Žíly v oblacích

20. února 2016 v 17:46 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Déšť slepuje kapky v mapu, která si dláždí cestu po parapetu. Hřmí.
Mraky získávají jednou za čas končetiny a konečně mohou šlápnout tam, kam se jim zachce.
Bortí zarputilou část smrků v lese, jenž se snaží držet partu pohromadě a vyhledávají osamocené figurky,
co si hrají na hrdiny a chodí venku při bouřce.

Nedostatkem odvahy nevycházím ani před práh domu.
Prahnu po sjednocení se zemí,
dotýkám se podlahy a zasekávám zbytek neokousaných nehtů do spárů prken.
Konce prstů jsou zaoblenější víc,
než se zdá a tvoří takovej malinkatej úsměv, jako kdyby pozřely nepatrnou dávku koksu.
Ležím ve svým pokoji.
Ušní bubínky tancujou do rytmu syrových songů a obnažujou veškerý emoce, aby záměrně podlehly textu.
Nijak si nedělám starosti s tím, jestli v příštích vteřinách ještě uslyším, nebo ne.
Co že jsem to řekla?

Neurony v hlavě poslouchaj vnitřní touhu, nikoli názory vnějšího okolí.
,,Mladý lidi neumíraj, člověk má jít do hrobu zhuntovanej, plnej zážitků...
...musí si na konci říct:
Jo, užil jsem si to tady!"

Pletu si ze žil provázky a nahlodávám je jak nit, kterou mámy svým dětem zašívaj ponožky.
O nic se neprosím a i přesto ti nahoře věděj, že je to přesně naopak.
Podvědomí je největší práskačka pro vědomí.
Iluze mi dává možnost bejt rozpuštěnou kostkou cukru v černým čaji,
včelou v depresi, která má jistotu,
že její trápení skončí brzy, zhýčkaným frackem, kterej nechává revolveru volnou ruku...
...dává mi všechno.
Tak co?
Má to cenu...má cenu, aby aorta pracovala tak, jak má?


Svět se neposere, o jednoho míň, nebo víc...zastavím se, ale čas poběží beze mě.
Pojedou dál auta, bude dál fungovat metro a dokonce budu prospěšná všem exotickým parazitům,
který existujou. Stanu se hnojivem pro půdu, avšak ta mě roznese dál.
Těžkne mi hrudník, sedí mi na něm černá kočka, co tlapkama bubnuje na košík tepny života a já...
...jen tak chladně přemejšlím o konci...
...o konečným stavu...
...o nekonečným konci.
Ze žeber zbyly dřevěný proutky na pomlázku,
chrastěj ve mě a popichujou ostatní orgány.


Chci pryč (?)


Skoncuj se vším ve chvíli, až si budeš jistej, že to tvojí rodinu nijak nezasáhne...


Plynulá temnota, co bělmo přeměnila v uhlí, se rozpouští, i když možná opožděně.
A najednou to člověku dojde...má cenu žít, dejchat vzduch okolo, i když není zrovna dvakrát přívětivej.
Možná máte pocit, že nikomu nechybíte a vlivem destruktivní samoty házíte vinu na kdekoho...
...a zrovna teď pro vás třeba pláčou vaši přátelé, rodiče, nebo lásky, kterým tolik chybíte...


Lidi dobrej život mají,
pokud jeho cenu znají.

Fotka:


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sabča sabča | Web | 20. února 2016 v 18:04 | Reagovat

nirvana byla celkem dobrá kapela ;-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. února 2016 v 18:21 | Reagovat

[1]: "Celkem?"...Hodnota téhle kapely je nevyčíslitelná.

3 Dagmar Tomášková Dagmar Tomášková | E-mail | Web | 20. února 2016 v 18:33 | Reagovat

Souhlasím s tebou, Leri.

4 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 20. února 2016 v 18:35 | Reagovat

Iluze mi dává možnost bejt rozpuštěnou kostkou v čaji.....s tím odcházím, děkuju.

5 Bocian Bocian | E-mail | Web | 20. února 2016 v 19:33 | Reagovat

Na streche a premýšľam, aké to je, voľný pád. Na zemi, pri ceste, krok pred auto, svetlo, temno a koniec. Myšlienky mi plynú od jednej smrti po druhú, vlastnú. Čo zmení moje meno na náhrobku? Nezastavím svet. Odhadzujem ohorok a zliezam zo strechy, z myšlienok o svojom malom konci.

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2016 v 11:34 | Reagovat

Je škoda, že někdy cenu člověka poznáš, až ho ztratíš...

7 Ježurka Ježurka | Web | 21. února 2016 v 14:38 | Reagovat

To je moc krásně napsané. Opravdu stojí zato žít, i když to není vždy procházka růžovým sadem. :-)

8 stuprum stuprum | Web | 21. února 2016 v 16:29 | Reagovat

Kdo s děvčinami šuká,
ten si sladký život vnuká. :D

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. února 2016 v 19:55 | Reagovat

Aortám by se, podle mého, nemělo pokud možno moc mluvit do jejich práce. Ještěže aorty nemají odbory a zatím si nevybojovaly osmihodinovou pracovní dobu! :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. února 2016 v 20:12 | Reagovat

Jsem dutej jako horní žíla (vena cava superior).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama