LERIIN TRAINSPOTTING aneb ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ

1. července 2017 v 17:19 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Začala bych možná tím, že bych se stručně představila. Žádné složitosti a zapeklitá přirovnání. Pro některé to bude možná zklamání, ale pro mnohé z vás úleva. Vím to. Tak tedy…


Jmenuju se Leri a táhne mi na dvacet. Jsem holka, co se snaží něčeho dosáhnout a někdy tomu obětuje víc, než je potřeba. Mohla bych se nazývat strojem, co se neumí zastavit a když ho k tomu někdo nutí, je místy agresivní, protože má strach z mrhání času. Ale nejen z něj.
Strach - tolik frekventované slovo v mé vlastní hlavě. Je motorem, co pohání, ale stejně tak je zdrojem veškeré mé vnitřní bolesti a omezování v životě. Často si říkám, jak skvělé musí být procházet se obyčejně po městě mezi lidmi a pravidelně dýchat. Jak skvělé musí být umět odpovídat na ulici někomu bez rozpaků, začervenání a s krásným úsměvem na tváři. Chtěla bych to umět.
Vážně.
A dala bych za to všechno.


Fotka


PREZENTACE JAKO VENTIL

Veškeré texty na mém blogu a to, jak se v nich prezentuji, nejsou žádné hrané drama. Ráda bych jen podotkla, že články, do nichž se zde můžete začíst, nezná v reálu takřka nikdo, jelikož nemám odvahu ani chuť je jen tak někomu předložit. Přesto, ač se to zdá tristní, si jednou přeju vydat knihu, která by jistě neobsahovala úplně všechno (protože jsou věci, co si nechávám pro sebe), ale jen část těch příběhů/básní, které pro mě byly z určitých důvodů nejzásadnější.
Ani díky veršům, citátům, či výplodům mého mozku, co vám tu předhazuji se zbytnělou snahou o eleganci, nezjistíte mou pravou podstatu.
Ne, že bych o to usilovala, ale znát člověka osobně, je samozřejmě úplně něco jiného. Snažím se Vám co nejvíce přiblížit a tohle je maximum. Pak už je to na vás.


Nejde mi o nic jiného, že jen o předání pocitů, frustrace, mysli, imaginace a v neposlední řadě mé vlastní duše. Po několika letech už jsem si jistá, že se tu najdou tací, co mé osobě porozumí a i když jich není a nikdy nebude moc, vždycky za ně budu nesmírně vděčná.



ÚTĚK A KAMARÁDSTVÍ S OPIÁTY

Nijak se toho podnadpisu nelekejte. Tím opravdu nechci říct, že je ze mě narkoman apod., avšak tu přiznávám, že mám k omamným látkám sklony. Nejsem typ člověka, se kterým byste šli oběhávat poslední výstřelky módy do velkých obchoďáků, chodili do diskoték, kde se to hemží samýma šampónama, nebo utráceli svůj drahocenný život sledováním televize. Se mnou byste klábosili a filozofovali nad dvojkou červeného, nebo půllitrem piva, vykouřili společně tak dvě krabičky cigaret, sem tam se dostali do náručí jointů, tvořili, tvořili a zase tvořili a v neposlední řadě poslouchali to nejlepší z rockový a punkový historie. A nakonec si přiznali, že vlastně ještě pořád odmítáme dospět.


Pořád někam utíkám, do klidu, pryč od lidí. I když nechci. Vnitřně jejich přítomnost "vyhledávám", dožaduju se po ní, ale ve skutečnosti se jí vyhýbám. Hrozně mě to mrzí. A taky mě mrzí to, že ten útěk občas končí u skéra, ač je mi po něm dobře. Nic však netrvá věčně. Ani falešnej pohodovej pocit z toho, "že je vlastně všecko fajn".


Fotka

S PRAVDOU VEN

Co se týče zimy v letošním roce, prožila jsem nejhorší měsíce mého života. Každý večer jsem nekontrolovatelně brečela na intru v té nejvyšší možné tichosti, abych ve spolubydlících naproti nevzbudila sebemenší podezření. Těžko říct, zda za to mohlo i počasí, ale určitý důraz bych k němu přikládala. Zpět však k tomu, co vám tu chci říct…
Mé, řekněme "psychické stavy", došly až do toho bodu, kdy jsem si začala postupně hledat odbornou pomoc. To, že jsem na to byla sama je fakt, ale ještě horší bylo to, že jsem si nedokázala pomoct sama. Prostě to nešlo, i když jsem si naivně vyhledávala nějaké stupidní alternativy. Během této doby mi bylo zjištěno, že mé úzkosti ve společnosti opravdu nejsou pouhou domněnkou.

Trpím sociální fobií a částečnou panickou poruchou. Léky neberu a doufám, že ani brát nebudu. Na mé první sezení u psycholožky, která mi byla doporučena, jdu zrovna dnes - 27.6.17. Mám sice obavy, ale na druhou stranu jsem nesmírně ráda, že se to začne po tolika letech konečně řešit.


Bude to dlouhý proces a nemůžu čekat, že mé problémy ihned zmizí. A ať už se stane cokoli - cokoli - nehodlám to vzdát. Jakmile začnu, už se nepustím.



Řekla jsem a prozradila na sebe vše, co jsem potřebovala.
Můj trainspotting.
Zrovna čekám, kdy budu moct nasednout do vlaku, co mě poveze správným směrem.
Něco slyším houkat...


/psáno v út 27.6.17/

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 1. července 2017 v 17:34 | Reagovat

Leri,
takové přiznání vyžaduje odvahu. Přiznak se na tak veřejném serveru jako je Internet, ne, nejsi slabá a nemáš strach. Cítím z tebe sílu "bojovat" a to je to nejdůležitější. Máš sílu "jít" k psycholožce, nasednout na vlak, který tě poveze k jiným zítřkům, máš "chuť" a "vůli" se s životem "prát" a já ti k tomu gratuluji, neb to nedokáže každý.
Mnoho mladých lidí je přesvědčeno, že zázračná bílá chemie v podobě antidepresiv je vyléčí a možná víš jak to končí, jsou tu takové blogy mladinkých, jedna už není... ???  O_O
Drž se děvče, neb na to máš, tedy dle tvého vyznání zde. ;-)
Nebudu ti zde moralizovat, ale věř, že každý věk má své, každý, každá etapa života a příjde bohužel i ta, kdy zjistíš, že těm co nejvíc miluješ už nemáš sil pomáhat. Ale dost, tohle se tě ještě více generací netýká... :-)

2 sugr sugr | 1. července 2017 v 17:35 | Reagovat

[1]: ...Přiznat...(oprava)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2017 v 17:42 | Reagovat

[1]: Mockrát ti děkuji za odezvu. Ani nevíš, jak moc si toho vážím! Udělám pro to vše, i kdyby to mělo trvat věčnost...

4 Madame Luc Madame Luc | Web | 1. července 2017 v 17:43 | Reagovat

Na tenhle článek jsem tak nějak čekal od tý doby, cos ho prozradila v instastories. Určitě to chtělo odvahu, taky spoustu odhodlání sundat ten určitej aspekt ochrany, kterou dáváš na svoje texty v podobě různejch přirovnání a tak. Jsi bojovnice, Leri, nepřestávám tě obdivovat!

5 sugr sugr | E-mail | 1. července 2017 v 17:49 | Reagovat

[3]: Leri, před tvou větou: "udělám pro to vše!" smekám, ne každý to dokáže, ne každý chce bojovat, vážím si tě i za to a vím, že to dokážeš. Držím ti palce děvče! ;-)

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2017 v 17:49 | Reagovat

[4]: Drahá Madame Luc, je mi neskutečným potěšením, že tě tu opět shledávám. :) A nesmírně děkuju za komentář, který mě hřeje na duši. :) Tak nějak jsem potřebovala shodit ten "plášť" řekněme, tu haldu tajemství, o něž se nechlubím, ale chci ho přiznat. I když to nemusí být ten nejvhodnější krok.

Ještě jednou děkuju!

tvá: LERI

7 Cíťa Cíťa | Web | 1. července 2017 v 18:12 | Reagovat

V některých věcech jsme si podobné a v některých se rozcházíme. Někdy je tráva fajn, ale navždy to bude jen takové odsunutí všech problémů a pocitů na dobu než přijde střízlivost. Je krásný že jsi vyhledala pomoc, moc ti fandím. Vůbec si nedokážu představit jak složité to je mít sociální fobii. Pokud vydáš knihu, určitě budu mezi prvními čtenáři, tvoje psaní mě vždycky nechají v lehkém okouzleném nepochopení  .). Přeji hodně štěstí do budoucnosti a tak.

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2017 v 18:16 | Reagovat

[7]: Mockrát ti děkuju za přispění do téhle diskuse...naprosto souhlasím s tím, že tráva je jen dočasným "lékem", který je magický jen na pár hodin a pak se všechny problémy znovu objeví.
Budu se snažit o obojí - nejdříve tedy o "napravení sama sebe" a až teprve o vydání knihy.

Děkuju!

LERI

9 Eliss Eliss | Web | 1. července 2017 v 18:46 | Reagovat

Jsi úžasný a originální člověk, velmi si tě vážím pro tento článek, že jsi našla odvahu to napsat! Bojuj se svou fóbií a nevzdávej se, přeji ti hodně štěstí! :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. července 2017 v 20:53 | Reagovat

Lepší než vlak je parník.

11 Miriam M. Miriam M. | Web | 1. července 2017 v 21:55 | Reagovat

Milá Leri, taky gratuluju k odvaze! A pevně doufám, žes natrefila na dobrou psycholožku. Do jisté míry rozumím tomu, co píšeš. Já jsem se odborné pomoci hrozně dlouho vzpírala , nejspíš proto, že u mého drahého moc nezabírá a ve mně to probudilo averzi ke cvokařům všeho druhu. Ale nakonec jsem šla - respektive drahý mě tak trochu dokopal, když už to fakt přestala být sranda - a musím říct, že jsem za to neskutečně ráda! Je to na dlouho trať a vyhráno ještě nemám, ale už mi pár lidí řeklo, že vypadám líp, tak jim věřím a doufám, že je to na dobré cestě.
Tobě přeju, abyste si s psycholožkou sedly, to je hrozně důležitý. Mně se to naštěstí podařilo, narazila jsem dokonce i na člověka, který je stejně jako já otevřený alternativním metodám, tak zkoušíme všechno možné a něco fakt zabírá.
Držím palce, z tvého článku cítím obrovské odhodlání - a to je nakonec to nejdůležitější.

12 stuprum stuprum | Web | 2. července 2017 v 2:33 | Reagovat

Konečně na sebe něco moje buchta práskla. :)

13 Ginger White Ginger White | Web | 2. července 2017 v 11:40 | Reagovat

Z části, jako bys mi mluvila z duše. V hodně věcech jsme si nejspíš podobné, i když v pár věcech se rozcházíme. Jsi odvážná, že to dokážeš sem takhle napsat. A hlavně to nejdůležitější, máš sílu a odvahu to řešit, a to je dobře. :-) Děkuji za tenhle článek. A mimochodem, na té první fotce ti to opravdu moc sluší.

14 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2017 v 12:43 | Reagovat

[9]: Děkuju ti mockrát, drahá Eliss. :)

15 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2017 v 12:45 | Reagovat

[10]: To je diskutabilní, v některých směrech zajisté...ale já se radši vydám na cestu po trati, než po vodě ;-)

16 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2017 v 12:49 | Reagovat

[11]: Byla jsem na tom naprosto stejně. Vlastně ještě před pár měsíci mě slovo "psycholožka", vyloženě iritovalo...ale změnila jsem názor, především proto, že jsou zkrátka věci, se kterými se člověk sám nepopere. A je dobré si to přiznat.

Mockrát děkuji za tvé milé povzbuzení, jsem za tebe šťastná, že se to tobě podařilo!

Měj se krásně!

LERI :)

17 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2017 v 12:53 | Reagovat

[12]:  ❤

18 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. července 2017 v 12:55 | Reagovat

[13]: Já děkuji za tvůj komentář, moc si toho vážím! :) Bylo to těžké - přiznat to, ale vnitřně jsem cítila, že je to dobrý krok - krok "vpřed". Tudíž jsem po zveřejnění neměla sebemenší výčitky a tak to má asi být.

Moc děkuju! Fotil mě brácha :)

19 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. července 2017 v 14:45 | Reagovat

[15]:
Nechť tě na trati ochraňuje sám Král železnic.

20 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 2. července 2017 v 22:18 | Reagovat

Milá Leri,
V první řadě bych Ti rád pověděl, jak moc si vážím lidí, jako jsi Ty, neboť jen málokdo o sobě dokáže takhle otevřeně mluvit a přiznat, co ho trápí. Sám jsem to chtěl mnohokrát udělat, ale bohužel mám pocit, že k tomu nestačí mé vyjadřovací schopnosti, a pak taky, že to nikoho vlastně nezajímá.
Čtení Tvého článku ve mně rozdmýchalo silné sympatie a porozumění. Sám s jistou frustrací a úzkostmi bojuji, takže si nejspíš dokážu představit Tvou situaci. Mám v hlavě hodně věcí srovnaných, ale i tak dosud nedokážu říct, jestli jsem spíš filantrop nebo misantrop. Jako by se nedalo žít bez lidí, ale ani s nimi.
Píšeš i o strachu z mrhání časem a o snaze něco dokázat. I to je mi vlastní. Kvůli tomu přicházím o všemožné sociální interakce v domnění, že to, co dělám, mi přinese kýženou euforii, abych pak zjistil, že se na konci té cesty nachází jen prázdnota. I přesto se o to snažím zas a znova, jako bych věřil, že to všechno jednou přinese ovoce a budu mít konečně klid.
Tvé výtvory však mají smysl - ten který jsem vždy tak marně hledal. Jakoby to, co prožíváš, bylo jen jakousi daní za Tvé schopnosti. Za dar, který mohou ostatní jen obdivovat. Možná, že většinová společnost je slepá a hluchá, ale mezi lidmi, kteří si toho talentu dokáží vážit - mezi těmito lidmi - budeš vždy zářit. Čert vem všechny ty "normální věci" tam venku ve společnosti, tohle je cennější! Drž se a nepřestávej. ;)
Tvůj blog navštěvuji moc rád, až mě mrzí, že jsem na něj přišel tak pozdě, ale rád bych Tě poznal i osobně, protože, jak ostatně píšeš, je to úplně něco jiného. Člověk by měl oslovovat lidi, s nimiž si může rozumět, neboť nikdy neví, kdy bude pozdě. :)

21 newsfromnature newsfromnature | Web | 2. července 2017 v 22:54 | Reagovat

Konečně jsem narazila na blog, který mě bude bavit číst!
Moc si vážím takových lidí jako jsi Ty.
Opravdu ráda se sem budu vracet.

22 dinosaurss dinosaurss | Web | 3. července 2017 v 17:24 | Reagovat

Neobyčejné to počtení.. Jsi úžasná osobnost. Ne všichni by dokázali něco takového sepsat...

23 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2017 v 18:31 | Reagovat

[20]: Drahý Necrodesi! :),
myslím, že ani slovy nelze zachytit moji vděčnost, kterou chovám k tomu, že jsem narazila na Tvé stránky, resp., že ty jsi narazil na mé. Moc ti děkuju za milý komentář a v neposlední řadě i za pochopení - to je pro mě velkou vzácností, takový poklad, který čas od času někde objevím.

Přesně jak píšeš - je to daň za dar, který mi byl seshora seslán. A to jak se s ním poperu, už závisí jen na mě.

Zachtělo se mi žít - žít opravdově a pokud je každé živé bytosti tady na zemi prokázána lidskost, má na to své právo...
Bylo by mi ctí Tě poznat osobně, však to není nereálné, ba naopak. :)
A velice nerada bych o tuto šanci přišla.

S pozdravem podivín milující vše  dekadentní.

LERI

24 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2017 v 18:33 | Reagovat

[21]: A já si vážím toho, že se Ti tu líbí. Vítej příteli! :)

25 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. července 2017 v 18:35 | Reagovat

[22]: Možná jde o určité odhodlání, ale také hodně o čas - je potřeba to "nechat uzrát". A pak si člověk nemůže nic vyčítat, pokud byl rozhodnutý se k něčemu takovému přiznat.

Mockrát Ti děkuji za tvá slova :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama