Rozjedem to ve velkým

23. ledna 2016 v 17:49 | Leri Goodness
Slepí mají jednu jedinou výhodu - nestresují se z toho, jak moc čas běží.
Srdeční pumpy pracujou na plný obrátky, div některý z nich nevyskočí a nenásledujou mý, celkem těžkopádný kroky Martensek.
V nynější realitě ani nepotřebujeme žádnej opiát, protože si ho bere samotná doba - a to bohatě stačí.
Kolikrát mě napadlo nebrat si ráno hodinky a počítat s tím, že se celej den budu zblble dívat na levý zápěstí, jindy ucpaný od záhybů časovýho kalkulátoru. Stalo se mi to jen v případě, že jsem na ně zapomněla.


Neděje se nic velkýho, nic, co by stálo za zmínění.
Sledování péčka, sem tam znehodnotím kus papíru, kterej křičí, když ho hodím k prázdným petkám, protože se nemá s kým bavit, čas od času třísknu s čímkoli, jenž mi přijde pod ruku a v neposlední době se snažím jíst pomaleji, než je v mém zvyku - marně.


Neutříděnej kolotoč v mysli, v mém já, nebo pod-já, to rozjel ve velkým.
No nepovídej...uzlíky, uzlíky v temnotě, v tobě, co chtěj ven..nejsi máma, ale musíš je porodit.
Povídaj si pro sebe. A jen co zavřu oči, probíhaj mi pod víčky jak splašený zajíci, který krvácej z boku.
Běžky v kruhu času....chytni se jich...máš k tomu dispozice, ne však rozvinutou duši.
Musím se posunout dál. Posunout v umění. Dere se to na povrch, jak děcko s potencionálem.
Už jsi se posunula.
Čas přišel.
On přišel!
A ty jsi využila šance.

Využila jsem šance.


Díky jedné zprávě, obyčejném textu v chatu, se může změnit hodně. Začínám znova věřit na anděly, co mě zradili jen v mý mysli, a proto jsem vykouzlila šrámy na mý schránce, místo na jejich. Nadpozemská krása imponuje mým smyslům a ty se musí uchovávat v čistotě - stejně, jako pozlacený kružnice nad nesymetrickou lebkou.

Otevřely se dveře. Ne, jasně, že je neznám. Je to něco novýho,
ale nemůžu se toho ještě dotknout, dovnitř budu moct jen tehdy, pokud si moje duše získá duši ostatních.


Stačí jeden pohled.
Jeden.
Motor se nastartoval, plyn mele jak o život...
A rozjedem to ve velkým.


Fotka:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. ledna 2016 v 18:41 | Reagovat

Otevřené dveře.
Andělé sídlí v pantech.

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 18:43 | Reagovat

Snáď to s tými hodinkami nebola nejaká hlboká metafora. :-D Napokon, hodinky ako také metaforou sú, zobrazujú zhon a tlak dneška. A ja vidím, že som na nich tak latentne závislý. Musím ich mať na zápästí, aby som vedel, kedy ide autobus, za koľko končí hodina, kedy musím byť doma. Chcel by som si ich raz nevziať. Čo by z toho vzniklo?

Mám tomu rozumieť tak, že tvoju tvorbu postihol nejaký významný úspech? :-)

3 Iris Iris | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 18:44 | Reagovat

Ano,rozjet to a nezastavit se.
Andělé.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. ledna 2016 v 18:49 | Reagovat

[2]: Dá se to tak říct. Vše záleží na náhodě. :)

5 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2016 v 22:27 | Reagovat

Všechno fajn, lidi. Ale kolik jste, proboha, už viděli andělů?! Zas nepřehánějte. :)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. ledna 2016 v 9:56 | Reagovat

[5]:
Na Smíchově.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama