Červen 2016

Pafrém se skleněnou rybkou - březen 2016

30. června 2016 v 15:08 | Leri Goodness
Poslední březnový den jsem se na pár hodin vrátila k mému oblíbenému akvarelu. Parfém a skleněná dekorace ve tvaru ryby byla pro mě další výzva, finální verzi uvidíte v příštím příspěvku.


Registrace plic

19. června 2016 v 11:41 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Levituju v místnosti o pěti oknech, ze kterých proudí přímý sluneční světlo. S charakterem padlýho anděla hledám oporu ve stěnách, protože ty toho snesou nejvíc, říká se. Zdi fungujou jako radioaktivní houba, proto je celkem vhodný vypotit veškerou nenávist, znechucení a alespoň třetinu bolesti...ať si na ní pochutná občas taky někdo jinej.


Mnoho raněných oblastí souhlasí s vyléčením, nechtěně se ve mě budí fluorescentní spínač, co rozsvítil chatrnej hrudník. Světélkuju kusem duše a nechce se mi věřit, že na tenhle moment čekám devět let.
Na osvobození, co přináší víc potěšení, než strastí.
Registruju vlastní plíce v klubu "TRY IT ONCE", kde se skupina lidí poznává se strýčkem nikotinem
a hrajou s ním nejrůznější hry, třeba šachy...heh, kdo s koho brácho?? - vždycky vyhraje on.


Sedím s přáteli na sedátkách na chodbě, jsme pacienti a kolem nás chodí vyzáblí doktůrci s tituly na prsou. Pohybujou se na těžko uvěřitelných tenoučkých nohách, které ukradli lesním mravencům, a tak začínám podezřívat jejich schopnosti.


Nejsou kompetentní k otevření našich ran.


Nevydržím v čekárně dlouho, s hřebíkami v plicích odcházím a snažím se odvrátit pohled od nemocničních křížů. Sledujou mě, to je zjevný a tvrdí, že když se vrátím, dostanu velký lízátko.


,,Nebuď hnusná, tady tě vždycky podaj pomocnou ruku, nejsou laxní jako tvá povaha, staneš se jejich holčičkou s velkou mašlí na hlavě a děvkou s nekonečným datem spotřeby".


Pověstná tvrdohlavost mě žene kupředu. Uvnitř bojuju s rozdvojeným dvojčetem, který se do mě už nevešlo, a tak ho pro jednou nechám diktovat rozkazy.
Rozrážím dveře studený komoušský budovy a záměrně kulhám do víru velkoměsta, jako Kurt Cobain, co se po předávkování heroinem odmítal zotavovat.


Každý nějakým způsobem čas od času přiloží hřebík do svý rakve.
On život sám o sobě má celkem ironický smysl pro humor.
Jsou jedinci, kteří nekouří ani nepijou celej život a dostanou rakovinu...
Pak jsou tu týpci, kteří si užívaj svýho vymezenýho času natolik, že se dobrovolně přibližujou smrti...ale není jim nic.
Pečlivě zvažte, kolik hřebíků chcete do svý posmrtný postele zatlouct.
Chcete kladivo?


Olejomalba koleje (leden - březen 2016)

18. června 2016 v 19:13 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Přibližně od ledna do března letošního roku jsem pracovala na olejomalbě koleje (resp. součástkách u vlaku), která se malovala na plátno. Práce sama o sobě mě velmi bavila, i když bylo zapotřebí velké trpělivosti. Snažila jsem se co nejvíce přiblížit barvě oceli a omšelému kovovému vzhledu. :)


Podívej se

11. června 2016 v 17:12 | Leri Goodness |  Poezie
Podívej se na nebe a řekni jak se dneska máš,
no co to povídáš?,
že trable prožíváš?
Seber se a vylez na tu rozhlednu,
tvou duši prohlédnu,
jinak ji nezvednu.
Bojíš se samoty a vyhledáváš hlas,
cizí zlatej vlas,
co by spasil nás?

Ref.: ,,Ten co nevidí krásu všedních dní,
nevnímá dobrý světla, co tma před ním smetla.
Slzou si dláží cestu po který chce jít,
ze strachu a povinností brzy začne pít.


Podívej se na nebe a řekni jak se dneska máš,
ty se usmíváš!
Krásně vypadáš!
Tak sejdi z rozhledny, nemusíš už na ní stát,
a falešně se ptát,
co teď musíš vzdát.
Zakrejváš holý místo, co furt krvácí,
větrem se kymácí,
z kořenů vyvrací.


Ref.: ,,Ten co nevidí krásu všedních dní,
nevnímá, že se svítí, že venku roste kvítí.
Odchází k řece večer před půlnocí s taškou,
vrávorá na břehu v ruce s další novou flaškou.

A tak...
Trmácí se, vidí dvojmo, není co už ztratit,
nezbývá než z bolesti se celkem dobře bavit.
Minutu za minutou vodku v zimě pije,
když najednou zjistí, že ještě pořád žije...





Drapérie s vajíčkem - duben 2016

3. června 2016 v 17:15 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
A máme tu kompletní studii drapérie červeného hadru a vajíčka na podstavci, do které jsem se pustila v dubnu letošního roku. I když nejsou tyto práce vůbec jednoduché, člověk v sobě musí zlomit "cosi", aby ho i nudné malé zátiší začalo bavit. :)