Červenec 2016

24.) Ďábelská přísaha

31. července 2016 v 17:34 | Leri Goodness |  Citáty
,,Miluju nikotin i přes to, že je to satanskej nástroj, co funguje stejně jako atentát - zasáhne tě".

~ L.G. ~

Abstraktní zátiší - květen 2016

30. července 2016 v 18:16 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V květnu letošního roku jsem se většinu času věnovala abstraktnímu zátiší. Předměty jsou různě zdeformované, realita je záměrně hodně zkreslená a nabývá dojmu neomezených možností, i když i zde platí pravidla. Nejlepší na tom je, že zde člověk může využít veškerou svoji fantazii. :)

sololitová deska, 50x50cm, akryl


Něco jako život

29. července 2016 v 15:26 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Žádám vzpomínku, ať je tu se mnou,
aby překryla nynější dobu temnou.
Žádám tě vzpomínko se mnou teď buď,
rtuť barví hrtan, přešla mě chuť.

Přes noc mi přelétla vize dvou tváří,
můj čas svou délkou posouvá stáří.
Do modrých žil se nicota vlila,
to, co jsem zažil, furt klasika byla.

Mám modrou krev, do srdce šmátrám,
tlumím svůj hněv, vnitřně si chátrám.
Nikdo se neptá, jestli chci pomoc,
charakter vlastní nezměním o moc.

Jsem vejš, a tak se společnost spikla,
na odmítání si má duše fakt rychle zvykla.
Je to jen cyklus, chování tlupy,
není čas na detail brát si hned lupy.
Jeden ji nemá, druhý ji nechce,
ví se, že jinakost nechytnem lehce.

Je to část osoby, která se brání,
ve styku s depresí náhlému tání.
Potají niterně druhé chce poznat,
k problémům s povahou hodlá se doznat.

Jeden z mých úspěchů nemusí stačit,
toužím po touze přestat se mračit.
Život za úsměv přeci jen stojí,
i když se kontaktu mé ego bojí.

Ten, kdo bude mít o kolečko víc,
s tím já si budu mít hodně co říct.
Sednem si na střechu, budem se tulit,
v zápalu hořkosti k právu si hulit.

Nic není ztraceno, leda tak víra,
která se zvrtne, když chybí míra.
Žijeme s výtkami, lepíme vady,
máme-li tisíc ran, přežijem pády.


Zátiší s pomerančem - duben 2016

26. července 2016 v 19:13 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžet vidět konečný výsledek malého zátiší, na kterém jsem pracovala dva dny. Vše je opět malováno akrylem (Duben 2016).


Buďme otevření novým věcem!

25. července 2016 v 18:45 | Leri Goodness
Mnoho z nás má chuť zkoušet nové věci, pustit se bezhlavě do bláznivých nápadů, které vznikly v našich vyšinutých hlavách - buď z vlastní iniciativy, nebo např. s pomocí přátel.
Často se však nabízí otázka - proč z toho většinou sejde a proč automaticky couvneme?...


Bráníme si

V dnešní době nosí lidi silnejší masky, kolikrát mám pocit, že ze sakra silnýho neoprénu. Chodíme mezi sebou se štítem na hrudníku, který vypovídá o našem životě - dočteme se na něm, kdo vlastně jsme a kdo jsou ostatní, dokonce se zde najde i pár odtajněných přání, či odchylky naší pravé povahy, ale vždycky se tam najde informace, co je tak trochu zkreslená - a co je zkreslené, je mnohdy zvýrazněno tučně, protože představuje aspekt, jehož bychom chtěli dosáhnout.



Např.:
,,S každým jednám narovinu" - avšak ve skutečnosti je tomu tak, že třeba dotyčný jedinec nedokáže říct rázné ,,NE".



Ale proč se stydět za své pravé Já a vytvářet o sobě iluze, když se jeho podstata dřív nebo později stejně projeví?
Překážíme si, zakopáváme o své i cizí paty, z nichž vyrůstá masivní překážka, na jejíž zboření je někdy potřeba víc než jeden člověk, pokud se vytvoří hromadně.


Překážky za vážky


Přišel čas, abychom si nalili čistého vína...i když mám pocit, že v něm stejně plave nějakej bordel.
Dokážete spočítat, kolik překážek s sebou nosíte?...
Je to neomezené, dávám vám volnost, tudíž nebudu udávat limit, protože je pofidérní.

Nejsnadněji to poznáme podle toho, jak reagujeme na určité situace - právě tady se ukáže, jestli se dokážeme přizpůsobit něčemu novému, rozhodnout se během několika minut a přistoupit na bezmyšlenkovitý plán, o němž nemáme ani tu nejmenší páru a netušíme, jak dopadne...
Tím nechci říct, že se domluvíte s partou přátel na tom, kdo dřív vyzkouší párno, nebo kdo první nalačno vypije vodečku apod. koniny...

Ale co takhle si vyjet pryč do neznáma a nic složitě nepromýšlet?...zakempit, kde se nám zlíbí, být vzhůru dle vlastního gusta, roztancovat se s přáteli na nejpraštěnější song, co však k smrti milujete, navštívit vytoužený místa, poznat jinej kraj a.....zkrátka být.
Být, vnímat a přestat se alespoň na chvíli zabývat tím, co je a co není racionální?
Vždyť na tom nesejde...točit se kolem logiky, z toho těžkne hlavinka, no ne? xD



Změna mysli nadlehčí překážky, co se rozpustí ve křídla vážek.
Zkuste to, třeba jen na chvíli...není nad to si to tu co nejvíc užít.
Až budeme jednoho dne ležet na smrtelné posteli,
bude už pozdě na poznávání.



Zátiší s pomerančem - 1. část

23. července 2016 v 15:10 | Leri Goodness |  Když tvořím...
V Dubnu 2016 jsem uzavřela všechny školní studie všelijakých skleniček a hadrů posledním zátiším, a to s pomerančem, o kterém už můžu říct, že to bylo asi nejpovedenější zátiší za necelý půlrok (cca od prosince 2015 do dubna 2016). Jediné, v čem vidím mínus, je drapérie, ale brzy se jí naučím a to pořádně - slibuju! :)


Síla okamžiku

21. července 2016 v 11:29 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Neber si pohled, ani slovo cizí,
když zapomeneš - tvoje úzkost zmizí.

Rozeber na části to, co tě tíží,
tvá bolest na duši rázem se sníží.

Pořád tu dejcháš, jsi tady a teď,
nebraň se svobodě - do oblak leť.

Dostaň se ke hvězdám, tam někam do výší,
tvá síla nad slzou náladu povýší.

Zajdi si na místo, kam chodíš rád,
duch toho placu zmírní tvůj pád.

Vyhneš se propasti, kde trčí hrot,
dotkneš se jím jen špičkami bot.

Chytni tu schopnost, která je v tobě,
přece jí nenecháš jednou v tvým hrobě.

Bojíš se budoucna, hlava ti rotuje,
každý z nás v žiovtě s něčím furt bojuje.

Jen dávej pozor, pán Bůh tě chraň,
ať jednou neztratíš svou vlastní zbraň.


(* věnováno všem, kteří se ocitli v těžké životní situaci a neví, kudy kam)



Cesta ke svobodě

16. července 2016 v 17:02 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Nakláním se z parapetu ze všech možných směrů, div se mě nerozskočí hlava z vejšky, se kterou tu hraju dost nevyrovnanou hru. Nikterak nešmátrám v bordelu nejhlubší lidský deviace, co dělá s myslí někdy vážně velký divy.

Jednou se mi chtělo skočit z šestýho patra v opojení granátově rudého vínka, ale to se nepočítá.
Byl to zkrat, stejnej jako v zásuvce, kdy se vám nechtěně spálí kulma na vlasy (což zas není ke škodě, alespoň si vaše vlásky oddychnou), nebo lehce zajiskří fén.


Když to tak porovnám, je to docela podstatnej rozdíl: zemře-li elektrickej produkt nebo pár neuronů v mozku.
S pomalým vydechováním a nadechováním pozoruju, jak tmavnoucí večerní nebe bere ze svýho ksichtu všechny póry, který my oslovujeme mraky.
Únavně se trápím s otázkou, na kterou existuje odpověď jen v určitý míře.

OD JAKÉHO BODU JE ČLOVĚK DOOPRAVDY SVOBODNÝ?


Babo raď.
Na to každej musí přijít sám a zjistit si vlastní verzi pravdy - rozměr, jenž ho činí neomezeným.
Ono se to lehce řekne - ,,Buď šťastnej a užívej si života".


...Ale jak, když neznáme zplůsob?
Jistě, všichni si čas od času někam zajdeme, někdo z nás to řeší pár skleničkami, jiní krabičkou cigaret, či dokonce bílou dálniční lajnou koksu.
Avšak se ptám...


Je TOHLE cesta ke svobodě?
...k té pravé, kdy se člověk zapomene mračit, ba dokonce přestává znát pojem "hněv?"
Nemyslím si, byť jsem o tom byla párkrát přesvědčená.


Křídla si můžeme vyrobit z cigaret, z milionů těchto malých zabijáků, ale jakmile potkáme oheň, padáme zpátky na zem. Co si takhle stvořit křídla podle naší vlastní představy o svobodě, o kterou bojujeme?
To zní už o něco líp.


Pokud se jednou rozhodnete vyrobit autentické "vznášedla", dejte mi vědět. Ráda bych poznala tu pravost volnosti, kde značky s nápisem "STOP!" fungují opačně.


23.) Druhý břeh

9. července 2016 v 16:18 | Leri Goodness |  Citáty
,,Smrt je svět v jiném časoprostoru, odkud odjakživa špatně fungoval WiFi signál. Nikdy jsme totiž nedostali od nikoho mrtvého autentický záznam, že tam život jede dál".

~ L.G. ~

Ve vlastní režii

8. července 2016 v 18:04 | Leri Goodness
Sotva začaly prázdniny a já se během prvního týdne nedokázala plně aklimatizovat. Podobně jako ryby, který šoupnou do jinýho rybníku s čistší vodou, přičemž ony jsou zvyklý na ten svůj zaneřáděnej kutloch. A pak chcípnou.
Mě sice nejde o život, ale o princip. O princip toho, jak moc člověk začne uvažovat nad vším, když má volno přes šedesát dní.


Vracím se do starýho vlaku, kterej jsem v roli průvodčí napříč minulostí zanechala osudu někde na holý pustině. Neodpustil mi to a teď zneužívá každý volný chvíle. Koly mi přejíždí po pravým zápěstí, rýsuje se na něm růženínovej přechod pro chodce a jedinej, kdo po něm přejde, budou moje prsty, co stěží zachytí prameny krve.
Je to něco jako BDSM, ale tvrdší, tak přidej na tempu chlape, máš s sebou haldu nářadí, jak mě totálně odrovnat. Snad mě nerupnou nervy a nepředvedu svojí verzi...


Je lepší bejt rychlejší, než jen rychlej.


Komedie se rozrůstá, běží samovolně jak gepard po savaně a já se z antilopy měním ve lva. Už jen kvůli tomu, že chci mít všechno pod kontrolou. Mý ruce pracujou tak jak pískám, jsem na ně jak Hitler na Židy a ony poslušně plní rozkazy.


Můžeme si celej život řídit sami, pilovat vlastní dovednosti a dělat cokoliv, co chceme a hlavně - to, co nám přijde správný. Ostatní Vám vždycky milerádi řeknou vlastní (podle nich) jedinej pravdivej názor o tom, že vulgarita sráží IQ, že chlast morduje játra, že cigára si rády dělaj z plic popelníček atd atd.
Upřímně, ono nic není úplně bezchybný, většinou se jako na potvoru objeví nějaká překážka, co se náramně baví z naší reakce - teda podle toho, JAK zareagujeme.




Nikdy si nepřivlastňujte cizí osobnost, která by překryla tu vaší.
To byste pak hráli maketu toho druhého.


Pár let zpátky jsem doslova obdivovala lidi, kteří stále pracovali a neuměli si odpočinout - a najednou mám pocit, že i mě tenhle workoholismus vyhovuje. Akorát neznám hranici, což je pro mě spíše výhra, než problém.



Pokud máte sny a to jakékoliv - makejte na sobě.
To je jediná rada, se kterou na vás můžu apelovat, nebo se vás snažit povzbudit, pokud nevíte kudy kam.
Každý z nás to má v hlavě nastavené jinak a je pouze na nás, jak si to tam "přepneme" a přehodnotíme určité faktory.
Jde jen o myšlenky, haldu myšlenek, z nichž může vzniknout něco velkého.



Osud máte ve vlastní režii - tak na to nezapomeňte.





Drapérie se skleničkou - Duben 2016

7. července 2016 v 18:10 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V Dubnu 2016 jsem se pustila do jedné z nejtěžších věcí - a to namalovat sklo. Nejen, že jsem prošla půlročním tréninkem (tuším že už od prosince minulého roku), kdy jsem se černým a bílým akrylem snažila udělat takovou tu "rádoby skleničku", která stejně ve finále vypadala jak zdegenerovanej zmetek z továrny. Pak však přišly na řadu barvy, což je zas o level výš. A tak pevně doufám, že v této, již publikovatelné verzi, jsem se tomu opravdovému sklu alespoň trochu přiblížila. :)


Holandské momenty

6. července 2016 v 18:18 | Leri Goodness |  Z00M
Dotek mořských vln za zvuku chechtání racků.
Tu a tam ucítíte vůni zrajících sýrů Goudy nebo Edamu, doprovázené sladkou čokoládou.

To stačí k tomu, abyste si Holandsko zamilovali :).




Kostelní etika

3. července 2016 v 21:14 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Hýbou se hýbou.
Sochy.

Otvíraj se v mozku fochy.
V hlavě halusk a tři dvandy,
užijem si plno srandy.

Ticho!
Tohle je kostel.

Chce se mi spát, kde je postel?
Ruce svatých hážou stíny,
berou skokem moje splíny.

Něco mě tu píchlo!

Hlásí se mý svědomí,
prej mám zlitý vědomí.
Možná se teď k sobě dám,
i když blbě vypadám.

Hlas.
Varhany hrají.

Ty tóny mý uši znají.
V odlescích sloupů vidím třpyt,
všude kolem je svatej klid.

Vlas.
Kadeře okřídlených bytostí.

Nenechme se unášet lítostí!
Bojujme, pojďme kordy tasit,
třeba nás chce někdo spasit...


Parfém se skleněnou rybkou - finální verze

2. července 2016 v 17:34 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde je slibovaná finální verze parfému se skleněnou dekorační rybkou. Možná se to nezdá, ale na této studii jsem pracovala necelé 3 hodiny (březen 2016, akvarel).


Konopný Amsterdam aneb jak to chodí?

1. července 2016 v 17:12 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Ještě čtyři dny zpátky jsem se procházela po amsterdamský pláži poblíž hotýlku StayOkay a rozrážela špičkou nohy přicházející mořský vlny. Rozpuštěná sůl vyvrhla na břeh žalostně velký množství medúz, nebo alespoň tak vypadaly. Naprosto věrohodně by se snadno ztotožnily s želatinou na dortový korpusy. Měly svoji osobní značku, čitelnej čárovej kód, kterej mohl rozluštit jen jejich gang. Jejich záda zdobily konturový obrysy kopretin a nekulatých kruhů, který mohly předstovat vnitřní útroby. Ale taky nemusely. Kdo ví.


Letadla z masa a kostí v podobě racků nám létala nad hlavou, div nám nevzala pramínky vlasů...i když by to bylo docela praktický, říkám si. Alespoň bych svěřila kadeřnici do rukou moje háro o dva-tři měsíce později.
Během necelých pěti dnů jsem si pobyt v Haagu, ale především Amsterdamu naprosto zamilovala. Je to město cihlových budov, které lehce připomínají postkomunistický režim (alespoň mě to tak připadalo), drog a prostitutek.
A jelikož je zde marihuana legální, no...kdo by toho nevyužil, že? :D


V tomhle velkoměstě totiž existují Coffee shopy, neboli "obchody, který vám dají do těla", jsou trochu takový podsvětí s modrými a zelenými diodami, jenž zábavně prosvětlují regály s konopnými muffiny, cookies, chladící boxy s houbičkami apod.

A pokud byste měli chuť na něco osvěžujícího v horkých letních dnech, můžete potěšit své smysly marihuanovým nanukem. :D Pokud u sebe budeme mít velké množství peněz, až budete v Amsterdamu, myslím, že nakoupíte dost kvalitního materiálu, v nichž obsažené THC s vámi jistojistě zamává.


Řekla jsem si, že když už jsem na tomhle zkaženým místě, neodolám alespoň muffínku s marihuanou. (*byl chuťově vyníkající, bohužel bych jich musela snít mnohem víc, aby se dostavily nejrůznější vjemy, jediné, co jsem cítila, bylo příjemné uvolnění a "zameteno v hlavě"). :D

A aby toho nebylo málo, nejen že se v Amsterdamu člověk seznámí s trávou, ale také s lehkými děvami, jejichž "poslání" spočívá v tom, aby uspokojily co nejvíce zákazníků. Nacházejí se přímo ve čtvrti Červených Luceren", kde procházíte kolem podlouhlých oken, jenž jsou buď zatažená červenou záclonou (=to znamená, že prostituka "pracuje") a nebo jsou záclony roztažené a vy máte možnost zahlédnout onu dívku prodávající své tělo, která se všelijak kroutí a čeká na dalšího nadržence.

Na jedné straně se moje smysly vzpíraly všemu, co se v A. odehrává, avšak na druhé straně jsem dychtila po dalším poznávání, na které ale nezbylo více času. Stačí se projít po ulici a poznáte, jak jsou tam lidi free - doteď si pamatuju jednoho týpka s dlouhými plavými vlasy, co jel na kole a pokyvoval hlavou do rytmu, zatímco mu v uších hrála nějaká hitovka (avšak mám celkem podezření, že v tu chvíli vyjel přímo z Coffee shopu).



Loučení se s tak volnomyšlenkářským uzemím bylo těžké, tak snad zase někdy příště, Amsterdame! Tak co? Navnadila jsem Vás k tomu, abyste tam zavítali, nebo jste zde už byli? :)