračky a to rád,  najednou se vracím do období, kdy to všechno bylo... já nevím, jednodušší? :)

4 Katy Katy | Web | 8. listopadu 2014 v 22:32 | Reagovat

Krátký, ale výstižný článek. :) Děkuji za pochvalu desingu našeho blogu, to vždycky potěší.

5 stuprum stuprum | Web | 14. listopadu 2014 v 22:35 | Reagovat

101 dalmatinů je fajn, ale 101 zeber by se mi taky líbilo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama