Říjen 2016

27). Rak

30. října 2016 v 17:32 | Leri Goodness |  Citáty
,,Společnost je radikální rakovina, je tak silná, že v nás vytváří šuplíky bloků, nestará se, kolik toho sneseme, jen se pozastaví, když už nemůžeme...ale nepřipadá v úvahu, že by řekla "STOP".

~ L.G. ~

Paralela chladu - foto říjen 2016

29. října 2016 v 18:07 | Leri Goodness
Konvexní měsíc září jak bílej šperk,
našedlost na něm snad tvoří štěrk.
Odraz v zrcadle zakrejvá nápadnost,
možná tak mou znuděnou naštvanost.

Fotka:


Fotka:


Fotka:



Bonus k (v) realitě

27. října 2016 v 18:43 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Lesy chytaj spálenej nádech nažloutlýho margarínu, prolínajícího se s periodou a předvádí to nejhezčí umělecký dílo.
Podzim je nejkreativnější roční období.

Chytám paralelní schízu z lidí kolem, ustavičnýho stupidního hluku, co sám sobě nejspíš překáží a z neupřímný nadšenosti.
Posedávání na nový posteli mi poslední dobou přijde jako dobrá alternativa ke zrealizování mnoha nápadů, osobní destrukce a zmírnění citlivosti mnoha prostředky.
Don´t do drugs...or do I´m not your mum.
Kdo se stane králem vyvrhelů?
Hlasování už dávno skončilo...

Jakoby mě přestalo bavit dívat se na svět syrovým způsobem.
Chybí mě smysl pro detail, spirály nad zamrzlou loukou a osobní pohled na realitu.
Dáš si se mnou ještě?

Tenkrát, jako bych se připravovala o dostatek kyslíku výměnou za ostřejší vnímání.
Motor uvnitř hrudního koše jel stodvacítkou, nanejvýš stopadesátkou a snažil se dostat ke knoflíku od kabátu.
Měla jsem srdce na dlani a to doslova, všechny chlopně, aortu i tepny se spletitou cestou.


Špinavý, špinavý děcko narkomanovýho krále, co si bere žezlo v podobě zabalenýho špeku a zapalovač místo jablka.


Jak snadno člověk zjistí, že i zemi se při nádechu zvedaj plíce.
Ústní dutina skrývá vchod do narnie, zástupy milionů mravenců přichází a u branky si zapalujou louče.
Pod mýma víčkama probíhá kurz plavání, nožky hmyzáků těžknou v želatinovým aspiku a mě se chce spát.
Bdít a nevnímat.
Vnímat a bdít.


,,Jestli u někoho někdy uvidíš dvě hlavy a na autoportrétu Van Gogha druhý ucho, zavolej, brnkni kdykoliv".
,,Probereme to"...

Vždycky máme něco za něco.
Rozloučím se s jednim natisknutým Komenským a dostanu zajištěnou paralelu okolí i mýho Já.


Až tě budou nadávat do fetek, příliš snobských sviní a podezřele bledých podivínů,
nebude tě to tolik mrzet, protože na tom bude kus pravdy.


SPATŘILA JSI SVĚT JINAK.
Nemýlím se??...

Fotka:




Rozlučka s létem - krajinka /Září 2016/

25. října 2016 v 19:00 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Ze začátku září jsem chodila malovat krajinky za jednu malou vísku, odkud byl perfektní výhled na vzdálené město, což můžete celkem zřeteleně vidět na této malbě, která byla jedna z posledních, když ještě svítilo slunce a bylo teplo.

/akryl na našepsovaném papíru/

Fotka:

Rychlomalba cesty

16. října 2016 v 16:21 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Koncem srpna letošních prázdnin jsem se vydala k jednomu klidnému místečku za naším městem a zkusila namalovat cestu u rybníka. Použila jsem jak levou, tak pravou ruku. Vše je malováno akrylem.

Fotka:

Znáš mě?

15. října 2016 v 18:31 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
(* tato báseň byla napsána během mého nezdravého souznění s Kurtem Cobainem, které bylo a je natolik bolestné a živé, že si někdy tajně přeju, abych byla ochuzena o emoce).


Byla jedna s barevnými vlasy,
s linkami obepnuté řasy,
holka, co měla v hlavě shluk,
mysl plnou ran, ve které žil kluk.

Plodila bolest, co nešla snést,
osudem prokletí nesla se lest,
dávila ze sebe přehnaný cit,
v duši však nezůstal jediný svit.

Byla jedna, co vše brala zhurta,
žila v ní smutná duše Kurta,
jakoby nebylo nic těžší než nebe,
když píšu prostřednictvím tebe.

Tvůj příchod zranil příchod můj,
při odchodu ze zvyku říkám: ,,Ještě stůj!",
navštívíš mě když okolím se dusím,
všechno, co říkáš, napsat ihned musím.

Není to z recese, je to jen nutkání,
jako tvý a mý společný potkání,
vyřknutí slov bez špetky cudnosti,
všechno se vypustí z vnitřní nutnosti.


Fotka:



Děda v tuši - září 2016

14. října 2016 v 18:37 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zhruba před dvěma týdny jsem se pokusila o portrét mého dědy, nejdřív jsem ho načrtla tužkou a následně ho poprvé zkusila vymalovat tuší. Mezitím usnul, což byla v podstatě výhoda. :D


Skomírání žárovek

9. října 2016 v 17:35 | Leri Goodness
Stojatý vody nezůstávaj věčně v klidu, protože jsou většinou první na ráně, co se zblázní ze stereotypu. Natahuju si všechny možný šlachy a měním pozice podle toho, kdy už mám dost přesvědčivej pocit, že bych se dokázala ztratit světu.

Naskytla se stejná situace, stejný lidi i prostředí, ve kterým musím žít ještě dva roky. Mám z toho radost a zároveň strach.
Tak co? Ještě prožíváš to typický sevření útrob?!?...
Jako děvka si mě delirium uchovává ve svým sklepě s ironickou klimatizací a chodí kolem mě s maskou, co prozrazuje jeho neoblomnou chuť vyjebat s kusem složených kostí.

Fotka:


Kdyby jen na okamžik zjistilo, že podle budhismu vlastně prahne po střevech, úzkostným srdci a otvoru do celýho těla, možná by si to rozmyslelo.
Někdy mě potěší už jen to, že se místnost a nábytek v ní začne dobrovolně hejbat, beru to tak, že mě chce mozek jednou za čas udělat radost, ozvláštnit moment protichůdnýho momentu a vtlouct mi do hlavy, že mám mánii. Funguju jak mobilní displej, nějakou dobu jsem tě schopná vnímat, ale po pár minutách zhasnu.


Žárovky skomíraj, protože se jim chce, ne proto, že by je někdo vypnul.

Hladím dvoupohlavní bytost, jsou i časy, kdy se dokážu jak já, tak ona rozdělit na právoplatný občany našeho povadlýho státu a zapomenout na to zlý.
Většinou to dopadne tak, že si dáme dávku, ale ve skutečnosti, si dá ona nás.

To pak točíme očima, pod vlivem clon překrucujem vlastní objektiv a kreslíme smyšlený vrahy na kus bloku s nápisem: ,,Po stopách myšlenek". Vždycky z toho vyleze něco ojedinělýho, až možná mrazivýho. Nepamatuju si však, že bychom si vzájemně zjišťovali, jak vlastně daleko pokročilo naše šílenství.
Jen si tak nezávazně v propocených svetrech dáváme francouzáka....za to, kolik schizofrenních bludů jsme zas napáchali.


Fotka:


Po stodvacátý si matně přehrávam mou vysněnou podstatu osobnosti, takovou, do který bych se chtěla převtělit. Jediný, s čím se nedokážu smířit je to, že to nikdy nepůjde. To je docela blbý vzhledem k tomu, že jsem si předem slíbila, že počet dní, kterých zůstanu naživu, nebude vzrůstat.
Kdybyste se měli houpat, na čem by to bylo? No tak klasicky, většina lidí si zablbne na houpačkách...já vždycky toužila po obrovským lustru s háčkem na věšení oblečení. Tak nějak podvědomě totiž cítím, že by mohl být mým potencionálním osvoboditelem ze zajetí.


Má mysl, sestavená z cigaretovýho zdiva sotva drží pohromadě, ale mě to docela uklidňuje, když vím, že brzy přijde další vize k realizaci obrazu.
Taky tě svědí zevnitř mozku?
Mě hrozně..
V hrtanu mám zasekanej vláček z hřebíků, když potřebuju mluvit a jakmile se o to pokusím, začnu krvácet.
Potřebuju se zbavit tíhy, myslím si, že když tu se mnou zůstane, mým dalším koníčkem se stanou zbraně.


Zkouším se vnímat napůl, zkouším se ztrácet.
Utrácet a vyhasínat....
...narozeninový svíčky sfoukávaj děcka zapíchnutý v dortu, ale co ty svíčky, který narozeninový nejsou?...



"V zamyšlení" - skica, srpen 2016

8. října 2016 v 18:58 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Koncem prázdnin jsem se pokoušela také o trochu rychlejší skicy, které mě zabraly cca 30min (nyní črtám tak po 5-10 minutách - vše zde samozřejmě nadále uvidíte), v tomhle případě se jedná opět o mého bráchu, kterého jsem vyjímečně přemluvila, aby se snažil udělat trochu jinou pózu, než tu jeho typickou "mobilovou".

Fotka:

26). Kdyby

2. října 2016 v 13:41 | Leri Goodness |  Citáty
,,Kdybych měla bejt vyrovnaná, musela bych působit falešně jako ostatní".

~ L.G. ~

Skica bráchy v lince - červenec 2016

1. října 2016 v 17:08 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Snad poprvé můžete na mém blogu vidět studie pohybovek, konkrétně skicu mého bráchy o prázdninách, který si ustavičně hrál s mobilem, a tak jsem využila téhle obvyklé chvilky, kdy byl v klidu (červenec 2016, tužka B6, cca 30min ).

Fotka: