Prosinec 2015

Roztočte vínka

31. prosince 2015 v 18:03 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Zas těch pár měsíců vzali jsme skokem,
pojď slavit magii nad novým rokem.

Koukni se z okna, sníh někam zmizel,
tak trochu trápí mě globální svízel.

Nebudem smutnit nad zmrzlou půdou,
musíme udělat něco s tou nudou.

Buď radši doma, venku je zima,
pěkně v tom teple, jen mezi svýma.

Až tě chuť slavící přepadne zase,
ožer se jako to největší prase.

Zlej se jak jelito, popadni stůl,
nehledě na to, že budeš vůl.

Však zase stáhneš svépráví na sebe,
rozhoď si záclony a koukni na nebe.

Promni si oči, ať nic se ti nezdá,
tam mezi stromy, bude tvá hvězda.

Sáhni si pro tu, co mění se v zář,
podobu bude mít jak tvoje tvář.

Ve chvíli kdy budou cípy se vlnit,
tvé přání může se příští rok splnit.

Fotka:



Přeji Vám všem vše nejlepší do nového roku 2016!
Nechť jdete jen po té cestě, která je správná.




Symbolicky na konci

30. prosince 2015 v 18:44 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Sotva se člověk zbaví povánočních kil, které se snaží zmírnit pitím čisté vody, či omlouváním se:
,,Když já to z toho stolu prostě musel vzít, to jinak nešlo".

Ale šlo! Jenže naše chuťové buňky udusávají pomyslnou laťku cudnosti, což má za následek to příšerné nestydaté přejídání. To se pak vesměs všichni cítíme jako medvídci snad ve všem, co si na sebe oblékneme.
Já například zjistila, že elastické trika s dlouhým rukávem nejsou úplně to nejvhodnější, protože jsou to hrozný práskačky....ale šílený, to vám povídám.
Všem prozradí, kolik doopravdy vážíte a dokonce i to, co jste včera večer sežrali!

Avšak jak je známo, Štědrým dnem to nikdy nekončí a to si můžeme bužírování zakazovat až do Silvestra.
Jenže právě on je zodpovědný za následné navrácení, či přidání kil...myslím, že ta druhá možnost je mnohem pravděpodobnější.

Situace v nákupních centrech je k pláči a k prudkému nasrání, však už jsem nějaký ten kapesník také použila - zvlášt ve chvíli, kdy jsem vkročila do Kauflandu.
To se Vám pak udělá ihned mdlo, zejména v momentu, kdy byste měli být na druhé konci supermarketu - ale nejste, protože celou uličku mezi regály zabírá pochod důchodců, jenž vám brání k dosažení jednoho jediného cíle - popadení dobrého vínečka, vodky apod.
Váš úkol je jasný - zachovat se jako kultivovaný jedinec a slušně poprosit o zdovolení kolem toho posranýho vozíku co táhnou!....nebo?....nebo bejt nevýslovně vychcaní a doslova se proskákat volnými skulinami.

A jak to vypadá u kas?....ne, nechtějte to po mně vědět...
....no, když tak naléháte, tak....tak dobře.
Lidi...šílený - šílený!

Samozřejmě každý musí počítat s tím, že si "chvíli" s nákupem v zástupu dalších desítek zákazníků počká, ale jestli-že čekáte v ruce s jednou flaštičkou Coca-Coly....a říkáte si: ,,Bože já kráva/vůl, že jsem si jí nekoupil/a u vietnamců!", je většinou bohužel pozdě.

Novoroční sázky, co nám dělaj vrásky

Upřímně, novoroční předsevzetí jsou k ničemu. Neznám nikoho, kdo by si tím, že si něco "zadá za úkol" na Nový rok, nějak výrazně pomohl. Mnozí se dokonce sází, nebo se hecují a navzájem druhé naschvál popichují, že na skončení s kouřením nemá šanci, že těžko potká někoho, s kým by si rozumněl, nebo že začne konečně chodit do fitka a zmizí mu/jí ta zatracená vana...

Možná by bylo úplně nejlepší o naše touhy projevit zájem, snahu a vytrvalost.
Určitě s tím uspějeme mnohem víc, než když si něco radikálně přikážeme.

Fotka:




Studie květin - Září/Říjen 2015

29. prosince 2015 v 18:42 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Představuji Vám moji první školní studii květin, kterou jsem namalovala během září/října 2015 akvarely. Troufám si říct, že jde (zatím) o takovou nejsolidnější práci, jenž je nyní vystavená na zdi školního ateliéru. :) Detaily některých jednotlivých květin uvidíte v příštích příspěvcích.

Fotka: www.humanlizards.blog.cz

Jinej kyslík, prosím

27. prosince 2015 v 18:28 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Co všem já mám pořád říkat,
že se s lidmi nechci stýkat?

Sbírám kyslík, duše volá,
nechce být už nikdy holá.

Mám se ráda, to mě hřeje,
dodám tělu, co si přeje.

Co chce dostat, bude mít,
hodlám kouřit, snít a pít.

Hodlám snít si pěkně živě,
osud promítá se v pivě.

Slova mísí hustý vzduch,
odkud pramení ten puch?

Dejte nový kyslík světu,
ráda pronesu tu větu,

větu o tom, jak se žije,
do hlavy se vám teď vryje.

Proč žijeme jako lidi,
kteří po úspěchu slídí?

S citem hrát si lehce vřele,
pak je poslat do prdele,

do prdele poslat ty,
co na mysli maj záplaty.

Mají je tam dlouhou dobu,
jen tak pro nic - na ozdobu.

Musíme jim jednu strhnout,
však se stačí na ně vrhnout.

Vyrvat zuby, odnést poklad,
od kterého není doklad.

Nožem probourat se kůží,
najít barvu pravých růží.

Sejmout náplast, odjet Fordem,
hruď si bránit vlastním kordem.

Nový kyslík prosím dejte,
lži a bitvy ze hvězd smejte.

Smejte zlobu, jenž se tyčí,
planeta se stejně zničí.

Fotka:

Atrix & Dove

25. prosince 2015 v 18:09 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět moji kompletní poslední práci z letních prázdnin letošního roku. :)

Fotka:

Hádejme se o paletový škály

23. prosince 2015 v 19:07 | Leri Goodness
Vršek klíčních kostí zbarvuje asiatská žluť paprsků a když už jejich intenzita přebírá žezlo, překryje je kousek svetru.
Pihy by se nikdy neměly vystavovat slunci, hrozí tu celkem často nebezpečí, že se střetnou tváří v tvář se strýčkem Rakem, co má bicáky jak naftový kanystry. Ale zatím k tomu nedošlo.
Když o sobě neví, nejsou příliš nenávistní.
Snažím se ztotožnit se stropem, nejprve jen s jeho narkomanským odstínem, který pokrývaj černý tečky v podobě much, co nestihly v létě vyletět otevřeným oknem.
Teď už mi toho moc neřeknou.


Zdi hracího koutku pro postižené v sobě mají naprosto přirozenej klid - děti nevnímaj prostor a prostor nevnímá sám sebe. Žijou si bok po boku ve sladký nevědomosti, tudíž ji musí šňupat už hodně dlouho.




,,Vrozená droga pro malomocné se stává výhrou - díky ní totiž neznají starosti".


Naivně se dostávám do dětských let a veškerou váhu svýho těla přestávám kontrolovat.
Už mě nebavilo stát nohama na zemi, a tak jsem poručila neuronům v mozku, ať mě zbaví rovnováhy.
Pád do gigantických barevných polštářů není příliš akční, jako pád z osmého patra, avšak...
....avšak nutno říci, že je to přinejmenším úsměvu hodné.
Je to vtipné a především infantilní - když do hromady nabubřelý látky s plyšovou housenkou
hupsne skoro osmnáctiletá holka.
Hahaha!
Mno...teď už vážně jako.
A dost!

Špičky martensek prohlubujou nerovnosti na polštáři a až zfetovaný výraz optimistické housenky se motá pod mojí páteří. Kdyby byla tisíckrát menší a živá, mám z ní tetování.
Ležím v pozici nerozhodnutého sebevraha, zakláním hlavu navzdoru okolnímu dění a útržkami myšlenek se snažím vytěsnit zbývající práci, milování dvou lesbiček v televizi, jejichž vstupní brány byly vyzdviženy do nebes, smrt Scotta Weilanda s jeho legendárním hlasem, huntování plící uskutečňované každou středu a v neposlední řadě i otevřenou debatu o sledování porna, což považuji za dobré přiznání.


,,Možná bychom se měli přiznávat i k tomu, u čeho se nejrychleji uděláme. Byla by to velká inspirace pro druhé".


Tykadla semišovýho hmyzáka mě tlačí v uchu, zatímco se hádám s jednorožcem o to, kdo z nás má hezčí škálu barev na palici. Push-up efekt a čerstvý nadopování vlasových vláken dělá svý.
Nechci se chlubit, ale vyhrála jsem.

Pakůň s rohem na ksichtě se pak ztratil někde ve mě a mě došlo, že jeho slova byla má.
Proudění barev v těle se projevuje cukáním končetin, což může trochu připomínat mučení na elektrickým křesle.
Měla bych se schovat za roh, než přijdou.
Než přijdu já a ukryju se v levý hemisféře, protože do pravý nemám přístup.
Chybí mi logika.
Ale s paletou akvarelů dělám divy.

Čtu si abecedu v regálu s knížkama a nechávám putovat mysl tornádem, aby mohla ztroskotat a zároveň něco vytvořit. Vnitřně se třesu, na vnějšku je to naštěstí poznat jen tím, že mě běhají žížaly pod víčky.
Zatlačuju ty mrchy mizerný zpátky, měly se už dávno přesunout k nervovým zakončením prstů...už tam jsou.
Přichází na řadu fialově hnědá se vzhledem shnilých švestek a mě se chce spát.
Dá se chodit po tom stropě?
Za to může efedrin!
Přehnaná....buja...
...bu..
. ....b...
.......... .

Fotka:



14). Korigování kultivovanosti

22. prosince 2015 v 19:09 | Leri Goodness |  Citáty
,,Když nejsem normální, jak můžu být formální?"

~ L.G. ~

Bestiální okruh všemohoucích borců

21. prosince 2015 v 16:16 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Prstem zmáčknout vlivný děti,
to by se ti chtělo,
co dospěly chybou v pěti,
vpravit do nich dělo.

Právem tvoří žhavá hnutí,
zakotví se přesně v půli,
když se do nich všichni nutí,
mají nástroj plnej smůly.

Utop vůlí cizí borce,
vzájemně si nejste rovno,
prsty s křikem na ponorce,
však si o ní myslíš hovno.

Postojem ti kříží cestu,
bereš kolem kameny,
pro ochranu vlečeš vestu,
únik bráníš rameny.

Kolik času ti to stálo,
odkrýt pravdu ve lhaní,
dobýt to, co rychle zrálo,
při hrozbě ze selhání?

Fotka:

Atrix & Dove - 1. část

19. prosince 2015 v 18:47 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Mám tu pro vás poslední z mých prázdninových prací, kdy jsem se rozhodla namalovat mýdlo Dove® s krémem na ruce. (Srpen 2015) - jedná se o 1.část.

Fotka:

Eis Kaffee, jablko a cookies

18. prosince 2015 v 18:45 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Finální verze s jablkem i cookies je zde. :)

Fotka:

Eis Kaffee, jablko a cookies - 1. část

13. prosince 2015 v 17:16 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Poslední červencovou studií, kterou jsem namalovala, byla kompozice tolik milovaného ledového kafe, jablka a cookies. V příštím příspěvku uvidíte kompletní verzi. :) Vše je malováno akvarelem.

Fotka: www.humanlizards.blog.cz

Psychedelický ozdoby, svařáčky a tak podobně...

11. prosince 2015 v 18:29 | Leri Goodness
Prosincový týdny ukrajujou ze svýho koláče kusy čísel a než jsme se stačili zorientovat, že už je zima, Vánoce klepou na zamrzlý okna. Mašle se teď potřebujou víc než kdy jindy, svíčkám se zapalujou lejtka, zejména těm adventním a momentálně nevím o nikom, kdo by chtěl venku strávit pouhých deset minut.
Provazy lidských ovcí obklopují trhy na náměstí, div jim oči místo úst nevypijou všechnu medovinu a svařáky, který tam prodávaj "děsně příjemný" prodavačky, co umí člověka dokonale odradit k tomu, abyste si u nich nic nekoupili.


Procházím se kolem stánků, v ruce příliš silně držím umírající anorektičku, co má tendenci svého majitele opustit po pár minutách a následně ji odhazuji do hrobních škvír na chodníku, kam vždycky dokonale zapadne.
Vůně v okolí se mísily různě, ať už šlo o ručně vyrobený bramborový placky, uheráky, svetry s norským vyšíváním, nebo o psychedelický přepíčenosti v podobě duchovních obrazů hozených do kopírky, nebo "účinných" amuletů, jenž chrání lidský bytosti od negativních energií - akorát ta záhadná dlouhovláska, co seděla za pultem, mi neskutečně připomínala Janis Joplin.
Hned jsem měla sto chutí ji postavit k mikrofonu, bez ohledu na to, jestli by uměla zpívat nebo ne.

Mý, poslední dobou dost rozostřený vnímání světa, se nijak zvlášť nezlepšilo a devítihodiné vysedávání v učebnách tomu taky moc nepomohlo. Akorát to byl větší šok, vydat se po úmorným sezení do nákupních center a nechat se zvolna pohltit tou přeslazenou předvánoční náladou, zaplnit zornice ultra velkou sklenicí Nutelly a přemlouvat se, že mě vlastně čokoláda vůbec nechutná, tak proč si kupovat něco tak zasraně dobrýho hroznýho, jako je vrchovatej kopec lískooříškovýho krému.

Stejně jsem podlehla a opět zhřešila - dokonalým jahodovým pohárkem s nešetřenou vrstvou šlehačky a já se ještě zpětně divila, proč je mi tak neskutečně zle.
Házím po lidech pohledy a usuzuji, kdo z nich by se hodil jako model pro figurální studii - a že jsem jich našla hodně, občas mi v jejich zahlédnutí brání poletující vločky, ale to je to poslední, co mi teď vadí.

Času není nazbyt, každá minutka se hodí k dokončení rozdělaných prací a pak?....pak už bude svatej klid, z něhož mi po nějaký době začne hrabat, já se dostanu do podzemních vrstev svý mysli a přijde na řadu tvoření.

Všude svítí hvězdy, ale z plastu.
Ty pravý mi přišly vždycky hezčí, i když na obloze vidíme jen tečku.
A já jen čekám...zatraceně dlouho, fakt že jo.
Čekám na to kdy spadne.
Kdy spadne jedna z nich.
Spadni.
Chci si něco přát.

Fotka:



13). Individualita

4. prosince 2015 v 17:10 | Leri Goodness |  Citáty
,,Pokud se člověk cítí jiný jen vizuálně, není originální".

~ L.G. ~