Lepší, než se zdá

9. ledna 2016 v 19:31 | Leri Goodness
Skříně skřípotem nadávaj, jak moc je bolí klouby.
Docela mi připomínaj starý ženský s litování hodným důchodem, co si veprostřed ulice stěžujou na všecky svý operace
a na ty, co je ještě čekají.
Nesnáším to, ale toleruju je kvůli věku.

Pořád je to lepší, než se zdá.



Poddávám se nicnedělání, roztroušenej tabák přidělává peřinám rezavý vousy a můj pohled směřuje skrz mlhu do další mlhy.
Smog dokáže rozluštit tajemství identity vzduchu, kdyby nebyl tak hrozně stydlivej, mohl by se před námi každej den předvádět....
...Jenže by mohl chtít od každého z nás daň za jeho zjevení a možná...
...možná bychom ho nesměli tolik dejchat.
Mělo by to dopadek nejen na plíce, ale i na ostatní vnitřní orgány.
Scucnutý skelety.
Připadala bych si jak kněžna z 19. století, nosila bych imaginární korzety,
což je podstatně horší,
než kdybych na sobě doopravdy nějaký měla.

Okolnosti se pomalu zlepšujou...ze všeho, co dřív nemělo cenu komentovat, se stává přední diskuse, osobní sebedestrukce pokračuje v týrání, avšak s úsměvem a patřičným citem, pohled na společnost zřejmě zůstane navždy skeptický,
avšak s velkou dávkou ironie.

Dívali jste se někdy na péčko?
Jako...my...no my...
Já tejden co tejden.
My taky.

I konverzace na ta nejcitlivější témata, jsou často polehčujícím lékem, zejména pro ty, kteří se věčně stydí.
Jsou jak sněhuláci, co se provokativně brání roztát, i když je nad nulou...až nějaký takový potkáte,
doporučte jim pár lechtivých webovek - ve chvíli,
kdy budete odcházet, spatříte velkou louži.

Jízda skrz silnice, jejichž kuřácký plíce jsou tak strašně temný, že je prostě nevidíte, je k nezaplacení.
Bojíte se, že někam narazíte, že šofér uteče z reality do lepší dimenze, že vy dostanete žlučníkovej záchvat z toho všeho přežírání, protože nejste soudný a nikdy nebudete...ale...ale na druhý straně si to kompletně užíváte.
Dívám se skrz okno, brouzdám po polích ve zbarvení negativu a zaznamenávám klamy vlastních očí,
co mění černý značky v oběšence.
Dostávám se do večerního kómatu, volá na mě jak tchýně na snachu a nacpává mě mozek vizemi,
který pochytal z útrob hvězd.
Vždycky poděkuju.

Růžový příšery nesou transparenty, cuká mě levá noha, ruka v záhybu nadskočí jak praštěnej králík praštěnej palicí...ale...(zase je to tu ale, ale, ale, ale....je toho moc sakra, furt si něco pro sebe říká, včera na mě promluvil miláčku! MILÁČKU...NE!...nebylo to hezký...ve snu, v usínání...proboha ve spánku...mohla jsem umřít...část mě, dost!)


Ale...
...ale je to lepší.
Lepší.
Lepší, než se zdá.

Fotka:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. ledna 2016 v 20:05 | Reagovat

Do korzetů (=šněrovaček) dávaly se velrybí kostice.
Proti čemuž ochranáři doteď protestují.

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 20:27 | Reagovat

Oceňujem metaforu so snehuliakmi, ktorí sa neroztopia ani, keď je nad nulou. :-D Kvôli maturite som dnes "študoval" absurdnú a experimentálnu literatúru... Toto jej je veľmi podobné. (To je vlastne kompliment.)

3 stuprum stuprum | Web | 9. ledna 2016 v 21:59 | Reagovat

Bleskosvod z hlavy. :D

4 ANNihilation ANNihilation | Web | 11. ledna 2016 v 21:31 | Reagovat

To je tak dobrý!
(Asi už se opakuju, ale když mě se to čte tak dobře. Jsem asi stejně vadná.)
Jupí - Vasoline!

5 STIAK STIAK | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 13:57 | Reagovat

Woah... Tohle je naprosto úžasný článek :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama