Obrat o 180°

20. srpna 2015 v 17:07 | Leri Goodness
Nové období hryže do nohou roku , který už je za mnou - a konečně můžu prohlásit, že těch uplynulých devět měsíců nebylo zbytečných.
Bolest? Co je to?
Tkáň stresu, jenž je prorostlá mým celým tělem jako žíravina, co oblbuje přirozený růst....a mě toho ještě nevyrostlo.
Nepídím se po obnovení pocitu, že se opět dokážu radovat z maličkostí, jelikož mě pronásleduje utkvělá představa, jestli náhodou nežiju ve snu.. ...Ty vibrace, ta radost z pouhého bytí, z rána, kdy jsem časně vyrazila do přírody a cestou potkávala srnky /a vůbec se mi do hlavy nervala momentální úvaha o tom, že ty nebožátka zabíjím/....jako kdyby ta vnitřní neopodstatněná zášť zmizela a přešla na jinou, ve větší míře duševně nemocnou osobu a mě...mě prostě nechala na pokoji.

To, Že Ji NeViDíŠ a NeVnÍmÁš JeŠtĚ nEzNaMeNá, Že V tObĚ nEzŮsTaLa.

Narkotika? Jo, pitomý narkotika. Dneska je už sobota?...No jo, je.
Alespoň v to doufám.
Zhýčkaný dojem o tom, že všechno běží tak, jak má se mi pochopitelně zamlouvá mnohem víc, než ta paranoidní (ne)realita, co ke mě přece jen čas od času promluví.

,,Chybí ti to viď...... ....... ....... tak to přiznej, sakra!! Z čeho bys psala, z čeho bys tvořila to, co tvoříš?!...Takhle z tebe nebude ten "blázen" v pravým slova smyslu - a to jsi přece vždycky chtěla, ne?!...No tak kde jsou ty vředy, ty potopy plný sebelítosti?...Přece víš, že stačí zavolat a my přijdeme...nebo se zkrátka jednoduše vzdát...co? Na to má přece každej."

,,Ale já nejsem každej!"

Nemůžu jim vyhovět. Ne teď ani za týden. Nejraději bych řekla, že nikdy, jenže tohle slovo je tak provokativně chatrné, poněvadž je takřka nesplnitelné. A já nechci věřit v nesplnitelná přání. Dokola mluvím o tom, jak moc mám mysl plnou polystyrenu, že naivně dokážu uvažovat při pohledu na měsíc, když je úplněk, kolikrát že jsem to odpustila těm, kteří mě zradili...a že slyším ticho. Jenom ticho. Někdy by mě to i stačilo, troufám si říct...ale rozhodně ne na moc dlouho.
Jen by mě zajímalo...jsou ve mě, nejsou?
Démoni.
Jako bych je tam někde pořád cítila...
Cítila zárodky, jenž opětovně vyrůstají a množí se.


,,AhOj LeRi..JsMe TvÍ pŘáTeLé...PoJď Si S nÁmI hRáT!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 17:44 | Reagovat

Hry bez pravidel.

2 stuprum stuprum | Web | 20. srpna 2015 v 18:41 | Reagovat

Hrej si radši s šotky a rarášky. :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 19:22 | Reagovat

Srnky ve mě vždycky spíš vyvolají pocit, že bych měla jít běhat, abych jednou běhala s nimi...

Na démony to chce vymyslet nějaký super sprej...  savo, kyseliny, žíraviny, pesticidy, parabeny...

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 21. srpna 2015 v 0:56 | Reagovat

Bill  Tydýtt  má vibrace z života ! z žití !
je rozrušen už jenom z samého bytí !
.... hovoří ku sobě :  " Ano !... JSEM !"

... Tu neznámým mužem je rozhozen !
ten ptá se ho : " U vás je jaký den ??
my ve  Lhotě  mám neděli !"

Bill Tydýtt  řve : " To je v prdeli,
my máme tu rovněž neděli !"

Neznámý odešel bez řečí !

Bill Tydýtt  tu stojí ve křeči !
" To není možné !  doprdele !
... i panebože !  dvě neděle !
... doprdele, jsou dvě neděle !"

takto muž jdoucí  snad po sté již mele !
" Dvě neděle, my máme tu v obci !"
rozčileně  dí  matce i otci :

" Dvakrát po sobě stejný den !!"

Křičí matka :  " Jsem rozrušen !"

řve otec :  " I já jsem rozrušena !!"

( matka je muž  a otec  je žena  )

5 Kelíns Kelíns | Web | 21. srpna 2015 v 11:13 | Reagovat

Někdy si přeju, aby to co je skutečnost byl sen a to co jsou sny, byla skutečnost. A někdy jsem zase ráda, že to tak není, ale většinou ne.

6 Psychopath Yamari Psychopath Yamari | Web | 21. srpna 2015 v 12:16 | Reagovat

ahoj jak se máš??????

7 Marsi Marsi | Web | 21. srpna 2015 v 12:16 | Reagovat

hezký článek :)

8 Caroline Caroline | Web | 21. srpna 2015 v 12:31 | Reagovat

Moc pěkný článek :)) Rozjíždím nový blog :) Když budeš mít čas budu ráda za návštěvu popř. komentář http://liskovakarolinka.wix.com/fashionista

9 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2015 v 17:12 | Reagovat

[3]: Snad by je to pak rozežralo...

[4]: Ty tvé básně by měly vydat v nějakém nakladatelství. Pokud máš nějaké stránky, kam přispíváš tvojí tvorbou, nech mi tu někdy odkaz...strašně ráda bych se podívala. :)

[7]: Díky.

[8]: Díky, jasně, mrknu se! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama