Mechanismus očí

10. prosince 2016 v 18:04 | Leri Goodness
Koberec se kamarádí se vším, s čím přijde do styku - se zbytkem jídla, s použitým kondomem, v němž se povalujou důkazy o nadměrným souznění nebo s vyhasínající bolestí napůl zašlápnutý mouchy.
S čím se kamarádíš TY?...


Nápadů k dosažení mý rádoby benevolentní povahy prudce ubývá, sahám po knihách o budhismu s typicky obtloustlým chlapíkem, kterej má ten nejsladší úsměv na světě.
To, že je tak panicky zlatej udržuje druhý v naivitě, že jeho jedinou povinností, je hledání duševního klidu.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co dělá, když splní jeho denní rituály?...


Přehrabuju se v haldě svazků, co mají co dočinění s duchovním stylem života.
Nikdy jsem pro ně nenašla pochopení.
Beru do ruky zapalovač a pálím první obvykle to,
v čemž se mý názory šeredně spletly.
Ve finále zohavuju buddhu na obale knížky - od genitálií po hlavu.


Cigaretovej popel dopadá na mý stehna, jako láva,
tvoří načervenalý fleky v podobě komářího štípnutí a místo toho,
abych ho smetla pryč, ho nechávám pomalu vyhasínat.


Televize ztrácí signál, ale z posledních sil se snaží udržet naživu skupinu
"The Carbage" z 90´tek a jejich song"Only Happy When It Rains".
Nesnášim, když prší, ale díky téhle skladbě jsem schopna akceptovat sama sebe v roli, že déšt vlastně miluju.


Zrzavý modelky mizí z krabky Velbloudů, slejzaj jim z hrbů a končí v mých útrobách.
Sedíme a ztemňujeme příliš světlý myšlenky.
Čechrám tvý andělský vlasy, házím s nimi sem a tam, reguluju světlo prostřednictvím nich,
abych ti mohla konečně říct, že vypadáš rozcuchanější víc než kdy předtím.


Neznáme hranici a to nás ohrožuje.


,,You must let my eyes in heaven!", křičíš nakřápnutě,
jak raněný zvíře a pomalým pohybem stáčíš hořící vajgl směrem k modrý duhovce.
Bráním ti v tom.
Vždycky jsem ti v tom zabránila,
protože jsi moc dobře věděl, že kdyby se ti to povedlo, neviděla bych tvojí duši.

Ubližujem si navzájem.
,,And now look at me...this is my masterpiece",
říkám provokativně a pálím si o hrudník čerstvě nažhavenou zrzku.
Bráníš mi v tom.
Vždycky jsi mě v tom zabránil, protože jsi moc dobře věděl,
že kdyby se mi ho podařilo otevřit, duše by neměla schránku.



V domnění, že už to nikdy neudělám, si opíráš čelo o mý a já si surově přitahuju tvý srdce k mýmu v domnění,
že se ti nezmění barva očí.



Přestává pršet.
Snažím se vehementně dopsat pár spisů k vydání a ty pracuješ na další verzi songu "Drain You".
Inhaluju už jen samotný slova, co vychází z tvech zaplněnejch plic, který už nikdy nebudeš moct odkašlat.
Leda tak já za tebe, až zas déšť promočí oblohu a tvý oči budou plakat se mnou.


Fotka:


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. prosince 2016 v 22:39 | Reagovat

Můj koberec je létající.
A kamarádí s Šíšou čili vodní dýmkou.

2 Hanka Hanka | Web | 11. prosince 2016 v 7:23 | Reagovat

Jelikož mám malýho sviště, moje koberce přijímají leccos....

3 Cíťa Cíťa | Web | 11. prosince 2016 v 21:46 | Reagovat

kamarádím sama se sebou, ačkoliv když zakopnu, tak se nikdy nechytím (je tohle vůbec nějaký přátelský vztah?). oči i duše patří nebi, obzvlášť když jsou obě modrý...

4 slunecnyden slunecnyden | 17. prosince 2016 v 15:26 | Reagovat

Nevím, proč mě to napadlo "nikdy nebude lepší období, to období je už teď", obtloustlému budhovi asi spíš věříme než hubené anorektičce :-)

5 Vencca Vencca | Web | 9. dubna 2017 v 11:51 | Reagovat

Taková docela roztomilá deprese z toho čiší, že jsem se ,byť zapřísáhlá nekuřačka, musela dočista usmívat. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama