Dehet v zaschlých hrncích

29. srpna 2015 v 9:31 | Leri Goodness
Bděle, avšak při stálém vědomí si prohlížím výhled velkoměsta a zbytek dojmu doplňuji infantilním romantickým úsměvem. Nikdy jsem se necítila líp...tedy, když k tomu nebudu počítat třítýdenní halucinace, kdy má vlastní úzkost tvrdě souložila se zdravým rozumem.

Ten jejich skromnej sadismus mě děsí víc, než vraždy v Krimi zprávách.

Barvy zesílily kontrast, dokonce i prací prášky, takže mi je jasný, že účinností, kterou by měly oslnit špinavý trička, bude značně pokulhávat.
Nejsem pes, ale v tu chvíli byste i vy sami o tom pochybovali, když se vám do klapačky derou "pěnový sliny". A neuděláte s tím nic. Leda, že si pro jedenkrát zahrajete na ty pouliční děti, jenž postrádají morální vývoj. Pak začnete plivat o sto šest, ale o to víc tuto nepřípustnou nevychovanost zopakujete.
V ulicích nasávám zbytkovej nikotin utíkající od jeho majitele, tudíž zaujímám roli nedobrovolného kuřáka.
I když si občas nejsem jistá tím dvanáctým slovem ve větě minulé.

Okapy u oken nedrží sliby a kolikrát je promáčkne pár kroupů, či kuličovka...nebo taky Vaše váha.
To by byl dokonalý důvod k tomu začít chodit do fitka.

Stejně bych si na něj sedla, teda spíše k oknu a z výšky bytu koukala na lidi. Už vidím tu malichernou kritiku, se kterou bych se dělila s milovanými, ježiš takových hříchů by padlo...už se vlastně stalo. Mlhavý tóny slunce dopadají na omítku fešáckých architektur, jenž byly nedávno restaurované. Raději vidím věci takové, jaké jsou před novodobou úpravou, dost totiž zakrývají to pravé kouzlo, tu dobu.
To období už neexistuje, ale já si to prostě asi nikdy nepřipustím, stejně jako pocit, že mým revírem by byla 70 až 90. léta 20. století.
Přehrávám si v hlavě uplynulost momentů a teď si zrovna vzpomínám, že už to bude sakra nějakej ten pátek, kdy můj odpor nastavil kafi výpověď. Teplej kofein hází cihly do břicha, mě určitě.
Modelky Camelky rádi pořádnou kuřbu, stejně tak jako jejich nymfomanky a nymfomani, jenž jim do ztracena vyhulý celý spodek.
Náhle vyhasnou vyčerpáním.
V hrncích se hromadí pozůstatky těl všech zrzek se sněhově bílými šaty...
...ale nikdo je neuklízí.
Možná je nemá ani kdo uklidit...
...když maj všichni vyšeptanou duši.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 10:24 | Reagovat

Pipinův hrnec tu a tam bouchne.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 29. srpna 2015 v 11:02 | Reagovat

[1]:
Vlastně Papinůff.
I když de Het se může vařit i v prádelňáku.

3 Asking Astoria Asking Astoria | Web | 29. srpna 2015 v 11:33 | Reagovat

Přiznám se, že jsem na tvůj blog narazila náhodou a poprvé. A spolehlivě můžu říct, že ne naposled.
Ačkoliv ze tvého článku doslova sálá negativní, depresivní atmosféra, u některých pasáží se mi na tváři vyloudil pobavený úsměv, čehož si u autorů, jako jsi ty nesmírně vážím.

4 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 29. srpna 2015 v 12:09 | Reagovat

;-) Zdravím...něco před sebou a něco za sebou....život nám lajnuje poznání...díky, že jsi nakoukla...

Znám tu holku co našeptává černý samet do mozkových závitů....tak zas někdy na stránkách našich blogů pa a hezké dny

5 stuprum stuprum | Web | 29. srpna 2015 v 13:41 | Reagovat

Není depresivní, je to erotická všehochuť. Leri nás svádí. :)

6 Lex Lex | Web | 1. září 2015 v 17:22 | Reagovat

Taky mi ta atmosféra nepřijde depresivní. Líbí se mi, jak píšeš.

Jo a dobrý vlasy, mimochodem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama