Květen 2016

Drapérie s vajíčkem - 1. část

29. května 2016 v 17:32 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Dalším, tedy 2. "pokusem o drapérii", jsem si zvolila červený hadr, co byl doplněn o vajíčko na malém stojánku. Vše je malováno opět akrylem (Duben 2016).


Sametová doba

27. května 2016 v 17:53 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Evoluce vadne, lidi jsou jak lovci,
jeden jako druhej připomíná ovci.

Jak stádo se honíme za poslední kostí,
ti, co druhým ublíží, už nebudou hosti.

Hlubiny propastí taháme za nitě,
veškeré problémy řeší se přes sítě.

Důstojnost lidstva mění se v trus,
vztah končí přes net - vždyť je to hnus.

Prázdný kapsy frustrujou nás, obklopí nás strachy,
že nemáme na šperky vůbec žádný prachy.

Čtem se jídal v KFC, u hub máme pěnu,
první, co si koupíme, bude tučný menu.

Prahnem po kráse křivek božské piety,
tak žereme prášky na urychlení diety.

Pravda se jen píše, neříká se do očí,
jedny trendy vybízejí oholit si obočí.

Nemáme se rádi, kryjem každý defekt,
na mobilní snímek použijem efekt.

Chováme se hloupě vůči svýmu věku,
to, že máme všechno, je však spíše k breku.

Někdy mám chuť poznat, jakej byl dřív svět,
děcka hopsala venku, když jim bylo pět.

To, že úcta mizí, se moc dobře ví,
fotíme se s flaškou v ruce - nejlíp s Bubble Tea.

Ničíme si uši, hudbu máme na max,
puberťáci pijou šejky od podniku StarBucks.

Kdo by tušil, že lidstvo takhle dopadne,
jak lidské nadchnutí, co stejně časem opadne.

Jedni se flákaj, druzí se nutí dřít,
jen proto, aby měli pro co žít.


Drapérie modrého hadru - Duben 2016

22. května 2016 v 18:49 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět hotovou studii drapérie - nebo spíše "pokusu o drapérii" hadru, která se řadí mezi moji úplně první. Vše je malováno akrylem. Již brzy zde uvidíte další studie tohoto typu, jak rozdělané, tak finální. :)


Pár teček naslepo

21. května 2016 v 17:07 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Dvouměsíční jaro splňuje svůj účel a kráčí si poslušně v duchu přijatelného počasí. Koruny králů a královen ohýbá silnej vítr, kterej chce všem listnáčům - včetně smrků vytřást poslední rozum z hlavy. Příroda kolem je momentálně mnohem víc hipsterská, než jakejkoli vousáč kolem třicítky. A vypadá i líp.

Slíbily jsme si, že už to bude oukej.
Vzpomínáš?

Slunce taví svých milion hranolek, co dopadaj na všechny ksichty, který potřebujou opálení jako sůl.
Natahuju krk směrem k němu jak poslušná milenka a nechávám si ožehnout svoji porcelánovou kůži k nepoznání.
Marně.
Sedím vedle S. a popíjíme první dvanáctku, vytaženou skrz na skrz z tašky, jejíž obsah se slušně množí alkoholickým arsenálem. Slunné počasí nám procenta alkáče tlačí na pravou i levou mozkovou hemisféru, abychom neměly potřebu přemýšlet.
Teď se zrovna domlouvá s mým temným zákoutím.
(,,Nech jí teď na pokoji brácho, ona potřebuje myslet na míň filozofický záležitosti, radši si bude představovat,
jak to s někým dělá..je jenom člověk...pozemský záležitosti jí nejsou až tak vzdálený).




Druhá 12ka se potkává se snídání i obědem.


Oči konečně přestávají pozorně sledovat příkazy.
Jsou to psi v želatinový podobě,
ale čas od času se vzdávaj celý svý funkce.
Funkce toho, že upínaj panenky přesně tam, kam mozek řekne.
Už to neudělaj.


Lavice pod námi neplní tu podpíračskou práci, nekoriguje nás, jestli se nakláníme,
nebo jen tak nepřítomně plácáme jazykem o patro. Plac je v pohybu a my jsme herci na volný noze.
Kropíme parčík přebytkem piva, jehož krásu tak nekultivovaně obtěžujem.
Nehnojíme rostliny, jen je bezcitně umrtvujem.
Pod svahem teče potok, něco si pro sebe šušká, šeptá si,
jaký ztracený existence rozebíraj vlastní životy a s nezájmem pokračuje v činnosti.


3 12ka v tahu.


,,Víš...dneska při češtině mě něco...napadlo. Prostě...jsem si představovala, jak si pálím cigáro o hrudník.
Dělalo mi to hrozně dobře", podotýkám spontánně a s upřeným pohledem do nekonkrétního místa se směju.

,,Neřeknu ti na to, že to není normální...Jen si dávej pozor. Jsou to jizvy na celej život".


Já vím.


Nechci si zdobit Hennou celý tělo, stejně si lidí užívá příliš málo a po měsíci je zase opustí.
Potřebuju něco, co mě vydrží dýl.
Zarudlý mandaly,
výpověď duše,
niternou konverzaci...

Pár teček naslepo.



Drapérie modrého hadru - 1. část

20. května 2016 v 21:45 | Leri Goodness |  Když tvořím...
O letošních velikonočních prázdninách jsem se pustila do drapérie hadrů (=záhybů, pomačkání látky), což je velice obtížné správně zachytit. Toto je zatím jen rozmalovaná verze, již brzy uvidíte finální studii. Vše je malováno akrylem.
Jedná se o první pokus.


21.) Ryzost umění

15. května 2016 v 17:52 | Leri Goodness |  Citáty
,,Pokud při tvoření neupustíte slzu, nedáváte do toho všechno".

~ L.G. ~

Na pokraji okraje

14. května 2016 v 18:52 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Temnej večer vleče mraky,
chtějí už spát - a já taky.

Jakoby se člověku,
stýskalo už po breku.

Po tom, co ho k tíze vine,
k bolesti, jenž hlavou plyne.

Temnej večer svírá světla,
zbytek hvězd, jimž záři setla.

Oko drží v řasách kapku,
jak myslivec psí tlapku.

Zvíře, který pořád žije,
noc co noc na měsíc vyje.

Temnej večer nese spam,
vážně nevím kudy kam.

Jsem jak plný úložiště,
dětma nacucaný hřiště.

Z písku stavím malej vlak,
lidi v něm vyvíjí tlak.

Večer pustila jsem větu,
,,Jak mám předat tíhu světu?"

Kouknu z okna ihned ven,
najednou zas nastal den...


Tátův portrét - březen 2016

13. května 2016 v 17:37 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V březnu letošního roku jsem se snad poprvé pokusila o studii tátova obličeje. Vykreslila jsem ho pouze černou a bílou pastelkou, která dobře kontrastuje s tmavými tóny. Celá práce zabrala cca hodinu a půl. Možná bych si měla více věřit, i ve chvíli, kdy věci nevypadají příliš dobře, protože vím, že nyní bych ho udělala zase o něco líp. Tak snad Vám alespoň prozatím postačí tento mini-pokus. :)



Stále nad věcí

8. května 2016 v 10:43 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Akryl schne velice rychle. Vrstvy barev přidušují dřevěný plíce paletám, ale nikdy ji úplně nezalknou, tak jak by si přály. Sedím si v obýváku, pod nohama igelitovou podložku proti slzám a bojuju. Možná ani nejde tak o boj, jako o správný překreslení návrhu abstraktního zátiší - protože udělat na chlup stejnej finální obraz není vůbec jednoduchý.

Na brajgl, kterej začal nevinně obklopovat celou moji podstatu, ale i vršky skříní, si zvykám čím dál víc.
A troufám si říct, že i nevědomky prohodíme pár slov o momentálním rozpoložení a závrati ze školních lavic.
Jediný, co považuju za nekorektní, je mý utápění se v jeho náruči. Jinak je všecko tak, jak má bejt.


Nořím se do svý práce, ztělesňuju nehty s pigmentem a někdy se mi podaří přemluvit i lokty.
Vedou mi ruku, ty tam nahoře.
Prostěradlový bytosti s kružnicí nad hlavou.
Náležící duchovní sférou přijímám jejich rady, o nichž vlastně pořádně ani nevím,
ale přijdou mi takovou podivnou zásilkou v podobě vizí a cukáním nervů na stehně.
Přemýšlím o tom, jestli podobně nepřichází smrt.


V bytě je naprostý ticho.
Jen já, akryl a zátiší, co opakuju po stý.


,,Hey, let them do it again, yeah"..,
chraptí mi do sluchátek Layne Staley, co se nikdy nesral s refrénama.
Miluju ho za to a taky za každodenní mráz, co mnou proběhne jak elektrošok.


Barva kápla vedle.
Dva odlišný odstíny, co spolu nemaj sdílej jednu postel.
Do hajzlu!...hadr, pravítko, hned!, nebo se z toho...


Jsem plná pochybný dekadence, ale přesto se snažím bejt nad věcí.


Když už je to fakt zlý a i písničky jsou mírnou zátěží pro ďábla, co je nechce poslouchat, přichází zoufalost.
Mylná představa o tom, že to nezvládnu.
V hlavě se mi tříští rozbitý sklo a dokáže mě vytočit cokoliv -
- a když říkám cokoliv, tak i krabička s barvou na vlasy.
,,Bože ta ženská na mě divně čumí!...směje se jak masovej vrah",
nadávám si v duchu a koukám do očí papírový lady na obálce.
Musím jí otočit obráceně.
Tam, kde je chemický složení.


Mnohé prohry a chyby, které jsem udělala, beru jako jedno velký ponaučení, krok, co příště použiju dopředu a ne zpět.
Měli bysme tak brát všechno.
A po tom vztekání se, bušení do nábytku a dalších neživých věcí, co živý představujou,
by nám bylo možná líp.
Jen když si připustíme a uvědomíme, že tam, kam jsme došli,
jsme se dostali jen díky ranám osudu.





Babiččina noha - studie (Březen 2016)

1. května 2016 v 18:18 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Další březnovou studií se stala babiččina noha, která je v mnoha ohledech skutečně úkazem, dalo by se říct. A zejména proto jsem se jí rozhodla nakreslit. Jelikož má moje babička léta vybočený kloub na palci, jenž je na kresbě dost znatelně vidět, dodává to tomu takovou abnormalitu.
A co je neobvyklé, bývá často zajímavé. :)