Vyždímej co nejvíc

10. května 2015 v 18:28 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Všude je hranice, limit, který nás omezuje v činnostech, co chceme uskutečnit. Ustrašeně jsem vždy šlapala na brzdu, protože se objevila překážka, fosforová páska přes celou silnici a já se mohla předsudky strhnout, takže moje ego zacouvalo zpátky do přihrádky, byť se samo stydělo za své zpětné ušoupané kroky. Zdaleka moje zažité představy nebyly vzdálené mnoha dalším lidem se stejnou poruchou žití v zajeté lajně.


Vážně je tu jediný způsob, jak strávit každý všední den?: probudit se, nasnídat, a plnit veškeré věci, které jsme si tak úhledně naplánovali týden dopředu?

Rozběhni se ty blázne! Říká ti něco úhel pohledu?! Utíkej, třeba se roztrhej na kousky a pluj po řece, ze který si měl vždycky strach. Kup si to, po čem toužíš, bez ohledu na mizerně nataženou cenu a materiál - stejně nikdy nebude odpovídat požadované hodnotě. Vyhrň si rukáv a poslouchej tep pulzující v žilách...bojíš se? Něco se ti dere do hrdla, co? (to bude ta svíčková)...Chceš zvracet? Nebo ti to přijde úchylný? Správně, úchylný....A co dneska není?

Čas běží.

Lze překonat hranici abnormality, sáhnout si na dno vlastních sil? Určitě. Alespoň v případě, kdy se po nás chce, abychom ze sebe vydali vše, když jde např. o práci, kterou milujeme - kdo by toho nevyužil? Poznat pravé procento baterie, jenž uvnitř nás dříme. Co se týče mě, tak mám 99% a poslední % s trpělivostí naháním do nervů, co předčasně povolily a já se na nějakou dobu s nimi přestala bavit. Mrchy mozkový.


To procento si seženeš, kde chceš, ale do prázdnin tu bude, to ti říkám!...Jo, je mi to jasný, ta tvá posedlost se "vtělovat" do někoho mrtvýho...jsi snad mrtvá? Možná v myšlenkách, tam se ti honí zvěrstva, co by ani do porna nedali...prase. Smutnej, smutňoučkej adolescentní pankáč máchající svý conversky v bahně unikátnosti. Bacha, ať se z tebe nestane něco vyššího...blbost, co melu, ty už takovej jseš.....no pardon no, se tolik nestalo ne....(?)



Hrdinně odk(v)ázaný kapačkám a tuně hadičkám, takovým těm žížalkám, které nás obmotají nehorázně legrační cestou. Přímo se člověku nabízí, aby se cítil jako dítě, pobryndaný i s bryndáčkem, nekontrolovaně se spontánností se vyjadřovat, i když jen nesmyslnými skřeky. Blakhkjikl ogo oh o? - Jo, úplně tě rozumím.



Jednou si na to dno sáhnem všichni, to mi věřte.
Někdo nečekaně, někdo úmyslně a dřív.
Jestli jsme opravdu na dobití, na strčení do zásuvky na každou noc.
Jestli jsem vůbec člověk...člověk na baterky.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 10. května 2015 v 20:22 | Reagovat

Tvůj styl psaní mě vždycky dostane, je úžasně osobitý. Dávám tě do výběru.

2 zpravicqy zpravicqy | Web | 10. května 2015 v 22:56 | Reagovat

Hezká myšlenka i text. Píšeš poutavě... jinak. To mám radost, že jsem zas na někoho narazil. Zítra si to tu musím pročíst.

3 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 14. května 2015 v 18:50 | Reagovat

Nemám slov :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama