Záchodový závěry

13. září 2015 v 12:51 | Leri Goodness
Zřejmě se mi už dlouho nepovede sedět na tak pěkným prkýnku, jako včera. Němci mají občas vkus, za to jim s chutí dám plnej počet bodů, pokud si to zaslouží.
Plast. Zelenej kus plastu, jenž dokáže zvednout zážitek z vyprazdňování o někok levelů výš. Vlastně jen proto, že vám vaše vylučování díky barevnému záchodu nepřijde tolik stereotypní.

Takový zimy. Bylo jí tam tolik, že už se mi začala honit hlavou představa, že stromy venku schazují vlněné kabáty, jako náruživí pedofilové, kteří čekají mezi keři na odlehlých místech....až na to, že tam, kde se nacházela alej, byl plac veřejný.

Na toaletách čas utíká podle toho, jak uznáte za vhodné. Nebo za jak dlouho jste schopni ze sebe vytřepat to, co ve vás přebývá. Pět minut, deset, patnáct...půl hodiny. Mě to zabralo čtyři, ale v běžné situaci bych byla hotová do minuty...kdyby mě však nepřepadlo slovní černo, kontexty bez hlav, protože ty člověka zdržují opravdu nadměrně - i když nechce.

(17 Stunden in den Nachmittag, besetzt eine Öffentliche Toilette)

Dřepěla jsem tam jak padesátník, jehož pavučinový rozkrok silně vypovídá o faktu, jak dlouho že si nevrznul, přitom tak chtěl...tak moc. /Červený ústa, zrychlený tep, vystouplý žíly...viděl jich tolik, ale ani jedna z nich si o něj neopřela kolo...i když se mu to všechno jen zdálo/.

Zvuk kliky.
Někdo vedle mě otevřel dveře od kabinky...

,,Počkej na mě Verčo, prosííím!", zakřičela ze záchodku malá holčička, pravděpodobně na její sestru.

Možná šla na malou, velkou..kdo ví.
Jí se alespoň nehonily hlavou deviantský libida, aktivně pulzují orgány, nepřímý styk.
Mohlo jí být tak pět, nebo šest a určitě myslela na to, jakýho motýlka do vlasů jí máma koupí, až přijde z práce, že bude mít zanedlouho svý narozeniny a bude moci sfouknout o jednu svíčku navíc a že si bude s kamarádkami ve škole zaplétat copánky.

Please shoot me jesus

Dávno jsem vykonala svojí potřebu, přesto se má stehna nedokázala odlepit od zmrzlého plastu. Vlastní vnitřnosti se mi zmítaly v křečích a jen já byla svědkem toho, jak vojáci střílí do všeho, co je uvnitř v těle. Krev se zájmem zaplouvala do spárů dlaždiček....a dívenka si ničeho nevšimla.
Nikdo jiný to neviděl - kromě .

Zmizet ze zemskýho povrchu a myslet si, že by nás nechali odejít jen tak, bez slz.
Bez jediný slzy.
Minuta střetu s milionem splínů dokáže hodně.
A někdy až moc.

Happy end haha ha..a..

Rozesměju se, jo to půjde, teď by mě viděl každej, nemůžu si to dovolit, víš...rychle, zapadni do těch kanálků, necháme to na večer.

Ubrečený oči.

Vzpomněla jsem si na tu nejblbější věc.
Jak se starý babce zdálo o tom, že tancovala s holou prdelí.
Zabralo to.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. září 2015 v 13:23 | Reagovat

Jakožto záchodový inspektor záchodové výzdoby a člen HZHZ (=hnutí za humanizaci záchodků) kvituji tento článek s povděkem.

2 stuprum stuprum | Web | 13. září 2015 v 14:19 | Reagovat

Na záchodcích můžeš potkat i svou životní lásku, Leri. :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. září 2015 v 15:49 | Reagovat

[2]:
Já tam potkal jen samé toaletářky (=hajzlbáby). V Americe se jim říká manažerky hygieny, myslím.

4 stuprum stuprum | 13. září 2015 v 18:06 | Reagovat

[3]: To ale neznamená, že ona nemůže muž větší štěstí než my dva. :D Hajzlbáby a manažerky... tomu říkám pech.

5 Psychopath Yamari Psychopath Yamari | Web | 14. září 2015 v 1:44 | Reagovat

Ahoj jak se máš??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama