Mýdlová kůže při bouřce

16. dubna 2016 v 19:11 | Leri Goodness
/19:58/
Za dvě minuty osm. Koukám z jednoho metru čtverečního s obnaženou hlavou na první jarní bouřku, která si nese specifický zbarvení dijonský horčice. Strašně ráda bych jí chtěla pomoct vyklopit všechnu tu tekoucí hmotu
po obloze a vpíchnout mrakům trochu žluťáskovýho morfia.

,,Ještě pořád se dokážu radovat z hromů jak malý děcko", říkám si pro sebe a natahuju levou ruku mimo parapet, abych ucítila pár kapek. Mr. FirstStorm si dával pořádně načas, než začalo to pravý představení, a tak se mezitím sešlo celkem slušné obecenstvo. Dokonce i pouliční, napůl zmoklá kočka, co se ladně krčila podél bytovky. Tiskla se k ní tak komicky, že to vypadalo, jako by chtěla celou budovu zachránit před spadnutím - a nebo chtěla být zavalená, rozmačkaná mezi neexistují fasádou....to by pak stěna celého toho obdélníku měla rubínovej design.

Nebe putovalo někde mezi 1 a 1000 dimenzí a pilo z vesmírných skleniček jupiterův čaj. Musel chutnat po jahodách, možná trochu po borůvkách, ale určitě někde prošel i kolem banánů, nebo vanilky.
To by totiž výsledná duha vypadala úplně jinak. Oblaka měnila palety, vzájemně se propojovala a tvořila cynickej kruh, v němž se jelo na tripu.


Má kůže byla nasáklá sprcháčem oné slavné holubice a jen tak, v pyžamu, jsem se snažila poskládat zbytnělé kusy psychických uzlíků, který si tak proti sobě hrály na schovávanou. Mám je za to ráda, když maj ústa zaměstnaný roubíkem a kroutí svým obsahem kolem svýho pasu.
I když se minimalistický démoni ujímaj role, vypínám vědomí a přesouvám ho jenom k mýdlu, jenž mi dočasně pokrývá ruce. Párkrát došlo k jeho ochutnání, ale účinky nebyly příliš překvapivý - cítila jsem se jako čokl, co omylem zkousl jedovatou žábu a má plnou hubu bublinek.
Jo, děsně chytrej experiment.


Bouře neměla dlouhého trvání, zbalila si veškerý zbraně s sebou a rozčepýřila všem smrkům háro.
Jakoby vevnitř sama sebe umírala, ztmavla do černofialový barvy a vlila se do ztracena mezi škvíry fabrik a paneláků.
Občas kolem nich hledám její zbytky, ale marně.
Příště, až zas přijde, si zaznamenám ten reinkarnovej vzduch.


Každej den se dějou drobný zázraky.
Ale kdo z nás je doopravdy vidí?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polly Polly | Web | 16. dubna 2016 v 22:05 | Reagovat

Dost pochybuju o tom, že jsem schopná odhalit obsahy všech tvejch článků, nicméně styl, kterým píšeš, je fakt umělecký dílo...

2 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 10:40 | Reagovat

To je tak, když se do psaní dá malířka, jeden prostě nestíhá :-). Ale má to takovou konzistentní poetiku vizualizace pocitů :-)

Mrkni na mou poslední povídku: http://urejpalu.blog.cz/1604/experiment

3 Ježurka Ježurka | Web | 17. dubna 2016 v 15:28 | Reagovat

Já se jen divím, že máš ráda bouřku, její hromy a blesky. To já se bojím, tak se raději někdo schovám. Jinak moc krásně napsané, ostatně jako vždy. :-)

4 slunecnyden slunecnyden | Web | 17. dubna 2016 v 16:18 | Reagovat

Úžasný popis bouřky a duhy... Obdivuji ta přirovnání... opravdu popouštíš uzdu fantazii nejen při malování... tak jen se nesplašit :-)

5 stuprum stuprum | Web | 17. dubna 2016 v 16:42 | Reagovat

Až bude Tvá kůže nasáklá spermatem, poznáš, co je Duha. :)

6 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 19. dubna 2016 v 1:19 | Reagovat

Radovat se z bouřky jako malý děcko? Já se teda bouřek od mala hodně bojím... 8-O  O_O  :D  :D  :D

7 Miriam M. Miriam M. | Web | 23. dubna 2016 v 22:31 | Reagovat

Když píšeš, malířku v sobě nezapřeš, ten text je jako obraz, hodně barvitý a hodně propracovaný. Ani já nezachytávám a nechápu vše, ale myslím, že to ani není zásadní, spíš vyvolat dojem - což se povedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama