Úhel, kam se podíváš

19. února 2016 v 19:18 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Skrz školní okna, jenž jsou denně ohmatávány prackami zdejších studentů, toho člověk moc neuvidí.
Myslím, že se mají občas právo cítit jako lehká děvčata na D1.
Avšak ráno...při rozbřesku novýho dne, kdy ta největší žárovka protahuje svý zkrácený šlachy po noci, nemá nikdo možnost uniknout jejímu záření.


Mý oči se začaly pomalu dostávat z králičí deformace, i když je zvětšovaly černý linky.
Hodiny táhly ručičky jak malý děcka k osmý hodině a co nevidět přišla učitelka z hrstí materiálu na dvouhodinovku matematiky.
Není nic lepšího, než začít geometrií!


Už od první chvíle chtěly mé mozkové závity spáchat sebevraždu a dusily se nervozitou z postrádání logickýho myšlení. Zmátla jsem je svojí flegmatičností, lhostejností k probírané látce, a tak nakonec usnuly.
Najednou se probudily...já se probudila.


,,Tak vážení...něco jsme si slíbili minulý týden, tady mi napíšete dva lehký příklady na trojúhelník...Na tabuli máte oddělení A a B, tak počítejte".


Čtvrteční ráno nasadilo pochmurný hnědý kabát v barvě kravských výkalů.
Víc se to už zesrat nemohlo.
M. mi bleskurychle podala papír, který jsem hodlala v následujících pár vteřinách roztrhat na kousky, ale nakonec jsem mé nervy uklidnila tím, že tohle nemá cenu a že mě za pár hodin čeká vydatný obídek.
Zabralo to.


Propiskou jsem do zblbnutí opisovala klikiháky na začmáraným místě a natáčela čínský drahokamy u pisátka směrem k paprskům. Na kusu slisovanýho dřeva, se odehrávalo menší disko, co začalo vyplňovat obsah trojúhelníků schizofrenními odlesky. Třpytivé kamínky však nebyly jediným doplňkem propisky - nad nimi se klenuly tři stříbrné kroužky obmotané nad sebou a když se střetly se slunečním svitem, vytvářely na zadání příkladů olympijský znak.
To mě natolik vyvedlo z míry, že jsem úkaz ještě několikrát zopakovala.
Jak málo stačí k radosti!


20 minut je zatraceně dlouhá doba, zvlášť když před sebou máte test s příklady, které absolutně nechápete, tápáte i v tom, jak se používají jednotlivé vzorečky a rozhlížíte se po třídě, jestli náhodou nejste jediný blb, co na papír nenapsal ani kus kloudného výpočtu.
Vždy se naštěstí střetnu s totožně vypatlanými pohledy,
což mě ihned uklidní.


Mý smysly stagnujou a po dvou hodinách (ne)přemýšlení bych pomalu začala zastávat názor, že je člověk symetrickej.
Úhly opisujou budovy, budovy zas úhly, místo psí hlavy vidím obří čtverce a lidská těla se smršťují do trojúhelníků, co hledají vejšku.


Bože, musím si dát kafe...

Fotka:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2016 v 20:09 | Reagovat

Triangl! [:tired:]

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. února 2016 v 9:48 | Reagovat

Že je vše obsaženo v teologii a geometrii věděl už Ignácius Reilly :-)

3 Bocian Bocian | E-mail | Web | 20. února 2016 v 19:26 | Reagovat

Ďakujem, že posledné dva roky na gymnáziu mám len odľahčenú matiku - pre zaostalých. A tak sa aj na tomto "jazyku vedy" cítim. Pohľad padá na okno v bielom plastovom ráme. Hypnotizujem cestu, autá, počúvam hukot dvojprúdovky a z času na čas piskľavé húkačky. Čmáram si. Ďalšia básnička na svete. Na konci hodiny som si s matikou ešte viac cudzí.

4 Shariony Shariony | E-mail | Web | 20. února 2016 v 20:54 | Reagovat

Jednou, když jsem se učila na čtvrtletku z matiky, se mi v noci zdálo o tom, že jsem písmenko "x".
Bylo to fakt dost divný. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama