Listopad 2016

Zátiší s kompotem - září 2016

25. listopadu 2016 v 18:33 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Pokud jste byli natolik trpěliví a čekali jste na finální výsledek postletního zátiší, s radostí vám oznamuji, že si ho můžete nyní prohlédnout. Trvalo mi 3 dny, vše je malováno akrylem na našepsovaném papíru. :)

Fotka:

Zátiší s kompotem - září 2016 /1. část/

19. listopadu 2016 v 17:55 | Leri Goodness |  Když tvořím...
Zhruba v polovině září letošního roku jsem se na chvíli vrátila k malbě zátiší, se kterým jsem dlohou dobu bojovala a až po 8 měsících práce, když jsem jich vytvořila cca kolem 50, se výsledky dostavily. Neříkám však, že je to nyní bezchybné, vždycky se najde něco, na čem je potřeba zapracovat.
Další verzi tohoto, poněkud postletního zátiší, uvidítě již brzy. :)


Fotka:

Pavoučí sítě

18. listopadu 2016 v 18:48 | Leri Goodness
Cítím se prázdně.
Žadoním o přirovnání k nástěnce z polystyrénu, protože je asi jediná, co dokáže nahradit mý útroby. Koukám skrz zaslzený okno v depresi, nesnažím se ho konejšit, když mě přivedlo do stejnýho stavu.


V místnosti o třech rozích schýzuju z nedostatku nezdravýho jídla i mysli, propiskou škrábu na kus papíru a snažím se zachytit proud těch největších ohavností hitlerovskýho rázu. Co se týče oblečení v týhle poetický chvíli, přijde mi zbytečný, vlastně je to přilnavej magnet s homosexuálními sklony.


Mý ramena cukaj v nepřirozeným rytmu parkinsonovy choroby, když se po nich sápou pavoučí sítě.
Mají charakter špatně vypnutýho lana vznášející se mírným větrem.
Na tenkých nitkách ulpěly polodrahokamy z cigaretovýho popelu a mě přišly bohatší.
Něco mě drží paže.


Hubený bledý ruce dotykem detekujou barvu mojí kůže, jako by se ve mě vzbudila zbytnělá infantilnost a já chtěla začít věřit na upíry. Můj krk slouží jako dálnice, na jejíž obou stranách projíždí jemný strniště místo aut.
Nesnažím se získat svou svéprávnost zpátky, udržuju horko v určitých partiích těla, protože chci...musim.
Musim se chytit vymyšlený představy, aby mě v hlavě nepřeplo.


Někdy je lepší brát dávku vlastní fantazie, než heroinu.
Nebo umřít.
Sám pro sebe, nebo kvůli ostatním...kvůli víře vlastního přesvědčení, že můj pohled lidem ubližuje.
Já nechci NIKOMU ubližovat.
CHCI JEN CHÁPAT A PROTO ZRAŇUJU.


Pokud znáte svou magičnost toho, co dokážete stvořit a co stvořit ještě můžete, okamžitě pochopíte, kdo vytváří dějiny lidstva.

Fotka:



Upřený - skica (říjen 2016, tužka 8B)

17. listopadu 2016 v 19:18 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Koncem října jsem ztvárnila další skicu a to mého tátu zabraného do televizních novin. Můžete zde vidět důraz na detail v obličeji a odlehčenou linku v ostatních partiích.

Fotka:

Sedící, spící (říjen 2016, tužka 8B)

16. listopadu 2016 v 17:00 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Koncem října jsem lehce pod vlivem nakreslila skicu mého spícího dědy, který takhle běžně odpočívá na gauči po sobotním obědě, tentokrát bylo hlavním cílem zachytit výraz.

Fotka:

Tvý laxní rána

5. listopadu 2016 v 17:34 | Leri Goodness |  Shluk dvojčat
Spánek s okem po tmě točí,
ve snech se zrak v sudu smočí,
v paralele blouzní radši,
další život? - ne, to stačí.

Na vysoký posteli zpod lehoučký peřiny,
nehnutě si ležím, jak kus padlý zvěřiny,
uzavírám před světem kousek švihlých představ,
do mý práce kolem artu se mi prosím nestav.

Laxně držím snahu v hůli,
ještě pořád mám tu vůli,
nechat v sobě hrdost rozkvést,
druhým kousek viny donést.

Prsty kráčím podél žil,
utnout život jest pár chvil,
nepřijde mi jako zdání,
dobře umřít z vyčerpání.

Vydovádět vlastní srdce,
před urnou bych měla přece,
zaplatit si drahej hotel,
než mě změní pumpu v popel.

Každej večer sbohem dáme,
lidi, vždyť my umíráme,
rodíme se s čistou hrudí,
hrot meče zas na ní studí.

Nosím helmu na obranu,
"šátek" - na levou i pravou stranu,
v pěsti granát chovám stále,
kdybych měla zabít krále.

Zabít v sobě dvě osoby,
potřeba jsou tak dva hroby,
pro tyhle duše nesmělý,
do koho se převtělí?...


Fotka: