Hádejme se o paletový škály

23. prosince 2015 v 19:07 | Leri Goodness
Vršek klíčních kostí zbarvuje asiatská žluť paprsků a když už jejich intenzita přebírá žezlo, překryje je kousek svetru.
Pihy by se nikdy neměly vystavovat slunci, hrozí tu celkem často nebezpečí, že se střetnou tváří v tvář se strýčkem Rakem, co má bicáky jak naftový kanystry. Ale zatím k tomu nedošlo.
Když o sobě neví, nejsou příliš nenávistní.
Snažím se ztotožnit se stropem, nejprve jen s jeho narkomanským odstínem, který pokrývaj černý tečky v podobě much, co nestihly v létě vyletět otevřeným oknem.
Teď už mi toho moc neřeknou.


Zdi hracího koutku pro postižené v sobě mají naprosto přirozenej klid - děti nevnímaj prostor a prostor nevnímá sám sebe. Žijou si bok po boku ve sladký nevědomosti, tudíž ji musí šňupat už hodně dlouho.




,,Vrozená droga pro malomocné se stává výhrou - díky ní totiž neznají starosti".


Naivně se dostávám do dětských let a veškerou váhu svýho těla přestávám kontrolovat.
Už mě nebavilo stát nohama na zemi, a tak jsem poručila neuronům v mozku, ať mě zbaví rovnováhy.
Pád do gigantických barevných polštářů není příliš akční, jako pád z osmého patra, avšak...
....avšak nutno říci, že je to přinejmenším úsměvu hodné.
Je to vtipné a především infantilní - když do hromady nabubřelý látky s plyšovou housenkou
hupsne skoro osmnáctiletá holka.
Hahaha!
Mno...teď už vážně jako.
A dost!

Špičky martensek prohlubujou nerovnosti na polštáři a až zfetovaný výraz optimistické housenky se motá pod mojí páteří. Kdyby byla tisíckrát menší a živá, mám z ní tetování.
Ležím v pozici nerozhodnutého sebevraha, zakláním hlavu navzdoru okolnímu dění a útržkami myšlenek se snažím vytěsnit zbývající práci, milování dvou lesbiček v televizi, jejichž vstupní brány byly vyzdviženy do nebes, smrt Scotta Weilanda s jeho legendárním hlasem, huntování plící uskutečňované každou středu a v neposlední řadě i otevřenou debatu o sledování porna, což považuji za dobré přiznání.


,,Možná bychom se měli přiznávat i k tomu, u čeho se nejrychleji uděláme. Byla by to velká inspirace pro druhé".


Tykadla semišovýho hmyzáka mě tlačí v uchu, zatímco se hádám s jednorožcem o to, kdo z nás má hezčí škálu barev na palici. Push-up efekt a čerstvý nadopování vlasových vláken dělá svý.
Nechci se chlubit, ale vyhrála jsem.

Pakůň s rohem na ksichtě se pak ztratil někde ve mě a mě došlo, že jeho slova byla má.
Proudění barev v těle se projevuje cukáním končetin, což může trochu připomínat mučení na elektrickým křesle.
Měla bych se schovat za roh, než přijdou.
Než přijdu já a ukryju se v levý hemisféře, protože do pravý nemám přístup.
Chybí mi logika.
Ale s paletou akvarelů dělám divy.

Čtu si abecedu v regálu s knížkama a nechávám putovat mysl tornádem, aby mohla ztroskotat a zároveň něco vytvořit. Vnitřně se třesu, na vnějšku je to naštěstí poznat jen tím, že mě běhají žížaly pod víčky.
Zatlačuju ty mrchy mizerný zpátky, měly se už dávno přesunout k nervovým zakončením prstů...už tam jsou.
Přichází na řadu fialově hnědá se vzhledem shnilých švestek a mě se chce spát.
Dá se chodit po tom stropě?
Za to může efedrin!
Přehnaná....buja...
...bu..
. ....b...
.......... .

Fotka:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. prosince 2015 v 20:36 | Reagovat

Bez signálů to nejde.

2 stuprum stuprum | Web | 23. prosince 2015 v 22:37 | Reagovat

Jako na drogách. Snad jsi čistá. :)

3 Victoria Autumn Victoria Autumn | Web | 24. prosince 2015 v 2:53 | Reagovat

Ahoj veselé Vánoce a štastný Nový rok

4 Nikdo Nikdo | Web | 24. prosince 2015 v 16:56 | Reagovat

tak jednoduché,až mě to ničí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama