Jiná možnost nebyla

19. prosince 2014 v 18:53 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Koukám do prázdnýho prostoru a zatím se v něm ještě nikdo neobjevil. Co se děje s mojí bezhraniční představivostí? Začínám mít vážné podezření, že mi jí potlačuješ právě ty...vím, že máš tisíce důvodů...ale kdyby ses tenkrát vydala správným směrem, neměla bys ani jeden.

Ptám se sama sebe, jestli to byla jen zástěrka, nedotknutelnost rozdílných osobností, či jen psychická potřeba mít někoho u sebe, abysme si vzájemně nevytvořily díru do hlavy tak zdrcujícím a kreativním způsobem...čert ho vem.
Co by pak ale po nás zbylo? Hromádka nevyvinutých kostí, co naše zmučené sebevědomí kosí
...možná jen srdceryvný obraz, na který by se plakat smělo, až by se pod náplavou slz objevilo moje tělo.
Vyvstala bych z mrtvých jen já jediná
...a měla pocit, že z mého života uběhla jen promarněná vteřina.
Jsem silnější narozdíl od tebe, ty ještě stále patříš do nebe.
Tebe tam chtějí
...ale na mě se ani nezeptají.
Já své šanci vešla vstříc a mohla své tužby poslat na měsíc.
Tys tu možnost neměla, a tak si do hlubin po hlavě letěla
...tam, do tmavých splínů dál a dál, zatímco já si připravovala svůj umělecký sál
...ze samých barev a vlastních prací, na kterých se objevili i tací, na než jsem měla zlost.
A věř mi, bylo toho víc než dost.

Už dávno žiju někde úplně jinde, než ty. I když se jedná teprve o čtyři měsíce.
A toho, že se toto nesourodé období minulosti ještě neuzavřelo, mé oči děsí se.
Stále působíme jako rozečtená kniha, jejíž vášnivý čtenář se blíží ke konci, ale jelikož nechce tak fascinovaný děj rychle ukončit, čte ji co nejpomaleji, aby mu vydržela co nejdýl
...já tu snad pláčem proplavím gejzír(!)
...z několika slz, skrz něž přilévám neschopnost celistvé svobody
...strč už naše rádoby přátelství do komody!
Bolí mi z něj srdce, co se vší silou zbavuje klece
...vytvořené tvým nepochopením.
Teď mě neotravuj, právě spím. Snad ti tento vzkaz přijde v podobě snu
...a možná se dostaneš ještě k většímu dnu
...to však není můj účel, aby tvůj obličej navždy brečel.
Je mezi námi tolik tajemství, bariér a otěží
...ale stále tomu jedna z nás nevěří.
Věř tomu, tak to prostě cítím, proto ti nad hlavou imaginárně svítím
...abys došla porozumění, co se v tvých myšlenkách tak neustále mění.
Loučím se s tebou, má ponorko naděje
...vše, co se mezi námi událo, ve mě někde pořád je.
Jednoho dne se všechno v čase zhatí a mé vzpomínky se navždy ztratí.
Těším se na ten okamžik
...neboj, bude to jen mžik.
Budeme si navzájem cizí a naše přátelství nebude mít možnost stát se falešně ryzí
...protože ani nikdy nebylo
...o tom se mi totiž vždycky jenom snilo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maya maya | Web | 19. prosince 2014 v 19:24 | Reagovat

dokonalý, žádné jiné slovo na to říct nejde, nic podobného jsem ještě na žádném blogu nečetla:)

2 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 19. prosince 2014 v 20:16 | Reagovat

pěkná a zajímavá fotka :-)

3 Elis Elis | Web | 19. prosince 2014 v 23:29 | Reagovat

Neskutečné a krásné, ta slova mě napadla při čtení, píšeš skvěle a tvé myšlenky mě zůstávají v hlavě, nevím co víc napsat, musím to rozdýchat...

4 ditusn ditusn | Web | 20. prosince 2014 v 21:14 | Reagovat

Viz první komentář. Jsem na tom stejně, je to geniální.

5 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2014 v 16:46 | Reagovat

Fotka je maso, hezky dokresluje text. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama