Z ptačí perspektivy

26. března 2016 v 19:40 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Byl zrovna čtvrtek, kterej se vyválel ve zmrzlým mrazáku mezi ztuhlými kuřecími nožkami. Současné počasí rozdává kabáty kolemjdoucím a šetří si zásoby palem na léto. Docela mu závidím v tom, jak o všem může rozhodovat, jak si s náma zahrává a kreslí červenou, fialovou, žlutou a zelenou pastelkou obrácený úsměvy přes baráky. Ví totiž moc dobře, jak tenhle oblouk na lidstvo působí. Neplatíme za jeho krásu a můžeme si namlouvat, že jsme děsně mimo a přivlastňujeme si jeho zjevení.

Civím v prudkým větru z rozhledny, co se nějak unáhleně začal vybavovat s mojí šálou a chtěl jí pozvat na rande.
Patřila mě, takže měl smůlu a zmateně pobíhal kolem.
Mý oči checkovaly území seshora dolů, o počítání jehličnanů jsem se ani nepokoušela a jen se dívala na ty nejvzdálenější kopce, který mizely za kouřem oblak z Marlborek.
V tu chvíli člověk nic nepotřebuje.
Jedině tak pevnou střechu chránící zasekanou páteř kolem dokola.
Zábradlí dokáže být tak vratký, pokud si to myslíme.
Letěla bych přes něj a nechala věc náhodě. Třeba máme taky schopnost jako veškerý ptactvo, máchat křídlama.
Na pár vteřin bych padala pomyslným výtahem, jehož zastávka tvoří celkem stereotypní konec.
Liší se v tom, že každá osoba v "kabince" vyjde jinak poskládaná.

Jelikož bychom naprosto všichni nedopadli úplně nejlíp, snad nám ke svobodě postačí nošení volných věcí a pohodlná obuv, jenž mě občas pomyslně nadnáší, ale jen v případě, že má hlava pokyvuje do rytmu hudby.


Jednou jsem měla to štěstí, že mě nějakej patetickej bezpohlavní hybrid nadnášel v oblacích. Zdálo se mi o tom. O tom, jak naprosto civilizovaně poletuju nad sněhem zavátým polem, který mělo vroubky jak pohárová zmrzlina od Algidy. Asi se jedná o dost vzácnej zážitek, když se mi promítl pouze během jedné noci.
Veškerá krajina byla přímo zasypaná květy od levandulí, což byl trochu wonderland.
Tak snad jednou zas.
V LSD provedení a s 3D brýlemi.

Fotka:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 26. března 2016 v 19:59 | Reagovat

Páteř a prsa, nic víc člověk nepotřebuje ke štěstí. :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. března 2016 v 20:52 | Reagovat

Lift typu páteřnoster.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 27. března 2016 v 0:07 | Reagovat

" Dívám se - ze ptačí perspektivy,
jak pode mnou dole chodějí lidi !"

Ten chlápek na střeše ??  to je strach !!!

Nebojte !  není to sebevrah !
Kdežpak ! ten ze střechy neskočí !!

" Nutno mi, abych se vymočil !"
... hovoří  kominík  Kamnowec
... muž rozvážně rozepnul poklopec,

dolů se dívá :
" Tu někdo jde ... zase !"
... stále sečkává ... " Cožpak jsem prase,
abych někoho pokropil ??
Teď nikdo nejde !!! teďka !  včil !!"

Bohužel !  ze domu  vykročil
Wladymyr  Prcatyi, - prokurista !

" Lumpe !  má košile před chvilkou čista !
Vylezu nahoru, na tě se vrhnu !!"

" Ty wole !  přece se neprotrhnu !
... klidně sem vylez !  tu jednu ti trhnu
a srazím tě dolů nakonec !"

Kominík zapnul si poklopec,
štětku pak zarazil do komína !
Šůruje !
... po očku stále se dívá,
zda z vikýře, který  je blíž tu,

vystrčí někdo  svou  šišku !

4 Smile Smile | Web | 28. března 2016 v 14:11 | Reagovat

K sakru, tohle byl jeden z vůbec nejlepších článků, který jsem kdy četla. Chci mít tvoji fantazii, fakt že jo! Miluju rozhledny. Je to takovej fajn pocit svobody. Občas bych i měla chuť skočit dolů, ale nikdy nejsem sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama