Květen 2015

5). Objev

31. května 2015 v 18:35 | Leri Goodness |  Citáty
,,Kdyby vědci zkoumali moji aktivitu mozku, myslím, že by došli k novým objevům".

~ L.G.~

Slavnost v osudu

29. května 2015 v 14:56 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Jak mám druhým sdělit vizi, že jednou budu v televizi?
V přímém vysílání před zraky lidí,
co po mém soukromí upjatě slídí...
...kvůli vydřené kariéře konkurující introvertní bariéře...
...pod prahem provizorní nevyrovnanosti,
byť se jedná o problém mé podstaty,
obalit se třpytky spontánnosti
a vyhoupnout se zpátky na paty...
...abych sebrala čerstvou energii a vrátila ji do koloběhu života vlastního bytí,
i když se v návalu nesmělosti sama do úkrytu řítí...
...s otevřeným mozkem,
co vzdává předem další vyřknutá slova
a do něhož mermomocí klová...
...černá vrána hladová - snad alespoň tu vrtkavou tkáň zachová...
...pro případ přijetí dalšího rozhovoru, přesto,
že by balancoval na promáčeném voru...
...a dotýkal se nezájmu sdílení s mikrofonem,
pohánějící své následovníky klonem...
...reportérů apelující na moje osobní úspěchy,
řvali by, křičeli a já bych tak šla místo toho do sprchy...
...a smyla z kůže cizí houževnaté prskání - bordel,
humus z mé hlavy, co se sama zaklání...
...k odbourání nevlastního zdroje,
od nepovoleným dotazům k dotekům, co nejsou moje.
Přesvědčivě jim budu lhát, nemají právo k tomu,
aby pravdu měli znát.
Nemají o ni zájem, utíkám přes pole travnatým krajem...
...vstříc odpoledním paprskům slunce, vyhřívající pod vodou oslabené pulce.
Nestojím o nucenou záři světových celebrit,
stejně jej jejich sláva jen pomíjivý svit.
Těžko však můžu udusat extrémní vyjímečnost s tím,
když už se s ní prostě narodím.


Přidej název diagnostiky

28. května 2015 v 19:22 | Leri Goodness
Kroutím se. Směšně hledám invenci v prostoru, co nemá rohy. Chci takovej pokoj.
Teď hned. Sedí ti v mozku infantilní děcko, jseš jím, protože nechceš dospět.
Možná chceš, ale není ti to povoleno.

Klokaní skoky. Bouchaj mě v hlavě, fosforoví kanárci, ptáci čistoty,
co se dokážou udusit vlastním žrádlem, jen aby přestali tak debilně kvíkat...
Kvíky kvík...slyšet to v reálu, tak asi zdechnu smíchy.

Hej potřebuju se opřít. Nejlíp o skříň a všude zhasnout.
Tady jde o ten chvilkovej moment, kdy se ti tělo chvěje
a oči barví realitu na psychedelický odstíny pro adepty s věčně nepřítomným duchem.
Asi bych se měla přidat do klubu.

A ty černý linky, co tobogánem slz ničí přesné kopírování tvaru oka se mění v bufeťácký humus, buď v uřvanou holku, nebo tu odlehčenější, jejímž revírem je dálnice.
Všechno je pryč. Kolektivní spory, spory s šikmookým sociálním případem, který už od narození trpí symptomem růstu do země a já se mu směju...
...směju se mu, tak nějak mi to přijde vtipný.
Jak dokáže bejt člověk nízko a dělat ramena.
Jak dokáže bejt nic.
Jak dokáže žít, aniž by zjistil svůj význam.
Omyl přírody.
Dost, přejdem na jiný téma, ta hloubka podělaná, asi bych si měla přinést lavor a vyzvrátit do něj sadu růžových růží, ať alespoň při nějaké činnosti vypadám sexy. Tenhle come back nebude ve stylizovaný podobě, hlavní je, že se tak bude tvářit.
Smazání obočí mě dokáže vytočit, zvlášť, když po ruce nemám tužku. Tmavě hnědou. Jedině Gabrielle Salvete, jelikož se neláme a nestojí za hovno jako přepadení depresí, který Vás náhle znásilní. Děkuju, nechci, dneska jsem unavená...nedaj si říct. Nikdy.
Ať mlčí ty hlasy venku! Ne, to není v mý hlavě.
Zatím. Tím jsem si jistá, protože nepadám do bdělýho stavu.
Zatím.
Zatím?
Třeba už tam jsem.



Draw of Jimmy ReBirth as a gift to Christmas

24. května 2015 v 17:22 | Leri Goodness
Do tohoto portrétu, patřící krásné duši jménem Jimmy ReBirth, jsem se pustila začátkem prosince minulého roku 2014. A jelikož šlo v podstatě o dárek k Vánocům, poslala jsem mu kresbu až do vzdáleného Švýcarska. Snažila jsem se ho vyobrazit se všemi jeho zájmy, charakterem, zkrátka vším, co je pro něj typické. Za pár týdnů mě od něj přišel děkovný dopis + dva ručně vyráběné náhrdelníky s krystaly, ze kterých jsem měla nesmírnou radost. :)



Fresh way

23. května 2015 v 19:09 | Leri Goodness




Vyždímej co nejvíc

10. května 2015 v 18:28 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Všude je hranice, limit, který nás omezuje v činnostech, co chceme uskutečnit. Ustrašeně jsem vždy šlapala na brzdu, protože se objevila překážka, fosforová páska přes celou silnici a já se mohla předsudky strhnout, takže moje ego zacouvalo zpátky do přihrádky, byť se samo stydělo za své zpětné ušoupané kroky. Zdaleka moje zažité představy nebyly vzdálené mnoha dalším lidem se stejnou poruchou žití v zajeté lajně.


Vážně je tu jediný způsob, jak strávit každý všední den?: probudit se, nasnídat, a plnit veškeré věci, které jsme si tak úhledně naplánovali týden dopředu?

Rozběhni se ty blázne! Říká ti něco úhel pohledu?! Utíkej, třeba se roztrhej na kousky a pluj po řece, ze který si měl vždycky strach. Kup si to, po čem toužíš, bez ohledu na mizerně nataženou cenu a materiál - stejně nikdy nebude odpovídat požadované hodnotě. Vyhrň si rukáv a poslouchej tep pulzující v žilách...bojíš se? Něco se ti dere do hrdla, co? (to bude ta svíčková)...Chceš zvracet? Nebo ti to přijde úchylný? Správně, úchylný....A co dneska není?

Čas běží.

Lze překonat hranici abnormality, sáhnout si na dno vlastních sil? Určitě. Alespoň v případě, kdy se po nás chce, abychom ze sebe vydali vše, když jde např. o práci, kterou milujeme - kdo by toho nevyužil? Poznat pravé procento baterie, jenž uvnitř nás dříme. Co se týče mě, tak mám 99% a poslední % s trpělivostí naháním do nervů, co předčasně povolily a já se na nějakou dobu s nimi přestala bavit. Mrchy mozkový.


To procento si seženeš, kde chceš, ale do prázdnin tu bude, to ti říkám!...Jo, je mi to jasný, ta tvá posedlost se "vtělovat" do někoho mrtvýho...jsi snad mrtvá? Možná v myšlenkách, tam se ti honí zvěrstva, co by ani do porna nedali...prase. Smutnej, smutňoučkej adolescentní pankáč máchající svý conversky v bahně unikátnosti. Bacha, ať se z tebe nestane něco vyššího...blbost, co melu, ty už takovej jseš.....no pardon no, se tolik nestalo ne....(?)



Hrdinně odk(v)ázaný kapačkám a tuně hadičkám, takovým těm žížalkám, které nás obmotají nehorázně legrační cestou. Přímo se člověku nabízí, aby se cítil jako dítě, pobryndaný i s bryndáčkem, nekontrolovaně se spontánností se vyjadřovat, i když jen nesmyslnými skřeky. Blakhkjikl ogo oh o? - Jo, úplně tě rozumím.



Jednou si na to dno sáhnem všichni, to mi věřte.
Někdo nečekaně, někdo úmyslně a dřív.
Jestli jsme opravdu na dobití, na strčení do zásuvky na každou noc.
Jestli jsem vůbec člověk...člověk na baterky.


Portrét starce od Dürera (93 let)

1. května 2015 v 15:33 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Takto vypadá finální, konečná část mé definitivy, u které byly změněny skutečně jen malé nedokonalosti ve tváři starce, které zřejmě už nejsou natolik poznatelné.