Srpen 2016

Bordový karafiát - červenec 2016

30. srpna 2016 v 16:09 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Dalším zástupcem z květinové říše tu máme bordový karafiát, který jsem během července malovala jako první. Opět se jedná o akvarel.


Letní květy - červenec 2016

29. srpna 2016 v 17:30 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
V červenci jsem si musela opět připomenout, co všechno se dá vytvářet s trochou akvarelových barev. Po dlouhé době tu mám pro vás další porci letních květin ;).


Rodinnej "klenot"

26. srpna 2016 v 16:44 | Leri Goodness
Neporozumění se odehrává nejčastěji mezi přáteli, ve vztahu, ve skupinách lidí s odlišnou sirkou na krku atd...ale co takhle přímo v rodině, v mém případě u vlastní tety??


Určitě nejsem jediná, kdo má za většinu příbuzenstva telata, prasata, voly nebo krávy - každý z nás mezi tuto hrstku dobytka jistě zařadí ten "nepadnoucí" článek, co do vaší tlupy prostě nepasuje.
Mohli bychom se donekonečna zaobírat tím, kde vznikl onen problém, proč předstíráme falešný úsměv, když nás přijede navštívit tátovo/mámy sestra/bratr, či dokonce proč zvolíme útěk místo přivítání příbuzných z babiččiny/dědovo strany.


Všechno má svůj důvod, a to jak naše chování (reakce) před návštěvou,
tak i chování samotné návštěvy.


Tak nějak jsme se naučili chodit kolem horký propasti ruku v ruce s ostatními a jeden druhého popoháníme, s několika nepřímými členy rodiny si vyměníme nenávistný pohled, nebo naopak lepíme bulvy k podlaze, jen abychom s nimi nenavázali oční kontakt.
Veškeré vzájemné "zádrhely" se řeší "jakoby", ví se, že nad našimi hlavami koluje obrovský otazník, který nám tlačí na mozek a pod tlakem bolesti se ho snaží donutit, aby zakročil.


Někdy však ani fyzické trýznění není natolik silné, aby se člověk zvedl a řekl: ,,Jdu si s ní/ním promluvit, ať konečně vím, na čem jsem". Málokdo tohle udělá a když už se k tomu odhodláme, konflikt už je kolikrát natolik vyhrocený, že jen sebemenší názor, který vyleze na povrch, bere dotyčný jako urážku.
No a tak nějak vznikne hádka, co svojí silou podobnou bumerangu vrátí všechny na předešlá pole na šachovnici - a je to opět při starém, nikdo ani necekne a postavička za postavičkou stojí nehnutě za sebou.


Abych se však vrátila k jádru věci, o níž bych Vám ráda (i když vlastně zároveň nerada) řekla pár pikantností, pořádně se usaďte - myslím to vážně.



Řekněme, že máme určitý problém s naší tetou (jméno ponechám v anonymitě, říkejme jí třeba iniciály XP), která se z našeho celého příbuzenstva, ale i rodiny absolutně vymyká.
Nemůžu spekulovat o její "jinakosti" (to by bylo příliš nemístné označení) z jednoho prostého důvodu - tady už jde totiž vyloženě o vyšinutí.


Zhruba 3 roky chodí mezi jisté "šamany", kde se prý koncentruje s několika (těmi "několika myslí cca 6-8 freaks) dalšími lidmi a provádí různá sezení.



XP TOMU ŘÍKÁ SEMINÁŘE, JÁ ZAS SVĚDCI JEHOVOVI.





Je dost složité, když vás přesvědčuje jedinec bez vlastních názorů a mozku, že by vám prospělo vyčištění duše pomocí bubnů (což podle XP trvá tak 20min., ještě za doprovodu indiánských popěvků).
A když se začnete těmto lidem vzpouzet a označíte jejich "názory" tím nejhanlivějším pojmenováním ženského přirození, budete VY ti špatní (přesně tak totiž fungují sekty, jak je známo).


Osudová chyba(?)

Když mi bylo kolem 15, XP a jejím manipulátorským řečím jsem bohužel podlehla a doslova propadla "zájmu" o nadpřirozeno a vykládání karet.
Byl to rok a půl života strávený v bublině snové reality, kterou má zaslepená mysl považovala za skutečnost.
Díkybohu jsem se pak zarazila a sekla se vší tou fantasmagorií.

Bohužel celá situace s XP vyvrcholila ve vzájemné nedorozumění jenž trvá dodnes, avšak ona si toho už vědoma není. Myslí si, že s ní tahám za jeden provaz, že dávám za pravdu jejím slovům, avšak to je jen její mylná představa.



Je nutnost si přiznat, že máme v rodině těžkého fanatika, jehož veškerý obsah v hlavě řídí cizí lidé.
Nezbývá nic jiného, než se trochu distancovat od vlastní tety.
Víte, někdy si říkám, jestli jí něco nechybí, jestli stále nehledá smysl života, něco, co by jí doopravdy naplňovalo...protože mám pocit, že toho ještě nedosáhla (to, že nemá děti, byl záměr myslím).

Je ztracená sama v sobě, i když na první pohled působí tak vyrovnaně...ale zdání klame, všechno je jenom maska.
Moc bych si cenila toho, kdyby ke mě byla alespoň jednou upřímná a hodila přetvářku do krbu.


XP, poznám to ze tvý tváře, z tvýho úsměvu.
Ty NEJSI šťastná.

Já dokážu čekat, ale ne věčně.
Ne na člověka, který se rok od roku ztrácí z vlastní schránky.

Vrstva prachu na kazetách

21. srpna 2016 v 19:14 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Hledám vrstvu společnýho prachu,
kde se dobrý časy zaprodaly krachu.
Pomalu zdá se mi, že to co bylo není,
dny maj od rána pořád stejný znění.

Hledám dvojí vinu - mojí i tvojí,
co opodál s otazníkem stojí.
Pomalu zdá se mi, že víra v druhé není,
podáním ruky se to asi těžko změní.

Hledám zprávu, co ranila nás obě,
diskusemi v chatu nepomůžem sobě.
Pomalu zdá se mi, že moje úcta není,
k tomu, s kým furt věčně vedu pření.

Hledám partu sobě blízkou,
ve městě, i za nedalekou vískou.
Pomalu zdá se mi, že už šance není,
hněvem mé nervy ustavičně pění.

Dneska se mi celkem vede,
pustím si teď starý CD.
Hledám něco, za čím nejdu,
mávnu rukou - tím to přejdu.
Hledáme se navzájem,
obírám se o zájem.
Zdá se mi, že minulost byl kruh,
ze který odešlo hejno much.


Letní zátiší - červenec 2016, akryl

20. srpna 2016 v 20:46 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde je již finální verze této studie, kterou jsem se v červenci rozhodla zrealizovat. Osobně si myslím, že je to zatím jedna z nejpovedenějších za poslední dobu.

! (*brzy uvidíte na blogu další zátiší, ale i krajinky, kterých mám přes léto namalováno požehnaně, ale pořád jsou to je pokusy)


Pasivní snahy

18. srpna 2016 v 19:08 | Leri Goodness
Pasivnost je v mých určitých směrech natolik silná, že mám někdy chuť se zabít.


Co ti chutná?
Hořkosladká realita lehce propojená s kouřem cigaret, nebo tvůj vlastní zapeklitej svět, ve kterým si múzou každýho umělce?....nedá se ani spekulovat o tom, jak by se mi žilo způsobem, co prakticky neexistuje.
Chutná mi jen to, co za chutný považuju.

Znáte to...večerní koupele si podmaní nejednu zkroušenou mysl zatopenou ve vlastní šťávě, příliš vyspělý představy o vzplanutí dvou těl a nezastavitelnou chuť rozstříhat se - na malý, bezcenný kousky, jen abychom se dostali do náruče někoho, kdo nás nešetří a využívá, ale z lásky.


Budu tvá duhová víla s nevyvinutým dekoltem, nadprůměrně ucelená po mentální stránce a...a věrná. Věrná jako pejsek, fenka na hlazení.
Podvědomě cítím, že mě uctíváš jako africkou sošku z mahagonu, se třemi bílými puntíky na čele a červeným proužkem na břiše. Dotýkáš se vším, čím můžeš, neptáš se, protože už dávno máš mý povolení. Šeptáš, šeptáš obvykle v jiných intervalech a tvůj hlas mi skoro pokaždé zasáhne sluch... Někdy mluvíš docela nahlas, jako když vlak přidává na tempu - ty jsi ten vlak.


Voda odtejká do ztracena a potencionální ctitelé se množí.
V tu chvíli bezvýhradně miluju všechny, nikdo není vyjímkou a žádnej z nich není natolik špatnej, aby se nemohl prokousat mými vnitřnostmi.


Jediným, čím mě neskutečně štvou, je jejich typická výmluva: ,,Už musíme jít". Nemusím pochybovat o tom, že by zase nepřišli, já jen...ráda bych, aby jednou, jednoho krásnýho dne přišel jeden z nich doopravdy - ne imaginárně, na 10 minut.
Zatím se budu dál pasivně snažit, vyvolám si v hlavě další neskutečně skutečný halusk, do něhož se ponořím jako žralok do moře, co si vyšel na lov.


Jakoby snaha - ta pravá snaha občas nestačila.
Možná se nesnažím natolik, aby to odpovídalo mým hodnotám...
...a počtu cigaret, který poctivě tlumí ututlaný rány.
Zapracuju na tom, cihel totiž není nikdy dost.





25.) Podmínka

16. srpna 2016 v 18:38 | Leri Goodness |  Citáty
,,Nebojím se smrti - leda, že by byla stejná jako život".

~ L.G. ~

Letní zátiší - 1. část

14. srpna 2016 v 17:38 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Na začátku července 2016 jsem se cca po dvou měsících opět vrátila k malbě zátiší. A když tu máme to léto, mělo by to být trochu poznat i na tvorbě. A tak jsem zvolila jako doplňující aspekty meloun a meruňky. :)
Finální verzi uvidíte v dalším příspěvku.


Zabouchej si na hlavu

12. srpna 2016 v 15:07 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Zvrácenost světu dali jen lidi,
kdo to tak stejně jako já vidí?

V rádiu slyšíš pořád jen rap,
v nervech mi ruplo, zvýšil se tep.

Nácky si kupujou u větví chlast,
litujou sebe, hejtí svou vlast.

Na Snapchat fotí se patnáctky "vnadný",
zničit si život je dneska tak snadný.

Problémy druhých řešíme společně,
jak citu ze zvyku zbavit se konečně?

Ztráta všch přátel vrcholí hádkou,
debata výčitek stává se skládkou.

Kdo půjde jednou po cestě s vámi?
Budoucnost tvoříme pouze my sami.


Zvěstování P. Marie - klauzura /červen 2016/

8. srpna 2016 v 14:35 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Poslední školní závěrečnou prací se stala klauzura, která se nesla v duchu biblických motivů. Já si vybrala zvěstování Panny Marie a archanděla Gabriela. Velký důraz se kladl na celkovou kompozici, vzájemné propojení postav/příběhu a barevnost.

Červen 2016, akryl, plátno, 100x120


Akt ve směru hvězd

5. srpna 2016 v 17:22 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Bůh stvořil šibalskýho Adama, co měl víc kladných vlastností, než kdokoli jinej. Ten světoznámej vousáč měl plno dalších plánů a nejeden z nich zahrnoval i stvoření nevinně přitažlivý Evy.
Nebylo vůbec o co stát, samá kost a kůže - tuším, že v tom má prsty to nadržený Adamovo žebro.
Zázračnej to kluk...

Ty dva si měli držet odstup od jabloně, od nejkrásnějšího stromu v okolí. Ale protože byli rebelové, zatraceně pozemský rebelové - nejenže jim hříchy přinášeli útěchu, ale i sám strom. Ten toho pamatuje příliš, avšak celou tu dobu mlčel a prosil nebeský elektrický křeslo, aby do něj uhodilo.
Nic.
Stal se totiž součástí něčeho osobního, nebojím se říct, že až veřejně privátního. Evča s Adámkem si dali do těla - resp. Adam Evě, která se opřená o jabloň sotva udržela na nohou. Prej spolu měli děcko, jestli to byl kluk nebo holka, nikdo neví. Možná si ho vymysleli a právě proto mu chtěli dát jméno NEVERBORN.


Jestli se ptáte, zda tohle najdete v Bibli...
Ne nenajdete.
Církev byla odjakživa příliš tajnůstkářská.




Otvírám znásilněný okno časem, na němž by se ani nedalo spočítat, kolik kousanců, kopanců a jemných pohlazení, co mu prodloužila život, má za sebou. Dneska si skleněný tabule protáhly dřevo a já plíce černejma PSkama.
Vypadá to, že si s tímhle druhem nerozumím, protože mě solidně rozhodily tlak mrchy svinský, přitom jsem to byla já - já, kdo je vykoupil z černýho vietnamskýho trhu.

Kouř, znehodnocenej vyfoutknutím z mých úst, kroužil nad parapetem a přímo ukázkovými spirálami se dostával ven. Najednou, jakoby bylo všechno v rovnováze, i když to ve skutečnosti představovalo jen parodii na správnej život.

Akt za aktem, jakmile jde o kejhák, jsme nazí.
Proplouváme světem jak milionkrát spálený děvky, co věřily, že je ten Němčour, ten Heinrich, jehož táta byl zarputilej komunista, zas nevyjebe do němoty.


Strašně snadno lze oněmět, když dostanete párkrát za vyučenou.


Doba je bláznivá, a tak lidi dělaj bláznivý věci. Vzájemně se sobě divíme, proč ten a tahle udělali tohle, přitom mě to připadá docela logický. Veškerý smlouvy a debaty se točej kolem očí.
Jedny zornice vybízí k proniknutí protějšího těla, druhý k zaniknutí.


Hvězdy nás trápí svou neměnící se krásou, nulovou fobií z vejšek a září, která by obyčejnýmu smrtelníkovi nevydržela ani půl dne.
Necháváme se zmapovat cizíma rukama, vzdáváme se fantazií o dokonalým světě a nastavujem zájemcům to nejcitlivější, ze kterýho následně vykřesaj oheň.



Všichni jsme jako Adam a Eva.
Věčně hříšní a nepoučitelní.