Březen 2016

Obložený chlebíček - listopad 2015, akvarel

27. března 2016 v 18:27 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V listopadu minulého roku jsem prozatím ukončila práci s akvarelem a mojí poslední studií byl obložený chlebíček, který jsem si přivlastnila z babiččina tácku. :)

Fotka:

Z ptačí perspektivy

26. března 2016 v 19:40 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Byl zrovna čtvrtek, kterej se vyválel ve zmrzlým mrazáku mezi ztuhlými kuřecími nožkami. Současné počasí rozdává kabáty kolemjdoucím a šetří si zásoby palem na léto. Docela mu závidím v tom, jak o všem může rozhodovat, jak si s náma zahrává a kreslí červenou, fialovou, žlutou a zelenou pastelkou obrácený úsměvy přes baráky. Ví totiž moc dobře, jak tenhle oblouk na lidstvo působí. Neplatíme za jeho krásu a můžeme si namlouvat, že jsme děsně mimo a přivlastňujeme si jeho zjevení.

Civím v prudkým větru z rozhledny, co se nějak unáhleně začal vybavovat s mojí šálou a chtěl jí pozvat na rande.
Patřila mě, takže měl smůlu a zmateně pobíhal kolem.
Mý oči checkovaly území seshora dolů, o počítání jehličnanů jsem se ani nepokoušela a jen se dívala na ty nejvzdálenější kopce, který mizely za kouřem oblak z Marlborek.
V tu chvíli člověk nic nepotřebuje.
Jedině tak pevnou střechu chránící zasekanou páteř kolem dokola.
Zábradlí dokáže být tak vratký, pokud si to myslíme.
Letěla bych přes něj a nechala věc náhodě. Třeba máme taky schopnost jako veškerý ptactvo, máchat křídlama.
Na pár vteřin bych padala pomyslným výtahem, jehož zastávka tvoří celkem stereotypní konec.
Liší se v tom, že každá osoba v "kabince" vyjde jinak poskládaná.

Jelikož bychom naprosto všichni nedopadli úplně nejlíp, snad nám ke svobodě postačí nošení volných věcí a pohodlná obuv, jenž mě občas pomyslně nadnáší, ale jen v případě, že má hlava pokyvuje do rytmu hudby.


Jednou jsem měla to štěstí, že mě nějakej patetickej bezpohlavní hybrid nadnášel v oblacích. Zdálo se mi o tom. O tom, jak naprosto civilizovaně poletuju nad sněhem zavátým polem, který mělo vroubky jak pohárová zmrzlina od Algidy. Asi se jedná o dost vzácnej zážitek, když se mi promítl pouze během jedné noci.
Veškerá krajina byla přímo zasypaná květy od levandulí, což byl trochu wonderland.
Tak snad jednou zas.
V LSD provedení a s 3D brýlemi.

Fotka:



Dvoubarevný karafiát - akvarel (listopad 2015)

25. března 2016 v 19:19 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět finální verzi karafiátu, který jsem malovala akvarelem někdy v polovině listopadu milnulého roku. Jedná se čistě o domácí práci.

Fotka:

Teskno v lukách

24. března 2016 v 16:39 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Teskně s mi dneska kouří,
slzou se mi oko mhouří.
Touha hloubku do žil vlila,
v místě, kde se rána smyla.

U luk ve tmě čekám s Naty,
mrak se mění v kousek vaty.
U luk čekám tajně s ní,
až se nebe rozední.

Rozední se za stým kopcem,
třeba přestanu být sobcem...
...blbcem, co si pověst chrání,
kouření však nezabrání.

Vnitřní bolest hlavou projde,
třeba mi to někdy dojde...
...dojde to, že život tichý tichý ryby,
přináší ty samý chyby.

Teskně se mi dneska kouří,
alfa vlny v mozku bouří.
Touhla hloubku do žil vlila,
rána se zas objevila.

U luk ve tmě čekám s Naty,
opět za stejnými vraty.
U luk tajně čekám s ní,
jsem teď adept poslední.

Fotka:

Dvoubarevný karafiát - listopad 2015, akvarel (1. část)

20. března 2016 v 19:20 | Leri Goodness |  Když tvořím...
V listopadu minulého roku jsem se pustila do malování karafiátu, který jsem dostala k svátku. A jelikož mě chybělo, že už ve škole netvoříme nic s akvarelem, udělala jsem si vlastní studii. V brzkém příspěvku uvidíte finální verzi. :)

Fotka:

Vyzdvižení persony

19. března 2016 v 19:01 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Poslední pátky měly ve scénářích ty nejlépe odehrané hry. Sluneční svítilna dopadala skrz žaluzie jako vrstva medu na krajíc chleba a lidi stáli na špičkách. Jako by dávali na obdiv svoji obnaženou hruď sexuálním deviantům koukajícím z oken, avšak důvod byl zcela jiný. Chtěli energii, proudy tisíce voltů, který by jim nastartovaly metabolismus a převařily trošku krve v žilách, jako svařák na plotně.


Stačí tak málo a stává se ze mě LED baterka Energizer, nastartuju, nohy mi začnou rotovat v podobě pneumatik Porsche a tvořím, co mě napadne.
Jakmile nastane dobrej den, občas nemám pravidelný závratě při vstávání, a tak se celkem klidně smířím s tím, že se opětovně slepuju se schránkou a "cosi" mě posílá zpátky na zem.

V tý chvíli bych si mohla podat ruku se sportovci, nebo s obyčejnýma pouličníma harantama, co se navzájem hecujou. Běžím s hodinama na stejný trati, i když podvědomě vím, že se kvůli mě neopozdí ani o minutu. Po nějaké době to jak já, tak milý časoměr vzdáme, protože bych si oddělala klouby a on ručičky.


VYHOŘENÍ SYSTÉMU aneb "zkus to znovu"



Nic není samozřejmě ideální, ani ve dnech, kdy může být 25 stupňů. Když se nedaří, tak se prostě nedaří. A jelikož ani já nemám ten život posledních pár měsíců úplně růžovoučkej, přesto moc dobře vím, že se to jednoho dne zase obrátí. Často si přece myslíme, že jsme na pokraji našich sil, ale přitom děláme běžné věci - jsme schopni vyndat si z ledničky jídlo, nebo zmáčknout čudlík na ovladači - kdybychom byli odepsaný, byl by to pro nás nadlidský výkon.


Všechno nechutenství a teorie o selhání se vytváří našimi myšlenkami, které tvoří septik emočních stavů, co se snažíme podvědomě vyčistit. Jak ale můžeme vyčistit špínu, jenž byla od začátku špínou?


Nesnáším, když sama sebe chlácholím v roli plyšovýho medvídka, jehož strukturu břicha si vzal na práci rotvajler. Tak nějak mám zakódováno, že vždycky hned přestanu a tím rotvajlerem se stanu já.


Cokoliv se vám nepovede, udělejte znovu. Jedině tak rozvinete to, co vám schází.


Házím stovky papírů do košů, nepovedený autoportréty, nápady, skicy....a především zatracený, hnusný...
...proklatě debilní - zátiší - bože, jak já ho nesnáším!
Ale k tomu, abych se ho doopravdy naučila, ho musím milovat.
A tak jsem se rozhodla, že si dáme společný rande, poklábosíme, víte co, opijem se...alespoň se víc poznáme.
Třeba pak snadněji zjistím, jak mám správně vystihnout jeho křivky.


Nevzdávej to a zkus to znovu.

Hudba je dalším skvělým prostředkem a hlavně pomocníkem k tomu, aby se dílo zdařilo. Mě osobně pomáhá víc, než televize, který nechávám volnou ruku a občas mě slouží jako kulisa. Pokyvuju hlavou do rytmu, při oblíbených částech písně vnáším ještě více chuti do tvorby - i do té, co se mi ještě nepodvolila.


Radši bych přestala s uměním, kdyby neexistovala možnost nápravy vlastních chyb.


Fotka:



Šnečí ulity s větví - akvarel (říjen 2015)

13. března 2016 v 17:45 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Další malou ochutnávkou z mé studie, je detail šnečích ulit a větve, které jsem našla v jednom městském parčíku. Vše je opět malováno akvarelem. :)

Fotka:

Dvojitý odpoledne

11. března 2016 v 18:33 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Přehoupnutí z února do března nadělalo celkem bordel s lidským organismem. Klasickej proces, jako je východ slunce, ranní úprava zevnějšku, rychlá snídaně bez zrnka ovoce a devět hodin setrvat ve společenský krabici.
Zdá se to jako bojovej úkol, avšak je tak jednoduchej a zároveň složitej, že mi z jeho hard triviálnosti odumíraj mozkový buňky. Není větší demotivace, než sedět, budit se z polospánku a snažit se soustředit.
Ha, kdo s koho?

Pouliční dav se hrne dopředu jak prase na porážku a mý lokty doslova přirůstaj k tělu, jen abych se těm uspěchancům vyhla a zabočila do nějakýho parku, kde se moc existencí nevyskytuje. Zatlačuju shnilý listy podrážkou Martensek a vrstva bláta, která se válí všude kolem, objímá špičky bot jak Marie Ježíše.
Ohlížím se kolem a zrakem snímám pískovcový skály, v nichž se usmívají obličeje starců a měsíců.
Opodál pod vousy houmlesáka vystupuje netopýr v necelým kontrapostu, rameno si kryje druhým, což lehce působí jako sexistická fotka pro PlayBoy.
Je to krásná statická komedie, výjev ikon a současných idolů pro přírodu.
Prudce otevírám plechovku dvanáctky a měním vnitřnosti v hromadu zetlelýho zlatýho deště. Z podhledu na mě pokukujou očkem kachny, kterým se natáčí hlava doprava i doleva, a tak si říkám, jestli jim v tom nepomáhá prodlouženej obratel.
Slunce kupodivu svítí, značně projevuje snahu o to se zviditelnit na hladině rybníka a já mu to vůbec nemám za zlý. Pokračuju v cestě se S. a dělíme se společně o minulost, o kus dokonalosti, když jsme si myslely, že se dobrý období života nemůže zkazit. Z poklidnýho placu jsme se vydaly na autobusovou zastávku a viděly městečko v krásný perspektivě, i když se nám mírně bortila, jako ruce začínající režii.

Upřímnost a pravda jsou dvě zásadní věci, které si člověk nechává spíše pro sebe.
S pomocí mozkovýho zatemnění, lze říct takřka vše a přiznání ke všem nechutnostem, se pak stává normální záležitostí.

Něco skučelo...zádrhel na duši, špatně utažená smyčka, do který proudí moc vzduchu, ale nebyla vhodná chvíle si stěžovat.
Pochodovaly jsme směrem od zastávky na holou stezku a na nebi za horizontem spatřily ozářený paprsky.
Vypadaly líp, než jakejkoliv kanál v televizi.
Spontánně nám vyvstala na mysli myšlenka, že je to Bůh, i když jsme nasáklý ateismem, jak křídou školní houba.


Někdy je slz dost i na polštář, natož na samotnýho majitele.
Docela chápu sarkastický jedince, co jsou schopni zlehčovat i vraždu ve svým okolí.
Lidi, musíme si někdy odlehčit, sesadit břímě a chovat se tak,
jak si tajně, někde vevnitř aorty, tolik přejeme.
Vždyť celej život je jedna velká komedie.

Fotka:



Příliš tíhy pro svět

6. března 2016 v 18:20 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
V pravou chvíli se vždy hodí,
když ti vina ruku vodí.

Vodí v pravdě, která bolí,
pravý loket ihned volí.

Kůže zbrojí barvou růže,
co tvůj záměr ještě zmůže?

Která paže první zvadne,
jako voják k zemi padne?

Dávám si dost nízké šance,
že se neklid zbaví tance...

...že rozpustí ostrá slova,
když mi v hlavě znějí znova.

Umřít tiše zdá se snažší,
dar života je však dražší.

Dražší o hlas, duši, oči,
jenž se spouští rychle točí.

Uzavírám kapitolu,
radši brzo tomu volu...

...volu, co měl dneska splína,
část je moje i tvá vina.

Fotka:

Kaštan - akvarel (říjen 2015)

4. března 2016 v 17:57 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět detail kaštanu z podzimní studie, který jsem malovala jako první, během října 2015. Co člověk nenajde poblíž internátu! :)

Fotka: www.humanlizards.blog.cz