Registrace plic

19. června 2016 v 11:41 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Levituju v místnosti o pěti oknech, ze kterých proudí přímý sluneční světlo. S charakterem padlýho anděla hledám oporu ve stěnách, protože ty toho snesou nejvíc, říká se. Zdi fungujou jako radioaktivní houba, proto je celkem vhodný vypotit veškerou nenávist, znechucení a alespoň třetinu bolesti...ať si na ní pochutná občas taky někdo jinej.


Mnoho raněných oblastí souhlasí s vyléčením, nechtěně se ve mě budí fluorescentní spínač, co rozsvítil chatrnej hrudník. Světélkuju kusem duše a nechce se mi věřit, že na tenhle moment čekám devět let.
Na osvobození, co přináší víc potěšení, než strastí.
Registruju vlastní plíce v klubu "TRY IT ONCE", kde se skupina lidí poznává se strýčkem nikotinem
a hrajou s ním nejrůznější hry, třeba šachy...heh, kdo s koho brácho?? - vždycky vyhraje on.


Sedím s přáteli na sedátkách na chodbě, jsme pacienti a kolem nás chodí vyzáblí doktůrci s tituly na prsou. Pohybujou se na těžko uvěřitelných tenoučkých nohách, které ukradli lesním mravencům, a tak začínám podezřívat jejich schopnosti.


Nejsou kompetentní k otevření našich ran.


Nevydržím v čekárně dlouho, s hřebíkami v plicích odcházím a snažím se odvrátit pohled od nemocničních křížů. Sledujou mě, to je zjevný a tvrdí, že když se vrátím, dostanu velký lízátko.


,,Nebuď hnusná, tady tě vždycky podaj pomocnou ruku, nejsou laxní jako tvá povaha, staneš se jejich holčičkou s velkou mašlí na hlavě a děvkou s nekonečným datem spotřeby".


Pověstná tvrdohlavost mě žene kupředu. Uvnitř bojuju s rozdvojeným dvojčetem, který se do mě už nevešlo, a tak ho pro jednou nechám diktovat rozkazy.
Rozrážím dveře studený komoušský budovy a záměrně kulhám do víru velkoměsta, jako Kurt Cobain, co se po předávkování heroinem odmítal zotavovat.


Každý nějakým způsobem čas od času přiloží hřebík do svý rakve.
On život sám o sobě má celkem ironický smysl pro humor.
Jsou jedinci, kteří nekouří ani nepijou celej život a dostanou rakovinu...
Pak jsou tu týpci, kteří si užívaj svýho vymezenýho času natolik, že se dobrovolně přibližujou smrti...ale není jim nic.
Pečlivě zvažte, kolik hřebíků chcete do svý posmrtný postele zatlouct.
Chcete kladivo?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 19. června 2016 v 12:35 | Reagovat

Když máme po ruce jenom kladivo, tak se nám leccos může zdát jako hřebík.

Nemocnice na mě působí morbidně a to márniční osvětlení na chodbách mi vždycky vrací nevítané vzpomínky.

Tvůj vnitřní boj musí být vyčerpávající a jsi neskutečně odvážná, že se nevzdáváš. Opravdu tě obdivuji, Leri.

Naštěstí nebudu mít rakev, protože už teď vím, že se chci nechat rozprášit. Nechci se mačkat v nějaký plechovce, když jsem se celej život drtil v tomhle podělanym těle. Přeju si bejt volnej aspoň po smrti.

(Jinak ti to na fotce neskutečně sluší. Miluji tvoje vlasy!)

2 Ježurka Ježurka | Web | 19. června 2016 v 13:26 | Reagovat

Já myslím, že málokdo má rád nemocnici, je tam opravdu taková zvláštní atmosféra, ale když není zbytí - jdeme do toho. A s tím kladivem a hřebíkem - to máš pravdu. Někdy to není spravedlivé na tomto světě, že?

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. června 2016 v 17:07 | Reagovat

[1]: Je to nekonečné trýznění, lapání po obyčejných věcech, jako jsou přátelé...hraje v tom nejeden důvod.

Ono by to bez boje ani nešlo, cítila bych se poníženě, a tak se rvu i za cenu toho, že dopředu odhadnu svůj verdikt.
Rozprášení je mnohem akčnější, dává nám to svobodu. Jedna z mých přítelkyň chce být po smrti rozprášena u sakury...

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. června 2016 v 17:08 | Reagovat

[2]: Rozhodně ně, ale s tím se musí počítat, jinak na to člověk nebude psychicky připraven.
Pak ho ani ta největší podlost nesrazí úplně na kolena, jen lehce sesune páteř směrem k zemi.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. června 2016 v 17:44 | Reagovat

Vlastní plíce s titulem na prsou na you tube!

6 stuprum stuprum | Web | 19. června 2016 v 19:56 | Reagovat

Chybí mi dotek slunce!
Co to kecám.
Chybí mi hřeb, který bych si zarazil do konečníku. Ránu zalepím heroinovou náplastí. :D

7 cincina cincina | Web | 19. června 2016 v 22:29 | Reagovat

Nemocnice a obecně české zdravotnictví nestojí za nic:D

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. června 2016 v 8:19 | Reagovat

Kladivo beru. Jen aby zase nepřišlo v páru se srpem...

9 smile-la smile-la | Web | 21. června 2016 v 16:05 | Reagovat

,,Nebuď hnusná, tady tě vždycky podaj pomocnou ruku, nejsou laxní jako tvá povaha, staneš se jejich holčičkou s velkou mašlí na hlavě a děvkou s nekonečným datem spotřeby".

Dej mi to kladivo, chci ho hned, už nesnesu tenhle svět, je mi na blití z toho, jakej život žiju.

10 ANNihilation ANNihilation | Web | 1. července 2016 v 6:08 | Reagovat

<3 to je dokonalé.. snad i kdyby si psala o tom, že je venku teplo, tak to napíšeš poutavě, tak si to spočítej, když sebereš dobré téma...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama