Rozcuchaný háro a jízda busem

19. září 2015 v 17:19 | Leri Goodness
Sedím v buse. Nohama kmitám v silný psychedelický agónii, jako když si narkoman vrazí do žil zlatou ránu. V mém případě šlo o pouhý, lehce emotivní zážitek z dobré hudby, jenž mi vykusuje ušní bubínky. I tak nemám dostatek kuráže, abych s jejím poslechem sekla.

Je to sluchová orgie, jejíž nevýhoda spočívá v délce prožitku a nepřiměřeně kraťoučké pasáži, kterou jste si paradoxně oblíbili jen proto, že trvá těch zatracených deset vteřin.
Autobus zaúpí pod náporem váhy všech pasažérů a chvíli to vypadá, že hodí šavli do protějšího kanálu, který sám o sobě nevábně zavání, zjevně proto, že je před deštěm.
Chvilka drncání pohodila nejen s vnitřnostmi, ale i s "chloubou" několika sedících postarších fiflen,
kterým se jejich soukromý majetek nadzvedl jako pytlík s pískem.
Mě se tohle stát nemůže, jelikož mě ti nahoře obdařili spíše mužskou hrudí, než pravým ženským dekoltem.

Jsem počítačovej panáček s laserovou tyčí jak ve Star Wars, kolem mě je obehnána železná konstrukce automobilu, za mnou tupě civí ostatní virtuální postavy, co hnou končetinou jen v případě, že jim to jejich uživatel dovolí. Všem koukaj vršky mozkoven jak ponořený dortový svíčky ve šlehačce a já si prohlížím, kdo další dovnitř vozu nastoupí.

Marný je to, brácho, těžce marný. Usínám s nezájmem v soustředění se o tom, kdo by mohl vypadat alespoň trochu grunge, někdo s omšelým oblečením a nedbalým ksichtíkem.

Bus se rozjíždí po deseti minutách, jehož řidič mu do žaludku svěřil tak čtyřicet lidí a opouští město.
Míjí několik zastávek, ale až u té jedné se zjevila šance, že by mohl nastoupit někdo "jiný".


Hnědovlasej podivín s plastovými černými obroučky.
Sahá si pořád mezi vlny a hází je dozadu jako zlobivý batole do kočáru.
Nenechal je na pokoji - ony mu ten pokoj totiž nechtěly dát.
Rozcuchaný vlasy nikdy nedrží pravidla, to si pamatujte děcka.
Nedrží, protože si chtěj dělat vlastní.
A..a jsou zatraceně sexy.

Ulička v buse byla narvaná a s každým zakodrcáním lidi v ní padali jako domino.
On tam stál mezi ostatními a když se uvolnilo místo, sedl si přede mě.

Zezadu si rukou promnul vlasy a hodil je dopředu.

Uděláš to ještě?

Měl skrytej parfém.
Někde, ale měl.
Pokaždé, co si ještě víc rozcuchal háro (i když jsem si myslela, že už to víc nejde), se vzduchem pronesl závan chemickýho prášku, ale toho voňavýho s růžema, nebo růžovýma orbit žvejkačkama, co si dodnes kupuju.
Byl to plán, ale zatraceně dobrej.

Zopakuješ to?

Přehazoval je sem a tam a vlny se mu roznesly po celý hlavě.
Počítat to bylo zbytečný.
Desetkrát.
Nejmíň tolik.

Odvrátila jsem oči od někoho zajímavýho k něčemu fádnímu, jako je prohlížení si alejí z okna, i když mám tenhle stereotyp docela ráda.
Sluneční zář mi vypalovala zornice, zatímco se do nich připletl vlas...spousta vlasů.
Grunge messy boy.

Stejně mi to dlouho nevydrželo.
Přehazovačka neposednýho úkazu byla v tu chvíli číslo jedna.

Po hodince a půl jsem vystoupila v mých rodných končinách a on též.
Netušila jsem, kudy měl namířeno, a tak jsem se otočila.
Nikde nikdo.
Ale tu vůni si budu pamatovat dlouho.
Smells like teen spirit.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. září 2015 v 18:11 | Reagovat

Tsunami ve vlasech!

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. září 2015 v 19:40 | Reagovat

Proto já stříhám synka nakrátko :-)

3 Coree Coree | Web | 19. září 2015 v 20:15 | Reagovat

super :-)

4 stuprum stuprum | Web | 19. září 2015 v 20:19 | Reagovat

Duch vlasu. :D Sluší ti růž na rtech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama