Černý gumy

14. srpna 2015 v 18:34 | Leri Goodness
Asfalt teď brečí, protože ho mučí saharský slunce. Rozhodně nikomu nedoporučuju přebíhat čerstvě rozdělanou silnici v kopii conversek - moc totiž hltaj veškerej nepořádek, kterej na nich ulpí.

Přecházim ošoupaný zebry a vybírám si stranu ulic podle toho, kam skeptický střechy domů nepropouští slunce. Štěrk hřeje víc než kotel, jenž denně obědvá a večeří dřevo, což je ideální pro vyzutí bot.
Výlohy ztrácí nostalgickej lesk, prach na nich jasně vypovídá o tom, jak moc o ně majitelé pečují...nebo taky kolik let vlastně krachují?...
Chodník směřuje do kopce.
Přijíždí první černý gumy.

- A TAK DO BYLO ODEDÁVNA -

Nemůžu s přesnou jistotou říct, od jakého věku má chorobná disfunkce vlastně začala. Snad Vám bude stačit termín: ,,Už je tomu dávno". Obyčejně, když jdu po cestě kolem silnice, vítám (?) se s pocitem nervního vetřelce. A ten se se mnou nemazlí, parchant. Bere si na mě hornbachský kleště, úplně nevědomě mě vnikne do trávicího ústrojí a svírá mi střeva. Vnímám divnej tlak, co nabírá čím dál větší spád, protože se vnitřnosti více a více smršťují. Jo, je to něco jako psychická sopka, která nepřestane být aktivní, dokud nezačnete něco dělat se svou hlavou.
Pokud to tedy vůbec jde.

Máš šanci na uzdravení.
Mám?...když se bojím pneumatik?

Volvo co Volvo, Mazda co Mazda, Citroen co Citroen...prostě auto co auto, to větší a větší strach. Nedokážu se zbavit dojmu, že mě lidé skrz okýnka sledují. Vidím ty dokořán civící oči, rozšířený zornice...otravný prosvětlený duhovky - jen u těch,, co nemaj hnědý kukadla ovšem...
V tom však nevidím rozdíl, jelikož se na ně ani nepodívám. Pozoruju je ve vlastní mysli a jen se domnívám...je to špatně, co?...Třeba to tak vůbec není.

- ZATÍMCO SE KOLÍBÁ -

Tak, tak...tak. Takhle je to správně. Ježiš ne, už je to tu zase, běž rovně, nebo se zastav, když ti to udělá dobře, rychle, takhle to vypadá, jako že jsi ožralá!...Pozdě vole.

Připadám si, že kulhám...teda když se "promenáduju" po tom podělaným chodníku, zatímco jedou okolo.
Zvláštní je, že mi kamiony nevadí.
Došla jsem k názoru, že řidiči v nich sedí dostatečně vysoko na to, aby byl jejich pohled příliš přímý.

Jestli se to rozvine dál, ví jen Bůh.
Já vím jen jediné - lepší to rozhodně nebude.
I nemoc má svoji neMOC.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. srpna 2015 v 19:58 | Reagovat

Kulhám hůř než napraný řidič kamionu. :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 13:39 | Reagovat

Pneumatiky.
Pneumatos značí v řečtine dech, vzduch či duch, ale můj kamarád říkával
"Jsem sjetej jak pnojmatyka."

3 Vanda Vanda | 31. srpna 2015 v 19:56 | Reagovat

Perfektne pises. Jako bys rozervala svou dusi a pouzila ji misto inkoustu...

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. září 2015 v 18:27 | Reagovat

[3]: Tvá pochvala mě hřeje u srdce...přesně o to mi jde - vypsat rozervanost, při které mi praskají žíly...je neskutečně těžký zachytit každičkou sekundu, která se mi mihne v hlavě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama