Duben 2016

Bílé studie - anatomie (březen 2016)

29. dubna 2016 v 19:08 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Na začátku března letošního roku jsem začala kreslit jednotlivé studie anatomie i na barevné papíry. Za zkoušku nic nedám, a tak jsem se rozhodla, že črtnu pár věcí na tmavě modrý papír a místo tužky použiju bílou pastelku.


Dejte mi chvilku

24. dubna 2016 v 18:22 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
La lince stojí zlatej med,
chci bejt jako on - teď hned.

Kladu důraz na svou vinu,
tíhnu tělem k svýmu stínu.

Občas mám tu tendenci,
zavřít lidi v kredenci.
Jako malej zlatej med,
zavřít skříňku zas a hned.

Chci po tváři lidi hladit,
asi jim to bude vadit,
rukou, se pojí s ledem,
bojácným to nepohledem.

Kdy má duše do jiné skočí,
proč se tak moc bojím očí?

Ze zábavy krájím plátky,
beru šanci ihned zpátky,
tak se radši nutím makat,
přesto mě to nutí plakat.

S dírou v hrudi sedím v kleče,
cítím jak krev z útrob teče.
Vnímám, jak si mé "Já" cení,
toho, kdo tu dávno není.

Na nic už se nechci ptát,
společnost mě nutí řvát,
vidím sebe, jak se vznáším,
nepořádek z křídel práším.

Pustím z pěsti ostrou pilku,
když mi dáte malou chvilku.
Chci s vámi po dobrém vyjít,
nehodlám už o to přijít.

Snaha bude trvat míli,
když mi dáte zase chvíli.
Rozšířím svý slabý plíce,
přeju si vás objat více.

Budu ráda, když vyhovíte,
....dáte mi tím život...víte?...



Ruka se lžičkou - studie (Březen 2016)

23. dubna 2016 v 18:09 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Již od začátku letošního roku jsem se začala věnovat lidské anatomii, konkrétně studiím jednotlivých částí těla. Zde můžete vidět máminu ruku se lžičkou na béžové čtvrtce. Vše je nakresleno pomocí tužky a bílé pastelky.


Decentní minimalismus

17. dubna 2016 v 18:27 | Leri Goodness |  Z00M
Děti si chtějí čas od času zahrát na paní doktorku a pány doktory.
,,Víš Barčo, jak vypadá decentní minimalismus?",
ptá se vyhublý studentík gymnázia mladičké dívky a prstem si posouvá svých osm dioptrí výše k čelu.
,,No nějakou představu bych o tomhle výrazu měla.
Pár fotek jsem jistě viděla", podotkla hrdě designérka a pousmála se.
,,Tvůj úsměv mě přivádí do rozpaků.
Nechci o něj přijít.
Ale myslím, že právě mojí vinou zmizí z tvé tváře",
řekl nejistě chlapec a ukázal své drahé polovičce sbírku snímků.
........





Mýdlová kůže při bouřce

16. dubna 2016 v 19:11 | Leri Goodness
/19:58/
Za dvě minuty osm. Koukám z jednoho metru čtverečního s obnaženou hlavou na první jarní bouřku, která si nese specifický zbarvení dijonský horčice. Strašně ráda bych jí chtěla pomoct vyklopit všechnu tu tekoucí hmotu
po obloze a vpíchnout mrakům trochu žluťáskovýho morfia.

,,Ještě pořád se dokážu radovat z hromů jak malý děcko", říkám si pro sebe a natahuju levou ruku mimo parapet, abych ucítila pár kapek. Mr. FirstStorm si dával pořádně načas, než začalo to pravý představení, a tak se mezitím sešlo celkem slušné obecenstvo. Dokonce i pouliční, napůl zmoklá kočka, co se ladně krčila podél bytovky. Tiskla se k ní tak komicky, že to vypadalo, jako by chtěla celou budovu zachránit před spadnutím - a nebo chtěla být zavalená, rozmačkaná mezi neexistují fasádou....to by pak stěna celého toho obdélníku měla rubínovej design.

Nebe putovalo někde mezi 1 a 1000 dimenzí a pilo z vesmírných skleniček jupiterův čaj. Musel chutnat po jahodách, možná trochu po borůvkách, ale určitě někde prošel i kolem banánů, nebo vanilky.
To by totiž výsledná duha vypadala úplně jinak. Oblaka měnila palety, vzájemně se propojovala a tvořila cynickej kruh, v němž se jelo na tripu.


Má kůže byla nasáklá sprcháčem oné slavné holubice a jen tak, v pyžamu, jsem se snažila poskládat zbytnělé kusy psychických uzlíků, který si tak proti sobě hrály na schovávanou. Mám je za to ráda, když maj ústa zaměstnaný roubíkem a kroutí svým obsahem kolem svýho pasu.
I když se minimalistický démoni ujímaj role, vypínám vědomí a přesouvám ho jenom k mýdlu, jenž mi dočasně pokrývá ruce. Párkrát došlo k jeho ochutnání, ale účinky nebyly příliš překvapivý - cítila jsem se jako čokl, co omylem zkousl jedovatou žábu a má plnou hubu bublinek.
Jo, děsně chytrej experiment.


Bouře neměla dlouhého trvání, zbalila si veškerý zbraně s sebou a rozčepýřila všem smrkům háro.
Jakoby vevnitř sama sebe umírala, ztmavla do černofialový barvy a vlila se do ztracena mezi škvíry fabrik a paneláků.
Občas kolem nich hledám její zbytky, ale marně.
Příště, až zas přijde, si zaznamenám ten reinkarnovej vzduch.


Každej den se dějou drobný zázraky.
Ale kdo z nás je doopravdy vidí?




Nádražní sloup - kaseinová tempera (říjen - prosinec 2015)

15. dubna 2016 v 19:24 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Přišel čas na ukázku mé finální verze sloupku, na kterém jsem pracovala 3 měsíce - od října do prosince minulého roku. Jelikož je kaseinová tempera celkem náročná technika a ne úplně snadno s ní lze vytvářet barevné přechody, nakonec jsem to přece jen zvládla. Snad se vám výsledná práce alespoň trochu líbí. :)


Éčkový cévy v našich tělech

10. dubna 2016 v 18:09 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Přesýpací hodiny začínají tahat za provázky a posouvají zbývající měsíce blíž a blíž. Za chvíli je léto. Jednou za uherskej rok je potřebný vyhodit kus svýho života, co hnije v šuplících. Prozkoumat zákoutí nábytku, v němž se odehrává součást nás, minulostní břemena, zápisníky plný dětských snů, jejichž váhu necítí ani sám papír. Sbírám odvahu na odtržení dětství, schovávající se v nepřeberným množství skicáků, tiskařských notesech a učebnicích, co tu oxiduju po základce už tři roky.

Naše těla se plní vším možným bordelem, kusy margarínů používaj srdeční cévy jako fajnovou dětskou klouzačku a my jim dopřáváme tolik, že se můžou klouzat od rána do večera.
Cítím jak těžknu. Podělaný genetický vlohy a přebujelá lenost začít se sebou něco dělat...však to všichni známe, co? Jsme plní nadšení při uvědomnění si, že můžeme změnit návyky právě teď - uběhne dalších pár minut a nic se neděje, protože přemýšlíme....a pak, když se po "chvilce" chceme podívat na hodiny, nevidíme nic. Je večer.

Lítáme si v kruhu úmyslný nevědomosti, větve stromů nás nadnáší jako medvědy prahnoucí po troše aktivního pohybu. Přehazujou si nás a my jen zavíráme oči, abychom nespatřili, nad jakou propastí tu vzduchem levitujem.


Hapruje nám zdraví, co nás tak miluje a dělá co může, aby nás udrželo soběstačný. Strašně se mu odvděčujem - když za námi přijde, když už je to akutní...pár ostrými slovy ho vyřídíme a je jen na něm, jestli se podruhý vrátí a my se uráčíme omluvit. Někdy už to ale nestihnem.


Měli bychom se milovat ze zdravím stejně, jako s našimi partnery.


Jakmile nám všechno funguje, nechce se nám žít a stěžujem si na každou setinu z našeho života, ale jakmile někomu z nás cancer123 napíše smsku do vnitřku našeho těla, najednou máme chuť cestovat, žít naplno a užívat si.


Je to celkem paradox. Měníme se v chodící chemický konzervanty, ale "máme rádi zeleninu i ovoce", akorát že je z talíře vždycky vyžene svíčková, hot wings nebo guláš.

A co jim to takhle rozmluvit?..




20). Vytrvalost

9. dubna 2016 v 19:04 | Leri Goodness |  Citáty
,,Až tě začne bavit to, v čem nevynikáš, bude se dít pravý opak".

~ L.G. ~

Nádražní sloup - kaseinová tempera - 1. část

8. dubna 2016 v 18:39 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Začátkem října 2015, jsem se pustila do malby jednoho okrasného sloupku. Téma se vztahovalo k nádraží, tudíž jsem si musela vybrat na tomto místě nějaký prvek, vyfotit ho, přenést na plátno a vymalovat kaseinovou temperou. Již brzy uvidíte v dalším příspěvku finální verzi. :)


Jarní proměny

3. dubna 2016 v 16:37 | Leri Goodness |  Z00M
Někdy je lepší nic neříkat.
A jen přihlížet.
Koukat se, jak se housenky mění v missky, kytky v primadony zahrad a my?..
...My možná tak schodíme háro, nebo náladovost.
Ten, kdo najde první mrtvolu, hlaste se.
Chci bejt u toho.




Koncentrační myšlenky

2. dubna 2016 v 18:52 | Leri Goodness
Přepadla mě chuť podívat se na starý snímky, kde jsem byla sama sobě strašákem, nehodícím se střípkem vratké společnosti a niterná skládka emocí. Silueta postavy se mění před očima a když zkouším nemrkat, začne se můj, před 3 roky starej obličej pohybovat. Všechny části se vytrhly ze svých míst a točí se do kola, jak děti v mateřský škole.
Nos zapadá do očí, oči do nosu a uši se mísí s vlasy. Výraz už neexistuje a tvoří strukturu cementu.
Soustředěným pohledem se snažím snímek co nejvíc pozměnit a když už se oční bělmo přátelí s prachem, začne opětovný proces mrkání. Fotka je zpátky.


Obvykle se záměrem odstrkuju bytost, kterou jsem byla (ne, stejně je to pouhej výmysl víš co, tu fotku někdo někde vyfotil, moje nepravý dvojče, hold si udělalo plastiky ksichtu, tak jako Jackson) a za úsměvem, co rozdávám objektivu foťáku, vidím jenom scenérii divadla, hrající si na život.


,,Vezměme si masky, radostně se tvařme,
kudlu našim kostýmům do zad ihned vražme!


Beru do ruky další fotografii a navracím mým obarveným blond vlasům přirozenou hnědou - ohněm zapalovače. Pak vidím obrázek s oblečením, jenž si matně vybavuji a zbytek té vzpomínky trávím přes žaludek...veškeré látky zvracím v barevný duze. Mý střeva se mění ve fosforový copánky, což mě docela rozesmívá, protože se děsně podobaj těm hadrovým uzlíkům pro malý štěňata, co se daj koupit ve zverimexu.

Ne vždy se však natolik haním, přece jen jsou okolo mě i alba, v nichž si připadám hubenější, než v současný době, což mě na jedné straně překvapuje a na druhé nevýslovně deptá.
Nyní, pouze před 2 roky stará já, se slejvám do sympatické nádobky přesýpacích hodin a užívám si tu chvíli, kdy se zpětně cítím tak minimalistická.

,,Vyhazujme snímky, co nás tíží,
budoucnost se neúprosně blíží!"


Školní sbírku fotografických záznamů se snažím zatlačit do koutů jak Hitler Židy a posílám je do neovzdušněné skříně, kterou nikdo neotevře, dokud nevydám její klíč.

Shromažďuju myšlenky a někdy si říkám, že bych měla vynaleznout takovej očistnej, vyhlazovací tábor přebytečných emocí. Vybraný slabý kousky by se zkoncentrovaly v koncentráku a přebarvily na sněhovej prášek.
Jdu si sepsat seznam...






Jednou mi odletíš

1. dubna 2016 v 14:11 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Střetly jsme se v jednom domě jen tak náhodou,
čím dál víc mám pocit, že je to už za vodou...

...že potkat protiklad osoby k mému Já,
to jistou překážku pro nás obě znamená.

V poslední době už si nejsme příliš blízko,
úroveň přátelství spadla dosti nízko.

Chybí mi letní dny, kdy chodily jsme ven,
měla jsem pocit, že žiju dokonalej sen.

Ref.: Svítilo slunce, bylo zase září,
potkala jsem hroudu nových tváří.
Pravou duší pro mě byla jedna,
malá holka, co mě zvedla ze dna.

Jednoho dne ale nastal zlom,
do našeho přátelství udeřil hrom.

Tu dobu vrátit chci teď,
mezi námi staví se zeď.

Tuším, že je to tvá vina,
vzduchem kolem letí mina.

Uběhl prvák, našla sis kluka,
denně si nakládáš jeho muka.

Mý srdce se tvýho zřeklo,
ten kluk bude černý peklo.

Není ta, kdo eso v kapse má,
lehce tvrdí, že jeho mysl zná.

Dám ti volnou ruku, dělej si co chceš,
vím, že po večerech tajně řveš.

Chci, aby si jednu věc věděla,
bejt tebou, radši bych seděla.

Pořád existuje ta, co tě má ráda,
i když sis našla svýho kamaráda.