Prosinec 2016

Podzimní krajina - listopad 2016

26. prosince 2016 v 18:02 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
S větším zpožděním přidávám jednu s posledních krajin, kterou jsem stihla zvěčnit ještě na konci listopadu, než se barvy vytratily (listopad 2016, akryl na našepsovaném papíře).

Fotka:

,,S"ovitá kompozice

19. prosince 2016 v 16:20 | Leri Goodness |  Cvakfilm
Všichni jsme ochuzeni o podstatnou část posmrtného cyklu.
Když zemřeme, za pár dní nás spálí.
Nerozložíme se.
Vycházíme komínem ven, místo toho, abychom byli večeřeni.



Tradiční pohřby měly specifickou atmosféru, nemyslíte?...

Fotka:


Fotka:


Fotka:

Mechanismus očí

10. prosince 2016 v 18:04 | Leri Goodness
Koberec se kamarádí se vším, s čím přijde do styku - se zbytkem jídla, s použitým kondomem, v němž se povalujou důkazy o nadměrným souznění nebo s vyhasínající bolestí napůl zašlápnutý mouchy.
S čím se kamarádíš TY?...


Nápadů k dosažení mý rádoby benevolentní povahy prudce ubývá, sahám po knihách o budhismu s typicky obtloustlým chlapíkem, kterej má ten nejsladší úsměv na světě.
To, že je tak panicky zlatej udržuje druhý v naivitě, že jeho jedinou povinností, je hledání duševního klidu.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co dělá, když splní jeho denní rituály?...


Přehrabuju se v haldě svazků, co mají co dočinění s duchovním stylem života.
Nikdy jsem pro ně nenašla pochopení.
Beru do ruky zapalovač a pálím první obvykle to,
v čemž se mý názory šeredně spletly.
Ve finále zohavuju buddhu na obale knížky - od genitálií po hlavu.


Cigaretovej popel dopadá na mý stehna, jako láva,
tvoří načervenalý fleky v podobě komářího štípnutí a místo toho,
abych ho smetla pryč, ho nechávám pomalu vyhasínat.


Televize ztrácí signál, ale z posledních sil se snaží udržet naživu skupinu
"The Carbage" z 90´tek a jejich song"Only Happy When It Rains".
Nesnášim, když prší, ale díky téhle skladbě jsem schopna akceptovat sama sebe v roli, že déšt vlastně miluju.


Zrzavý modelky mizí z krabky Velbloudů, slejzaj jim z hrbů a končí v mých útrobách.
Sedíme a ztemňujeme příliš světlý myšlenky.
Čechrám tvý andělský vlasy, házím s nimi sem a tam, reguluju světlo prostřednictvím nich,
abych ti mohla konečně říct, že vypadáš rozcuchanější víc než kdy předtím.


Neznáme hranici a to nás ohrožuje.


,,You must let my eyes in heaven!", křičíš nakřápnutě,
jak raněný zvíře a pomalým pohybem stáčíš hořící vajgl směrem k modrý duhovce.
Bráním ti v tom.
Vždycky jsem ti v tom zabránila,
protože jsi moc dobře věděl, že kdyby se ti to povedlo, neviděla bych tvojí duši.

Ubližujem si navzájem.
,,And now look at me...this is my masterpiece",
říkám provokativně a pálím si o hrudník čerstvě nažhavenou zrzku.
Bráníš mi v tom.
Vždycky jsi mě v tom zabránil, protože jsi moc dobře věděl,
že kdyby se mi ho podařilo otevřit, duše by neměla schránku.



V domnění, že už to nikdy neudělám, si opíráš čelo o mý a já si surově přitahuju tvý srdce k mýmu v domnění,
že se ti nezmění barva očí.



Přestává pršet.
Snažím se vehementně dopsat pár spisů k vydání a ty pracuješ na další verzi songu "Drain You".
Inhaluju už jen samotný slova, co vychází z tvech zaplněnejch plic, který už nikdy nebudeš moct odkašlat.
Leda tak já za tebe, až zas déšť promočí oblohu a tvý oči budou plakat se mnou.


Fotka:



Správná reinkarnace(?)

3. prosince 2016 v 17:49 | Leri Goodness |  Poetiky
Natáčíš se ke mě, tvý oči mě ruší,
slyším, jak pláč dusí tvoji duši.
Umíráš, rodíš se, zůstals někde ve mě,
podivným způsobem zplodila mě země.

Rukama proplétám lenost ve tvých vlasech,
dotekem nekonvenčně držíme se v pasech.
Našla jsem tvoji pušku za barákem v strouze,
tys na to odpověděl: ,,Kdyby byla nouze".

Na zdi vajgly zejou v ranách těla Krista,
říkal si, že nepomáhá - odstřelils ho z místa.
Slabým hlasem vypouštíme přání mezi kostely,
nebereme za hříchy, co děláme v posteli.

Píšu, má bytost co by včelstvo rojí,
mysl je roztroušená, je už téměř dvojí.
Dokud znova nepřiložíš hlaveň dovnitř úst,
budu zas psát dál - nenastane půst.

Vracíš se napůl, jenom jako duch,
tvou přítomnost registruje jen můj vlastní sluch.
Nejsi posel, ani oběť, to se jen tak zdá,
jsi to TY, kdo převtělil se - počkat...jsem to JÁ.

Fotka:




(* 3.12.2015 - dnes je to přesně rok, kdy z tohoto světa odešel legendární Scott Weiland, frontman skupiny Stone Temple Pilots, tudíž bych ho ráda zmínila alespoň jednou z těch nejlepších skladeb - R.I.P.)