Pavoučí sítě

18. listopadu 2016 v 18:48 | Leri Goodness
Cítím se prázdně.
Žadoním o přirovnání k nástěnce z polystyrénu, protože je asi jediná, co dokáže nahradit mý útroby. Koukám skrz zaslzený okno v depresi, nesnažím se ho konejšit, když mě přivedlo do stejnýho stavu.


V místnosti o třech rozích schýzuju z nedostatku nezdravýho jídla i mysli, propiskou škrábu na kus papíru a snažím se zachytit proud těch největších ohavností hitlerovskýho rázu. Co se týče oblečení v týhle poetický chvíli, přijde mi zbytečný, vlastně je to přilnavej magnet s homosexuálními sklony.


Mý ramena cukaj v nepřirozeným rytmu parkinsonovy choroby, když se po nich sápou pavoučí sítě.
Mají charakter špatně vypnutýho lana vznášející se mírným větrem.
Na tenkých nitkách ulpěly polodrahokamy z cigaretovýho popelu a mě přišly bohatší.
Něco mě drží paže.


Hubený bledý ruce dotykem detekujou barvu mojí kůže, jako by se ve mě vzbudila zbytnělá infantilnost a já chtěla začít věřit na upíry. Můj krk slouží jako dálnice, na jejíž obou stranách projíždí jemný strniště místo aut.
Nesnažím se získat svou svéprávnost zpátky, udržuju horko v určitých partiích těla, protože chci...musim.
Musim se chytit vymyšlený představy, aby mě v hlavě nepřeplo.


Někdy je lepší brát dávku vlastní fantazie, než heroinu.
Nebo umřít.
Sám pro sebe, nebo kvůli ostatním...kvůli víře vlastního přesvědčení, že můj pohled lidem ubližuje.
Já nechci NIKOMU ubližovat.
CHCI JEN CHÁPAT A PROTO ZRAŇUJU.


Pokud znáte svou magičnost toho, co dokážete stvořit a co stvořit ještě můžete, okamžitě pochopíte, kdo vytváří dějiny lidstva.

Fotka:


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emmy :3 Emmy :3 | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 18:51 | Reagovat

Píšeš úžasně!! A ta písnička je taky super? Je to příběh přímo o tobě, že? :)
Nesmutni! Buď pozitivní a užívej si! JE to nejlepší! :)

2 Anett Anett | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 19:00 | Reagovat

Krásné... a ta fotka nemá chybu. :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. listopadu 2016 v 19:05 | Reagovat

[1]: Ano, je to o mě a moc děkuju za komentář, čiší z něj pozitivita, o kterou se tak marně stále snažím...ale jednou to vyjde, pršet nemůže věčně. :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. listopadu 2016 v 19:34 | Reagovat

všechno je to o sítích, vějičkách a tenatech.

5 Ortie Ortie | Web | 18. listopadu 2016 v 19:39 | Reagovat

I špátné věci jsi popsala, tak že jsem hltala kazdé slovo. A doufám, že se vyplní to, co zde již bylo psáno, že vyjde slunce.

6 yuki yuki | 18. listopadu 2016 v 22:35 | Reagovat

Akurát sa cítim podobne.Super článok. Treba veriť, že to bude lepšie. Lebo ak nieje viera, nádej a sila tak nieje nič. :-)

7 Mirka Mirka | Web | 19. listopadu 2016 v 17:32 | Reagovat

Teda, to je pecka.Skvěle napsaný, fotka je úžasná....

8 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 19:19 | Reagovat

Krásně napsáno a vyjádřeno. :) Soucítím. Je obtížné žít ve vlastním nitru, když chápeš víc než mnozí a zároveň víš, že Tvé chápání nedosahuje ani k obzorům, jež ti otvírá. S tím, co běsní tam uvnitř, nejspíš nic nenaděláš, dokud pocitově nesplyneš s rozumovým faktem, že se svět, který vidíme, nenachází tam venku.

9 Cecílie Cecílie | Web | 20. listopadu 2016 v 21:20 | Reagovat

Zajímavá přirovnání, jen škoda, že je to celé tak pochmurné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama