Srpen 2017

Azbestový plíce, budou zas chtít více

27. srpna 2017 v 17:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Jak se tak ty potrhaný vatový zvířata na nebi vytrácej, mou mysl zaměstnává i to, kde skončí. Dusot těžkosti probuzených démonů, se tříští s rytmickým během mladých srnek, jejichž cíl je zcela neurčitej. Kde jsou ty časy, kdy jsem se uměla hejbat a každej takovej čin znamenal radost?...

Analyzuju hustotu satanskýho osídlení v mozkový kůře, ale ze všeho nejdřív tolik jmenované slovo "nálada". Co je vlastně zač? Snad jen změť toho, že jsme schopni cítit. Jsem veselá? Ne. Nasraná? Taky ne. Asi mi nezbejvá nic jinýho, než se snažit o další možnou asociaci, která by odpovídala mému aktuálnímu rozpoložení. Je zatraceně znatelný, jak dlouho mý klouby nezažily byť drobnou zátěž. Nemluvě o plících, který nechutně ztěžkly kvůli randění s PSkama, těma africkýma černýma kráskama, LMkama a rudýma dominama Marlborkama. Z decentní večeře a několika růží, fungující jako pomyslná pozornost, se to zvrtlo v sexuální hrátky stovky zvířátek, co nikdy nemaj dost.


Azbest koluje dýchacími cestami natolik těsně, jako pochybnej kámoš, co z vás nevědomky vysává energii a tiskne se na vás čím dál víc.
Je pravda, že se těch pár kamínků z plic už vytrácí, jelikož maj teď dovolenou, za to ledviny tancujou se svazky ušlechtilých hroznů.
Moravské červené je druhé jméno pro ráj.

Fotka

Poslední týden si hraju na takovou tu ženskou ověšenou všema možnýma cetkama - myslím, že se jí říká vědma. Mám totiž neodvratnej dojem, že mě někdo nic dobrýho nepřeje. Totiž, moje neštěstí tkví například v tom, že mě všechno padá z rukou, což se mi stalo před pár dny osudným.


To si takhle nesu foťák společně s mým smartphonem, co spolu po cestě klábosí, než je silou odloučím, no a co se nestalo...mobil se vzepřel mému náručí a nejspíš chtěl spáchat sebevraždu - skoro se mu to povedlo. Dopadl na dlažbu vedle kuchyně a odřel si celý záda - abych to upřesnila, prasklo celý zadní sklo na krásnou pavučinu a na nějaký pohoří, silně připomínající Mount Everest.
Vydejchávám nepropuknutej vztek, stejně tak nekončící touhu po plný flašce Savignonu a začínám se přiblble smát. Má pusa dostává tvar zářivýho banánu, co je vyzubenej od ucha k uchu, i když by to mělo být přesně naopak.



Pozvání od zakázanýho ovoce naléhá pěknejch pár týdnů a jeho neodbytný uhánění vnímám jako nesnesitelný.
Plíce zas chtěj více.
Pro tentokrát je nechám...


Chalupa - akryl, červenec 2017

20. srpna 2017 v 17:46 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Na začátku prázdnin jsem se rozhodla namalovat i nějakou tu architekturu, vzhledem k tomu, že jsem s ní dříve (a stále mám) nemalé potíže. Pro otestování jsem si vybrala naši chalupu, která je pro mě svým způsobem únikovým místem, kde se člověk schová a nikdo o něm neví, což pro mě představuje určitou formu svobody (zejména ta příroda kolem).


/akryl na A3 papíře, malováno ze snímku/

Fotka

Návrat k bytí

13. srpna 2017 v 17:24 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Vítr ukazuje bicepsy nežádoucímu horku, i když dopředu ví, že na ně nemá. Líbí se mi jeho vytrvalost. Je vedro, odporný vedro, ocitám se bůhví kde schovaná v lese poblíž obřího mravence, kterej nejspíš spolykal steroidy.
Cítila jsem k němu velkej respekt a ten málokdy vnímám u jakýkoli lidský bytosti. Jenže, moje podrážka byla větší...

Fotka

Uklidňuje mě to. Celej tenhle venkovní pobyt zahalenej osobní vzpourou proti přepáleným myšlenkám. Zbavuju se ohně prostřednictvím vnitřní síly, i když jsem zatím neudělala žádnej podstatnej krok. Bolí mě se dívat na ty činy ležící v popelu.

Na zádech mě žhnou fénixovo křídla, co se špatně reinkarnujou a vypadá to na bídnej život i duši. Cpu do sebe "nový Já". Možná není ani tak nový, jako zapomenutý, odkopnutý do podvědomí, kde je týráno specifickým způsobem. Jak dlouho se člověk může hledat a po jaký době může říct, že se opravdu našel?

Zatímco přemýšlím, obklopuje mě plno anorektických komárů, co ze mě vysávají černý démony. Ani na rukou, ani na nohou bodnutí skoro necítím, avšak kolem spánků už je to horší. Bezesporu je to kvůli celý tý fekální bandě, co se ze mě snaží dostat.


Procházím lesem a snažím se vrátit.
Vrátit do života, k lidem, do ulic, k několika svátečním jointům,
ale především sama k sobě.



32). Chuť

9. srpna 2017 v 16:03 | Leri Goodness |  Citáty
,,Mám se ráda, ale to neznamená, že nemám chuť se ničit". /13.6.17/

~ L.G. ~

Portrét spící mámy (červen 2017)

7. srpna 2017 v 9:19 | Leri Goodness |  Portréty
Těsně před koncem školy, jsem se v červnu odhodlala nakreslit ještě jeden portrét - konkrétně moji mámu, která během mého zdlouhavého šrafování brzy usnula, což však nebylo ke škodě! To, že se vám model nehýbe, je totiž ideální stav :D.

/ 24.6.-25.6.2017, pentilka 0,7mm /

Fotka

Meeting - snímky /červenec 2017/

1. srpna 2017 v 19:26 | Leri Goodness |  Z00M
Jejich seznámení proběhlo vcelku chladně, až odměřeně.
To proto, že byl každý z nich v jiném stádiu rozkladu.
Snad abych tento meeting ohodnotila 4 hvězdičkami...

Fotka



Fotka



Fotka