Prosinec 2015

Studie květin - Září/Říjen 2015

29. prosince 2015 v 18:42 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Představuji Vám moji první školní studii květin, kterou jsem namalovala během září/října 2015 akvarely. Troufám si říct, že jde (zatím) o takovou nejsolidnější práci, jenž je nyní vystavená na zdi školního ateliéru. :) Detaily některých jednotlivých květin uvidíte v příštích příspěvcích.

Fotka: www.humanlizards.blog.cz

Atrix & Dove

25. prosince 2015 v 18:09 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět moji kompletní poslední práci z letních prázdnin letošního roku. :)

Fotka:

Hádejme se o paletový škály

23. prosince 2015 v 19:07 | Leri Goodness
Vršek klíčních kostí zbarvuje asiatská žluť paprsků a když už jejich intenzita přebírá žezlo, překryje je kousek svetru.
Pihy by se nikdy neměly vystavovat slunci, hrozí tu celkem často nebezpečí, že se střetnou tváří v tvář se strýčkem Rakem, co má bicáky jak naftový kanystry. Ale zatím k tomu nedošlo.
Když o sobě neví, nejsou příliš nenávistní.
Snažím se ztotožnit se stropem, nejprve jen s jeho narkomanským odstínem, který pokrývaj černý tečky v podobě much, co nestihly v létě vyletět otevřeným oknem.
Teď už mi toho moc neřeknou.


Zdi hracího koutku pro postižené v sobě mají naprosto přirozenej klid - děti nevnímaj prostor a prostor nevnímá sám sebe. Žijou si bok po boku ve sladký nevědomosti, tudíž ji musí šňupat už hodně dlouho.




,,Vrozená droga pro malomocné se stává výhrou - díky ní totiž neznají starosti".


Naivně se dostávám do dětských let a veškerou váhu svýho těla přestávám kontrolovat.
Už mě nebavilo stát nohama na zemi, a tak jsem poručila neuronům v mozku, ať mě zbaví rovnováhy.
Pád do gigantických barevných polštářů není příliš akční, jako pád z osmého patra, avšak...
....avšak nutno říci, že je to přinejmenším úsměvu hodné.
Je to vtipné a především infantilní - když do hromady nabubřelý látky s plyšovou housenkou
hupsne skoro osmnáctiletá holka.
Hahaha!
Mno...teď už vážně jako.
A dost!

Špičky martensek prohlubujou nerovnosti na polštáři a až zfetovaný výraz optimistické housenky se motá pod mojí páteří. Kdyby byla tisíckrát menší a živá, mám z ní tetování.
Ležím v pozici nerozhodnutého sebevraha, zakláním hlavu navzdoru okolnímu dění a útržkami myšlenek se snažím vytěsnit zbývající práci, milování dvou lesbiček v televizi, jejichž vstupní brány byly vyzdviženy do nebes, smrt Scotta Weilanda s jeho legendárním hlasem, huntování plící uskutečňované každou středu a v neposlední řadě i otevřenou debatu o sledování porna, což považuji za dobré přiznání.


,,Možná bychom se měli přiznávat i k tomu, u čeho se nejrychleji uděláme. Byla by to velká inspirace pro druhé".


Tykadla semišovýho hmyzáka mě tlačí v uchu, zatímco se hádám s jednorožcem o to, kdo z nás má hezčí škálu barev na palici. Push-up efekt a čerstvý nadopování vlasových vláken dělá svý.
Nechci se chlubit, ale vyhrála jsem.

Pakůň s rohem na ksichtě se pak ztratil někde ve mě a mě došlo, že jeho slova byla má.
Proudění barev v těle se projevuje cukáním končetin, což může trochu připomínat mučení na elektrickým křesle.
Měla bych se schovat za roh, než přijdou.
Než přijdu já a ukryju se v levý hemisféře, protože do pravý nemám přístup.
Chybí mi logika.
Ale s paletou akvarelů dělám divy.

Čtu si abecedu v regálu s knížkama a nechávám putovat mysl tornádem, aby mohla ztroskotat a zároveň něco vytvořit. Vnitřně se třesu, na vnějšku je to naštěstí poznat jen tím, že mě běhají žížaly pod víčky.
Zatlačuju ty mrchy mizerný zpátky, měly se už dávno přesunout k nervovým zakončením prstů...už tam jsou.
Přichází na řadu fialově hnědá se vzhledem shnilých švestek a mě se chce spát.
Dá se chodit po tom stropě?
Za to může efedrin!
Přehnaná....buja...
...bu..
. ....b...
.......... .

Fotka:



14). Korigování kultivovanosti

22. prosince 2015 v 19:09 | Leri Goodness
,,Když nejsem normální, jak můžu být formální?"

~ L.G. ~

Atrix & Dove - 1. část

19. prosince 2015 v 18:47 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Mám tu pro vás poslední z mých prázdninových prací, kdy jsem se rozhodla namalovat mýdlo Dove® s krémem na ruce. (Srpen 2015) - jedná se o 1.část.

Fotka:

Eis Kaffee, jablko a cookies

18. prosince 2015 v 18:45 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Finální verze s jablkem i cookies je zde. :)

Fotka:

Eis Kaffee, jablko a cookies - 1. část

13. prosince 2015 v 17:16 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Poslední červencovou studií, kterou jsem namalovala, byla kompozice tolik milovaného ledového kafe, jablka a cookies. V příštím příspěvku uvidíte kompletní verzi. :) Vše je malováno akvarelem.

Fotka: www.humanlizards.blog.cz

Psychedelický ozdoby, svařáčky a tak podobně...

11. prosince 2015 v 18:29 | Leri Goodness
Prosincový týdny ukrajujou ze svýho koláče kusy čísel a než jsme se stačili zorientovat, že už je zima, Vánoce klepou na zamrzlý okna. Mašle se teď potřebujou víc než kdy jindy, svíčkám se zapalujou lejtka, zejména těm adventním a momentálně nevím o nikom, kdo by chtěl venku strávit pouhých deset minut.
Provazy lidských ovcí obklopují trhy na náměstí, div jim oči místo úst nevypijou všechnu medovinu a svařáky, který tam prodávaj "děsně příjemný" prodavačky, co umí člověka dokonale odradit k tomu, abyste si u nich nic nekoupili.


Procházím se kolem stánků, v ruce příliš silně držím umírající anorektičku, co má tendenci svého majitele opustit po pár minutách a následně ji odhazuji do hrobních škvír na chodníku, kam vždycky dokonale zapadne.
Vůně v okolí se mísily různě, ať už šlo o ručně vyrobený bramborový placky, uheráky, svetry s norským vyšíváním, nebo o psychedelický přepíčenosti v podobě duchovních obrazů hozených do kopírky, nebo "účinných" amuletů, jenž chrání lidský bytosti od negativních energií - akorát ta záhadná dlouhovláska, co seděla za pultem, mi neskutečně připomínala Janis Joplin.
Hned jsem měla sto chutí ji postavit k mikrofonu, bez ohledu na to, jestli by uměla zpívat nebo ne.

Mý, poslední dobou dost rozostřený vnímání světa, se nijak zvlášť nezlepšilo a devítihodiné vysedávání v učebnách tomu taky moc nepomohlo. Akorát to byl větší šok, vydat se po úmorným sezení do nákupních center a nechat se zvolna pohltit tou přeslazenou předvánoční náladou, zaplnit zornice ultra velkou sklenicí Nutelly a přemlouvat se, že mě vlastně čokoláda vůbec nechutná, tak proč si kupovat něco tak zasraně dobrýho hroznýho, jako je vrchovatej kopec lískooříškovýho krému.

Stejně jsem podlehla a opět zhřešila - dokonalým jahodovým pohárkem s nešetřenou vrstvou šlehačky a já se ještě zpětně divila, proč je mi tak neskutečně zle.
Házím po lidech pohledy a usuzuji, kdo z nich by se hodil jako model pro figurální studii - a že jsem jich našla hodně, občas mi v jejich zahlédnutí brání poletující vločky, ale to je to poslední, co mi teď vadí.

Času není nazbyt, každá minutka se hodí k dokončení rozdělaných prací a pak?....pak už bude svatej klid, z něhož mi po nějaký době začne hrabat, já se dostanu do podzemních vrstev svý mysli a přijde na řadu tvoření.

Všude svítí hvězdy, ale z plastu.
Ty pravý mi přišly vždycky hezčí, i když na obloze vidíme jen tečku.
A já jen čekám...zatraceně dlouho, fakt že jo.
Čekám na to kdy spadne.
Kdy spadne jedna z nich.
Spadni.
Chci si něco přát.

Fotka:



13). Individualita

4. prosince 2015 v 17:10 | Leri Goodness
,,Pokud se člověk cítí jiný jen vizuálně, není originální".

~ L.G. ~