Srpen 2016

Bordový karafiát - červenec 2016

30. srpna 2016 v 16:09 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Dalším zástupcem z květinové říše tu máme bordový karafiát, který jsem během července malovala jako první. Opět se jedná o akvarel.


Letní květy - červenec 2016

29. srpna 2016 v 17:30 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V červenci jsem si musela opět připomenout, co všechno se dá vytvářet s trochou akvarelových barev. Po dlouhé době tu mám pro vás další porci letních květin ;).


Letní zátiší - červenec 2016, akryl

20. srpna 2016 v 20:46 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde je již finální verze této studie, kterou jsem se v červenci rozhodla zrealizovat. Osobně si myslím, že je to zatím jedna z nejpovedenějších za poslední dobu.

! (*brzy uvidíte na blogu další zátiší, ale i krajinky, kterých mám přes léto namalováno požehnaně, ale pořád jsou to je pokusy)


Pasivní snahy

18. srpna 2016 v 19:08 | Leri Goodness
Pasivnost je v mých určitých směrech natolik silná, že mám někdy chuť se zabít.


Co ti chutná?
Hořkosladká realita lehce propojená s kouřem cigaret, nebo tvůj vlastní zapeklitej svět, ve kterým si múzou každýho umělce?....nedá se ani spekulovat o tom, jak by se mi žilo způsobem, co prakticky neexistuje.
Chutná mi jen to, co za chutný považuju.

Znáte to...večerní koupele si podmaní nejednu zkroušenou mysl zatopenou ve vlastní šťávě, příliš vyspělý představy o vzplanutí dvou těl a nezastavitelnou chuť rozstříhat se - na malý, bezcenný kousky, jen abychom se dostali do náruče někoho, kdo nás nešetří a využívá, ale z lásky.


Budu tvá duhová víla s nevyvinutým dekoltem, nadprůměrně ucelená po mentální stránce a...a věrná. Věrná jako pejsek, fenka na hlazení.
Podvědomě cítím, že mě uctíváš jako africkou sošku z mahagonu, se třemi bílými puntíky na čele a červeným proužkem na břiše. Dotýkáš se vším, čím můžeš, neptáš se, protože už dávno máš mý povolení. Šeptáš, šeptáš obvykle v jiných intervalech a tvůj hlas mi skoro pokaždé zasáhne sluch... Někdy mluvíš docela nahlas, jako když vlak přidává na tempu - ty jsi ten vlak.


Voda odtejká do ztracena a potencionální ctitelé se množí.
V tu chvíli bezvýhradně miluju všechny, nikdo není vyjímkou a žádnej z nich není natolik špatnej, aby se nemohl prokousat mými vnitřnostmi.


Jediným, čím mě neskutečně štvou, je jejich typická výmluva: ,,Už musíme jít". Nemusím pochybovat o tom, že by zase nepřišli, já jen...ráda bych, aby jednou, jednoho krásnýho dne přišel jeden z nich doopravdy - ne imaginárně, na 10 minut.
Zatím se budu dál pasivně snažit, vyvolám si v hlavě další neskutečně skutečný halusk, do něhož se ponořím jako žralok do moře, co si vyšel na lov.


Jakoby snaha - ta pravá snaha občas nestačila.
Možná se nesnažím natolik, aby to odpovídalo mým hodnotám...
...a počtu cigaret, který poctivě tlumí ututlaný rány.
Zapracuju na tom, cihel totiž není nikdy dost.





Letní zátiší - 1. část

14. srpna 2016 v 17:38 | Leri Goodness
Na začátku července 2016 jsem se cca po dvou měsících opět vrátila k malbě zátiší. A když tu máme to léto, mělo by to být trochu poznat i na tvorbě. A tak jsem zvolila jako doplňující aspekty meloun a meruňky. :)
Finální verzi uvidíte v dalším příspěvku.


Zvěstování P. Marie - klauzura /červen 2016/

8. srpna 2016 v 14:35 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Poslední školní závěrečnou prací se stala klauzura, která se nesla v duchu biblických motivů. Já si vybrala zvěstování Panny Marie a archanděla Gabriela. Velký důraz se kladl na celkovou kompozici, vzájemné propojení postav/příběhu a barevnost.

Červen 2016, akryl, plátno, 100x120


Akt ve směru hvězd

5. srpna 2016 v 17:22 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Bůh stvořil šibalskýho Adama, co měl víc kladných vlastností, než kdokoli jinej. Ten světoznámej vousáč měl plno dalších plánů a nejeden z nich zahrnoval i stvoření nevinně přitažlivý Evy.
Nebylo vůbec o co stát, samá kost a kůže - tuším, že v tom má prsty to nadržený Adamovo žebro.
Zázračnej to kluk...

Ty dva si měli držet odstup od jabloně, od nejkrásnějšího stromu v okolí. Ale protože byli rebelové, zatraceně pozemský rebelové - nejenže jim hříchy přinášeli útěchu, ale i sám strom. Ten toho pamatuje příliš, avšak celou tu dobu mlčel a prosil nebeský elektrický křeslo, aby do něj uhodilo.
Nic.
Stal se totiž součástí něčeho osobního, nebojím se říct, že až veřejně privátního. Evča s Adámkem si dali do těla - resp. Adam Evě, která se opřená o jabloň sotva udržela na nohou. Prej spolu měli děcko, jestli to byl kluk nebo holka, nikdo neví. Možná si ho vymysleli a právě proto mu chtěli dát jméno NEVERBORN.


Jestli se ptáte, zda tohle najdete v Bibli...
Ne nenajdete.
Církev byla odjakživa příliš tajnůstkářská.




Otvírám znásilněný okno časem, na němž by se ani nedalo spočítat, kolik kousanců, kopanců a jemných pohlazení, co mu prodloužila život, má za sebou. Dneska si skleněný tabule protáhly dřevo a já plíce černejma PSkama.
Vypadá to, že si s tímhle druhem nerozumím, protože mě solidně rozhodily tlak mrchy svinský, přitom jsem to byla já - já, kdo je vykoupil z černýho vietnamskýho trhu.

Kouř, znehodnocenej vyfoutknutím z mých úst, kroužil nad parapetem a přímo ukázkovými spirálami se dostával ven. Najednou, jakoby bylo všechno v rovnováze, i když to ve skutečnosti představovalo jen parodii na správnej život.

Akt za aktem, jakmile jde o kejhák, jsme nazí.
Proplouváme světem jak milionkrát spálený děvky, co věřily, že je ten Němčour, ten Heinrich, jehož táta byl zarputilej komunista, zas nevyjebe do němoty.


Strašně snadno lze oněmět, když dostanete párkrát za vyučenou.


Doba je bláznivá, a tak lidi dělaj bláznivý věci. Vzájemně se sobě divíme, proč ten a tahle udělali tohle, přitom mě to připadá docela logický. Veškerý smlouvy a debaty se točej kolem očí.
Jedny zornice vybízí k proniknutí protějšího těla, druhý k zaniknutí.


Hvězdy nás trápí svou neměnící se krásou, nulovou fobií z vejšek a září, která by obyčejnýmu smrtelníkovi nevydržela ani půl dne.
Necháváme se zmapovat cizíma rukama, vzdáváme se fantazií o dokonalým světě a nastavujem zájemcům to nejcitlivější, ze kterýho následně vykřesaj oheň.



Všichni jsme jako Adam a Eva.
Věčně hříšní a nepoučitelní.