Červen 2015

Prázdný pokoje a orvaný skříně

28. června 2015 v 19:26 | Leri Goodness

Je klid. Jen tak najednou a to předem očekávám, jak těžce budu snášet konec prváku, tudíž i dvou měsíční odloučení od lidí, které poprvé za svůj nostalgický život doopravdy miluju. Vynervované paže a klepající se články prstů berou tělu dostatek vyrovnanosti - namočit si ruce po lokty vyvolá v člověku osvěžení, touhu obnovit skleslé víčka...mě to pomohlo na pár minut.

Nosí na hlavě trapný trubky, trapnější, než když ve středověku frčely královský koruny...popisuju lidi víš...tak chodí a moc troubí.

V jejich myšlenkách jsem prototyp narkomana, ve slovech mě mají tendenci obdivovat.
Nestojím
o
obDIV.

Chtěla jsem vidět tvoje slzy, teď, když tak všechno smutně končí. Tedy jak pro koho...pro nás...pro Tebe.
Vlastně jen pro Tebe.
Sama sebe jsem odjakživa brala za empatickýho anděla, co jako naivní posel zachraňoval tisíce ztrápených duší a oni mu za to utrhali křídla.
Kurewsky to bolelo, pokud vezmu v potaz začátek.
A pak se to opakovalo.
Pak, pak, pak a pak taky..
Najednou ta bolest přešla...

Jo, shánim plastiku náhradních mávadel. Zřejmě vyčkám na odchod do nebe...je až neuvěřitelný, jak moc naivně věřím v jejich nalezení.
Opakuju, že je konec...já vim, opakuju se. Vymyslela jsem si teorii, že čím víc budu zmiňovat těchto pět slov, tím rychleji zapomenu na ten fakt, že zítra opravdu končí škola...

...Popravdě, neberte si příklad z tohoto postupu. Chvilkové rozjímání nad možným utlumením stresu neudělá nikdy dobře.
Bolí mě srst...myslím tím ta povrchní, ta lidská... ...tak fajn, konkrétně chloupky na kůži.
Támhle běhá venku pes...asi je to jím.

...A já furt jak debil mlčky čekám...a čekám, že se třeba rozbrečíš. Přála bych si to...přeju si to víc, než prázdniny a to už je co říct.



Tak breč, sakra!


(Úvaha spojená s koncem prváku na stř. umělecké škole a s člověkem, co skrývá své pocity, psáno 26.6.2015)



Květinové děti & začátek léta

20. června 2015 v 19:18 | Leri Goodness
Konec školního roku se blíží a léto nabírá na obrátkách, přičemž netrpělivě klepe namoženými klouby na dveře. Koncem května jsem jela se třídou na týdenní pobyt (plenér, jak tomu umělci říkají), kde všichni studenti malovali v přírodě a připravovali se na 2. pololetní práci, což je poslední úkol, který je nutný k uzavření známky - a právě během tohoto skvělého týdne jsem vyfotila trochu netradiční selfie s mými přáteli, kde působíme jako květinová dítka. :) Další fotografie už jen zlehka připomínají začátek vytoužených prázdnin, procházení se v lesích a nadměrné teplo.
Přeji Vám příjemnou podívanou ;)





Vepsáno v kartách

12. června 2015 v 19:28 | Leri Goodness
Jednou jsem nahoře, podruhé dole,
tam, kde se topím, mě říkají "Vole".

Kaluže psí močoviny...nikdy bych neřekla, že ti budou tak moc podobný. Říká ti něco pH?...Máš problémy co ty blbko, máš s tím problém! Těch označkovaných rohů je tu dost, kde že jsi, kde že tě mám hledat?..
Až vyschneš, dej mi vědět.

Ty kořínky rychle vytrhneš, nejřív bych vzala ty spodní, peroxid udělal s tvým pigmentem svý, no pak ty horní, k těm se tvé ego chovalo šetrněji.

Však co si budem povídat, vlasy jdou samy o sobě dobře vyškubnout.

Chytám se za hlavu jak po požití LSD,.. Šeptáš mě do ucha?,..jo šeptáš, speciálně při mlhavým rozbřesku rána, mžourám skrz víčka, který odmítají roztáhnout oponu - a to je přesně ta chvíle, kdy se člověk cítí jako čerstvě narozenej a neohrabanej králík. Možná jím fakt je - v myšlenkách určitě.
Sedím na zmuchlaným povlečení - jak já to sakra přes noc spím (smích)!, asi prožívám lehce iritující sny, nebo se snažím (pod)vědomě zabít vlastní nepřátele.

Vzduchem letí střelný prach,
hádej Bože, kým se stane vrah.

Ale ano, stalo se to - jednou ta chvíle, ty stavy musely přijít. Všechno je vepsáno v kartách, co nejdou pozměnit, protože neexistuje fix, kterým lze psát na jejich strukturu papíru.

Kloužou jak lino, svině.

Často se cítím neskutečně silná, až se mi udělá špatně z vlastního bytí. Kapka v oceánu je přece každý z nás, každý člověk na zemi, ale mě...mě darovali poslání. Těžko lze specifikovat onoho štědrého svatého, svatou, já se v jejich jménech nevyznám a to se s nimi chci tak moc předčasně setkat tváří v tvář.

,,Čau Petře, byls to ty kamaráde?....Sem si říkala, žes mě odtamtud vytáh za nohy...jsem cítila takový nepatrný škubnutí a pak..pak(?) zmizela...bys věděl, jak šílený, to tam bylo, prostě...asi ani tady to nedokážu přesně popsat, nebrali mě...já je jo, ale...no dobře...spíš jsem brala herák".

Jsi něco víc, stoupni si před zrcadlo, ta hrdost všechny ohromí, musíš se ale narovnat jako, takhle to je děsné, přece nechceš vypadat jako somrák, těch je už dost na to, aby vznikali další. Buď výš, buď nad věcí, jdi na nejvyšší stupínek a pracuj do roztrhání těla.
Andělé tě za utrpení odmění.
Jasně, tebe,...
...tebe, velká kapko v malém oceánu.


Pololetní práce z kresby na téma: ,,ZVÍŘE VE STROJI"

5. června 2015 v 18:25 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V lednu 2015 mě čekala má první pololetní práce, jinými slovy "klauzura", která byla na téma: ,,Zvíře ve stroji". Vybrala jsem si dost aktuální téma, v němž je prostřednictvím perokresby zobrazen mlýnek na maso, do kterého padají odřezky zvířecích těl, z nichž se následně utváří úhledná hmota, co je vrstvena do konzerv. Myslím si, že tato problematika je obecně vysoce alarmující, zejména co se potravinového průmyslu týče.
Celý obraz je šrafován tuší dámským (koltovacím) perkem.