Červen 2016

Pafrém se skleněnou rybkou - březen 2016

30. června 2016 v 15:08 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Poslední březnový den jsem se na pár hodin vrátila k mému oblíbenému akvarelu. Parfém a skleněná dekorace ve tvaru ryby byla pro mě další výzva, finální verzi uvidíte v příštím příspěvku.


Dekadentní krysy

24. června 2016 v 17:14 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Brečím jako dítě v plence,
přepadá mě dekadence.

Nedostatky v hlavě skučí,
kdo je ta, co se je učí?

Už nevnímám, nevnímám, co se kolem děje,
z únavy se hlásek potutelně směje.
Pobídl mě skočit z jedný zlatý věže,
kde že ta ulice je, kde že?



Ref: ,,Kdy nadejde ten den?,
až se půjde ven?,
až se krááásně, krásně rozední?
Prej se na to strašně těší,
ti, co úzkost v sobě řeší,
chtěj se pustit volně z věží,
zbavit srdce dá se stěží".



Jen mi řekni, řekni,
zda ti bude líp?
,,Asi jo", podotkl a jen tak píp.


Brečíme si, jsme tak tencí,
propadáme dekadencí.

Bojujeme s větrem v sobě,
prstem hrabem v cizím hrobě.


Už nevím, nevím,
kdo je majitel všech ran,
co se cítí jako pán.
Den co den teď vnitřně vadnem,
co když z věže jednou spadnem?...



Registrace plic

19. června 2016 v 11:41 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Levituju v místnosti o pěti oknech, ze kterých proudí přímý sluneční světlo. S charakterem padlýho anděla hledám oporu ve stěnách, protože ty toho snesou nejvíc, říká se. Zdi fungujou jako radioaktivní houba, proto je celkem vhodný vypotit veškerou nenávist, znechucení a alespoň třetinu bolesti...ať si na ní pochutná občas taky někdo jinej.


Mnoho raněných oblastí souhlasí s vyléčením, nechtěně se ve mě budí fluorescentní spínač, co rozsvítil chatrnej hrudník. Světélkuju kusem duše a nechce se mi věřit, že na tenhle moment čekám devět let.
Na osvobození, co přináší víc potěšení, než strastí.
Registruju vlastní plíce v klubu "TRY IT ONCE", kde se skupina lidí poznává se strýčkem nikotinem
a hrajou s ním nejrůznější hry, třeba šachy...heh, kdo s koho brácho?? - vždycky vyhraje on.


Sedím s přáteli na sedátkách na chodbě, jsme pacienti a kolem nás chodí vyzáblí doktůrci s tituly na prsou. Pohybujou se na těžko uvěřitelných tenoučkých nohách, které ukradli lesním mravencům, a tak začínám podezřívat jejich schopnosti.


Nejsou kompetentní k otevření našich ran.


Nevydržím v čekárně dlouho, s hřebíkami v plicích odcházím a snažím se odvrátit pohled od nemocničních křížů. Sledujou mě, to je zjevný a tvrdí, že když se vrátím, dostanu velký lízátko.


,,Nebuď hnusná, tady tě vždycky podaj pomocnou ruku, nejsou laxní jako tvá povaha, staneš se jejich holčičkou s velkou mašlí na hlavě a děvkou s nekonečným datem spotřeby".


Pověstná tvrdohlavost mě žene kupředu. Uvnitř bojuju s rozdvojeným dvojčetem, který se do mě už nevešlo, a tak ho pro jednou nechám diktovat rozkazy.
Rozrážím dveře studený komoušský budovy a záměrně kulhám do víru velkoměsta, jako Kurt Cobain, co se po předávkování heroinem odmítal zotavovat.


Každý nějakým způsobem čas od času přiloží hřebík do svý rakve.
On život sám o sobě má celkem ironický smysl pro humor.
Jsou jedinci, kteří nekouří ani nepijou celej život a dostanou rakovinu...
Pak jsou tu týpci, kteří si užívaj svýho vymezenýho času natolik, že se dobrovolně přibližujou smrti...ale není jim nic.
Pečlivě zvažte, kolik hřebíků chcete do svý posmrtný postele zatlouct.
Chcete kladivo?


Olejomalba koleje (leden - březen 2016)

18. června 2016 v 19:13 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Přibližně od ledna do března letošního roku jsem pracovala na olejomalbě koleje (resp. součástkách u vlaku), která se malovala na plátno. Práce sama o sobě mě velmi bavila, i když bylo zapotřebí velké trpělivosti. Snažila jsem se co nejvíce přiblížit barvě oceli a omšelému kovovému vzhledu. :)


Ve jménu LSD

17. června 2016 v 18:35 | Leri Goodness |  Z00M
,,Řekni, až se ti změní zornice v nepotřebný černý knoflíky, který ulpívaj na flanelkách".
,,Je zakázaný bejt jedním ze čtverečků na rukávu košile?"
,,Tady není nic zakázaný...kdyby lidi chtěli, neviděli by překážku v ničem".
,,Panenky se mi formujou do černých děr, kam ani paprsek slunce nedosáhne"...
,,Toho jsme přeci chtěli docílit ne?...
...Tak mi pověz...
...co vidíš??"





22.) Tíha

12. června 2016 v 18:41 | Leri Goodness |  Citáty
,,Břemena umučí nejvíc ty, kteří je tahají na zádech".

~ L.G. ~

Podívej se

11. června 2016 v 17:12 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Podívej se na nebe a řekni jak se dneska máš,
no co to povídáš?,
že trable prožíváš?
Seber se a vylez na tu rozhlednu,
tvou duši prohlédnu,
jinak ji nezvednu.
Bojíš se samoty a vyhledáváš hlas,
cizí zlatej vlas,
co by spasil nás?

Ref.: ,,Ten co nevidí krásu všedních dní,
nevnímá dobrý světla, co tma před ním smetla.
Slzou si dláží cestu po který chce jít,
ze strachu a povinností brzy začne pít.


Podívej se na nebe a řekni jak se dneska máš,
ty se usmíváš!
Krásně vypadáš!
Tak sejdi z rozhledny, nemusíš už na ní stát,
a falešně se ptát,
co teď musíš vzdát.
Zakrejváš holý místo, co furt krvácí,
větrem se kymácí,
z kořenů vyvrací.


Ref.: ,,Ten co nevidí krásu všedních dní,
nevnímá, že se svítí, že venku roste kvítí.
Odchází k řece večer před půlnocí s taškou,
vrávorá na břehu v ruce s další novou flaškou.

A tak...
Trmácí se, vidí dvojmo, není co už ztratit,
nezbývá než z bolesti se celkem dobře bavit.
Minutu za minutou vodku v zimě pije,
když najednou zjistí, že ještě pořád žije...





Ke štěstí kopancem

4. června 2016 v 17:34 | Leri Goodness
Sedím na terase a zařezávám si malíčky u nohou do škvír od dřevěných parket. Z výšky oblak padá tisíce fotbalových míčů, co si dneska vyměnily šichtu s kapkami. Dopadem se znova odráží od střešních tašek a většina bije do mý spálený hrudi, která si to dneska nekompromisně rozdala se sluncem.


Není od věci, když psychiku se svědomím týrá pravda.
Chci žít spokojeně.


Ocitám se v krajině hluchoněmých, kde slova vytváří hrdla vrabců a šum bublání řek. Jsem v přírodě, nikde nikdo.
Pár těch kilometrů už nohy zaznamenaly, ale brouzdám si dál, napříč neznámou cestou, s níž se dychtivě seznamuju.
Připadám si jak náruživej chlap, co odkrejvá skrytou krásu lehký dvacítky.
Dramatičnost oblak přináší vrtkavé sebevědomí počasí, který si už vůbec nevěří v tom, že si bouřka na zdevastování vybere jiný místo.
Umírám, zaobírám se embryem i narozenou krásou matky přírody, musím podotknout, že jí sakra obdivuju v tom, že ještě dokáže dejchat v tomhle prohnilým světě. A nemluvě o jejích proporcích, Věstonická Venuše se klepe na podstavci a cítí závist.


Co potřebujem víc k tomu, abychom byli spokojený?!
Mnozí z nás maj pevný zázemí a věci, které k životu nejsou vůbec nutností.
Kdyby se lidi radovali z maličkostí, možná by to naše "bytí" bylo o dost lehčí...



Z koruny stromů proplétaj větve kus proutěnýho koberce. Kdyby nebyly tak tvrdohlavý, propustily by i kus červánků, co se jim vkrádaj do soukromí. Procházím pole, ostrý rohy listů kukuřice vykreslovaly symbolickou síťku na mých nohou,
což se mi celkem zamlouvalo, když po mě nechtěly prachy. Dočasný luční tetování. Ztrácím samu sebe, okolí přírody mě vrací do klidu, do samýho nitra nenásilný zelený hmoty, aniž bych se jí o to prosila.
Byla nežnější než lidský slovo.
Byla daleko něžnější, než jakejkoliv frigidní anděl, protože andělé nemaj ruce, jen takový skelný trubky,
co se jako ruce tváří. V reálu to je nepřítomná cigaretová šmouha s charakterem hustý souvislý mlhy.



Pláčeme z nedostatku sladkýho pití.
Jsme zhýčkaný městský frackové, co se mlátí s komplexama.
Pláčeme z nedostatku zpráv na messengeru a cítíme se sami.
Pláčeme a kopem kolem sebe, protože nám nejde načíst Facebook.
Pláčeme z toho, že nám vývojáři Instagramu dočasně zablokovali hastagy.
Pláčeme....
...a z čeho vlastně sakra?!


Buďme spokojený třeba už jen z toho, že máme co jíst, že máme možnost studovat školu, kterou chceme,
že nastal další den...a nebo...nebo jen prostě z faktu, že JSME.
Někdo říká, že být spokojený, je příliš složitý.
Ne, jen si to tam v tý naší zpřeházený palici musíme srovnat.





Drapérie s vajíčkem - duben 2016

3. června 2016 v 17:15 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
A máme tu kompletní studii drapérie červeného hadru a vajíčka na podstavci, do které jsem se pustila v dubnu letošního roku. I když nejsou tyto práce vůbec jednoduché, člověk v sobě musí zlomit "cosi", aby ho i nudné malé zátiší začalo bavit. :)