Ovíněné blahodárno

24. července 2017 v 18:19 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Obloha tančila s rytmem větru, jakoby převáděla jednotlivý korpulentní dámy na molu. Byla to barokní těla s nádechem cukrový vaty. Na pohled sladší než med, v reálu nadutá bublina vzduchu. Přesto všechno působily věrohodně.


,,Do mě tě vstoupil takovej klid...a víš čím to je? Tyvole, těma lahváčema, vono to vínko je trpký jako jo...ale jenom na začátku...no a pak se tě to v tý hubě úplně rozleje do ztracena a zbyde ti takovej jemně nasládlej ocásek"...

,,Tyvole, ty už to nechlastej"...


Člověk za člověkem, tvář za tváří. Chodníky pod náporem nohou dostávají kýlu a občas jim někde prasknou útroby. Nestěžují si. To my si stěžujem, když zakopnem o jejich rány.
Boje s časem jsou ve velkoměstech asi tak stejně marný, jako šance stihnout každou tramvaj. Většina těhle "snah" plave se šnorchlem v litrech Chardonnay, ve vychlazený dvanáctce, nebo se mihne v závěrech typu: ,,Já už na nějaký chvátání fakt seru".
Miliony slov se linou ze zákoutí a zavrtávají se do hlavy mnohem snadněji, než záměrně vystřelená kulka. To většinou poznáte tak, že se vám otupí smysly a kompletně přestanete vnímat okolí.


Fotka


,,Víš jak...voni tě budou přesvědčovat, nechlastej Vašku, dyť víš, jak je Radka vždycky nasraná, když dolezeš domů jak pes, ale...já ti povídám, copa vona vidí, jak se dřu? Vidí to ?? No řekni, vidí to?!"

,,Ježiš já nevim"...

,,No vidí hovno že jo!...si natáhnout nohy a čumět na tu...no na tu vordinaci v tý zahradě, nebo jak se to menuje...tyvole, to je její!...ale hnout se, něco za ten den udělat vole...ani za boha ti říkám".


Dialogy pod slunečníky v hospodách nabývají na vážnosti a intenzitě. Mluví se nepřetržitě a každá věta se stává součástí cigaretovýho kouře, jako doplněk, bez kterýho se nelze obejít.
Pomalu se stmívá, pouliční lampy zas konečně vidí a davy roztroušených opilců se potácí kolem bank a dalších veřejných institucí. Sem tam zneuctí pár budov svým nadutým měchýřem, ale brzy po těchto činech nezbyde ani památky.



Hvězdy se v zákulisí postupně připravují k představení
a chvílemi to vypadá, že je všude klid.
Avšak velkoměsta nespí.
To my jim dáváme živost, barvitost a vůni.
Zrovna odbíjí půlnoc.


,,Hele Karle, kdyby něco, dej...dej to...dej vědět..a jestli by to...to... vyšlo, vole hlavě to nech bejt,
hlavně to nech bejt, vono se to neposere a když...kdyby...by měli kecy jo, řekni jim, že na to jebeš".

,,Jasný Vašku, čau".

,,Hele čau, ještě se vozvu".


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | Web | 24. července 2017 v 18:28 | Reagovat

U některých vět jsem se musela zasmát :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. července 2017 v 19:26 | Reagovat

Blahodárný noční déšť tohle všechno dokáže spláchnout.
Vede svůj monolog monotónně, ale vždycky trošičku jinak.

3 sugr sugr | E-mail | Web | 24. července 2017 v 20:28 | Reagovat

Kozel je dobrý pivko! ;-)

4 Cíťa Cíťa | Web | 24. července 2017 v 21:08 | Reagovat

hospodská poetika

5 Miriam M. Miriam M. | 24. července 2017 v 21:30 | Reagovat

Tak to nemá chybu, v hospodě se každopádně člověk dozví věci...! V poslední době mám díky tomu, jak sama málo piju, výhodu - pamatuju si totiž, co kdo říká a vyvádí. Každopádně tohle je dokonalé vykreslení putyky, úplně ji před sebou vidím.

6 Michelle Michelle | Web | 24. července 2017 v 23:47 | Reagovat

Tvoje autoportréty mi vyrazily dech, bomba!

7 stuprum stuprum | Web | 26. července 2017 v 5:32 | Reagovat

Hospoda znamená smrt a ne život. :)

8 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 26. července 2017 v 15:02 | Reagovat

V putyce z lidí padají různý věci. Hlouposti a naivity, ale taky směsice pocitů říznutá dokonalou upřímností a hlavně věci, který se člověk jinde nedozví. Připadá mi, jako by každej najednou na svý okolí vyplázl, co je vlastně zač.

9 dinosaurss dinosaurss | Web | 27. července 2017 v 0:02 | Reagovat

Občas se člověk musí i pousmát nad tímto počtením. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama