Červenec 2015

Tohle je konec, kamaráde

31. července 2015 v 13:43 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat

Pojďme si nalít sklenku čistého vína,
když se konec zabil na Svatého Valentýna.
Sebral kus písmen, vět a proslovů,
ke kterým jsem si připravila stručnou osnovu.
Kolik rozbitých střípků v tobě ještě zachrastí?...
…Tušíš, jak zastavit otevřené rány dětskou náplastí?
Tu kterou dávají v ordinaci doktorky,
barevnou, se zvířaty, výměnou za vzorky…
…tmavě rudé krve, co by nemohla tvrdit,
že je dcerou nebe.
Létá kolem tebe houf černých vran,
už nepočítám, kde v mé duši křičí hlubší počet ran…
…přestávám je totiž cítit - díky minulosti,
co stačila se včera večer vznítit…
…v ohni beroucí milionté utrpení,
teď mám konečně pocit, že v mém nitru nic není…
…nic za kyslíkaté bolesti, plánující nekalé předzvěsti…
…zbytečných problémů s jedinou osobou, neshodující se v jediné vlastnosti se tvojí podobou.
Po zavření dveří se objevilo znenadání,
že náš konec je dosti neutrální.
Snad si i přesto pochopila,
kde vlastně jsem své kořeny zapustila…
…daleko od tebe, do náruče krásy všedních dní,
protože vím,
že tady mne lidé ocení.
Tvoji tenkou nedůvěru připíšeme do úvěru…
…a ty mi slib, že jí budeš splácet…
…tím, že se za mnou nebudeš už vracet.









7). Paradox

26. července 2015 v 21:08 | Leri Goodness |  Citáty
,,Existují miliony lidí, kteří tvrdí, že nikdy nebyli součástí mainstreamu, přitom se v něm doslova utápějí. Pak existují jedinci, kteří si nejsou jisti svojí dostatečnou odlišností, přitom jsou dokonalým příkladem pro ty, kteří zapomněli, kým ve skutečnosti vlastně jsou".

~ L.G. ~

Kopie od E. Degase

26. července 2015 v 19:17 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Jedním ze závěrečných úkolů, které jsem musela ve škole splnit, byla kopie od známého umělce E. Degase. Celý obraz by se měl co nejvíce shodovat s originálem, celá plocha je vykreslena pastely.


Odkaz jako cíl

25. července 2015 v 18:21 | Leri Goodness
Ach ta malicherná zažitost pojící se s přesvědčivým názorem, že smrt je konec - naopak: smrt je začátkem života a život je začátkem konce, co si lidstvo stanovilo - ve skutečnosti NIC nekončí. Jediné, co odevzdáváme při chvilkovém odpojení od vesmíru, je naše schránka.
Jsem se svojí přepravou do jiné dimenze natolik smířena, že bych dokázala přijmout svůj odchod třeba právě v tuto chvíli, jestliže by můj čas pobytu na této planetě vypršel. (A pravděpodobně by můj mozek už nestihl zpracovat následující názory a tento článek by navždy zůstal otevřený...).




Nikdy mě neděsila vlastní mimotělní přeprava, tak jako stáří. Období, kdy se nám začínají ucpávat cévy, které se následovně záměrně šourají a odevzdávají nervové soustavě vzkazy obvykle pozdě. Chování se rychle stane dvojčetem dětského uvažování, nepodstatné záležitosti hrdě obsadí první stupínek a vlivem nedostatku vnitřní síly nás budou obskakovat naši nejbližší.
Má soběstačnost obsahuje příliš silné kořeny na to, abych dovolila druhým manipulovat s mými končetinami. A to je jeden s mnoha důvodů, proč nemám zájem poznat podstatu senilismu. Jediné, o co usiluji, je najít spřízněnou duši a zanechat po sobě odkaz - ať už v podobě citátu, myšlenky, knihy, či obrazu.

,,K tomu, aby se odkaz přidával z generace na generaci a dokázal oslovit ostatní i po mnoha letech, se musí pojit s něčím zajímavým, až mrazivým. Dílo se stane pravým odkazem v případě, že má osud autora v kartách vepsanou tragédii. Když jsou lidé šokovaní, mají větší schopnost přilnout k očarování nějakého neznámého umění, i když mu ve své podstatě vůbec nerozumí."


Jestliže umělec odejde mladý, jeho odkaz nabyde dvakrát tak větší hodnoty, než když odejde starý. Tady však nejde o věk, ale o ten šok, o tu ránu momentu, kdy se čas imaginárně zastaví a dotyčný se stane nesmrtelným.



Jednou Vám tu něco nechám.


6). Ruku na to

24. července 2015 v 21:23 | Leri Goodness |  Citáty
,,Pokud přijmete vlastní deprese, neublíží Vám".

~ L.G.~

Rovné uličky? - Ne, raději odbočím

20. července 2015 v 21:20 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Div by jim oči z důlků nevypadly do toho fresh blafu, co jim přímo pod nos přinesl číšník. Jen jsem hodlala projít kolem nich, kolem místní pizzerie, jenž se nachází ve městě, kde žiji...(?).

/Dejcháš přes plynovou masku ty smažko!/

Asi jsem si dovolila hodně, když mé ego nuceným nezájmem procházelo kolem hltajícího "obecenstva", které sedělo venku před restaurací.

/Baf! Nezapomeň se předčasně leknout./

,,Jdu rychle, nohy napínám jak žirafa, vážně mám ty hnáty bez kostí, bortí se, jako moje pubertální úzkost - roste jak hormony nácky...ten podělanej hlas v hlavě, zžírá tvoji podstatu a ty se ho snažíš ještě rozmnožit a tajně mu podstrkuješ antidepresiva."

,,Umrznu víš, já tu prostě umrznu, zkoprněla moje pošetilost nad nadějí, že mě nebude vadit, když projdu kolem pár lidí. Tak nějak jsem to přecenila. Za rohem to bude v pohodě. Už jen kousek...jo kousek.....
.....tyvole ať už tam jsem!"


Loser - vymahač ocenění

Jednoho dne jsem si řekla: ,,Buď se budu donekonečna užírat tím, že na mě všichni čumí, nebo si to budu prostě užívat".
A tak zvítězila druhá možnost.

Víte...ono jít stále rovně není nic dobrodružného. Pořád se vám nabízí pohled na uši všech zúčastněných ovcí a jejich přerostlé, "dečkou" obrostlé zadky. Máte vysokou šanci, že budete doknekonečna zakopávat o kopyta ostatních zhypnotizovaných družek, a tak si těžko najdete své vlastní místo. Navíc, cesta, jenž je všem předepsána, nemění směr, tudíž půjdete stále a stále po rovince, protože zahnout doprava či doleva, je přece "abnormálně riskantní".


A nakonec začnete umírat v iluzi faktu, že ztrácíte toho, kým ve skutečnosti jste.


Nevýhoda střídá druhou

Neodvážím se upřesnit procento, jenž by vystihovalo, kolik potencionálních jedinců je schopno sejít s cesty. Jsem si však jistá, že to nebude ani těch padesát. Ono vydat se vlastní trasou není nic lehkého, zvlášť když vaše tenisky objímají vyčnívající kořeny stromů, nebo "chytře posazené kameny". Pak se několikrát ukopnete, vyrazíte si zuby a nebo hůř - něco si zlomíte - ať už fyzicky, nebo psychicky. I duše je schopna rozpadnout se v půli.

Ale pořád to bude lepší, než být kopie amerických celebrit, neznámých uživatelů Instagramu, pro vás "hvězd", podle kterých chcete vypadat, zpěvaček, či modelek, jenž se proslavily jen díky svému vzhledu a nebo "umělců", kteří si na ně jen hrají.



Být sám sebou značí jediné: Získat víc šrámů, než přátel.
Jenže to budete VY.
VY a nikdo JINÝ.
ORIGINÁLNÍ, přesně takoví, jací jste se narodili.



Lavýrované zátiší

17. července 2015 v 13:03 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde si můžete prohlédnout čistě finální verzi mé definitivy (březen-duben 2015). :)


Nasvíceno ve tmě

13. července 2015 v 18:51 | Leri Goodness |  Z00M
Prázdniny jsou v plném proudu a já stále maluji svá díla, ale samozřejmě nezapomínám i na porci toho, co jsem během června/července nafotila. Tentokrát se můj objektiv zaměřil na odražené světlo, konkrétněji "světlo ve tmě", které nádherně hraje s kontrastem svého opačného kolegy.




Něha

5. července 2015 v 19:38 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Snažím proplétat tvými vlásky,
ze zahrady utržené sedmikrásky,
které tak dokonale ladí se tvou kůží,
na níž namaloval Bůh obočí černou tuší.
Pokojem se line etnická vůně,
budíme v sobě plachost zmateného koně,
co utekl z ohrady,
o němž se diskutuje a vedou se dohady...
...o kom, že to zrovna snil a kopýtkem do pantů vryl...
...svojí tíhu celého těla, až celým statkem zněla...
...prosebná touha dostat se ven, dřív,
než nastane další den.
Noc naštěstí zabrala času dost,
aby stihl překlusat slaboučký most...
...za kterým stály rovnoměrně stáje,
vedoucí do svobodného ráje...
...bez legendy Adama a dcery Eviny,
v jejichž reálnost dnes věří adolescentní rodiny.
Vidím přírodní město i bez Marie - je vidět,
že v něm zavládla anarchie...
...vzájemné sblížení je tady jednodušší,
stejně jako mnoho mileneckých párů za moruší...
...co kryje jejich erotické soukromí,
spletitá síťka ze stromoví.
Opodál se tisknou trny růže,
ostré jako čepel nože...
...ke kolegům opačného pohlaví,
snad tím jejich troufalost napraví.
V blízkosti nás vyvěrají hromadné poluce,
utíkáme o kousek dál a držíme se za ruce...
...do náručí letní přírody,
v níž probíhají bezbolestné porody...
...barevných blatouchů podél mechu,
cítím náruživost tvého dechu.
Pokládám hlavu na tvoji hruď,
ještě tu se mnou chvíli buď.
Uklidňuje mě totiž ta prostá běžnost,
vnímat stále tvoji něžnost.


Plíce plný vody

4. července 2015 v 17:40 | Leri Goodness
,,Hoď těm plícím kruh, nebo dětský rukávky...vždyť se naplní vodou a ty zhebneš!"
,,No vidíš to, jak jsi bystrej...a o to tady jde".


Kolikrát jsem si řekla "nikdy"? Snad abych přesnou cifru raději přeskočila. Ráda jsem si dávala malá předsevzetí, i když mě bylo předem jasné, že ani jedno z nich nikdy nedodržím. Když o tom tak přemýšlím, zjevně mě uklidňovalo to samolibé přesvědčování se, že:


Nikdy už nebudu pesimistická a na každého, koho potkám, se budu usmívat. Stanu se oblíbenou v kolektivu, budu schopná zabavit nejednoho člověka svým humorem a historkami. Nikdy se už nebudu stydět a nikdy se nebudu bránit jít na jakoukoli akci a párty, kterou budou pořádat i ne příliš blízcí přátelé. A už nikdy nebudu propadat osamocení o prázdninách.



...V mých myšlenkách jsem neskutečně naivní.




,,Tyjo, co to s tebou je?...pamatuješ, jak ti babi říkala, že jsi byla šťastný dítě?...prej si tancovala v růžových šatičkách s růžema a podle detailů, co si ostatní pamatují, jsi měla i jednu upevněnou na hlavě...Ještě jsou funkční kazety a tam, v některých úsecích, tě kamera stihla zachytit. Bavila jsi se s každým, koho jsi potkala, až na vyjímky. Tak co, pamatuješ?"


,,Hele, co je to vlastně dětství?"...



Nebýt jakkoli negativní - teprve teď zjišťuji, jak těžký kalibr jsem si na sebe uvalila. Nechci si připustit, že tohle moje zapšklé postavení vůči mnoha záležitostem, co se společnosti týče, pramení z mé povahy, která je už bohužel daná. Jistě, že se to snažím změnit, ale možná vybírám příliš povrchní cesty a způsoby, co by mě dovedly k přesnému opaku - ke klidu, k radosti, k naprosté nirváně.


Uvzlykané schoulení v klubíčku


Prázdniny teprve začaly, ale pro mne je to nekonečná lajna času, neurčeného, mnohdy promrhaného, i když den co den maluji několik hodin v kuse a připravuji se na druhák. Vnitřně mě to neskutečně
naplňuje a čím víc ze sebe vydám energie, tím líp, zejména v případě, že se cítím psychicky i fyzicky vyčerpaná.
Kolik let vůbec uběhlo od chvíle, kdy se mé ego samo před sebou ponížilo a vyřklo větu:


,,Nikdynebudu brečet"...(?)


Bylo to snad včera, nebo předevčírem?...ne, ve středu, ve středu to bylo. Po večerech, když se obloha nádherně zatáhne, začíná jinej život, takovej, co je mi tak nějak bližší, než ten odehrávající se ve dne. Protože je tam minimum lidí. A přesně v tu chvíli, kdy skáču do postele s vrtkavou jistotou, že se mi bude spát dobře, se něco zvrtne...


Nesnáším, když si slzy vezmou hlavní roli.


Schoulim se a přikryju se, aby mě nebylo vidět. Četla jsem, že to přináší lidem jistý druh ochrany, bezpečí, pokud jsou v poloze ježka stočeného do klubíčka...mě to přijde sarkasticky neutrální.


Nikdy se nebudu litovat.


Spasení sama sebe



Nikdyneopustím.
Nikdynebudu lhát.
Nikdy nespadnu do drog.
Nikdy nezačnu kouřit.
Nikdy nebudu neupřímná.
Nikdy nikomu neublížím.
Nikdynepřestanu milovat.

Nikdy nespáchám sebevraždu.


Vyškrtněte někdo tohle křehký slovo. Nechci nic vzdávat, už jen kvůli faktu, kolik lidí se dokázalo změnit díky různým životním cestám...ale někdy mě to prostě všechno přerůstá přes hlavu. Jen najít ten správnej klíč a strčit ho do správnýho zámku.

Třeba se to povede.


,,Dejchej ty blázne, dejchej, ať maj ty plíce víc prostoru!"
,,A můžeš mi říct jak, když jsou plný vody?!" (říkám si v myšlenkách)
,,Já tě neslyším, hej, mluv proboha!"
,,Ty idiote".
,,Cos říkal??!!"
,,Už nikdy se nebudu dusit".


,,NIKDY".


Lavýrované zátiší (1. část)

2. července 2015 v 16:10 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Koncem března 2015 jsem začala malovat zátiší lavýrkou, což je smíchání dvou tuší dohromady. Na tuto definitivu (=což je větší práce během roku, jejíž známka vysoce ovivňuje konečný výsledek z předmětu na konci roku) jsem smíchala žlutou a černou tuš, aby mi vznikl takto pěkný olivový odstín. Zde je 1. část, nebo chcete-li: "rozpracovaná verze". :)