Mlhavý souhvězdí po 7

1. února 2016 v 17:17 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
V černočernu nebylo vidět ani na vlastní špičky bot, umazaných od brouzdání v rozehřátým blátě, co ještě před týdnem pokrývala bílá lajna, kterou se sjelo slunce - a tak nás zarputile přesvědčovalo, že nám to vlastně stejně vadit nebude, že možná dostanem angínu, otečou nám krky jak pravidelně vykrmovaným husám....ale pak se prej objeví a vytasí na nás nový radiátory. Zatím furt čekám. Marně.
Ale furt mě baví žít.


Zapálily jsme si první cigáro.

,,Hele, teď si vem, že támhleto letadlo, jak támhle letí...může spadnout. Přímo před náma".
,,To by byla moc velká náhoda. No nechtěla bych letět teď takhle ve tmě".


Došly jsme na konec světa - teda, jen to tak vypadalo. Před našima očima se rozprostíralo celkem slušný pole, jenž nám poskytlo skvělej výhled na vzdálený město, co s námi svítilo (i když milionkrát víc) i hulilo. Mělo se na tom přece jenom líp, když mohlo bafat přímo z komínů.


Zapálily jsme si 2 cigáro.

Na nebi hrálo noční divadlo, pro pár znuděných duší, potulujících se napříč malou vsí. Sníh si zbalil veškerý fidlátka a vyrazil do USA. Málem jsme si zlomily vaz, z toho věčnýho natáčení lebky sem a tam...tam a sem..sem a...a vůbec. Bylo to přece jen pěkný, si jednou za čas prohlídnout Malej a Velkej vůz a zbystřit, jestli jim nechybí kolečko.


Braly jsme vnitřnosti 3 modelce.

Přišla na řadu zubatá. Nejen, že (s) o ní občas vedem vážný řeči a posíláme za ní všelijakej společenskej odpad, ale dokážeme ji plně respektovat, tak jak se smrt respektovat doopravdy má.


Sály jsme 4 krasavici.


,,Vem si, že zrovna v tuhle chvíli...přímo teď, někdo umírá".
,,To každou vteřinu".
,,Musí jich umřít hrozně moc".

Po tomhle mrazivým faktu člověk ani nemá pocit, že je lidstvo tak velkou zátěží pro planetu. Spěchem jsme si v mozku promítaly různý státy, co nás zrovna napadly a dotyčné polomrtvé bytůstky, co mohli být jednou nohou "za vodou".


Rozžhavily jsme nohy 5té.

,,Kam vede ta cesta, co je tam?"
,,No do těch....ježiš jak se jí říká...no bydlí tam P....já si nevzpomenu".
,,To je jedno"...

Silnice hrozně zkreslujou, když se setmí. Připomínaj chapadla medúz obalený v ropě, ale nijak moc se neliší ani od pavoučích noh, zvlášť pokud mají zatáčky.


V ústech skončilo 6 cígo.

,,R. šíleně chlastá a to je v podstatě malý děcko...s mámou chodí nasávat do barů a je s ní do noci vzhůru".
,,Krávy jsou to...z čeho žijou?"
,,Jim to platí fotr..."
,,A ten je jedinej normální z nich ne...?"
,,Jo ten jo...taky že chce od nich vypadnout".
,,Nedivím se mu".


Zapálily jsme si poslední, 7 cigaretu.


Bavily jsme se.
Celej večer, i když ne tak, jak bychom měly.
V ten moment stačilo tak málo.
Že jsme tam byly.
Že tam byla ona.
Že jsme se bavily.
A že nás bavilo žít.


Fotka:



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. února 2016 v 18:16 | Reagovat

Sem! Jako kulí v Sarajevu.

2 Artis Artis | Web | 1. února 2016 v 18:44 | Reagovat

Každého baví žít, jen nesmí žít sám.
Ve dvou se to lépe táhne.

Hrozně moc se mi líbí přirovnání chapadel medúz.

3 stuprum stuprum | Web | 2. února 2016 v 0:38 | Reagovat

Cigárka při měsíčku. :)

4 ANNihilation ANNihilation | Web | 4. února 2016 v 13:18 | Reagovat

Úžasný... :) Sedm cigaret, jedno přátelství, jeden život..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama