Neúplnost vlastního já

22. března 2015 v 18:51 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Mohli bysme žít občas napůl - jen tak dokonale přizpůsobeni umírání a zároveň se smiřovali s tím, že bychom měli kyslíku nadýchat ještě o trochu víc.


Na co se zahazovat s kostmi, tou lidskou nesouměrnou skládačkou, která nás drží pohromadě tak, jak nám bylo souzeno. Mnohdy i lego vydrží víc, jelikož nemá city a po svém zboření čeká na obětavé ručky malého dítěte, které by mělo zájem o znovuzrození jeho pošetilé podstaty.
Ocitáme se příliš nízko, tváří v tvář tvrdé zemi a milionům nechápavých pohledů, z nichž vytvořená averze zapříčinila růst rádoby andělských křídel na našich zádech...a nemluvě o všech těch šroubech, co nás spojují a snaží se nám tak nepřesvědčivě namluvit, že už nás odpoutaly od undergroundových jehel...ani uzvednout naše paže nedokázaly, pod opakovanými chybnými hmaty na ramenou, díky nimž začaly hrát barvy modřin hlavní roli.
Žíly jsou příliš tenké na to, aby je nikdo nedokázal jednorázově přerušit...skrývají se v nás, prototypy žížalových ikon nepojídající hlínu, ale krev a když se přecpávají, nabývají na síle.
Odjakživa nechápaly význam přímek, a tak se každá podle počtu hemoglobinu vydala vlastním směrem po nevyznačené cestě. Kvůli postrádání očí se začaly nervově svíjet ke stěnám tepen, z nichž vyvstaly podkožní kořeny života. A poté se staly úplnými, příliš duševně přítomnými s tendencí brát každý den jako rutinu...a to je hlavní nesrovnalostí našeho Já - ostrá skutečnost, která nemůže fungovat neúplně...tak jako srdce, co táhne gravitace na levou stranu...kdyby mělo šanci si vybrat, na jaké z nich by mohlo být, třeba by díky pravé straně neskončilo tolik spjato s okolním světem a snažilo by se svého majitele dovést k duchovnějšímu způsobu žití. Vyletěli bychom poté z vlastní schránky a stali se poloviční bytostí, odlehčenou formou duše, kterou všichni postrádáme.



Však já jednou vyletím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 22. března 2015 v 19:52 | Reagovat

Neříkám, že všemu úplně rozumím... Ale máš úžasný styl, taková báseň v próze.

2 sarushef sarushef | Web | 22. března 2015 v 20:46 | Reagovat

Amen.

3 Artis Artis | Web | 24. března 2015 v 18:33 | Reagovat

Všechno opět tajuplně napsané a vyjádřené.
Třeba kdyby bylo srdce na pravé straně, nebyli bychom tolik ovlivnění emocemi a život by byl lehčí, i když bychom byli jako stroje. Občas je ale lepší být jako stroj, smát se tomu, čemu se smějí ostatní a pak se vyhýbat tmavým koutům, protože bych se jinak zhroutila. Občas je lepší emoce schovat do pytlíčku a nechat je v mrazáku, aby nás nechali chvíli dýchat. Protože občas potřebuje trochu toho víc kyslíku. Občas by ani neuškodilo přijít o tu kostru, jak píšeš, a být jen jako pírko, které si létá.

4 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 27. března 2015 v 21:08 | Reagovat

Některé zákonitosti zkrátka utvářejí člověka. Na jednu stranu to může působit jako svazující prvek směřující k nudnému životu plnému stereotypů... ale nakonec by se taky mohlo stát, že by nás neutvářelo vůbec nic, což by bylo spíše rovnou katastrofální.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama