Ráj ve slunné zahradě

25. srpna 2015 v 18:50 | Leri Goodness
,,Takovej smrad a hele kolik má sádla!", podotkla babi a rozřízla králíkovi břicho. Vždycky mě fascinovaly zvířecí orgány, ale jsem příliš lacině vychovaná na to, abych se šťourala v jeho vnitřku. Tak zhoubně nemocná těla jako ta králičí, by se jistě hodila k mnoha uměleckým účelům, ale ty pro dnešek ponechám stranou...protože jsou všichni z nich zdraví.

(psáno 1.7.2015)

Začalo mi volno, prázdniny nikoliv - musím totiž vytvořit během dvou měsíců patnáct až třicet prací pro novou učitelku, kterou jsme jako třída dostali na předmět kresba/malba. Viděli jsme ji poprvé za život. Asi to bude trošku hardcore. Přemýšlela jsem, co budu během těch naprosto neplánovaných a spontánních dní dělat a hned mě napadlo, že doženu pubertu, co se mi nějakým záhadným způsobem snaží(la) obejít...a dost se jí to daří.

,,Ten bazén je perfektní, mohito se povedlo jako vždy, lidi jsou tu fajn, kapela si dává záležet, z čehož dostávám předčasní letní orgasmus. Den co den odjezd a den co den nečekaný zážitky. Co víc si přát?" /představuji si ve své hlavě/
Tohle je příliš mainstream na to, aby to někdy byla pravda.

Zřejmě by mě označili za punkera-outsidera, protože mé oči nikdy nespatřily pravou párty...a vlastně by ani nechtěly.
Utlačovanost svírá moje žebra a můj debilismus jí v tom ještě podporuje.
Štítím se cizích lidí, štítím se příbuzných a někdy i sama sebe...napadlo mě, že se zeptám řečnickou otázkou, kde se stala chyba(?), avšak mám pocit, že bych tím své sebevědomí příliš nepodpořila...sotva se chytilo člunu a dostalo rukávky...teprve se učí plavat.

To psychika koriguje mé pohyby...musí být již od mého zrodu těžce postižená - mé taneční kreace by byly jistě nezapomenutelným zážitkem pro mistry valčíků, kankánů a dalších jiných podkategorií tance.

Nyní se sice ocitám na vytouženém(?) venkově, a přesto se budím s melancholickou náladou, jako napůl vysušenej feťák, či rockovej zpěvák, kterýho nezávazný vztahy přestávají pomalu bavit. Jenže já ještě žádnej vztah neprožila...a v tom je ten podstatnej rozdíl.

Mám skvělou babičku, lepší snad nikdo nemá...asi to zní moc egoisticky, ale budu si za tím názorem stát. I když je fakt, že už se s ní nebavím, tak jako dřív (nojo, ty hormony prokletý)...hrozně mě to užírá. Vzdaluje se mi a není jediná...to já se jí vzdaluju...jenže, já si nemůžu pomoct.

,,Ty trapko, mluvíš o svobodě, o tom, jak hrozně chceš bejt volná...vždyť ty všechno prožíváš vnitřně, nemluvíš, ty nemluvíš, rozumíš? NEMLUVÍŠ!"

A co doprdele! Tak nemluvím! Copak nejsou povolený terapie na vyrovnanost?! Jo, třeba jsem labilní, ale furt se o sebe dokážu postarat do hajzlu! Člověk nemusí furt kecat, víš??! Slzy někdy bohatě stačí...

Sedím na zahradě. Sedím a píšu to, co zrovna čteš. Vzadu za sousedským barákem se objevují červánky...docela mám chuť hodit pár tahů barev na papír a jen tak jemně naznačit ten červencovej podvečer...je už moc dlouho a navíc se mě zrovna dvakrát nechce, aby štětce opětovně zvlhly pouhým nadchnutím. Nechám jejich touhu dozrát na zítřek.
Teplota klesá, je už trochu šero, ale nechce se mi odejít.
Ne ve chvíli, kdybych měla šanci odplout do jiný dimenze.
To fakanství ve mě, mě přerůstá přes hlavu.
Chtěla bych tisíce různých věcí, ale ani třetina z nich by se stejně nikdy neuskutečnila, protože...
...mě něco dusí.
Dusím se.
Ale někde je ráj, že jo?
Takovej ten s modrýma kytičkama a bílým jednorožcem...
Zavedeš mě tam?...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 19:16 | Reagovat

Tedy takové prázdniny bych si dala líbit,
včetně toho králíka na smetaně! ;-)

2 Sonča Sonča | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 22:17 | Reagovat

Ooo .. taky bych chtěla suprovou babičku.. :/ Moje babička mě ani nepozdraví, když jí potkám ve městě.. :/ Docela smutný.. :/
Moc se mi líbí ta fotka.. působí takovým tajemným a zajímavým dojmem.. :)
A vztah určitě přijde.. :) ;)

3 stuprum stuprum | Web | 26. srpna 2015 v 0:37 | Reagovat

Chci vyzvat leri k tanci, chi. :)

4 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 8:59 | Reagovat

První věta mě nehorázně vyděsila, protože já jsem nesmírnej milovník všeho zvířecího a primárně živýho :D
Ale je to vážně skvěle napsaný :)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 9:57 | Reagovat

Modré kytičky lemovaly porculánové talíře mé mabičky.
Kde je jim konec...

6 Psychopath Yamari Psychopath Yamari | Web | 26. srpna 2015 v 16:05 | Reagovat

Ahoj jak se máš??

7 Ježurka Ježurka | Web | 26. srpna 2015 v 16:07 | Reagovat

Určitě tě jednou někdo zavede i do tvého vysněného ráje, neboj. A s babičkou to zase bude OK!

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2015 v 16:56 | Reagovat

[2]: Děkuju moc za tvá slova! :)

9 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2015 v 16:57 | Reagovat

[3]: Bude mi ctí! :)

10 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2015 v 16:58 | Reagovat

[4]: Díky, snažila jsem se co nejlépe popsat to, co jsem cítila.

11 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. srpna 2015 v 16:59 | Reagovat

[7]: Doufám v to, možná je to jen chvilkový dojem. :)

12 Sonča Sonča | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 21:19 | Reagovat

[8]: Není zač.. :) :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama