Kukla ve švech peřin

1. října 2015 v 17:05 | Leri Goodness
Pruhy stínů mění pozici díky špatně ustřiženým žaluziím, které požírají jejich zárodky. Netečnost předmětů v pozdních nočních hodinách utíká směrem k lesu a já se třesu jak podvyživenej ratlík. Teda, my se třeseme. Já a siluety nepřítomných přítomných. Nejsou vidět, ale občas tak beozhledně proběhnou pokojem, přičemž navýší můj srdeční tlukot takřka k vrcholné laťtce. Nesnáším ten úsek. Když vím, že jsem sama. Když vím, že kolem mě nikdo (kromě nich) není.


Zvětšuju si auru, aby na mě nemohli, psanci.


Přepínám rádio, a protože neskutečně šumí, snažím se ho přimět, aby mluvilo srozumitelněji.
Jsem tu jen já, zavírám oči...to je tak fajn, když necítím vlastní ruce...šlachy se vsakujou do deky pode mnou a místo švadlen se samy zašívají do bavlny. Stávám se kuklou, lišajem s hedvábným kožichem, trnkovitý končetiny mě plavou vzhůru nohama - ležím totiž na křídlech a neumím se obrátit.

Ta hruď není moje, je tak děsně chundelatá, jak ochlupení starýho bezdomovce s tím rozdílem, že není prosáklý hospodským pivem, ani meskalinem.
Chutnám po vzduchu a voním větrem.
Dostávám lekci v podobě fyzickýho vyšumnění, modly na mě mluví v různým jazycích, jsem si jistá, že některý z nich zanikly už ve středověku, nebo je dokonce nikdo nikdy neslyšel.
Zvukovej přehršel přeskakuje moji hranici snesitelnosti, nemám ponětí, o čem mluví.
Vykřikujou jak poraněný jeleni, co mají v řiti šípy a ještě se nenašel žádnej dobrodinec, co by jim je chtěl vytáhnout.

Já bych jim ty hroty nevytáhla.
Sedla bych si na louku a čekala, jaký předposmrtný pohyb udělají v příštích okamžicích.
Jsem děsně citlivá.

Jedno z mých ramen se třese jako při mrtvici.
Pořád ležím na posteli.
Strašně jsem se lekla toho hlasu, proto ty tiky.
Byl u mě a já u něj, těžko říct, kdo se vyděsil dřív.
Zřejmě on, protože se ozval jako první.

Rozvazujou mě a odlepujou motýlí křídla.
Vteřiňákem za třicet korun, takže mě hravě sloupli i kůži na lopatkách.
Ptáte se, jestli mě to bolí, co?
Kdepak...
...Já už nejsem při vědomí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. října 2015 v 20:08 | Reagovat

Šípy.
S pazourkovými hroty.
Nebo s hroty z kostí ryb.

2 Antia Antia | Web | 1. října 2015 v 22:02 | Reagovat

Já bych je vytáhla, stejně by to nepomohlo.

3 stuprum stuprum | 2. října 2015 v 6:31 | Reagovat

Už jsi bezkřídlá. )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama